Jsem pevně přesvědčen, že bez Písma nemůžeme poznat, jaký Bůh skutečně je. A ať už s Písmem nebo bez Písma, všichni máme sklon udělat si o Bohu falešnou představu. Písmo nám v tom do určité míry brání, nicméně lidské modlářství pomáhá odhalit, ne však plně odstranit.
Abychom mohli Boha poznávat, musíme s ním vstoupit do vztahu. Bůh sám nám tuto možnost nabízí a otevírá – záleží na nás, zda tohoto pozvání využijeme.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Velké zmatení zatím na postupu
Do modlářství můžeme upadnout velice snadno. Modlářství ovšem zpravidla nezačíná tím, že vědomě zavrhneme pravého Boha a začneme uctívat modly. Podobně když je sbor napaden „učením démonů“ (1Tm 4,1), pak to nevypadá tak, že nad kazatelnou se začne vznášet jakási améba, která odtud sboru diktuje své bludy.
Jak snadno mohu lidé upadnout do modlářství, ukazuje příběh z 32. kapitoly Exodu: „Udělali si slité tele, klaněli se mu, obětovali mu a říkali: Izraeli, toto jsou tvoji bohové, kteří tě vyvedli z egyptské země“ (Ex 32,8). Začali uctívat jiného boha, ale netušili, že je to jiný bůh! Přitom udělali s pravým Bohem úžasnou zkušenost, když je vyvedl z egyptského otroctví. Můžeme z toho usoudit, že ani silné prožitky s pravým Bohem nemusí člověka imunizovat proti modlářství.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nedospělá generace
Modlářství může mít celou řadu podob – od materiálních předmětů jako jsou sochy, obrazy, amulety, po abstraktní filosofické představy. Francouzský myslitel Blaise Pascal to vyjádřil takto: „Ne bůh filosofů, ale Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův.“
Bůh filosofů je dokonalý. A protože je dokonalý – soudí filosofové hlásící se ke směru zvanému deismus – stvořil rovněž dokonalý svět. A protože svět je dokonalý, Bůh už do něj nemusí, a vlastně ani nemůže zasahovat. Proto – podle deistů – neexistují žádné nadpřirozené zázraky. Ty by svědčily o Boží nedokonalosti.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nechuť k závaznosti
V našem sboru jsme se v dobách jeho rozkvětu pilně učili biblické verše zpaměti. (A navzdory tomu, co se nyní chystám napsat, to stále považuji za užitečné.) Jedním z veršů bylo slovo z Numeri 23,19: „Bůh není člověk, aby lhal, ani syn člověka, aby litoval. Což by on řekl a neučinil, promluvil a nenaplnil to?“
Jenže v Písmu máme spoustu veršů, podle kterých Bůh litoval. V poslední době jsem se hodně zabýval příběhem Jonášovým. Poslední verš 3. kapitoly zní takto: „Bůh viděl jejich [míněni jsou obyvatelé pohanského města Ninive] skutky, že se odvrátili od své zlé cesty. Proto Bůh litoval zla, které prohlásil, že jim učiní, a neučinil to.“
Jonáš to těžce nesl. Bůh se mu jevil jako nespolehlivý. A ještě ke všemu nejen že Bůh nedostál svému slovu, ale ztrapnil Jonáše, který chodil ulicemi Ninive a zvěstoval Boží soud.
A tak jsem hledal v dalších místech. „A Hospodin litoval zla, které promluvil, že učiní svému lidu“ (Ex 32,14). „Když anděl vztáhl svou ruku na Jeruzalém, aby ho ničil, Hospodin litoval zla a řekl andělu, který působil zkázu mezi lidem: Dost“ (2S 24,16).
Onen verš z Exodu – o tom, že Bůh není člověk, aby litoval – vyslovil Bileám. Bileám o Hospodinu věděl, ale nebyl jeho ctitelem. Z jeho úst vyšlo mnoho pravdivého, protože Bůh mu dal tak prorokovat, nicméně nelze říci, že skutečně Hospodina znal. To by nedopadl tak, jak dopadl.
Pokud jde o Boží služebníky, našel jsem v Písmu jediný verš, kdy by někdo z nich mluvil podobně jako Bileám. Jde o Samuelovo slovo k Saulovi: „Sláva Izraele nebude lhát a nebude litovat, protože není člověk, aby litoval“ (1S 15,29). Přitom jen o šest veršů dále čteme „Hospodin litoval, že ustanovil Saula králem nad Izraelem“ (1S 15,35).
Nezbývá než konstatovat, že Bůh někdy svých rozhodnutí litoval. Dokonce skrze své proroky oznamoval, že to může udělat: „Snad poslechnou a každý se odvrátí od své zlé cesty; budu litovat zla, které jim zamýšlím provést kvůli jejich zvráceným činům“ (Jr 26,3).
Co z toho vyčítám? To, že mezi Bohem a námi se něco odehrává. Jsou věci, které nejsou rozhodnuté. Když se člověk napraví, Bůh bude některých svých rozhodnutí litovat. Jde mu o člověka víc než o formální „pravdomluvnost“. Poslední verš Jonášovy knížky zní: „A mně by nemělo být líto toho velkého města Ninive, ve kterém je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nerozeznají pravici od levice, a ještě množství zvířat?“ Tento Boží soucit Jonášovi vadil. Možná vadí i některým křesťanům. Chtějí mít Boha spravedlivého a pravdomluvného, a hlavně neměnného, padni komu padni. Jejich Bůh všechno rozhodl do nejmenšího detailu. Prosadí svou, i kdyby se člověk rozkrájel. Pokud Písmo mluví o Boží lítosti (nebo o Boží radosti), tak je to „jen tak jako“. Stejně je všechno předem dáno.
Nad takovým Bohem lze žasnout, ale těžko lze k němu mít vztah.
Aby nedošlo k mýlce: Ano, naše svoboda, naše rozhodování je omezené. Jsou věci, kterých Bůh nelitoval a litovat nebude: „Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky na způsob Malkísedeka“ (Ž 110,4). Náš příběh s Bohem má určitý rámec, o kterém rozhodl Bůh. Proto bude poslední soud, proto bude Boží království, nový Jeruzalém, ale i ohnivé jezero. Nicméně v tomto rámci se odehrává velký příběh vztahu Boha a člověka. Na Boží litování není nárok – je vždycky milostí. Proto Ninivští říkají: „Kdo ví, snad se Bůh odvrátí a slituje…“ (Jon 3,9).
Právě protože máme takového Boha, má smysl modlitba, modlitební zápasy, úpěnlivé prosby. Pokud tomu porozumíme, je nám jasné, že se bez Boha a rozhovoru s ním neobejdeme. Snad se Bůh slituje i nad českým národem. Má smysl se za to modlit, má smysl volat k Bohu.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 28. června 2023 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
10 Komentáře
Karel Krejčí
Pane Drápale,
Vy jste takový univerzální znalec, který se s „nadhledem“ zasvěceně angažuje jak v Božím království, tak i v království Satana. Kladu si však otázku, do jaké míry a hlavně co, Vás přivedlo například k předmětu předcházejícího komentáře – ve kterém není ani jedna zmínka o Bohu – a pak v následujícím komentáři se s neochvějnou vírou zcela naopak opíráte o víru v Boha a navíc vyzdvihujete Jeho vlastnosti? Budiž, proč ne, máte na to právo jako každý jiný – ani já samozřejmě nejsem výjimka 🙂 To, co opravdu ale nevím a zcela upřímně také přiznávám, nakolik Vás mohou duchovně obohacovat komentáře, jejichž problematika je sice hodnocena fundovaně s odkazem na renomované znalce, odborníky a specialisty, ale není v nich ani zmínka o vztahu s Bohem. Jako kdyby za problémy tohoto světa vůbec nehrál prvotní roli vztah člověka ke svému Stvořiteli. Jako kdyby roli kříže přebral dr. Max a jiní odborníci a specialisté.
Rozhodně Vás nemíním zrazovat od psaní, na to zcela jistě nemám právo (a už vůbec ne vůči ostatním čtenářům), též se Vás nechci necitelně dotknout – často však Vaše komentáře spíše mají podobu takových „nadhozených udiček“, které možná sledujete, jak, kdo a kolik jich „zabralo“ ….
Aktivním čtenářům, kterých jsem se pravděpodobně nemile a snad i necitelně dotknul, se omlouvám.
Dan Drápal
Vážený pane Krejčí, jistě máte pravdu, když píšete, že za problémy tohoto světa může absence vztahu k Bohu.
Lidé mají určité „pociťované potřeby“ („mám málo peněz“) a určité skutečné potřeby (potřebu mít vztah s Bohem). Současné „velké zmatení“ dle mého názoru nevyřeší nic jiného než probuzení, obrácení se k Bohu. Nedám vše do jednoho článku – dal jsem vše třeba do své knížky „Vztahy – sex – rodina“. Má publikační činnost má široký záběr a obrací se k různým čtenářům. Pokud se Vám některý můj článek nezdá, berte to tak, že se možná obrací na jinou cílovou skupinu, než do které patříte Vy. Chci navazovat rozhovory i s těmi, kdo Boha (zatím) odmítají.
Karel Krejčí
Pane Drápale,
děkuji za Vaší odpověď. Jsem však na rozpacích, zda právě onen široký záběr Vašich spisovatelských aktivit podněcuje čtenáře vzít do rukou Bibli nebo naopak obrátit svou pozornost směrem k různým technickým a odborným zdrojům a v nich hledat odpovědi a řešení na stále narůstající problémy tohoto padlého světa. Nejsem ukázkovým „nadšencem“ opírat se o biblické verše vytržené z kontextu, ale tentokrát udělám výjimku:
Matouš 6:33 Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost a všechno vám bude přidáno.
Věříte tomu?
Konečný Fr.
Neměnný Bůh. To je přece v pořádku. Jak se zpívá v jedné písničce – On se v své lásce nikdy nemění, jedině Bůh je naděje. Jestli se někdo má měnit, tak je to člověk. Když člověk činí pokání, tak je radost v nebi. Ale nepíše se tam, že by tím byl Bůh přinucen k nějaké akci. Když marnotratný syn všechno roztočil, tak potom už nic nemá. Není kde brát. Modlit se, že potřebuji ty peníze zpátky, je pošetilost. Ale je tu šance – nový začátek.
Jiří Aron
Rozumím Vám, pane Krejčí, také mě taká většina textů p. Drápala za oči, co se týče celkového kontextu. Na jednu stranu tu napíše, že bez Písma nejsme schopni Boha pozat a varuje před modlářstvím. Ano, On se slitovává. (Velká potíž, kterou teď nechci řešit, je ta, jestli p. Drápalovi v článku o slitovném Bohu zase něco zásadního nevypadlo. Myslím Kristus, Boží evangelium.)
Nedávno zase, 14. června v článku Nedospělá generace, vyzdvihuje sociálního psychologa Jonathana Haidta. Čtení jeho knih vřele doporučuje. Je dobré vědět, že p. Haidt je ateista. Takže co se týče skutečného řešení sociálních problémů, které v rámci své profese řeší, je p. Haidt jen součástí těchto problémů. Pokud se člověk nepokoří před Bohem, neuzná Kristovu vládu, nepřizná svůj hřích nevěry Bohu, může udělat podobných pokusů nebo napsat knížek, kolik chce a nic se nezmění.
V podstatě i p. Haidt je podle definice v článku Litující Bůh modlářem, protože zavrhl pravého Boha.
Celou věc s nekonzistentností vlastně p. Drápal vysvětluje zde, když píše o svém širokém záběeu a různých cílových skupinách. Otázkou je, zda ona vnitřní nekonzistentnost není pro jeho potenciální hovory o Bohu s těmi, kdo Boha odmítají, pro tyto kamenem úrazu.
Jiří Aron
omlouvám se za další překlepy, musím to po sobě číst pořádně. V první větě místo taká mělo být ‚tahá‘, v další místo pozat má být ‚poznat‘ a v předposlední větě má být ‚záběru‘
P. Ašer
Říká se tomu anthropopathismy, resp. anthropomorfismy. Je jich zapotřebí k tomu, abychom o Bohu vůbec mohli mluvit. Už kdysi prohlásil, tuším, Paul Tillich, že všechny výroky o Bohu jsou symbolické, kromě výroku, že všechny výroky o Bohu jsou symbolické…
Konečný Fr.
Jsou věci, které nejsou rozhodnuté a věci, které rozhodnuté jsou. Bůh svého Syna – dal. Různými způsoby mluvil k lidem a posledním slovem bylo, že Syna svého dal.
Když se člověk napraví, je to v pořádku, ale nedostatečné. Je stále v odsouzení. A co má tedy dělat? Jak je psáno – věř v Ježíše Krista a budeš spasen ty i dům tvůj.
Honza B.
PROČ zde, pane Drápale, na tomto webu propagujete řkc (Redakční rada: Hana Pinknerová, Dan Drápal), tedy i v důsledku modlářství v ní, A PAK píšete články proti modlářství?
Když sem přijde člověk, který o křesťanství moc neví, tak bude zmaten, a je silné riziko, že bude namotán do nauk (třeba nasměrováním do řkc), které nejsou podle Písma ale podle tradice lidí, a bude nasměrován mimo biblické spasení. A tohle je Vaše spoluodpovědnost.
Ty lidi (nevěřící či kulturní „křesťané“) opravdu většinou neví, jak se věci mají podle Písma, a Vy jim zde „servírujete vše v jednom“, jako by to bylo jedno, čemu člověk přesně věří, protože vše zde propagované je přeci křesťanství. A to opravdu není.
Je-li, jak uvádíte ve Vyznání víry pro Vás „nejvyšší autoritou Boží slovo – Starého a Nového zákona, které je plně důvěryhodné a závazné pro naši víru i skutky“, tak proč zde propagujete řkc – ta propagace řkc je Váš skutek, skutek, který je přesný opak toho, co říkáte, že je pro vás závazné – která zavádí lidi mimo JEDINOU základnu – Písmo.
Tento web by se zcela jistě neměl jmenovat krestandnes.cz, ale spíš něco jako krestanamodlardnes.cz, na kterém mluvíte proti modlářství, abyste ho pak na druhé straně spolupropagoval.
Petr Kartouz
Já se domnívám, že Dan Drápal jednoduše musí jednat, jak jedná. Je politikem, který hájí zájmy své politické strany (nyní potažmo pětikoalice). Politická angažovanost pak spadá i do jeho teologie sekulárního apoštolátu. A pokud si předsevzal, jak uvedl jinde, že chce získat evangelikály pro volbu lidovců, nemůže zde zřejmě psát biblické výklady, které by byly v rozporu s duchovní orientací nebo profilací jeho strany.
Je dobré si jeho současný článek o „litujícím Bohu“ přečíst ve světle článků předchozích z roku 2005, které se dochovaly např. zde: http://www.bohumildolezal.cz/texty/rs694.html, a zde je jedna z odpovědí: http://www.reformace.cz/zod/zna-buh-budoucnost-cislo-123 Jeho závěr, pokud jej správně chápu, je, že Bůh není vševědoucí, resp. aby nám umožnil svobodu volby, svoji vševědoucnost omezil, a proto nyní lituje svých předchozích rozhodnutí, jejichž důsledky nedohlédl. Jde o lineárně časový pohled člověka, který zřejmě ztratil smysl pro paradox a podle lidského rozumu se snaží reflektovat Boží atributy a jednání.