Netvrdím, že dříve byli lidé laskavější. Nechci nostalgicky vzpomínat a ani nevím, čím by se míra laskavosti dala poměřit. Vyjádřím se tedy velice opatrně: Jsem přesvědčen, že dnes by mohlo být laskavosti více. Laskavost je – alespoň podle některých překladů Galatským 5:22 – ovocem Ducha svatého.
Co je opakem laskavosti? Odpověď je zdánlivě jednoduchá: nelaskavost. Myslím, že můžeme zmínit ještě nevstřícnost, tvrdost, jedovatost, případně lhostejnost.
Domnívám se, že ovoce Ducha bychom měli nést ve všech sférách našeho života. V soukromí nejužší rodiny, v širší rodině, ve škole či v zaměstnání, v církvi… Proto mě zneklidňují někteří mí přátelé a známí, kteří dokáží být příjemní a usměvaví, ale jakmile přijde na politické (u některých na teologické) názory, najednou jim jakoby ztvrdnou rysy, oni zvážní a začnou mluvit velice nelaskavě.
Myslím si, že pokud jsme sarkastičtí, ironičtí či přímo jedovatí, jsme to my, kdo máme problém. Ne že by se v Písmu ironie či sarkasmus nevyskytovaly vůbec. Elijáš mluvil dosti ironicky, když vyzýval Baalovy kněze, aby volali svého boha hlasitěji, protože si možná odskočil vykonat potřebu. Jsem ale přesvědčen, že bychom si z Elijáše měli vzít příklad v jiných oblastech, nežli je tato. Jak praví moudré rčení, to, že jsi protivný, ještě neznamená, že jsi prorok.
Sarkasmus a ironie jsou mocní zabíječi smysluplného rozhovoru, protože se zpravidla dotýkají partnera v rozhovoru osobně. Plodný rozhovor se lépe daří tam, kde lidé říkají „domnívám se, že…“ než „ty jsi úplně vedle…“
Pokud jsme s někým ve sporu, záleží mnohdy na našich postojích a slovech, zda bude tento spor plodný a přínosný, nebo zbytečný a škodlivý. Proto je vhodná i určitá diplomacie. Nemusíte hned říkat: „Pane, Vy lžete!“ Můžete se vyjádřit diplomaticky: „Vážený pane, domnívám se, že o pravdivosti Vašich informací by se dalo s úspěchem pochybovat.“
Připomínejme si rovněž, že když s námi někdo nesouhlasí, ještě to neznamená, že je to padouch.
Svatý Augustin byl prý přesvědčen, že nepokřtěná nemluvňátka jdou do pekla. (Ve staletích před ním se lidé často nechávali pokřtít až na smrtelné posteli, aby šli do nebe „čistí“. V době Augustinově se tato praxe otočila. Přitom za oběma těmito protikladnými názory bylo podobné magické pojetí křtu.) Srdečně s ním nesouhlasím – nemusím ho ale obviňovat z toho, že si přál, aby ta nemluvňátka zahynula.
Jsme-li sarkastičtí a jedovatí, máme pravděpodobně určitý problém my. Ne nutně v onom názoru, o který se přeme. I sarkastičtí a jedovatí lidé mohou mít pravdu. Otázka ovšem je, zda se jim podaří pro své (dejme tomu, že správné) názory získat druhou stranu. Když někoho zesměšníme, asi mu tím nepřidáme na chuti se s námi příště bavit. Slavný křesťanský apologeta Josh McDowell kdysi prohlásil: „Vyhrál jsem mnoho sporů, ale ztratil jsem mnoho duší.“ Pro naše účely bychom analogicky mohli říci: „Mnohokrát se mi podařilo mít poslední slovo, ale málokoho jsem přesvědčil.“
Mezilidské vztahy jsou cenná komodita. Co by nám bylo platné, kdybychom žili v luxusu a bezpečí, ale neměli bychom se rádi a chyběli by nám skuteční přátelé. A skuteční přátelé – tedy ne pouzí fanouškové či pochlebovači – s námi nebudou vždy stoprocentně názorově souznít. Skutečné přátelství obstojí v zátěžové zkoušce občasného nesouhlasu. Někdy dospějeme k názoru: „We agree to differ“ („shodli jsme se, že máme odlišný názor“). Pokud zůstaneme laskaví a otevření k dalšímu rozhovoru, nemusí být naše názorové rozdíly tragédií. Pokud nás vedou k jakési totální válce, je to velice smutné.
Mou výchozí premisou je, že ti, kdo se mnou nesouhlasí, jsou lidé, kteří se mýlí, ale nejsou to padouši. Pokud je někdo padouch, který vědomě lže, pak skutečně rozhovor nemá smysl. Je mi ale líto, pokud se znepřátelí lidé, kteří jsou oba celkem charakterní. Pokud ovšem bezcharakternost předem předpokládám, přispívám k nelaskavosti v tomto světě. A zdá se mi, že té už je víc než dost. Bohužel. Zvolme lepší cestu!
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?
Autor ke teolog a publicista. Foto: Flickr, ilustrační
7 Komentáře
Karel Krejčí
Ano, s tímto názorem autora komentáře souhlasím. Přesto ale mému uchu lépe „ladí“ a také si cením, když někdo obhajuje pravdu. Ta pravda je sice relativní pojem, ale přesto, více či méně odhaluje to, co jiní pro předejití problémům a komplikacím nevidí nebo radši vidět nechtějí. Ano, konečným řešením je nejspíše kompromis.
Autorovi předchozího komentáře se omlouvám za můj zbytečně „tvrdě“ formulovaný názor.
Petr Zubek
A já myslel, že jsi bratře rozumný. Kdybys byl opravdový kamarád, tak bys se mnou souhlasil. Tak to je škoda. A já myslel že jsme kámoši. No ale když jsi takový zlý, tak to už nejde. Nene, to je hrůza. Kdyby ses jenom trochu spletl, ale ty vyloženě lžeš! Nebo snad chceš říct, že lžu já? No určitě! Takové nařčení! To si nenechám libit!
😁 Tak nějak jste to myslel, Dane?
Dan Drápal
Ne, takto jsem to ani v nejmenším nemyslel. A pokud jen trochu sledujete mé články, tak přece víte, že v nich nic podobného nenajdete. Mám hodně kamarádů, s nimiž v mnohém nesouhlasím. Takových lidí si velice vážím. A většinou si „nechávám líbit“ nejrůznější urážky – viz komentáře pod mým FB nebo na Neviditelném psu. Přeji vše dobré!
Eva Hájková
Jsou ironie a sarkasmus špatné? Takový Karel Havlíček Borovský sarkasmus taky používal a proslavil se tím. Jenže vůči komu on ho používal? Vůči mocným lidem! Vůči moci, která se s nikým nepárala. Nakonec ani s ním se příliš nepárali. (Bodne-li tě žihadlem včela, vlož na ránu hned její vlastní med. Bodne li tě epigramská střela, vlož na ránu – prostředek máš jistý – chumáč vlasů epigramisty.)
Ale používat ho v diskusi s lidmi, kteří žádnou moc nemají, to určitě moc dobré není. Myslím, že tím nikoho nezískáme, spíš to lidi odpudí. Taky mám někdy problém zadržet ironii či sarkasmus. Člověka to někdy přímo svádí, říct něco jedovatého. Ale skoro je lepší kousnout se předtím do jazyka.
Takže zase souhlasím s autorem. A nemyslím si, že to napsal proto, aby ho nikdo nekritizoval.
Konečný Fr.
Nedávno jsem ve společnosti nediplomaticky prohlásil: Já si myslím, že ten Okamura to myslí dobře – A to v přítomnosti šéfa parlamentní strany, který se stal mým příbuzným. Následovala chvíle ticha jako při pohřbu Jana Palacha. A pak se zase povídalo dál. V politice to má nejlepší ten, kdo mluví svobodně a směle. Nemusí taktizovat. Je třeba se držet pravdy a když poznám lepší pravdu, tak tu svoji opustit.
Eva Hájková
Já si myslím, že každý vidí pravdu jen z určitého úhlu. Jediný, kdo vidí celou pravdu, je Bůh. Ten totiž vidí všechny okolnosti, souvislosti, příčiny i následky. A tak je lepší držet se spíš Boha, než politiky.
Včera jsem se tu v jednom textu dočetla: Bůh přijímá každého člověka takového, jaký je. Bezvýhradně. Měli bychom to dělat také tak.
Otakar Vožeh
Laskavost jistě není jen otázka rozhovoru nebo diskuse. Laskavost se projevuje v jednání, v trpělivosti, v ochotě pomoci, apod. Ale když už je řeč o laskavosti ve slovním projevu, mám zato, že je zásadní, abychom dovedli rozlišovat mezi podstatou, předmětem diskuse a člověkem, s nímž hovoříme. Většinou lidé, kteří ztratí věcný argument, se pak uchylují k osobním výpadům. To je charakteristické zvlášť pro dnešní dobu. Plodnému rozhovoru při společném hledání pravdy se musí člověk učit a chce to hodně sebekázně.