Nedávno jsem napsal článek „Nebezpečí domnělá a reálná“. Článek vyvolal značnou polemiku jak na mém facebookovém profilu, tak v komentářích jak na Neviditelném psu, tak na Křesťanu dnes. Dnes se zaměřím na jednu stručnou reakci:
„Přečtěte si Starý zákon, tam je řada hrůznějších návrhů pro život než v Koránu.“
Nejsem si jist, zda je opravdu ve Starém zákoně „řada hrůznějších návrhů pro život“, nicméně nepopírám, že je v něm řada pasáží, které mohou dnešnímu čtenáři působit velmi vážné problémy. Přesto tvrzení onoho přispěvatele, který se sám považuje za křesťana, považuji za nepoctivé a zavádějící, a pokusím se vysvětlit, proč. Jiná věc by byla, kdyby něco takového napsal neinformovaný člověk, který si právě prvně přečetl Bibli, potažmo Korán. To, o čem budu nyní psát, je obecně známo, nepřináším žádný nový objev. Pokud se ale budou objevovat podobně zavádějící příspěvky, je nutno je stále uvádět na pravou míru.
Námitku, vyjádřenou oním příspěvkem na mém facebookovém profilu, považuji za nepoctivou ze dvou důvodů.
Prvním je ten, že pro výklad jakéhokoli textu potřebujeme určitý klíč. V obou případech – jak v případě křesťanství, tak v případě islámu – je klíč poměrně jasný. Každý jen trochu informovaný křesťan ví, že klíčem k celému Písmu je Ježíš Kristus. Když se apoštol Jan blížil ke konci svého evangelia, napsal, že o Ježíšovi by se toho dalo napsat mnohem více, než on zachytil. A objasňuje: To, co jsem napsal, jsem napsal proto, abyste mohli uvěřit v Ježíše, Syna Božího (viz Jan 20:30-321). Jan tedy nepsal, aby uspokojil naši zvědavost. Nepsal vědecky pojatou biografii. Nepsal ani umělecky pojatou beletrii. Vyjádřil zcela zřetelně, proč své evangelium napsal.
Reklama
Domnívám se, že to, co napsal Jan o svém evangeliu, lze vztáhnout na celou Bibli. Celá Bible byla napsána proto, abychom „věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abychom věříce měli život v jeho jménu“ (Jan 20:31). Ano, uvědomuji si, že toto tvrzení je mým vyznáním, nicméně věřím, že odpovídá duchu Ježíšovu.
Když přišli učedníci za Ježíšem s otázkou, zda mají přivolat oheň z nebe na samařskou vesnici, v níž jim odmítli poskytnout přístřeší, Ježíše jim řekl: „Nevíte, čího jste ducha“. I v Kázání na hoře Ježíš zcela jasně naznačuje, že před Bohem budou nyní věci jinak než ve Starém zákoně: „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům… já však vám pravím…“ Tato slova se v Kázání na hoře objevují jako jakýsi refrén. Ano, Ježíš Kristus je nesporně klíčem k Bibli. Sám sobě tak rozuměl („Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, a právě ona svědčí o mně“ – Jan 5:39).
Nyní krátce ke Koránu. V Koránu se rozlišují tzv. súry medínské a mekkánské. Je evidentní, že před svým odchodem z Mekky do Medíny byl Muhammad mnohem „duchovnější“ a mírumilovnější než v době, kdy se ujal v Medíně moci a začal své náboženství prosazovat násilím. Proto jsou súry z pozdního období mnohem „bojovnější“ než z období raného. Jenže podle islámského výkladového klíče pozdější súry jaksi „trumfují“ súry rané. Klíč ke Koránu tedy ukazuje přesně opačným směrem než klíč k Bibli: Zatímco v Bibli můžeme pozorovat směr od násilí k nenásilí, od krutosti k empatii, v Koránu je tomu přesně naopak.
Reklama
Tolik k první námitce. Druhá vlastně z té první vyplývá: Žádná relevantní denominace, žádná křesťanská skupina, ba ani ti nejortodoxnější Židé, si nemyslí, že bychom se dnes měli řídit tím, co čteme třeba v knize Jozue o dobývání Kanaánu. I kdybychom hledali sebevíc, nenajdeme asi horší skupinu než byla „Armáda Svatého Ducha“, která páchala krutosti během občanské války v Ugandě. Byl to pochopitelně naprostý úlet, a ať byste se zeptali kohokoli – katolíků, liberálních protestantů, evangelikálů – všichni by vám řekli, že na této skupině není křesťanského vůbec nic.
Naopak v islámu panuje přesvědčení, že vše, co se píše v Koránu, lze bez dalšího aplikovat i dnes. Zhruba polovina muslimů žijících v Británii je toho názoru, že právo šaría by mělo být nadřazeno britským zákonům. Nejvyšší soud Spojených arabských emirátů rozhodl roku 2010, že „právo“ muže bít svou manželku stále platí. I údajně liberální universita al-Azhar v Káhiře potvrdila, že trest smrti za „odpadlictví“ platí i dnes.
Co mě ale trápí, je skutečnost, že člověk, který přidal do diskuse onen stručný komentář, je křesťan. Přitom jsem si jist, že to, co píšu v tomto článku, mu není neznámo. Co ho vede k tomu, aby se snažil vyvolat dojem, že mezi křesťanstvím a islámem není v podstatě rozdíl?
Tato otázka mě napadá, ale nebudu ji dále rozvíjet. Jde mi o podstatu věci, ne o to, pouštět se do nějakých psychologických rozborů křesťanů, kteří se domnívají, že křesťané a muslimové si myslí srovnatelné věci. Pouze upozorňuji na to, že šířit takové názory je nebezpečné, protože takové názory jsou nepravdivé a zavádějící. A neměly by nám být lhostejné ty bité manželky ani ti popravovaní konvertité.
Autor: Dan Drápal Foto: Pixabay
13 Komentáře
Karel Konečný
Jestliže mohu k tomuto článku něco napsat tak tedy to, že Korán neznám ani uvedené jeho důsledky.
Když tedy je v článku napsaná pravda pak mi to připadá, že se snažíte udělat z muslimů nepřátele. To je trochu fašizující prvek kdy je platný jen jeden názor a určen nepřítel. Východní myšlení je zřejmě jiné než naše. Vytváření nepřátel a nenávisti vůči druhým jistě není správné, ale to se právě děje. Země střední Evropy se prsí křesťanskými hodnotami, ale jejich chování křesťanské není jak můžeme sledovat. Zajímavé je když přišlo mnoho tisíc muslimů z bývalé Jugoslávie do Čech tak se nic nedělo a teď najednou je taková „válka“ s muslimy.
Marek Ryšánek
Pokud univerzita Al -Azhar potvrzuje, že trest smrti za odpadlictví platí, potom určitě existuje dohledatelný zdroj, ze kterého Dan Drápal cituje. Pokud takové závažné tvrzení publikuje, nechť zdroj uvede. To je základ seriózní publicistiky.
Dan Drápal
Faksimili rozhodnutí univerzity Al-Azhar najdete v knize Lukáše Lhoťana „Ježíš Kristus a islám“, zcela vzadu v přílohách.
Dan Drápal
Případně si můžete zadat do Googlu „al-Azhar death penalty apostasy“ a vypadne Vám spousta odkazů jak na tuto universitu, tak na postoje jiných zemí.
Karel Konečný
Uvádí se, že je to věcí sporu (prakticky se to nevykonává) a Korán prý také hlásá svobodu náboženství.
Dan Drápal
Ale ano, pane Konečný. Prakticky se to vykonává. V Afghánistánu, v Pákistánu i jinde. A pokud jde o tu svobodu náboženství, zkuste založit křesťanský sbor v Saudské Arábii, Íránu nebo Jemenu. Tvrdit, že Korán hlásá svobodu náboženství, je urážka tisíců mučedníků v muslimských zemích.
Karel Konečný
Děkuji za poučení. Já jsem jen opsal co jsem našel. A není to co popisujete islamismus? Tedy pak vidíte řešení v trvdém postupu proti islámskému náboženství a tím i proti muslimům?
Dan Drápal
Stačí trvat na dodržování zákonů padni komu padni.
A v těchto diskusích stojí za to respektovat, co chce autor říci. Já jsem se ohradil vůči kladení rovnítka mezi Bibli a Korán. Neřešil jsem v článku otázku islamismu.
Jaroslav Rada
Mám za to, že je třeba důrazně rozlišit pojmy „muslim“ a „Islám“. Téměř vůbec neslyším důležitou větu: „Bůh miluje hříšníky, ale nenávidí hřích.“ Tedy: „Bůh miluje muslimy, ale nenávidí Islám.“ a podobně i: „Bůh miluje homosexuály, ale nenávidí homosexualitu. Bůh miluje komunisty, ale nenávidí komunismus.“ Ale dokonce i: „Bůh miluje katolíky, ale nenávidí náboženský katolicismus.“ A církvi div se, dokonce také: „Bůh miluje charismatiky, ale nenávidí pyšný charismatismus.“ (viz. Mat 7:22-23) Pokud toto vše víme, proč svět neví, že to víme? Zní to sice dost paradoxně, ale logika je prostá. Ježíš nás miloval dřív, ještě když jsme byli hříšní. Kristova strategie je srozumitelná: Láska a záchrana vlastních nepřátel.
Korán je opravdu satanovo učení namířené proti Kristu, především proto, že ruší jeho oběť na kříži a každý obrácený muslim to chápe. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho (Řím 8:9).
Karel Konečný
Jenom bych k tomu doplnil Efezským 6,12 : Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Výklad napsal Petr Pokorný.
Otakar Vožeh
Myslíte si, že hřích je něco mimo nás ? Hřích je neoddělitelně spjat s hříšníkem. „Bůh miluje hříšníky, ale nenávidí hřích“ není striktně biblicky podložené tvrzení. Např. : Žalm 5:5 a Jan 3:36. Zvěstování evangelia v sobě nese slovo o Božím hněvu i o Boží lásce a milosti.
David Brož
Před dvěma lety jsem krátce navštívil muslimskou republiku Maledivy. Byl jsem překvapen jaké mají zajímavé celní předpisy: „Je přísně zakázáno dovážet … modloslužebné předměty např. bible, …“
viz např.:
http://www.maledivy-sri-lanka.cz/maledivy-dovolena/letiste-maledivy-celni-kontrola
To by byl poprask – recipročně uzákonit v západních zemích stejná pravidla: „Je přísně zakázáno dovážet modloslužebné předměty např. korán“
😀
Otakar Vožeh
Ještě k samotnému předmětu článku : sebelepší známost Písma ještě neznamená, že je člověk skutečně křesťan v biblickém slova smyslu. Naopak, pouhá intelektuální známost Bible právě může vést k pokusu o srovnávání nesrovnatelného.