Těžké rány, doléhající přímo či nepřímo na celý svět, pokračují. K válce proti Ukrajině se přidal konflikt na Blízkém východě. Konflikt, který nemá lidské řešení. Pokusím se zdůvodnit, proč. Vraťme se alespoň na chvíli do historie.
Myšlenka návratu Židů do Palestiny se zrodila koncem devatenáctého století. Nebyla to původně myšlenka motivovaná nábožensky, nýbrž sekulárně. Tehdy žila v tehdejší Palestině malá židovská menšina. Židé stěhující se do Palestiny zejména z Evropy půdu od Arabů vykupovali. Jelikož Židů nebylo mnoho, tamější Arabové (o Palestincích se hovoří až od roku 1968) tomu zpočátku nevěnovali velkou pozornost. Konec konců, Židé nebyli jedinou etnickou skupinou na daném území. Byla tam i nevelká obec arménská. Tehdy tam také žilo (v procentuálním vyjádření) nesrovnatelně více (arabských) křesťanů.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Migrace – dlouhodobý pohled
Stěhování evropských Židů do Palestiny nabralo na obrátkách v období mezi dvěma světovými válkami. Tehdy začaly narůstat konflikty. Velká Británie, která dané území spravovala od roku 1917 (tehdy skončila turecká nadvláda), hrála velmi dvouznačnou roli a po druhé světové válce se rozhodla dané území opustit. OSN proto připravila v roce 1947 plán rozdělení Palestiny na židovskou a arabskou část. Arabové ovšem tento plán odmítli. Izrael vyhlásil svůj stát jednostranně a hned druhý den vyhlásily všechny sousední státy Izraeli válku, kterou ovšem zázračně prohrály.
Stojí za zmínku, že zatímco většina národů své území na někom dobyla, Židé ho z valné části vykoupili.
Kdyby Arabové tehdejší plán OSN přijali, měli by mnohem více území než nyní.
V roce 1967 vyvolali Arabové další válku, kterou opět prohráli. Bylo uzavřeno příměří. Kdyby Arabové tehdejší mírové návrhy přijali, měli by mnohem více území než nyní.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Příprava na konec
V roce 1968 dostali Arabové „dobrou radu“. Pokud se prohlásí za samostatný národ – za Palestince – bude jejich boj možno považovat za „boj za osvobození“. (Do té doby se hovořilo pouze o Arabech, stejných, jako žijí v Jordánsku nebo Libanonu a dalších zemích.) Tak se „zrodil“ národ, který dějiny do té doby neznaly. Nikdy neexistoval žádný palestinský stát, nežil žádný palestinský král nebo kníže…
V roce 1973 vyvolali Arabové další válku, kterou opět prohráli. Bylo uzavřeno příměří. Kdyby Arabové tehdejší mírové návrhy přijali, měli by mnohem více území než nyní.
Jordánsko nestálo o území na západ od Jordánu, které bylo jeho součástí do války v roce 1967, a uzavřelo s Izraelem mírovou smlouvu. Území na západ od Jordánu se teď označuje jako Západní břeh, Palestinská autonomie, v anglicky mluvícím světě se používá výraz West Bank.
Další země, která s Izraelem uzavřela mír, byl Egypt. Jednalo se o tzv. „území za mír“. Izrael vrátil Egyptu Sinajský poloostrov, který obsadil ve dvou předchozích válkách.
Pak udělal Izrael kroky, které se tehdy jevily jako velkorysé a správné, ale s odstupem se jeví jako katastrofální. Jednostranně vyklidil jižní Libanon, aniž by s Libanonem uzavřel mírovou smlouvu. A vyklidil Gazu v naději, že i s touto enklávou se podaří uzavřít nějaký mír. Co říci těm, kteří tvrdí, že by se Izrael měl jednostranně – tedy bez uzavření míru – stáhnout ze Západního břehu? Takový krok by znamenal pro Izrael smrtelné ohrožení. Na Západním břehu by se okamžitě ujal vlády Hamás.
Nyní byl svět šokován palestinským barbarstvím v přímém přenosu. Děti podřezávané před očima znásilněných matek. Drazí lidé, toto není nějaká snaha dosáhnout něčeho takto drastickými prostředky. Toto není nějaký úlet, toto není prostředek, to je cíl. Cíl jednoznačně deklarovaný v oficiálních dokumentech Hamásu. Je to něco, co chce Hamás udělat se VŠEMI Židy.
Na čas se zvedla vlna solidarity s Izraelem. Statisícové demonstrace na podporu Palestiny v některých západních městech jsou ovšem něčím děsivým. Už nyní se ozývají hlasy, že Izrael by měl reagovat „přiměřeně“.
Jak se reaguje „přiměřeně“ na podřezávání nemluvňat?
Bohužel, Izrael má pravdu: Součástí řešení musí být totální zničení Hamásu. Je ale něco takového možné? Odpověď na tuto otázku neznám.
Kterýsi komentátor nedávno napsal, že Palestinci by potřebovali nějakého svého De Gasperiho. (De Gasperi byl politik, který pomohl Itálii přerod od fašismu k demokracii.) Jenže: Když jsem byl v roce 1990 poprvé v Izraeli, ptal jsem se našeho izraelského průvodce: „To nejsou žádní Arabové, kteří by si přáli mír s Izraelem?“ Odpověď zněla: „Jsou. Máme jich plné hřbitovy.“ Pokud tomu nerozumíte: Když nějaký Palestinec navrhne nějaký – byť nevelký – ústupek Izraeli, stává se zrádcem a hrozí mu, že za to zaplatí životem.
Máme dva případy totálně poražených národů, které se vydaly novým směrem. Je to Německo a Japonsko. Jenže v případě Arabů si tento vývoj nedokážu představit.
Můžeme mít osobní jistotu spasení. Můžeme – a máme – se modlit za „v moci postavené“. Můžeme si zachovat slušnost, pravdivost a statečnost v každé situaci. Nicméně připravme se na těžké časy. Naděje časné se rozplývají, naděje věčná zůstává.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 25. října 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
59 Komentáře
Radek Mikula
Na konci Britského mandátu Palestina tam bylo osídlení tvořené ze dvou třetin Araby, jejichž předkové tam žili třináct set let, a z jedné třetiny Židy, kteří tam žili z větší části maximálně šedesát let, z menší části delší dobu.
Necelá třetina nově příchozích (můžeme její příslušníky nazývat sionisty, kolonisty nebo imigranty) na základě plánů OSN získala přes nesouhlas původních obyvatel – Arabů i Židů – většinu území. Tato třetina pak ovládla ještě větší území, než jí přisoudila OSN a na něm vyhlásila tzv. Stát Izrael. Velká část Arabů byla nejprve masakrována a pak vyhnána, načež jí byl zakázán návrat.
Sionistický stát vedl výbojné války a tak ovládl i zbytek (poslední sotva čtvrtinu děleného území).
Při mírových jednáních původní obyvatelé uznali stát dobyvatelů a za to jim mohli pomáhat při kontrole té čtvrtiny původního území.
Při dalších jednáních se nyní řeší, zdá budou moci vyhlásit svůj stát na 70 – 90% té necelé čtvrtiny.
Z nějakého nepochopitelného důvodu původní obyvatelé – Arabové i Židé – nový stát nenávidí a část z nich dokonce chce nově příchozí a jejich potomky vyhubit.
Vy přicházíte s vysvětlením, že za to může jakési „ideologie“. Zřejmě si takto představujete „poctivé hledání pravdy“.
Radek Mikula
„Z vytrhaných vodovodních trubek tam vyrábí rakety.“
versus
3,8 mld $ ročně (to bych snad ani nezvládl přepočítat na Kč.).
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/izrael-armada-usa-dohoda-financni-podpora.A160914_093647_zahranicni_ert
Kolonizátoři tedy instalatérský materiál k výrobě svých raket používat nemusejí.
Zvládnu si tak představit brutální nenávist, kterou tahle asymetrie musí vyvolávat. Nejprve vedla k pocitu zoufalství bezmoci na jedné straně a k opačnému naladění na straně druhé, což skončilo krutým prozřením:
„Byla to iluze,“ řekl Gilad. „Dlouhých 25 let to byla jen iluze. Všichni si mysleli, že jsme tu v bezpečí, že jsme silní. Ale poté, co se stalo tohle, doufám, že se někdo probudí a začne věci dělat jinak.“
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-byla-to-iluze-vztek-lidi-z-napadenych-kibucu-vuci-vlade-roste-239356
Ovšem dělat věci jinak nutně znamená začít myslet jinak.
Zkuste to i Vy.
Mirek P.
Pane Radku, zkouším být objektivní. Včera jsem po poslechnutí B. Turečka o etnickém čištění v roce 1947 dohledával fakta.
Např. na příkladu Jaffy nevidím primární vinu na Židech. Ani masakr v Dejr-Jásinu by se nestal, kdyby arabští militanté respektovali mezinárodně uznaný zásobovací koridor do Jeruzaléma.
Je možné, že osadníci napadených kibuců obviňují svou vládu z nedbalosti. Pachatelé nelidských krutostí ovšem byl Hamás
https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/ti-druzi-znasilnena-a-spalena-zena-neni-utocnikem-ale-obeti.A231110_163858_p_zahranici_nef
Radek Mikula
Pane Pinkasi,
nevím, v jakém přesně pořadu jste zjistil, že sionisté nejsou vinni za žádný masakr v zemi, kterou obsadili a pak slavně zvelebili, když předtím pobili nebo vyhnali většinu původního obyvatelstva, ani jak se vlastně díváte na dobytí Jaffy, ke kterému došlo ještě před vyhlášením Izraele, ačkoli ji OSN přisoudila Palestině a sionisté její plán deklaratorně přijali.
Nicméně snažíte-li se být objektivní, pokuste se znovu promyslet, co jste zde zatím napsal:
1.
Ohledně beduínovy dražby bych se chtěl zeptat, zda si opravdu myslíte, že nákup půdy na nějakém území – navíc v době, kdy jej místní obyvatelé nemohou demokraticky regulovat, protože jsou ovládáni cizí mocností – zajišťuje do budoucna právo vyhlásit si na něm svůj stát nebo začít daný celek dělit obdobně odtržení Sudet v roce 1938.
2.
Tvrdíte: „To zlo, že Židé i Arabové nemohou žít spolu nevychází z denního soužití, vychází z ideologie.“
Břetislav Tureček, kterého zmiňujete, napsal:
(…) plán dělení Palestiny z roku 47 předpokládal, že bude vytvořen židovský a arabský stát, přičemž ten židovský, ačkoliv tehdy Židé tam tvořili jenom třetinu obyvatel, tak dostali asi 56 procent půdy, takže i to samo o sobě Arabům vadí do dneška.“
https://www.lidovky.cz/orientace/izrael-palestina-efraim-inbar-oslo-netanjahu-rabin-arafat-valka-ukrajina-rusko.A231010_162314_ln_orientacer_hma
Skutečně si myslíte, že za uvedených okolností je třeba k prožívání nenávisti nějaké ideologie? Znáte nějaké společenství, které se s veselou myslí a bez negativních pocitů rozhodlo přenechat většinu svého území přistěhovalcům? Nebo si zkrátka mělo uvědomit, že v ní předkové imigrantů žili před mnoha a mnoha staletími a že jim jí předtím daroval nějaký bůh?
3.
Když jste napsal:
„Je možné, že osadníci napadených kibuců obviňují svou vládu z nedbalosti. Pachatelé nelidských krutostí ovšem byl Hamás“
zamýšlel jste se přitom, co stálo za tou „nelidskou krutostí“? Nebo se Vaše objektivita neslučuje s kladením nepříjemných otázek?
Jaká byla realita izraelsko-palestinských vztahů před 7. říjnem dostatečně ukazuje titulek rozhovoru pořízeného krátce před ním:
„Nezávislá Palestina nikdy nebyla ve hře. Vždy se mluvilo o „státu minus“, říká izraelský bezpečnostní expert
https://www.lidovky.cz/orientace/izrael-palestina-efraim-inbar-oslo-netanjahu-rabin-arafat-valka-ukrajina-rusko.A231010_162314_ln_orientacer_hma
Takže pak si zoufalí lidé asi řekli, že udělají alespoň pár kibuců minus. Netvrdím, že je to zbavuje viny, ale také to ukazuje, jak rozumět jejich motivaci.
Skutečností je, že poté i předtím než domorodci uznali loupež většiny svého území (v roce 1993), kolonizátoři – jak při znalosti dějin kolonialismu nepřekvapí – nikdy neměli v úmyslu přiznat místním obyvatelům právo na jejich stát.
Mirek P.
Pane Mikulo,
“ 29. listopadu 1947 byl Valnému shromáždění OSN předložen plán na rozdělení. Podle něj měl arabský stát zaujímat 7 200 km2, 804 000 Arabů a 10 000 Židů, židovský pak 8 800 km2 (velkou část z tohoto území tvořila neobývaná Negevská poušť), 538 000 Židů a 397 000 Arabů.“ (cs.wikipedia ) tak nevím jestli Tureček má lepší informace než wikipedie, nebo kecá.
Nebudu samozřejmě tvrdit, že žádný Žid bezdůvodně Arabovi neublížil, vyčítat si však mohou obě strany minimálně stejně. I dnes jsou třetina obyvatel Izraele Arabové a kolik Židů žije v Gaze ?
Za nelidskou krutostí stojí vždy ďábel. Jinou odpověď nemám.
Efraim Inbar říká : “ Doufali jsme, že palestinské národní hnutí prokáže pragmatický přístup, že se vzdá svého snu o zničení židovského státu. To se bohužel za těch 30 let nestalo.“
Zdroj: https://www.lidovky.cz/orientace/izrael-palestina-efraim-inbar-oslo-netanjahu-rabin-arafat-valka-ukrajina-rusko.A231010_162314_ln_orientacer_hma
Dál bohužel nemohu číst, předplatné lidovek nemám.
Sionisté zvelebili zemi, kterou si především koupili. I když se můžeme bavit o tom, zda nakba byla vyháněním 700 000 Arabů, určitě je nikdo nepobíjel. I proto jsem Dejr Jásin uvedl jako extrémní příklad. O Jaffě si přečtěte z anglické wikipedie zdroj 55.
Kdybych se Vás v diskusi nezastal a mlčel jako ostatní, mohl jsem tento večer strávit příjemněji. Sbohem
Mirek P.
Ještě bych dodal, že původní Britský mandát Palestina zahrnoval též několikrát větší Zajordánsko, kam bylo Churchillovou Bílou knihou Židům zakázáno se stěhovat. Navíc po občanské arabsko-izraelské válce 1948 bylo vyhnáno z muslimských zemí asi 900 000 Židů. Většinu z nich absorboval stát Izrael. Takže Židé a Arabové jsou si fifty-fifty. Židé mají svůj jediný stát, kde pro nikoho, kdo dodržuje zákony, žádný apartheid neexistuje ( lidé z Gazy mohli dojíždět do Izraele za prací ). Arabové a muslimové mají svých států povícero.
Radek Mikula
Vážený pane Mirku,
to kolik mají nebo nemají jiní Arabové států, nemá žádný vztah k právu původních obyvatel Palestiny (tím mám na mysli obyvatelstvo, které zde žilo před sionistickou kolonizací a jeho potomky) na sebeurčení.
Z Vašeho příspěvku se naopak zdá, že jste nejen proti odstranění tzv. Státu Izrael, ale i proti dvoustátnímu řešení. Nevím ale, co si přesně myslíte. Ostatně stoupenci sionismu bývají rádi neurčití.
Mirek P.
Vážený pane Radku,
proti odstranění státu Izrael jsem určitě ! Již jsem uvedl, že arabských obyvatel bylo začátkem 20. století pouhých 400 000. Byli to přistěhovalí Židé, kteří vysušili malarické bažiny, zúrodnili pouště. Na území současného státu Izrael žije 1,7 miliónu Arabů, z nichž většina je Izraeli loajální. Dvoustátnímu řešení bych se nebránil. Poprvé bylo bojkotováno arabskou ofenzívou r. 1948, dále porušováním mírových dohod z Osla atd. Že se vůbec odvažujete zmínit „odstranění tzv. státu Izrael“ , když policie některých zemí považuje za podporu terorismu a napomáhání trestnému činu i říkanku „from the river to the see… https://www.novinky.cz/clanek/domaci-pouzivani-hesla-from-the-river-to-the-sea-muze-byt-trestnym-cinem-vzkazuje-ministerstvo-40450957 .
Problém uprchlíků řešit lze, milióny uprchlíků absorbovalo poválečné Německo, dále například útěk a vyhnání 14 milionů lidí v důsledku rozdělení Indie (1947), dalších zhruba 10 milionů v době války za nezávislost Bangladéše (1971), bezmála 3 milionů prchajících před konfliktem ve Vietnamu, nebo více než 6 milionů, utíkajících z Afghánistánu po sovětské invazi v roce 1979 atd. Jedině organizace UNWRA specializovaná na Palestince ovšem přiznává status uprchlíků i dětem a vnukům.
Jinak děkuji za zajímavou debatu. Určitě mě podnítí k dalšímu studiu např. rozdílů mezi akcemi IDF ( osvobození severní Galileje od militantů s ponecháním původního obyvatelstva https://cs.wikipedia.org/wiki/Izrael%C5%A1t%C3%AD_Arabov%C3%A9#/media/Soubor:Arab_population_israel_2000_en.png od jednotlivých akcí bojůvek Irgun a Lechi. Stejně tak se musím blíže seznámit se současným stavem tzv. západního břehu Jordánu. Zabere mi to nějaký čas, takže tuto debatu snad už prozatím ukončím. M. Pinkas
Mirek P.
Zatím nejlepší dokument na youtube
The Palestinian Refugee Problem Explained (Nakba and the Arab narrative)