Piráti dopadli ve volbách zle, což někteří křesťané hlasitě vítají. V řadě oblastí – jednou z nich se budu v tomto článku zabývat podrobněji – jsou mi názorově velmi vzdálení. Přesto jsem nad jejich porážkou-neporážkou příliš nejásal. Dokonce jsem si přál, aby dopadli dobře. Je zatím moje slabost pro fair play a pro velkorysost a gentlemanství. Piráti se stali terčem nevybíravých, ba frapantně lživých útoků, a vítězství za pomoci lží mě prostě nikdy nijak netěšilo, ať už šlo o volby prezidentské nebo nyní parlamentní. Nízkost a lež prostě nesnáším a jejich oběti mají u mě tak nějak vždycky náskok.
Napíšu nyní, proč mám s Piráty problém. Piráty volili někteří z mých nejbližších, a v našich společných rozhovorech jsem zjistil, že to, s čím mám problém já, mají v podstatě problém taky, akorát tomu nepřipisují žádnou velkou váhu. Jinak řečeno, vidí u Pirátů mnoho dobrých věcí, a tato jedna špatná u nich prostě nemůže převážit.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Neslavná vítězství
Piráti nepochybně reprezentují určitý civilizační či kulturní trend, který považuji za špatný, nešťastný a dlouhodobě zničující. Začnu zeširoka – teď prosím na chvíli na Piráty zapomeňte; vrátíme se k nim později.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Začalo to ve velké míře v šedesátých letech. Docházelo k dekriminalizaci homosexuality a k zpochybňování všech autorit jako takových.
S dekriminalizací homosexuality nemám problém. Homosexuální jednání (nikoli homosexuální sklony) považuji za hřích. Stejně tak považuji za hřích manželskou nevěru, psychické týrání dětí, lhaní v rámci předvolebního boje atd. atd. Otázka je, co z toho má být trestně stíháno. Např. psychické týrání dětí je obrovský problém, který nechci bagatelizovat. Může mít formy velmi mírné (myslím, že se ho někdy na mně dopouštěli i mí milující a milovaní rodiče), ale i velmi brutální, kdy by bylo třeba co nejrychleji zasáhnout. Manželskou nevěru považuji za ohavnost, ale kriminalizovat ji považuji za naprosto nevhodné.
V době, kdy došlo k dekriminalizaci homosexuality, byla většina Pirátů ještě „na houbách“.
Pak přišlo registrované partnerství. Přiznám se, že s ním také nemám problém. Myslím si sice, že většinu toho, co mělo přinést, mohli registrovaní získat i bez něj (proto také většinu homosexuálů nechává tato možnost chladnými), ale budiž.
Problém mám s homosexuálními sňatky.
Mám jakousi apriorní nedůvěru k tomu, když se mění pojmy, nebo když se slovům dává jiný význam, než měly. V moderní době k posunům ve slovech a/nebo v jejich významu dochází často. Kdysi se říkalo metař, za socialismu se říkalo počišťovač. Už jsem to ale dlouho neslyšel. Dnes je to zpravidla pracovník technických služeb. Dříve se říkalo švec, ale to už je dávno. Z ševců se stali obuvníci. Jak moc si tím pomohli, netuším. Dříve se říkalo učedník, za socialismu se začalo říkat učeň. Kdysi v sedmdesátých letech jsem v rozhlase slyšel zdůvodnění: Učedníci bylo obětí vyděračského kapitalismu, naši socialističtí učňové radostně budují svou novou socialistickou vlast.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Už zase sýčkuji
Slova dokáží být zvláštním způsobem pokrytecká. Vezměte si třeba takové umělé přerušení těhotenství. Když něco přerušíte, pak to zpravidla zase můžete spustit, obnovit, pokračovat v předešlém. Správně by se mělo říkat umělé ukončení těhotenství. Proč ta matoucí záměna? Nechávám na váženém čtenáři, aby se nad tím zamyslel.
Slovo ukončení se ale objevilo jinde, ovšem tentokrát se stalo matením ono. Když sovětská raketa sestřelila jihokorejské dopravní letadlo se stovkami cestujících na palubě, byl „TASS zplnomocněn oznámit“, že sovětské ozbrojené síly ukončily let tohoto „narušitele“. Jeden můj známý se tehdy nechal inspirovat k promýšlení dalších podobných posunů. Co kdybychom během podzimních honů hovořili o myslivcích, kteří zastavují zajíce v běhu?
Zkrátka řeč je důležitá, a kdo určuje terminologii, má moc. A mnohdy nevadí, když říká nesmysly. Vezměte si třeba heslo „manželství pro každého“ nebo „manželství pro všechny“. I pro tu dámu s jezevčíkem? I pro tři bratry v triku? I pro tetu s neteří?
Že něco není v pořádku, můžete poznat i podle postoje těchto lidí k „jinověrcům“. „Jsme fér“, hlásá o sobě jedna taková pokroková organizace. To znamená, že kdo má jiný názor, je nefér, tudíž morálně defektní, samozřejmě včetně autora tohoto článku. Autor tohoto článku to přežije, byl považován za morálně defektního skoro všemi vládnoucími mocemi a zocelil se ještě za komunismu – to bylo dobrá škola, jak si podržet vlastní názor uprostřed dosti nátlakového prostředí.
Vraťme se ale ke kulturním válkám. S homosexuálními sňatky se objevila na scéně i otázka adopce dětí homosexuály. K tomu lze říci, že mnohdy skutečně je lepší, aby dítě žilo s dvěma homosexuály nebo dvěma lesbami, než aby zůstávalo v dětském domově. Pokud to postavíte tak, že buď homosexuální svazek nebo dětský domov, pak může být homosexuální svazek skutečně lepší. Ale je to skutečně jediná alternativa? Pochopitelně není, a nadto počet homosexuálů, kteří chtějí adoptovat dítě, je statisticky marginální. Adopce dětí homosexuálními páry je spíše heslo než reálná potřeba společnosti – omlouvám se těm několika desítkám párů, pro které se jedná o skutečný problém.
Mnohem závažnější je falšování dat o vývoji těchto dětí. Bývaly doby, kdy jsem doufal, že tyto statistiky přesvědčí každého člověka, že nejlépe se daří dětem v intaktních rodinách. To vám potvrdí naprostá většina dětských psychologů a psychiatrů, a jsem si jist, že většině z vás to potvrzuje i osobní zkušenost. Pak jsem se na konkrétních případech přesvědčil, že o pravdivá data není zájem, ba dokonce že je (docela silný) zájem je potlačovat.
Toto ale pořád není konec cesty. Po sňatcích homosexuálů a adopcích dětí homosexuálními páry přichází éra transsexuálů. Můžeme pozorovat nový fenomén: žádosti o změnu pohlaví.
Tady už podle mne přestává všechna legrace. Změna pohlaví v mnoha případech znamená odstranění funkčních orgánů a jejich nahrazení nefunkčními. I v naší republice přibývá mladých lidí, kteří žádají o změnu pohlaví (v devadesáti procentech jsou to dívky, které chtějí předělat na chlapce); zatím jsou to jen desítky nebo nízké stovky případů. To například ve Velké Británii už jde o desetitisíce mladých lidí, kteří jsou zmatení, a doslova nevědí, čí jsou (a kým jsou). Ovšem vývoj jde dál a v zemích, kde probíhá změna pohlaví jako na běžícím pásu, přibývá i lidí, kteří svého rozhodnutí trpce litují.
Kromě nízkých počtů se u nás můžeme utěšovat ještě tím, že v našem zdravotnictví jsou přece jenom zabudovány určité brzdy. Mladý člověk, žádající o změnu pohlaví, musí absolvovat rozhovory se sexuologem a psychologem, a co je nejdůležitější, na rozdíl od některých západních zemí, včetně již zmiňované Velké Británie, je u nezletilých třeba souhlasu rodičů. Podle sdělení sexuologického oddělení fakultní nemocnice Brno ukazují statistiky z let 2012 až 2019, že 40 procent těch, kteří se přihlásili a kteří by měli nárok na změnu pohlaví, tuto cestu opustilo.
O této problematice bych mohl psát dlouho. Nyní se vrátím k Pirátům.
Když jsem před volbami mluvil s řadou lidí o tom, koho budou volit, často jsem slýchal, že někdo by nevolil určitou politickou stranu protože… (a následoval jeden pádný důvod). Většinou mi tito lidé neřekli, koho tedy budou volit. Obávám se, že tu stranu, pro kterou se rozhodli, nebudou zase jiní volit protože… (a opět by mi asi uvedli nějaký vážný důvod). Někdy lidé uvádějí důvody personální („nebudu volit ODS, protože za ně kandiduje paní Černochová“), nejčastěji se jedná o postoj k EU a k migraci. To, co je pro některé nejdůležitější (pro někoho třeba ochrana klimatu), je pro jiné buď něčím vyloženě negativním, nebo sice pozitivním, ale nepříliš důležitým. Rozdíl mezi mnou a některými mými milovanými rodinnými příslušníky je v tom, že já nápady s polyamorií a vůbec celou genderovou problematiku považuji za něco velice negativního, kdežto jim se na Pirátech líbí, že chodí na různá jednání velmi dobře připravení a dokáží jednat věcně a neuchylují se k urážkám a podpásovkám. Nad genderovou ideologií mávnou rukou.
A tak tuším, že nás v následujících letech čekají velmi živé debaty. Nicméně jsem si jist, že nás nerozdělí. Víme, že máme silné názory, ale víme, že nejsme majetníky pravdy.
Možná právě to činí ty debaty tak dlouhými a zajímavými. Já většinou nejsem schopen pokračovat, když mi někdo připisuje nečisté motivy, nebo když prohlašuje nějakou věc za „jasnou a dokázanou“, a já buď vím nebo tuším, že je sporná. Diskutovat s majetníky pravdy mi moc nejde. A popravdě řečeno, ani mě to moc nebaví.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 20. října 2021 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
39 Komentáře
pavel v
Musíme se smířit s tím, že žijeme v ateistické společnosti, která je většinově nakloněna „jednopohlavním svazkům“. Je nesmyslné pokoušet se zabránit tomu zákonem – tyto svazky budou existovat i bez něj. Místo toho bychom my, křesťané měli přemýšlet o tom, co jsme my nebo naši předkové udělali špatně, že Češi ztratili víru. Myslím, že jedním z důvodů, proč se tak stalo, je skutečnost, že se církev prosazovala mocensky – politickými prostředky – zákonem. To je však v hrubém rozporu s učením Ježíše Krista. On vycházel ze zásady dobrovolnosti. Není nic horšího, než vnucovat někomu dobro silou. Výsledkem je zlo, protože „prosazování dobra“ se stane omluvou pro jakoukoliv špinavost.
Eva Hájková
Myslím, že víru také ztratili už naši předkové (aspoň o mých rodičích to platí). Můžeme se ptát, co asi jiní naši předkové udělali špatně, že ji ztratili. Kdo za to může, že Češi ztratili víru? Podle všeho není víra až tak důležitá. Důležitý je Kristus. Aspoň to říká zdejší článek:
https://www.krestandnes.cz/jak-mne-list-rimanum-5-privedl-ke-kristu-pote-co-utrpeni-zahubilo-mou-viru/
Ano, církev, u nás zejména ta římskokatolická, se dřív prosazovala mocensky, což jí bylo velmi na škodu. Ale tato historická skutečnost nemusí být pro nás nepřekonatelnou překážkou na cestě ke Kristu, protože Krista nenacházíme jenom ve viditelné církvi. Není to jediné místo, kde se s ním můžeme setkat. Viditelná církev je dokonce místo, kam „vešel svět a roste v ní a košatí“, jak tady tuhle někdo poznamenal v diskusi.
Člověk se však může setkat nejenom s Kristem samotným (a to kdekoliv), ale může se časem setkat i s neviditelnou církví, když začne být schopen ji vidět. To nejdůležitější vidíme vždycky srdcem. Očištěným a protříbeným srdcem.
pavel v
S ohledem na výše uvedené otázka „jednopohlavních svazků“ vůbec do politiky nepatří. Pokud bude v parlamentu nastolena, neměli by věřící zákonodárci argumentovat Biblí. Sotva by totiž někdo považoval za legitimní argumetovat Bhagavadgítou nebo Koránem. Jediné, co má smysl, je argumentace nějakými sociologickými průzkumy.
Věřící lidé by se měli aktivně věnovat politice. Pokud by vyklidili pole, je tam hrozba, že svobodná, demokratická společnost upadne do totality. Demokracie je křehká květinka, která, má-li se udržet, musí být stále opečovávána – není to žádná samozřejmost. Mluvím-li o demokracii, nemám na mysli její primitivní formu, kterou Sókratés označil jako vládu lůzy. Mám na mysli především právní stát (nezávislé soudy). A také Masarykovo: Demokracie je diskuze. V tomto smyslu my, křesťané demokracii bytostně potřebujeme, abychom v diskuzi dokázali obhajovat své učení.
Jelikož k šíření evangelia potřebujeme svobodu a demokracii, jsou pro náš cíl (hlásání evangelia) užitečné všechny politické strany, které to mají ve „své genetické výbavě“. Mezi ně rozhodně patří Piráti. Nepatří tam SPD – inklinuje k totalitnímu Rusku.
Petra R. Kaprálová (PRK)
Mýlíte se. Naše společnost není jednoznačně ateistická a navádění se s tím smiřovat je zradou Ježíšova poslání. Ježíš je skutečným vládcem naší země. On má moc změnit situaci a masový obrat ke křesťanství v naší zemi může nastat velmi brzy a velmi náhle. Většina naší společnosti také není nakloněna rozšiřovat prostor pro LGBT, opak je pravdou.
pavel v
Česká republika bývá označována za jednu z nejateističtějších a nejsekularizovanějších zemí na světě. Při průzkumu Evropské komise Eurobarometr na počátku roku 2005 uvedlo jako konstatování nejbližší svému přesvědčení 19 % obyvatel Česka, že věří, že Bůh je. To je po Estonsku (16 %) druhá nejnižší hodnota z 25 zemí EU při průměrné hodnotě 35 %. https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1bo%C5%BEenstv%C3%AD_v_%C4%8Cesku
Petro, z přiloženého odkazu vidíte, že počet věřících pomalu klesá, ale velmi pomalu – je téměř stabilní. Jak si představujete ten masový obrat?
Realtoltek
Nová vláda nedopadne dobře. Namísto aby se snažila sjednotit tak činí naprostý opak. Bude inflace, bude zvyšování cen médií a to v kombinaci se špatnou náladou může vést i k velké občanské neposlušnosti zvlášť v případě, že by došlo k sesazení presidenta a později se ukázalo, že byl neschopen jen dočasně.
Právník Sokol to řekl výstižně…Svatý Václave pak nás chraň.
Petr Adamec
Obávám se také. Nová vláda zatím není, nic nekoná, ministři ještě nejsou definitivně vybraní, ani ještě nefunguje sněmovna. A už protestujete, jak to dělají špatně. Inflace je realita – jeden z důvodů je ten gigantický schodek rozpočtu, ale jinak důvody jsou hlavně celosvětové – veliký růst cen. Podobně nárůst cen energií – v celém světě je energetická krize, nijak to nesouvisí s EU. A roste další vlna covidu. A žádná vláda s tím nic moc neudělá. P. prezidentovi mají být jen DOČASNĚ odebrány pravomoce – leží na JIP a rozhodně není schopen plnit funkci. Osobně odhaduji, že je na tom natolik špatně, že již nikdy nebude moci pracovat a asi brzy zemře. Jeho psychický stav se asi nějak zázračně nezlepší – budeme vědět víc v budoucnosti, až ho prohlédne nějaké lékařské konzilium. Mohl by člověk v jeho stavu rozhodovat třeba o firmě s 20 zaměstnanci? Za mně rozhodně ne. Jak má zůstat prezidentem? Občas mohou vzniknout nečekané potřeby reagovat a rozhodovat rychle – třeba vojenský konflikt. Když většinu času spí a i když nespí, je mimo a jen občas má světlou chvilku? A je na JIP, kam se dávají lidé v ohrožení života? Ostatní prezidenti (Havel) třeba již při operaci a výpadku 48 hodin předávali samo dočasně své pravomoce, aby úřad běžel a byla jejich zastupitelnost jasná. …
pavel v
Díky, je to výstižné.
Jiří Kouba
Jenže ten gigantický schodek je relativně malý v porovnání se zeměmi, jež nám, jak stále slýchám, mají být vzorem.
Petr Adamec
Máme, Bohu díky, relativně malé celkové zadlužení. Ovšem v rychlosti zadlužování jsme na tom mnohem hůře než ostatní státy EU. A ten trend rychlého zadlužování je dost nebezpečný. Mnohé více zadlužené státy také mají euro. Svým způsobem tedy za jejich státní dluhy ručí i ostatní. U nás máme svou korunu na starosti jen my sami. Pokud nastane panika, že své prudké zadlužování nezvládneme ukočírovat, může snadno dojít k tomu, že nám sníží agentury rating – s tím vláda ani EU jako taková nic nenadělají. A bude to znamenat náhle skokové zvýšení úroků z našich státních i jiných dluhů, pokles koruny. Mimo jiné to bude znamenat náhlé skokové zvýšení splátek hypoték a také krach zadlužených podniků (třeba těch Babišových), nebudou mít na splátky. Proto by bylo mnohem bezpečnější mít euro… Umíte si představit, že by třeba splátky hypoték stály ze dne na ,den dvoj, trojnásobek? To se stalo v Maďarsku… Nedělejme si iluze a legraci. Jsme v nebezpečí. A ukazovat na ještě více zadlužené státy (třeba Řecko) není řešení – fakt chceme být v situaci státního bankrotu jako Řecko? Snížit radikálně důchody, platy…
Eva Urbanová
Mně na Pirátech kromě tohoto vadí ještě legalizace marihuany.
Kdo má děti pochopí.
Eva Hájková
Alkohol je přece také běžně dostupný, ačkoliv je škodlivý. Máme se proto obávat o naše děti? Má být stát jakýmsi výchovným prostředkem?
pavla
Piráti jsou přesně takoví, jako název jejich strany jsou to piráti.
pavel v
Transsexuálové jsou postižení lidé a ve škole jsou často vystaveni šikaně. Ti lidé trpí a sotva kdo by chtěl být v jejich situaci. Jestliže je ve školách prováděna osvěta na podporu transsexuálů, není to žádná zvrhlost, ale snaha snížit jejich utrpení. Byli činěny pokusy napravit transsexuály pomocí psychoterapie, ale nikam to nevedlo. Dnes jim lékaři obvykle předepíšou hormony (berou je trvale) a jen 3% z nich požádá o reoperaci pohlavních orgánů. Opravdovou zvráceností je, že pokud transsexuál v ČR požádá o změnu pohlaví (a jména) v občanském průkazu, úřady mu vyhoví pouze pod podmínkou, že podstoupí sterilizaci. To platí i v případě, kdy nežádá o reoperaci pohlavních orgánů. Piráti se pokoušeli povinnost sterilizace ze zákona vypustit, ale nenašli pro to dostatečnou podporu.
Eva Hájková
Kolik asi dohromady je dětských transsexuálů, kteří jsou ve škole vystaveni šikaně? Nebo jste snad měl na mysli učitele-transsexuály? Pokud jste psal o transsexuálních dětech, jaké asi procento z šikanovaných dětí tvoří právě tato skupina? Děti, které jsou ve škole šikanovány z jiných příčin, netrpí? Nezabýváme se jimi, protože nejsou ničím zajímavé?
pavel v
Odhaduje se, že ve společnosti je jen 1% transsexuálů, takže máte pravdu – těch případů není tak mnoho. Psal jsem samozřejmě o šikanovaných transsexuálních teenagerech. Mnozí z takto postižených si dokážou zjednat respekt a nemají problém. Jiní se neumí bránit a někteří končí sebevraždou. I kdyby byla jedna jediná, má smysl se touto problematikou zabývat, ne? Děti ve věku do 19 let spáchají průměrně 45 sebevražd ročně. To je děsivé číslo. Kolik z nich jsou transsexuálové, nevím.
Problematiku transsexuálů zmínil autor článku, proto se jich týkala moje replika. Já jsem si to téma nevybral. Chtěl jsem poukázat na to, že tato problematika je mnohem složitější, než si lidé, kteří se k ní vyjadřují, myslí. Je to jako obvykle – čím méně člověk o věci ví, tím bývají stanoviska rezolutnější.
Děti šikanované z jiných příčin trpí samozřejmě také. Školy těmi jinými příčinami rovněž zabývají. Věc nestojí tak, že kvůli transsexualitě školy jinou šikanu neřeší.
Adam Hladky
“ Nad genderovou ideologií mávnou rukou.“
.. a pak je hodně lidí, kteří Pir volili právě pro tu vstřícnost k LGBT, manželství pro všechny a akceptování genderové dysforie. Nebýt „toho jiného“, kvůli tomuhle bych je býval volil.
Petr Adamec
Těžko říci kolik. Ale může jich být podle mého odhadu třeba 2 tis. Záleží taky moc na tom, jak to definujete. Věřte, problém to je. Pouze jich je natolik málo, že to většinu nezajímá. Jako u jiných minorit to zaujme především toho, kdo s tímto problémem v rodině žije. Být v česku dospívající transsexuál je smutné. Stojí nám to za to, to nějak řešit systémově? Samozřejmě šikanovaných dětí je mnohem více a záleží i na nich ostatních. A školství má i moc jiných velkých problémů, které se týkají větších skupin dětí.
Připadá mi, že je to dost o tom, zda je pro nás důležitější společnost jako celek nebo trpící jednotlivec. Kdybyste měla Vy osobně jako matka 12 letého kluka, který odmítá chodit v klučičím a nosí holčičí šaty, měl by ve škole hrozné problémy se šikanou, myslela byste, že by se školní prostředí nějak kultivovat, aby bylo tolerantnější? I když takových kluků není až tak mnoho? I za cenu toho, že to ostatní kluky může znejistit v jejich identitě?
Eva Hájková
Já netvrdím, že by se o tom děti neměly učit, že by snad ve škole neměla být vůbec sexuální výchova, i když se jí podle mého názoru asi přikládá větší význam než má. Netvrdím, že se nemá učit o jiných sexuálních identitách. Identita je v současnosti velký problém. A nejen ta sexuální.
Mimochodem, nelze děti učit, že šikana je nepřípustná z jakéhokoliv důvodu?
Petr Adamec
Jistě o nepřípustnosti jakékoli šikany učit lze a také se to často děje. Jen že ta diskuze a článek je o transsexuálech. Proto Pavel psal o šikaně na školách transsexuálů, protože nějak asi čeká, že by v ČR mohla být také mezi křesťany podpora řešení jako v Maďarsku, kde je podobná výuka zakázaná a vnímají to jako útok EU na maďarský národ…
Olga Nedbalová
Přemýšlela jsem, zda se mám zase a opět vyjádřit k problému LGBT. V této otázce jsem totiž silně vnitřně rozervána. Pokud čtu evangelium a Ježíšova slova, slyším především o lásce k bližnímu. Z toho mi vyplývá, že bych neměla nikomu záměrně ubližovat. Pro mě zlomovým okamžikem, kdy jsem se zamyslela nad následky výroků církve, byla smrt synovce Ester Janečkové. Proč muselo 15 leté dítě spáchat sebevraždu? Pokud by homosexualita byla jen hřích a dala se přeučit, přemodlit nebo být v celibátu, proč tolik kněžích zneužívalo děti a to často v homosexuálním vztahu? Není to výkřik poslední doby, ještě za dob komunismu se řešilo zneužívání chlapců třeba i v našem regionu. Výsledkem byl přesun kněze na jinou farnost, kde ve svých ohavnostech pokračoval. Proč ohavnostech? Protože na druhé straně vztahu byla nevinná oběť, ve většině případů ještě dítě a bylo zneužito důvěry dítěte v nadřízenou osobu. Ostatně není to problém jen církve, toto odpudivé chování se vyskytuje i ve sportovních oddílech, zájmových kroužících. Tam kde je dospělý (autorita) a dítě (podřízená oběť). Pokud je ovšem vztah dvou dospělých lidí, kteří jsou prostě přitahování stejným pohlavím a oba s tím souhlasí, žijí ve věrném svazku, tak je to vskutku ohavnost? A máme my v církvích zamést tuto otázku pod kobereček, dělat, že se nic neděje? V Novém zákonu sice apoštol Pavel upozorňuje i na hřích v podobě homosexuality, ovšem v době, kdy psal tyto řádky, byly homosexuální svazky často využívány jako oživení svazků heterosexuálních. Ano, římská společnost v té době byla skutečně zvrhlá a fyzický vztah lidí se bral jako zábava. Ostatně zábava bylo i předkládání lidí lvům. V tomto kontextu je jistě pravda, že Bůh nám nepovoluje svazky, ve kterých máme toho druhého jen pro zábavu. Pro uspokojení našich potřeb a choutek. Vztah dvou lidí je z tohoto hlediska posvátný a oba dva mají naplňovat Ježíšova slova o milování bližního svého. A všechny tyto otázky mám v hlavě, když se ptám církevních autorit: Opravdu je LGBT smrtelný hřích? Proč lékaři hovoří o tom, že LGBT chování je zřejmě neměnné? A je tedy lépe, nechat lidi, co jsou přitahování stejným pohlavím, aby vstoupili do služby Bohu, celibátu a pak ono pnutí nevydrželi? Pak můžeme jen smutně sčítat oběti jejich chování. Asi si použiji slova papeže Františka, v této otázce mám také rozervanou duši na kusy.
pavel v
Není důvod mít rozervanou duši. Diskutovaný problém je nutné řešit (s láskou) případ od případu. Jako v případě člověka s odumřelou rukou, kterého Ježíš vyléčil (uzdravil) v sobotu. Podle farizeů porušil 3. přikázání Desatera a spáchal tím hřích. Jinde Ježíš farizeům, když mu vyčítali, že dělá v sobotu, co se nesmí, řekl: „Sobota je učiněna pro člověka a ne člověk pro sobotu.“ Ukazuje se diametrálně rozdílné pojetí Zákona u Ježíše a farizeů. Zatímco Ježíš se chová přiměřeně dané situaci, farizeové lpí na přikázáních za každou cenu. Moderním jazykem bychom řekli: Ježíš ctil ducha Zákona, farizeové literu Zákona. Novodobý výraz pro farizeje jsou fundamentalisté. Ti neústupně trvají na svých zásadách bez ohledu na důsledky.
Myslím si, že homosexualita může být v jednom případě těžkým hříchem a v jiném skutečnou láskou. Výraz transsexuál není synonymem pro zvrhlíka. Svět není černobílý. Jako černobílý ho líčí Orbán nebo Putin.
Olga Nedbalová
Ano, cítím to obdobně. Můj problém je s tím, že mám obavy, abych někoho nesvedla na falešnou cestu. Pokud hovořím s nevěřícími lidmi o hříchu, říkám, že ve stručnosti je hřích to, čím ubližuji záměrně druhému člověku. Z tohoto mého zjednodušeného pohledu, pokud se dva dospělí lidé mají rádi, jsou si věrní, navzájem se podpírají, je jedno, zda jsou stejného nebo odlišného pohlaví. Ale – co když to tak není? Co když takto kážu bludy a někdo kvůli mně nebude spasený? Není to tak jednoduché a proto je třeba vést diskusi napříč církvemi.
Lída R.
Paní Olgo,
ráda bych Vám nabídla 2 příběhy na rádiu Proglas. Možná Vám to neodpoví na Vaše otázky, ale může to přispět i k nějakému názoru. Tvořit si názor je proces.
Jsou to 2 příběhy. V jednom mluví protestant, který se rozhodl žít bez partnerského vztahu. Je to sympaťák.
V druhém příběhu vystupují také 2 sympaťáci katolíci, kteří se rozhodli stvrdit svůj svazek.
Nabízím Vám pohled pro a proti těch, kteří se museli nějak rozhodnout osobně.
Nejde o nějaké rozebírání dogmat nebo laciné výpovědi, ale o upřímnou osobní zpověď, jak to vnímají ti, jichž se to přímo týká.
https://slovo.proglas.cz/kultura-a-vzdelavani/na-dren/na-dren-o-homosexualite-v-krestanstvi-premyslel-jsem-nad-sebevrazdou-buh-me-uzdravil/
https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2020-06-11-16-00-00/?play=1
Mějte se hezky a Pán ať Vám žehná.
S úctou
Lída
Olga Nedbalová
Moc děkuji za odkaz, je dobré o věcech uvažovat nejen teoreticky, ale i zažít je i prakticky. Často si říkám, dobře se mi to povídá, ale co kdyby mi třeba umřelo dítě? A máte pravdu, paní Lído, asi nemusíme všechno vědět a všechno pochopit. Někdy je možná lepší mlčet než někoho zbytečně zranit.
Lída R.
Homosexualita je komplexní tématika, netýká se jen sexu. Měla jsem možnost nějaké lidi duchovně doprovázet, a to je jiné, než teoretické nezúčastněné poučky na internetu. To nemluvím na Vás, ale obecně.
Shodou okolností jednomu bratrovi, odkud pocházím, smetl vlak 2 děti na přejezdu. Znám tu rodinu – nebyli jsme nijak v kontaktu, ale vím, o koho jde. Bratr k nám kdysi do sboru jezdíval kázat. Jedné věřící rodině z našeho okolí se nevrátilo dítě z tábora, dostalo nějakou infekci a zemřelo. Zde jsou slova marná, my můžeme nabídnout jen „plačte s plačícími“ a hlavně nic nevysvětlovat.
Z Vašich komentářů je zřejmé, že s Bohem žijete. To je víc než vše vědět a vše chápat. Některé věci nám Pán ozřejmí, některé ne. Jsme lidé, takže naše názory mohou vždycky někoho zranit. Rozdíl je, pokud to někdo dělá na diskusích cíleně anebo se to prostě jen občas stane. Jak ale psal pan Krejčí, svět se utápí v sebelítosti a vidím to opravdu tak, že dnes se hraje hlavně na city.
Za několikaleté diskuse na internetu jsem zjistila, že ateisté někdy nabízejí větší porozumění než křesťané a více si všímají, když se něco děje. Křesťan sedí zabedněn ve svém věroučném domečku své pravdy a ateista jde a zeptá se – Co je Ti? Samozřejmě to není tak vždycky a všude. Ale od dob svého internetového procitnutí křesťanské diskuse ani nás křesťany nepřeceňuji. Nechť je nám všem Bůh milostiv, abychom žili pravdivě, což nutně neznamená být v každé situaci nad věcí.
pavel v
ad “ Rozdíl mezi mnou a některými mými milovanými rodinnými příslušníky je v tom, že já nápady s polyamorií a vůbec celou genderovou problematiku považuji za něco velice negativního, kdežto jim se na Pirátech líbí, že chodí na různá jednání velmi dobře připravení a dokáží jednat věcně a neuchylují se k urážkám a podpásovkám.“
—————————————————————–
Pane Drápale, mám tomu rozumět tak, že Piráti prosazují polyamorii? Jak jste na to přišel?
Dan Drápal
Zadejte si do hledáčku „piráti polyamorie“.
Ocituji ze serveru demagog.cz:
Mikuláš Ferjenčík v minulosti uvedl, že Piráti podporují aktivity směřující k uzákonění polyamorie jako formy registrovaného partnerství. Stejnou formulaci použila také Olga Richterová a objevuje se i ve stanovisku Pirátské strany z roku 2017.
Lída R.
Smrt synovce paní Ester nebagatelizuji a je mi to líto.
Přesto zůstávám u tradičního názoru, že homosexuální jednání je hříchem, nikoliv však tato orientace. Toto neříkám jako teoretickou poučku, ale jako zkušenost z pastoračních rozhovorů s věřícími gayi a ze společného dlouhého hledání cesty, jak s tím naložit.
Jednání církve ne vždy odpovídá tomu, co hlásal Ježíš, žel. Někdy je pod svícnem tma. Pozoruji ale, že z „lásky“ se dnes dělá mantra, skrze kterou se druzí označují za homofoby. Četla jsem nedávno, že v USA už je pojem „homofob“ využíván jako výhružka – udělám z tebe v médiích homofoba.
Celibát není hnacím motorem sexuálního zneužívání, toto tvrdí i oběť zneužívání ze strany kněze Jiří Kylar. Hnacím motorem je hřích, kterému je dán průchod. Nedávno měla jedna má kamarádka strach, že nebudu duchovně v pořádku, neboť jsem se nechala naočkovat. Vysvětlila jsem, že pokud bych byla duchovně v nepořádku, bude za tím stát můj hřích, nikoliv očkování. Uklidnila se. Zde je podobný princip. Spouštěčem hříchu může je buď nějaká psychická nemoc, kdy se člověk úplně nemůže ovládnout, nebo svobodná vůle člověka, která ten hřích umožní.
Další zajímavostí je, že pro média jsou málo zajímavé zprávy o zproštění viny kněží. Takhle byli ve Španělsku vláčeni jako zločinci 3 kněží skoro 3 roky, které křivě obvinil ministrant. Jméno údajné oběti bylo v médiích pouze pod iniciály. O papežské audienci těchto kněží u papeže Františka informovala jen sekulární média španělská a americká. U nás to byl Adam Stanislav Kuszaj, v Polsku např. Tomasz Komenda, který seděl neoprávněně za vraždu a sexuální delikt. V našem okolí byl případ, kdy pán obvinil svou ženu ze sexuálního zneužívání dětí, aby dostal do péče děti.
Abyste mi rozuměla, nebagatelizuji problém sexuálního zneužívání v naší církvi a jsem pro potrestání zločinců a těchto predátorů. Je to vážný problém. Je potřeba všechno zjistit a prošetřit. Církev ustanovuje nezávislé komise, které přicházejí s výsledky. V Německu už jsou tak daleko, že sekulární stát žádá církev, aby jí pomohla s prevencí sexuálního násilí ve školách, protože církev tam má prostě propracovaný systém prevence, jsou tam asi o 8-9 let před námi v této problematice. Na druhé straně mě opravdu zajímá, jak se z 2000 obětí stane 216 000 a na tuto otázku jsem se ptala na kompetentním místě, které proklamovalo, že se baví s každým, ale se mnou se zatím nebaví. Třeba se budou bavit později, uvidíme. Je mi líto těch, kteří si ze zneužití odnášejí traumata nebo kteří již spáchali sebevraždu (říká se jim přeživší). Nedá se to už vrátit, proto je třeba na té věci pracovat v oblasti prevence.
Když se ještě poohlédneme k té homosexualitě, církev od roku 2005 nebere do kněžské služby homosexuály nebo se o to alespoň snaží.
Další věcí je, že pokud by církve povolily homosexuální manželství, proč také sexuální morálku trošku neuvolnit svobodným, vdovám, vdovcům, nemocným lidem, lidem v manželství s partnerskými problémy atd., aby zbytečně netrpěli. Proč se stále hovoří jen o „právech homosexuálů“?
V osobním životě rozlišuji člověka jako takového a ideologii. Takže za mě homosexuální lobby ne, přijetí homosexuála ano, ale bez podpory manželských svazků. Jsem velmi nemoderní konzervativní katolík (neplést s ultras) a už jsem slyšela názor jednoho kamaráda, že chce žít v celibátu, ale okolí ho stále přesvědčuje, ať si někoho najde a jemu to vadí. S touto otázkou jsem bojovala dost dlouho, byl to můj boj a Vám, paní Olgo, v této věci neporadím. Vy si ten boj musíte vybojovat sama, jak se k tomu postavíte. Myslím, že vždycky je potřeba vidět za vším člověka a udržovat s ním vztah, i když nežije podle našich představ, pokud on sám má o tento kontakt zájem. Prostě vždycky vidět člověka, nechovat se jako pitomec a být nablízku těm, kteří o to stojí.
Olga Nedbalová
V poslední době často hovořím s neveřícími lidmi o Ježíši.
Mám pocit, že musím všem tu úžasnou zprávu říct. Jako ta Samařanka, potkala jsem Spasitele! Tak jak to bylo předpovězeno, Spasitele, který dokáže porazit i smrt. Vím, že pokud se člověk rozhodne následovat Ježíše, udělá nejlepší rozhodnutí svého života. Otázka LGBT je jediná věc, u které jsem skutečně vnitřně rozpolcena. Ráda bych řekla jasné ano nebo ne, ale tady opravdu nevím.
Eva Hájková
Já se domnívám, že homosexuál, který se obrátí k Ježíši Kristu a vyzná mu, že není schopen žít ani jako heterosexuál ani úplně bez sexu, bude spasen takový jaký je.
Jiná věc je, že lidé většinou chtějí, aby je (se vším všudy) přijímali také druzí lidé, zejména aby je přijímali ti, kteří se vyskytují v jejich okolí, s nimiž musí přicházet do kontaktu. Je těžké žít v prostředí, kde vás nepřijímají. Křesťané se také raději pohybují v církevním prostředí, kde jsou přijímáni, než mezi oponenty či dokonce vyloženými nepřáteli.
Pan Drápal ovšem jednou napsal, že člověku by mělo stačit, když je na jeho straně Bůh, přestože celý svět stojí proti němu.
Lída R.
Ti, kteří vědí všechno, bývají obvykle nesnesitelní. Nemusíme všechno vědět (to už by za námi nikdo nechodil), ale můžeme mít na zřeteli člověka, věnovat mu trochu času, sdílet společně radosti i starosti.
Loučím se s Vámi a přeji Vám na cestě za Pánem vytrvalost a radost.
P. S. Pokud byste si chtěla povídat víc, napište do redakce o můj mail. Pokud ne, tak se mějte hezky a Pán Vás provázej.
pavel v
Olgo,
jste vnitřně rozpolcena ohledně kamenování cizoložnic? Kamenovat či nikoliv? Mojžíš přece řekl kamenovat!
Olga Nedbalová
Možná to, co nemůžu uchopit u problematiky LGBT, se týká spíše našich slov. Slova, kterými zvěstujeme evangelium. Slova, kterými soudíme druhé. Slova, kterými můžeme druhého dovézt ke smrti. Slova, kterými povzbuzujeme druhé. Slova, kterými můžeme druhé pozvednout k životu. Naše slova, slova našich přátel i nepřátel. Hodně slov, hodně názorů. ALE uvědomila jsem si podstatnou věc. Janovo evangelium hned v úvodu říká Jan 1:1-3:
„Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.“
První Slovo měl tedy Bůh. A bude mít i to poslední. A to je ta dobrá zpráva. Tedy jen pro ty, co odhodí svoji pýchu a začnou Slovu naslouchat. A tak my nemusíme mít nutně to poslední slovo. Někdy je lépe, to poslední Slovo přenechat tomu pravému hybateli všeho dění.
pavel v
Nevím, zda překlad Janova evangelia je zdařilý. V řecké verzi Janova evangelia byl na počátku logos. To je filozofický výraz s mnohoznačným významem. Může znamenat slovo, ale spíše by se hodilo říci: Na počátku byl rozum (nebo také myšlenka či smysl).
Píšete:“… my nemusíme mít nutně to poslední slovo.“ Vám někdo vyčítá, že chcete mít poslední slovo?
Olga Nedbalová
Ne, pane Pavle, určitě mi nikdo nevyčítá, že chci mít to poslední slovo. To byla obecně pojatá myšlenka. Jinak k tomu vnitřnímu rozpolcení, opravdu si nejsem u některých věcí jistá. A než bych řekla nesmysl, raději řeknu, že něco nevím. V křesťanství je normální růst, růst v Kristu a s Kristem. Možná k některým věcem ještě dorostu. Já osobně řešit otázku LGBT nemusím, ale často člověk na tuto otázku naráží ve všeobecně pojatých diskusích o křesťanství. Hlavně mě překvapuje, kolik v ČR i nevěřících (a hlavně mužů) vystupuje proti LGBT. Přitom nejsou věřící, nejde jim ani o čistotu učení. Prostě jsou striktně proti, třeba z důvodu, že je to prý proti přírodě. Jeden muž mi dokonce řekl, že vždy, když se blížil zánik civilizace, zvyšovalo se homosexuální chování v populaci. Na druhou stranu, v naší církvi ČCE probíhá dlouhodobě diskuse na toto téma. Zapojují se lékaři, duchovní, zástupci sborů…..Některé sbory se striktně vymezily proti církevním sňatkům LGBT, některé sbory jsou více smířlivé. K Janovu evangeliu, ono Slovo je i na začátku Starého zákona, Genesis 1:3 „I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo.“ Obecně se ve výkladech používá nejvíce překlad slovo, ale samozřejmě vám nikdo nebrání, si Písmo přeložit podle svého.
Eva Hájková
Já myslím, že slovo je správně. Také by se možná dalo říct „informace“. (In-formare = tvořit).
V Janově evangeliu to slovo znamená Krista, tedy vtělené Boží slovo.
pavel v
Myslím, že jste to s tím „in-formare“ nakonec vystihla nejlépe. Palec nahoru.
pavel v
Paní Olgo, jsou lidé, kteří nevěří v Boha, ale věří v židovsko-křesťanskou kulturu. Z této pozice pak mohou zavrhovat LGBT jako nekulturní (v jejich řeči nepřirozenou) věc. Teoreticky bychom z lidí, kteří propagují židovsko-křesťanskou kulturu měli mít radost, ale podle mého je to naopak. Když tito lidé propagují židovsko-křesťanské tradice, propagují s nimi také řadu tradičních předsudků. Z poslední doby je to například nenávist k lidem z jiného kulturního okruhu. Nenávist k válečným uprchlíkům (ohrožují náš komfort) je skrývána za obranu „křesťanských hodnot“ proti islámu. Křesťanské hodnoty hájí lidé, kteří mají o křesťanství velice zkreslenou představu.