Nedávno vydané Prohlášení představitelů církví k otázce „manželství pro všechny“ vyvolalo řadu reakcí, pozitivních i negativních. Na tom není nic divného – jde o „živou kauzu“, o otázku, o níž se vede boj, naštěstí … dříve by se řeklo perem, dnes asi počítačovou klávesnicí. U některých kritických bodů bych se rád pozastavil – konkrétně u glosy „Dvě minuty“ Lucie Stuchlíkové (na seznamu.cz).
Glosa je nadepsána: „Manželství jen pro někoho? Výzva ukazuje, že církve potřebují změnu.“ Stojí za to upozornit, že se nejedná o výzvu, ale o „prohlášení“; mohlo by být použito i slovo „stanovisko“.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Zmatení pokračuje
Glosa pokračuje: „Nejvíce ubývá římských katolíků. A právě jejich představitelé tolik lpí na starých pořádcích, místo aby se zamysleli nad tím, jestli by se spolu se společností neměla alespoň trochu změnit i církev.“
Chci autorku glosy upozornit, že tvrzení, že nejvíc ubývá katolíků, je sporné. Platí to jistě v absolutních číslech, což je dáno tím, že římskokatolická církev je u nás největší. Relativně ubývá nejvíc husitů a evangelíků, ale to je detail. (Podotýkám, že nejsem katolík a nejde mi o to, katolickou církev nějak šetřit; považuji ale za správné omyly uvádět na pravou míru.)
Autorku mohu ujistit, že církve neustále promýšlejí, jak se změnit. Některé jdou s dobou a kopírují roztodivné postoje, které se ve společnosti vyskytují. Je tomu tak v České republice i jinde. Na otázce genderové ideologie se dokonce řada církevních denominací rozštěpila, a to jak u nás, tak v západní Evropě, ve Spojených státech, v Kanadě i Austrálii. Pro církve, které „moderní“ agendu přejaly, to ale často znamená pád do zapomnění.
Na druhé straně jsou zde křesťané, o nichž paní Stuchlíková zřejmě soudí, že „lpí na starých pořádcích“. Možná ano, nicméně mnozí křesťané jsou přesvědčeni, že nové neznamená nutně lepší.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Cenzura dříve a dnes
Autorka dále píše: „Jako by zapomněli za jednu ze základních ctností křesťanství – pokoru. V tomto případě pokoru před faktem, že se svou vírou jsou v Česku v naprosté menšině a že většině lidí je názor ‚manželství založil Hospodin‘ zcela cizí.“
Chci autorku ujistit, že církve si velmi dobře uvědomují, že jsou v Česku v naprosté menšině. Není to pro nás nic nového – já jsem uvěřil v roce 1978 a jedenáct let jsem tedy byl křesťanem v dobách komunistické vlády, a na menšinovou situaci jsem byl zvyklý od samého počátku. Jen nechápu, proč autorka soudí, že jsme-li v menšině, máme mlčet nebo opakovat to, co říká většina. Já osobně soudím – někteří katolíci možná se mnou nebudou souhlasit, jiní snad ano – že pro církev je menšinová situace pravidlem, většinová spíše anomálií. Opravdu mi uniká, proč autorka soudí, že jsme-li v menšině, máme mlčet. V dějinách byla celá řada situací, kdy se ukázalo, že menšina měla pravdu. O určitých základních věcech se z principu hlasovat nedá, a realita nakonec vždycky dohoní ideologii. Autorka jistě kráčí s dobou, a tak nepochybuji, že jí záleží na diverzitě – well, zde je možno ji osvědčit. Církve se ozvaly, a mají odlišný názor než většina.
Dále autorka píše: A rozhodně se tam (v zemích, kde zavedli „stejnopohlavní manželství“) nestalo to, před čím církevní prohlášení varuje – že se rozpadne rodina, a když se rozpadne rodina, rozpadne se stát.
Milá autorko, opravdu? Pětačtyřicet let se věnuji pastýřské službě a mohu Vám říci, že lidé, kteří dnes přicházejí „ze světa“ (jak my říkáme) do církve, jsou mnohem rozbitější, než jak jsem to zažíval před čtyřiceti lety. Rozpadlých rodin je stále více a duševních poruch u dětí rovněž. Autorka je mnohem mladší než já a chápu, že tuto perspektivu nemůže mít. Jen bych připomněl české přísloví „nechval dne před večerem“. Ještě nejsme na konci onoho zmatení, které naši společnost zachvátilo.
Konečně chci ještě připomenout to, co jsem zmínil na počátku: Nejde o výzvu, jde o prohlášení. Řada křesťanů nejrůznějších denominací mi za toto prohlášení děkovala. Mnozí napsali, že na něco takového už dlouho čekali.
Článek vyšel 1. srpna v Konzervativních novinách.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Dan Drápal
Autor je teolog a publicista Datum: 2. srpna 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
33 Komentáře
David Novák
Snad jen jedna poznámka. Stále je lidí hlásících se k církvi okolo jednoho miliónu dospělých. Nevím o jiné organizaci, která by měla tolik lidí. Tedy co se věřících týká, zas až tak bezvýznamná či jak paní redaktorka píše naprostá menšina to není.
Václav Dostál
Podporovatelé a propagátoři svazku lidí s odlišnou sexuální orientací chtějí rovnoprávnost svazku leseb a svazku gayů se svazkem muže a ženy, ale už neuvádějí svazky dalších sexuálních orientací. Protežují LG před BTQ+. To je nespravedlivé!
pavel v
Prohlášení zástupců českých církví k manželství je zde: https://www.cirkev.cz/prohlaseni-zastupcu-ceskych-cirkvi-k-manzelstvi_25247
Zástupci církví uvádějí dvojí odůvodnění pro své stanovisko. První je biblické citátem z Písma: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,27)
Mnohokrát se zde mluvilo o tom, že argumentace citátem z Písma nic neznamená, že Písmo je nutné vždy chápat komplexně. V Písmu totiž můžeme nalézt taky tento citát (Mt19,27-29):
Na to mu řekl Petr: “Hle, my jsme opustili všechno a vydali se za tebou. Co tedy budeme mít?” Ježíš jim řekl: “Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všech věcí posadí na trůn své slávy, usednete také vy, kteří jste mne následovali, na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct kmenů Izraele. A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku [nebo ženu] nebo děti nebo pole pro mé jméno, vezme stokrát víc a získá věčný život.“
Ježíš rodinu nezaložil, ani ji nijak neglorifikoval. Režisér Martin Scorsese natočil film Poslední pokušení Krista podle knihy Nikose Kazantzakise. V tomto filmu (ve snu) Ježíš založí rodinu a prožívá lidské štěstí jako kterýkoliv průměrný člověk. Apoštolové ho však (ve snu) kárají, že se zpronevěřil svému poslání.
Také apoštol Pavel neglorifikuje rodinu, když říká (1Tim7): „Přál bych si, aby všichni byli jako já, každý má ale od Boha svůj vlastní dar, jeden tak a druhý jinak. Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já. Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší vstoupit do manželství než být spalován touhou.“ Pavel v tomto listě manželství nedoporučuje, ale „v nouzi“ k němu pouze svoluje.
Jan Krásenský
Jistěže společnost se může rozhodnout, že od určitého data budou červenou barvu nazývat zelenou, aby společnost zajistila rovnost pro barvoslepé. Ovšem stejně tak po čase bude muset najít nějaký náhradní název pro tu červenou, protože se bez toho zdraví lidé neobejdou. A to samé se stane s „manželstvím pro všechny“. Můžou manželstvím nazvat jakýkoli svazek, a přesto se po čase ukáže nutnost odlišit svazek muže a ženy od ostatních. A to nikoli silou, ale praxí. Nevěříte? A vzpomínáte si, když těsně po převratu 1989 zrušili revolucionáři kraje, aby „se rozhodování přiblížilo občanům“ (docela rozumné), aby po necelých deseti letech zavedli „vyšší územně správní celky“ (kterým se nemělo říkat kraje) a zrušili okresy (hloupost), aby se nakonev ukázaly okresy natolik „životaschopné“, že buď v některých oblastech nezanikly a ve státní sféře zavedli „obce s vyšší působností“ a dnes už se zapomnělo na „vyšší územně správní celky“ a vrátil se název „kraj“? Lidé babylonskou věž nedostaví, jen zbytečně zmatou vlastní jazyk vzpourou proti Hospodinu.
Konečný Fr.
Církvím nevadí jednopohlavní manželství, ale vadí jim, aby bylo manželství definováno jako svazek 2 osob, na místo svazku muže a ženy.
pavel v
Zástupci křesťanských církví uvádějí také občanské odůvodnění pro své stanovisko: „Společenská praxe neustále ukazuje, že manželství muže a ženy je nenahraditelným základem pro tvorbu kvalitní rodiny a zdravé fungující společnosti. Tam, kde se rodina rozpadne, rozpadne se i stát. Proto je třeba ze strany státu i občanské společnosti manželství a rodinu chránit, podporovat a cíleně rozvíjet, protože stabilní rodina je v každé době jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů společnosti.“
Obávám se, že toto stanovisko je svého druhu sociálním inženýrstvím. Tedy výzvou, aby stát manipuloval společnost ve prospěch určitých cílů. Každá manipulace je vadná bez ohledu na to, jaké sleduje cíle. Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
Vysoká rozvodovost v Česku (cca 50%) není způsobena „manželstvím pro všechny“. Podle mého je příčinou vysoká vzájemná intolerance lidí – při první krizi se manželství rozpadá. Zde by mohla církev sehrát velmi pozitivní roli jako učitelka a vzor vzájemných dobrých vztahů. Ty nastávají, pokud jsou lidé ochotni vzájemně si naslouchat. Naslouchat člověku znamená prokazovat mu úctu. Učme se v církvi vzájemné úctě, abychom tento étos dokázali přenášet do občanské společnosti. Naučme se naslouchat i lidem, kteří jsou jiní, abychom pochopili jejich trápení. Nevytvářejme si nepřátele fanatickým obhajováním falešné dokonalosti.
Sergej Mihál
Dan Drápal, ako takmer vždy, veľmi dobre.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Nevytvářejme si nepřátele fanatickým obhajováním falešné dokonalosti.“
Stvořitelský řád ovšem není žádná falešná dokonalost. V Písmu čteme:
„Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1:27)
A Bůh shledal své stvoření velmi dobrým (Gn 1:31) – jinými slovy dokonalým.
Proč bychom tedy jakožto křesťané měli přistupovat na ďáblovu lež, že šlo jen o falešnou dokonalost?
V bibli nečteme, že Bůh stvořil člověka jako muže a muže či jako ženu a ženu. Pokud chce někdo namísto dokonalosti Božího stvoření programově prosazovat hříchem porušenou lidskou přirozenost, staví se tím proti Bohu jako jeho odpůrce. Stává se tedy satanem.
A že si trváním na neposkvrněné Boží dokonalosti stvoření vytváříme nepřátele? No a? To není nic divného. Ježíš nás přece upozorňuje na to , že nepřišel přinést na zem pokoj, ale meč (tedy duchovní boj), a že nepřítelem nám bude i naše vlastní rodina, natož pak lidé cizí (Mt 10:34-36).
P. Ašer
Ad pavel v
Ježíš nás odkazuje k původní dokonalosti Božího ustanovení bez ohledu na to, co bylo zavedeno později jako ústupek hříchem porušené lidské přirozenosti:
„Přistoupili k němu farizeové, pokoušeli ho a říkali: „Je dovoleno, aby člověk propustil svou ženu z jakéhokoli důvodu?“
On odpověděl: „Nečetli jste, že ten, který stvořil člověka od počátku, ‚učinil je jako muže a ženu‘?
A řekl: ‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, A TI DVA BUDOU JEDNO TĚLO‘,
takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje!“
Řekli mu: „Proč tedy Mojžíš nařídil dát ženě rozlukový list a propustit ji?“
Řekl jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit vaše ženy, OD POČÁTKU VŠAK TOMU TAK NEBYLO.“ (Mt 19:3-8)
Dnes by někteří chtěli do církve zavádět toleranci stejnopohlavních svazků, podobně jako Mojžíš zavedl toleranci rozvodů. My se však máme řídit tím, co bylo na počátku stvoření.
Honza B.
No vždyť i paní glosátorka se může obrátit. Každý člověk se může rozhodnout, že chce zakoušet nádhernou Boží přítomnost a poznávat Boha. A NIC se k tomu ani zdaleka nepřibližuje.
Petr Kartouz
Pane Pavle V, zklamal jste. Měl jste říci, že nejdůležitější je boji proti Rusku a že Putin je ďábel. A vy zde místo toho řešíte nějaké nepodstatné věci. Každý soudný člověk přeci ví, že máme 64 pohlaví, která se mezi sebou mají brát v neomezeném počtu…
Karel Krejčí
Opět velký paradox. Ten, kdo o sobě tvrdí, že je znovuzrozený křesťan, nemůže již obhajovat své postoje a názory z pozice „starého člověka“. To je ta pozice, ve které se svým viděním světa a reakcí na něj, odlišuje pouze tím, že se oficiálně označil za křesťana. Pokud tedy přesto někdo tvrdí, že je znovuzrozený křesťan a jeho hlavou není Kristus, pak si vlastně tuto roli dál ponechává pro sebe. Jaký může být výsledek? Rozepře, nesváry, boje, schvalování násilí atd.
pavel v
to P. Ašer
Řešení našeho sporu záleží na tom, zda je homosexualita vrozená. Jestli ano, pak byla stvořena Bohem – stejně jako když se někdo narodí jako levák. Pokud se někdo narodí jako homosexuál, těžko lze takového člověka nazvat hříšníkem (zvrhlíkem).
Dnes víme, že středem sluneční soustavy je Slunce a ne Země. Je to vědecký fakt, který církev odmítala uznat. Když se prokázal její omyl, mnoho lidí ztratilo víru. Není odmítnutí vrozenosti homosexuality stejným omylem? Vždyť víme, že se homosexualita vyskytuje také u zvířat, kde nemůžeme mluvit o zvrhlé kultuře.
Konečný Fr.
Homosexualita není vrozená. Každý člověk se narodí s určitou výbavou po svých rodičích. Ve školkách se budou chlapcům vnucovat jako hračky panenky, aby se odbouraly staré předsudky a čteny pohádky o princovi, který se zamiloval do prince. Tady společnost vychovává nové homosexuály a děti přesvědčuje v tom, že láska dvou mužů je normální. Až mě poleze na nervy žena, tak odejdu ke chlapovi. Co je tady vrozeného?
Jaroslav Toman
Domnívám se, že důvody, proč jsou dnes lidé rozbitejsi než dříve, jsou jiné, než vliv existence stejnopohlavnich svazků a LGBTQ témat.
Podle mě je to spíše
– tvrdý tlak na výkon
– majetek jako měřítko společenské prestiže
– zadlužení na desítky let (hypotéky)
– v reklamách prezentovány ideál mládí a nezávaznosti
– bullshit jobs
– dlouhodobý život v existenční nouzi a exekuce
– rasismus
….
Samozřejmě lidí z různých společenských vrstev se týkají jiné hrozby.
Velká rána do psychiky dětí a mladistvých byl přechod na online výuku.
Současně se lidé o některých problémech méně ostychaji mluvit a více vyhledávají odbornou pomoc než před 40 lety, což pak vypadá jako nárůst.
krystof
Nejdříve by bylo dobré ustanovit, co znamená pojem „normální“ / „norma“ ve společenském kontextu. V praktickém životě společnosti se jedná o vzorce chování / jednání, které jsou definovány většinou společnosti.
Upřímně by mně zajímalo, jak jinak si tyto pojmy vysvětlujete. Křesťanské normy byli v minulosti i společenskými normami, ale tato doba pominula.
V současné společnosti, která de facto zavrhla celou sféru života sacrum a vše, co je nad rámec vědeckého poznání, je prezentování veršů jako: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1:27) jednoduše fantazie, která nemá kontakt s realitou.
Většina společnosti prostě nepřijímá (nebo spíš rovnou odmítá) Bibli jako autoritu. Pokud chcete tlačit své (resp. křesťanské) postoje společnosti silou, v situaci kdy jsme stále se zmenšující se menšinou (což má dle některých vést k očištění církve, což podle mně povede k situaci, kdy už nebude co očišťovat), tak se v zásadě neodlišujete od propagátorů lgbt.
Dále, lidská přirozenost není dobrá (nevede k tomu, co je dobré z křesťanského pohledu). Křesťanství to obhajuje dědičným hříchem.
Tedy, zásady jednání dle křesťanského pohledu jdou proti lidské (hříchem zkroucené) přirozenosti.
Společnost (bohužel pro ni) odmítá přijmout, že latinská kultura (která v podstatě umožnila západní civilizaci jako takovou) je přímo podmíněna křesťanstvím (konkrétně katolicismem, aby nebylo pochyb), což v důsledku povede k rozkladu / rozpadu společnosti. Ten efekt se neprojeví hned, ale postupně (jak je často zdůrazňováno, že „manželství“ homosexuálů neohrozí heterosexuální manželství) ale od jistého momentu budou následky neodvratitelné.
Prakticky, než se snažit zvrátit relativizaci civilního manželství, se mi zdá důmyslnější jít krok dopředu a snažit se zajistit nějakou právní pojistku, aby v budoucnu nemohli lidé žijící v homosexuálním civilním manželství vynucovat na církvi církevní svatbu.
pavel v
Pokud by křesťané byli v rodinném životě vzorem rodinného života pro zbytek společnosti, mohli by se tak stát svědky víry. To předpokládá přejít od zbožných frází k prakticky formulovaným etickým zásadám. Kdysi jsem se účastnil kurzů YMCA pod názvem Manželská setkání. Tam se na příkladech z praxe rozebíraly krize, které každé manželství nutně potkávají. Ale také cesty, jak z takových krizí vybřednout. Cestou není jen dobrá vůle, ale také určitá dovednost (znalost). Na prvém místě jde o to zbavit se předsudků. Buďme světlem pro svět. Řiďme se Ježíšovým příkladem. Ježíšova kázání neřeší teologii. Jeho podobenství ukazují, jak by měl člověk v konkrétních situacích prakticky jednat. Obecně se Ježíš nezabývá hříchem, ale milosrdenstvím a odpuštěním.
pavel v
Autor píše, že „lidé jsou rozbitější“ a že „rozpadlých rodin je stále více“. Snad panuje všeobecná shoda, že příčinou není hnutí LGBT. Někteří předřečníci zde formulovali mnohem logičtější příčiny. Křesťanský fundamentalista by měl asi jasno: Příčinou je jakési novopohanství vládnoucí v našem světě. Neříkám, že to není pravda, ale myslím, že věc je mnohem komplikovanější. Jak zde bylo řečeno, naše kultura je vystavěna na křesťanských základech a tyto základy stále ještě nejsou zapomenuty. Chtěl bych zde ukázat hlubší příčinu té „rozbitosti“. Zdá se mi, že tou příčinou je infantilita formálně dospělých lidí. Infantilitou myslím neochotu převzít odpovědnost za sebe, za své okolí, za společnost obecně. Lidé uzavírající manželství jsou často mentálně děti, totiž lidé, kteří nezakusili téměř žádné opravdové trable a kteří si nevyzkoušeli, jaké to je stát na vlastních nohou. Rodiče se snaží, aby jejich děti měli lepší (pohodlnější, příjemnější) život než měli oni sami. Tato takzvaná opičí láska je těm dětem vlastně na škodu. Mnohem lepší by pro ně bylo, kdyby je nechali, aby občas nesly důsledky svých neuvážených rozhodnutí, kteří mladí lidé obvykle dělají – aby se naučily odpovědnosti. V dřívějších dobách panovaly jiné poměry. Rodiče se museli v životě hodně otáčet (tvrdě pracovat), aby uživili rodinu. Na děti jim nezbýval čas, aby se jim věnovali a to bylo paradoxně pro ty děti prospěšné. Rodiče jim za prvé dali větší volnost (samostatnost), za druhé je vychovávali svým příkladem, což je vždy účinnější, než sebelepší „kázání“. Jestiže člověk, který byl navyklý prát se s bídou a spoléhat sám na sebe, uzavřel manželství a tvrdě pracoval na obživě své rodiny, v okamžiku krize to manželství hned nerozbil. Krize přicházejí a nelze jim zabránit.
Jak bychom s těmito znalostmi udělat nápravu, aby měla praktický dopad? Přestat „vyšlapávat dětem cestičky“. Nejen těm svým, ale všeobecně. Je vysloveně špatné, když takzvaný pečovatelský stát různými dotacemi podporuje rodiny. S myšlenkou podpory rodin přišel možná poprvé Benito Mussolini. Aby mohl rodinám poskytnout státní příspěvky, zdanil radikálně svobodné lidi. Odebral tím prostředky těm, kdo se teprve chystali rodinu založit a značně jim to znesnadnil. Tyto prostředky pak poskytl rodinám, které již ve svém vývoji překonaly pomyslný kulminační bod a byly schopny se bez státních příspěvků obejít. Říká se tomu kouzlo nechtěného, když se na základě „dobrého úmyslu“ dosáhne něčeho zlého. Obecně taková situace nastává vždy, když nějaký vládce odebere lidem svobodu, jelikož si myslí, že jeho manipulace pro ně bude užitečná. Chceme-li, aby společnost nebyla „rozbitá“, bojujme proti omezování svobody, které je spojeno s pečovatelským státem. Rozbité rodiny jsou větším zlem než velké sociální rozdíly.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Řešení našeho sporu záleží na tom, zda je homosexualita vrozená. Jestli ano, pak byla stvořena Bohem – stejně jako když se někdo narodí jako levák. Pokud se někdo narodí jako homosexuál, těžko lze takového člověka nazvat hříšníkem (zvrhlíkem).“
Už jsem Vám dříve uvedl několik příkladů, které hypotézu o vrozenosti „homosexuality“ falzifikují. Ale připusťme teoreticky, že tato deviace vrozena je. Dá se vyvodit z toho, že kvůli tomu, že je vrozená, byla stvořena Bohem? Asi těžko. To byste musel také tvrdit, že Bůh stvořil cystickou fibrózu, hemofilii, Downův syndrom a řadu dalších vrozených chorob a vad. Jak by to však šlo dohromady s Božím slovem?
„Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.“ (Gn 1:31)
Vy však Bohu připisujete stvoření něčeho zlého („homosexuality“), co narušuje Boží stvořitelský řád a co brání člověku s tímto hříchem vstoupit do království Božího (1 K 6:9-10). Pavel takové lidi jako hříšníky označuje bez ohledu na to, zda se tak narodili nebo si tento způsob života zvolili. Chcete se snad stavět nad apoštola se svými protibiblickými závěry? „Homosexuální“ propagandou neustále omílané a pošetilé srovnávání „homosexuálů“ s leváky je naprosto mimo. Kdyby se všichni lidé od nynějška začali rodit jen jako leváci, nic zvláštního by se nestalo. Kdyby se však od nynějška všichni lidé začali rodit jako „homosexuálové“, lidstvo by rychle vymřelo. Chápete ten zásadní rozdíl?
Napsal jste:
„Dnes víme, že středem sluneční soustavy je Slunce a ne Země. Je to vědecký fakt, který církev odmítala uznat. Když se prokázal její omyl, mnoho lidí ztratilo víru. Není odmítnutí vrozenosti homosexuality stejným omylem?“
V bibli nikde nečteme, že by víra v heliocentrický model namísto geocentrického byla hříchem, který by znemožňoval někomu takto věřícímu vstoupit do Božího království. O „homosexualitě“ jako o hříchu bránícímu vstupu do Božího království však v NZ jasně čteme (1 K 6:9-10). Víra v alternativní strukturu vesmíru není v bibli mravním problémem, pro biblické pisatele to není téma, alternativní sexuální cítění a chování však mravním problémem je a v bibli je zavrhováno. Takže opět používáte zavádějící analogii.
Pokud chcete omlouvat hřích „homosexuality“ jeho vrozeností, můžete rovnou začít omlouvat i hřích cizoložství vrozeností promiskuity. Dnes přece tvrdí řada biologů a sexuologů, že lidé jsou od přírody promiskuitní, stejně jako řada dalších živočišných druhů. Jestliže tedy nechcete být stranický, pak byste měl zaujmout vyvážený postoj a požadovat, aby v církvi byli vedle „homosexuálů“ tolerováni rovněž cizoložníci. Co na tom, že Ježíš cizoložství netoleruje, dokonce ho považuje za věčného trestu hodné (Mt 5:27-30), i když proběhlo pouze v srdci, a Pavel nás vybízí, abychom smilníky odstranili ze svého středu (1 K 5:11-13; 6:9-10)? Vy se přece nebudete řídit nějakými zpátečnickými názory, že?
Napsal jste:
„Vždyť víme, že se homosexualita vyskytuje také u zvířat, kde nemůžeme mluvit o zvrhlé kultuře.“
Nevíme, zda se „homosexualita“ vyskytuje u zvířat. To tvrdí většinou jen apologetové „homosexuality“, kteří ji do živočišné říše projikují, aby tak dokázali, že „homosexualita“ je něco přirozeného. V přírodě pozorované stejnopohlavní styky však mohou být vysvětlovány také jako substituční sexuální jednání, projevy dominance atd., není třeba zvířatům hned připisovat motivy lidských deviantů. Ale chcete-li tak činit, budiž. Pak ovšem v přírodě najdou stejně oprávněně ospravedlnění pro své jednání i jiní devianti než „homosexuálové“. V přírodě totiž můžeme pozorovat rovněž mezidruhové pohlavní styky (např. slon s nosorožicí aj.), tedy „zoofilii“, „nekrofilii“ (u tučňáků), „sadismus“, „koprofilii“, „incest“ atd.
A že u zvířat nemůžeme mluvit o „zvrhlé kultuře“, také jaksi neodpovídá bibli:
„Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu.“ (Gn 6:12)
„Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů – neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal – a má naději, že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu.“ (Ř 8:19-22)
„…od počátku však tomu tak nebylo.“ (Mt 19:8)
Dle bible je tudíž veškeré tvorstvo zkorumpované…
krystof
Ad P. Ašer:
upřímně by mně zajímalo jak si vysvětlujete „…od počátku však tomu tak nebylo.“ (Mt 19:8).
Konkrétně, čím (resp. v jakém čase, na jakém místě) je myšlen ten počátek. Na planetě Zemi v námi vnímané dimenzi? V božském úmyslu před stvořením?
Karel Krejčí
Je smutné, kolik křesťanů se vzpírá Bohu. Zkažený a nemocný je nejen svět, ale i samotné křesťanství, u kterého si můžeme položit otázku, jakým dílem se podřizuje světu a jakým Bohu. Jakým dílem se podbízí světu, aby prakticky prokázal lásku a pochopení pro své bližní. Jaké upírá naděje ke svým modlitbám za něco, co na jedné straně různými způsoby přiživuje a podporuje a na druhé straně se „vroucně modlí“, aby to Bůh změnil. Místo oslavování Boha, lze všude kolem nás pozorovat čím dál troufalejší a bezostyšnější vzpouru vůči svému Stvořiteli. Kdo z těch prakticky „milujících své bližní“ by byl ochoten skutečně odevzdat svůj život Kristu, tak jak se děje prostřednictvím násilí každodenně v různých částech světa?
P. Ašer
Ad krystof
Napsal jste:
„upřímně by mně zajímalo jak si vysvětlujete „…od počátku však tomu tak nebylo.“
Jak to ježíš mínil, je přece zřejmé z kontextu citovaného verše:
„On odpověděl: „Nečetli jste, že ten, který stvořil člověka OD POČÁTKU, ‚učinil je jako muže a ženu‘?“ (Mt 19:3)
„Řekl jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit vaše ženy, OD POČÁTKU však tomu tak nebylo.“ (Mt 19:8)
Tedy počátku stvoření člověka.
pavel v
pro P. Ašera
Bylo by naivní myslet si, že Bůh stvořil svět (z lidského hlediska) naprosto dokonalý a že vše, čím se člověk trápí, je důsledkem zkažení světa satanem. Naopak satan Boha obviňuje, že stvořil svět špatně, že je v něm obsaženo utrpení. Není však jisté, zda je utrpení člověku vždy na škodu, zda je opravdu zlem. Nemoc může být člověku požehnáním. Mnoho lidí, kteří onemocněli, změnilo hodnotový žebříček, když si uvědomili marnost svého dosavadního pachtění. A naopak luxus v životě Evropana může být příčinou jeho věčného trápení. Lze říci, že vinou satana je, že zasel do srdce člověka pýchu, že člověk soudí Boha. Například filozof David Hume řekl: „Chce Bůh předejít zlu, ale nemůže? Pak je bezmocný. Může, ale nechce? Pak je zlovolný. Pokud může a chce, kde se bere zlo?“
Jestliže Bůh stvořil nějaké odchylky, měl k tomu nějaký důvod, který my neznáme, ale když ho neznáme, neznamená to ještě, že Bůh stvořil svět špatně. Každý z nás lidí je „deviantem“, každý z nás je puzen ke zlu, nikdo z nás není „normální“. Jelikož každý máme „máslo na hlavě“, nutí nás to nesoudit své bližní. Není to v naší kompetenci. Jediné, k čemu kompetentní jsme, je zastat se utiskovaného člověka. Pokud by homosexuálové někoho utiskovali, byl bych pro jim v tom zabránit.
Vy píšete, že homosexualita by mohla způsbit vymření lidstva. To samé by mohla způsobit pobídka apoštola Pavla, aby lidé žili v celibátu. Myslím, že sám nevěříte ani v jedno ani v druhé riziko.
krystof
Ad P. Ašer
Mám tomu rozumět tak, že knihu Genesis (mimo jiné) berete jako doslovný popis historických událostí?
Tedy, že mimo jiné, po planetě Zemi fyzicky chodili skuteční lidé bez hříchu? Že bylo období, kdy neexistovala smrt?
A že planeta Země je stará přibližně 6000 let, nebo na kolik to někteří počítají dle Bible?
P. Ašer
Ad krystof
Jak to beru já, není podstatné. Důležité je, jak to bral Ježíš. A ten nesporně věřil, že na počátku před Adamovým pádem věci jako rozvod apod. neexistovaly, nebyly součástí stvoření. Pokud tomu nechcete rozumět tak, jak tomu rozuměl Ježíš, jak byste se pak mohl považovat za jeho následovníka?
Podobně byl ap. Pavel přesvědčen, že po této planetě fyzicky chodili skuteční lidé bez hříchu a že bylo období, kdy neexistovala smrt:
„Proto jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Ř 5:12)
Jestliže Vás takové výroky pohoršují, máte patrně jiná paradigmata, než měli a mají křesťané…
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Bylo by naivní myslet si, že Bůh stvořil svět (z lidského hlediska) naprosto dokonalý a že vše, čím se člověk trápí, je důsledkem zkažení světa satanem.“
Takže tvrzení bible považujete za naivní?
„Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.“ (Gn 1:31)
„Hleď, jenom na to jsem přišel, že Bůh sice učinil člověka přímého, ten však vyhledává samé smyšlenky.“ (Kaz 7:29)
„Proto jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Ř 5:12)
Není to právě ta pýcha, kterou satan zasel do srdce lidí, která je pak vede k tomu, že soudí bibli jako snůšku naivních historek, že soudí dokonce Boha jako onen atheista Hume? Dáváte přednost Humovu bezbožnému sarkasmu před Písmem? Proč se však onoho dle Vás naivního Písma dovoláváte ve věci zastávání se utiskovaných lidí? To snad není naivní, když utiskování člověka člověkem v padlém světě vždy bylo a bude?
Napsal jste:
„Není však jisté, zda je utrpení člověku vždy na škodu, zda je opravdu zlem. Nemoc může být člověku požehnáním. Mnoho lidí, kteří onemocněli, změnilo hodnotový žebříček, když si uvědomili marnost svého dosavadního pachtění.“
To, že nemoc, může člověka zastavit v jeho bláznovství, ještě neznamená, že byla součástí Božího stvoření, které bylo dokonalé (Gn 1:31), podobně jako není součástí Božího stvoření válka. Stejně jako nemoc může však být pro člověka ve smyslu, v jakém píšete, požehnáním i válka či jakékoli jiné zlo, které mu otevře oči:
„Zato, že jsi měl hojnost všeho, ale nesloužil Hospodinu, svému Bohu, s radostí a vděčným srdcem, BUDEŠ OTROČIT SVÝM NEPŘÁTELŮM, KTERÉ NA TEBE POŠLE HOSPODIN, v hladu a žízni, v nahotě a v nedostatku všeho. On ti vloží na šíji železné jho, dokud tě nevyhladí. HOSPODIN NA TEBE PŘIVEDE PRONÁROD ZDALEKA, od konce země, jako přilétá orel, pronárod, jehož jazyku nebudeš rozumět, pronárod kruté tváře, který nebere ohled na starce a nad chlapcem se nesmiluje. Bude požírat plod tvého dobytka i plodiny tvé role, dokud nebudeš zahlazen. Nenechá ti obilí ani mošt a olej, vrh tvého skotu ani přírůstek tvého bravu, dokud tě nevyhubí…“ (Dt 28:47-51)
„Když na tebe toto všechno přijde, požehnání i zlořečení, jež jsem ti předložil, A TY SI TO VEZMEŠ K SRDCI, kdekoli budeš ve všech pronárodech, do kterých tě zapudí Hospodin, tvůj Bůh, A NAVRÁTÍŠ SE K HOSPODINU, SVÉMU BOHU, a budeš ho poslouchat, ty i tvoji synové, CELÝM SVÝM SRDCEM A CELOU SVOU DUŠÍ podle všeho, co ti dnes přikazuji, ZMĚNÍ HOSPODIN, TVŮJ BŮH, TVŮJ ÚDĚL, SLITUJE SE NAD TEBOU a shromáždí tě zase ze všech národů, kam tě Hospodin, tvůj Bůh, rozptýlil. Kdybys byl zapuzen až na kraj světa, Hospodin, tvůj Bůh, tě odtud shromáždí a vezme tě odtamtud. Hospodin, tvůj Bůh, tě uvede do země, kterou obsadili tvoji otcové, a ty ji znovu obsadíš a on ti bude prokazovat dobrodiní a rozmnoží tě víc než tvé otce.“ (Dt 30:1-5)
Když připouštíte, že nemoc může být pro člověka požehnáním, proč se tak vzpíráte myšlence, že válku si jako Boží soud na sebe lidé mohou přivolat svou vzpourou proti autoritám (Ř 13:1-2) a že i válka pro ně může být v tomto smyslu požehnáním, pokud jim otevře oči a přivede je k pokání?
Napsal jste:
„Jestliže Bůh stvořil nějaké odchylky, měl k tomu nějaký důvod, který my neznáme…“
Jenže on je nestvořil:
„…od počátku však tomu tak nebylo.“ (Mt 19:3-8)
Vešly do světa až s Adamovým hříchem (Ř 5:12)
Napsal jste:
„Jelikož každý máme „máslo na hlavě“, nutí nás to nesoudit své bližní. Není to v naší kompetenci.“
Ale samozřejmě, že je v naší kompetenci soudit ty, kteří se považují za křesťany. V naší kompetenci není jen soudit svět:
„Proč bych měl soudit ty, kdo jsou mimo nás? Nemáte soudit ty, kdo jsou z nás? Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu!“ (1 K 5:12-13)
Napsal jste:
„Pokud by homosexuálové někoho utiskovali, byl bych pro jim v tom zabránit.“
Nejde jen o to, zda někdo někoho utiskuje. Cizoložníci a smilníci také nikoho neutiskují – a přitom nemají v církvi co pohledávat (1 K 5:11). Stejně tak samcoložníci.
Napsal jste:
„Vy píšete, že homosexualita by mohla způsbit vymření lidstva. To samé by mohla způsobit pobídka apoštola Pavla, aby lidé žili v celibátu.“
Pobídka apoštola Pavla by to mohla sotva způsobit, když skutečných následovníků Ježíšových je a bude ve světě jen maličko (Mt 7:14; L 18:8), přičemž jen část z nich má obdarování žít v celibátu:
„Přeji si, aby všichni lidé byli, jako jsem já. Avšak každý má své vlastní obdarování od Boha, jeden tak, druhý jinak.
Svobodným a vdovám pravím: Bylo by pro ně dobré, kdyby zůstali jako já. Jestliže se však neovládají, ať vstoupí do manželství; neboť je lepší vstoupit do manželství, než se pálit žádostivostí.“ (1 K 7:7-9)
krystof
Ad P. Ašer
Já se ptal, protože tomu nerozumím a vy jste se jevil jako někdo, kdo ví. Ježíš velmi často mluvil v podobenstvích…
Mně jednoduše zajímá, co je myšleno tím „na počátku“. Jedná-li se o nějaké časové období na Zemi, nebo o božský úmysl…
Stejně jak dále zmiňujete, zda je pro někoho sdělení Genesis naivní. Inu, záleží na tom, jaký účel má sdělení Bible. A já mám za to, že Bible má za cíl teologicky popsat důvod, proč existuje člověk, a ne historický popis událostí.
Pokud někdo tvrdí, že úvod Genesis přesně popisuje vznik světa, tak ano, to je naivní. Vždyť co je to „den“? Člověk pojmem „den“ myslí oběh Země kolem vlastní osy, což se prakticky projevuje střídáním dne a noci. Pro kosmonauta na oběžné dráze představuje pojem „den“ časový úsek 24 hodin, který měří hodinami ale den (to, co se projevuje střídáním dne a noci) pro něj prakticky neplatí. A mluvit o pojmu „den“ ve vztahu k Bohu, který je imanentní je úplný nesmysl.
krystof
Ad. P.Ašer:
„Podobně byl ap. Pavel přesvědčen, že po této planetě fyzicky chodili skuteční lidé bez hříchu a že bylo období, kdy neexistovala smrt“…
a dále „Přeji si, aby všichni lidé byli, jako jsem já.“…
Sv. Pavel věřil, (a pravděpodobně podstatná část prvotní církve také) že parusie nastane velmi brzy (řekněme, za jejich života). Tato víra se očividně nesetkala s realitou. Tedy, předpokládat že všechno v co sv. Pavel věřil je pravda, nás přivádí k otázce, proč parusie ještě nenastala.
Celkově, různé postoje v Bibli vedou k tomu, že se nemohou různí lidé shodnout, co se životního stavu týče. Mojžíš kvůli tvrdosti srdce povolil izraelitům 4 manželky. Ježíš říká, že na počátku to tak nebylo, sám zůstal svobodný (ve své době velmi neobvyklé, ale to je jiné téma), Sv. Pavel chtěl, aby všichni byli jako on, ale nebrání v uzavření manželství ostatním. Dále ale píše, že biskup by měl být jen jednou ženatý, což zase církev neuznává (?). Zajímavé (alespoň pro mně),
P. Ašer
Ad krystof
Napsal jste:
„Já se ptal, protože tomu nerozumím a vy jste se jevil jako někdo, kdo ví. Ježíš velmi často mluvil v podobenstvích…“
Ježíš sice mluvil často v podobenstvích, ale toto není zrovna ten případ. Odvolává se na to, co je psáno v knize Genesis: „Nečetli jste….?“ (Mt 19:4) A já se zase odvolávám na to, co je psáno v evangeliu: „Od počátku tomu tak nebylo…“ (Mt 19:8) Tedy na Ježíšova slova. Jakou vyšší exegetickou autoritu než Ježíše by měl asi křesťan poslouchat?
Napsal jste:
„Mně jednoduše zajímá, co je myšleno tím „na počátku“. Jedná-li se o nějaké časové období na Zemi, nebo o božský úmysl…“
Odkazem na text Genesis Ježíš evidentně míní konkrétní historický akt na Zemi, kdy Bůh stvořil člověka. O Božím úmyslu se Ježíš nezmiňuje, ten je v knize Genesis popsán před tímto stvořitelským aktem (Gn 1:26).
Napsal jste:
„Pokud někdo tvrdí, že úvod Genesis přesně popisuje vznik světa, tak ano, to je naivní.“
Byl Ježíš naivní proto, že bral slova Písma o stvoření vážně? Proto, že je chápal historicky a nehledal v nich nějaké alegorie? Jestliže naivní podle Vás byl, neměl by pak být křesťan raději naivní s Ježíšem než rozumný (či spíše rozumářský), s atheisty, kteří vidí v biblickém popisu stvoření jen jeden z mnoha mythologických pokusů o vysvětlení existence světa?
Napsal jste:
„A mluvit o pojmu „den“ ve vztahu k Bohu, který je imanentní je úplný nesmysl.“
Bůh je imanentní? Myslím si, že spíše než imanentního Boha spinozovského ražení nám bible představuje Boha transcendentního.
P. Ašer
Ad krystof
Napsal jste:
„Sv. Pavel věřil, (a pravděpodobně podstatná část prvotní církve také) že parusie nastane velmi brzy (řekněme, za jejich života). Tato víra se očividně nesetkala s realitou. Tedy, předpokládat že všechno v co sv. Pavel věřil je pravda, nás přivádí k otázce, proč parusie ještě nenastala.“
Proč parusia ještě nenastala, to nevím. A pochybuji, že to někdo kromě Boha může vědět. Problematiky odkladu brzké parusie si však byli křesťané vědomi již v době vzniku novozákonního textu a ap. Petr pro to má toto vysvětlení:
„Pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, jak si někteří myslí, nýbrž je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2 Pt 3:9)
Napsal jste:
„Mojžíš kvůli tvrdosti srdce povolil izraelitům 4 manželky.“
Mojžíš v Tóře nepovolil 4 manželky, to si zřejmě pletete s Muhammadem (súra 4:3). Jen povolil rozvod za určitých okolností, aniž by stanovil, kolikrát je možno se rozvést a oženit (Dt 24:1-4). Mojžíš nestanovil žádný přesný limit pro počet žen, pouze vyzýval budoucí krále, aby jich neměli příliš mnoho (Dt 17:17). Někteří izraelští králové však přesto někdy měli žen až až (1 Kr 11:1-4), což odklánělo jejich srdce od Boha (1 Kr 11:3-4). Není tedy divu, že Pavel by byl raději, kdyby Ježíšovi následovníci zůstali svobodní, poněvadž i jediná žena nebo jediný muž odklánějí svůj protějšek od služby Bohu ke světským věcem (1 K 7:32-35). Jedině pokud nedokážou udržet své pudy na uzdě, je lepší vstoupit do manželství (1 K 7:1-2-8-9). Manželství je v NZ tudíž jen ústupkem (1 K 7:6), nikoli nějakou kýženou metou.
Napsal jste:
„Dále ale píše, že biskup by měl být jen jednou ženatý, což zase církev neuznává (?).“
Proč by to církev neměla uznávat, když to stojí jasně napsáno v NZ? Že to neuznává nějaká denominace, je jiná věc. Je však pravdou, že mezi verši 1 Tm 3:1-5 a Pavlovými slovy o tom, že manželství světskými starostmi rozptyluje od služby Bohu (1 K 7:32-35), existuje jisté napětí. Zvláště, když v 1 Tm 3:5 je řečeno, že neumí-li někdo vést svůj dům, jak by pak mohl dobře pečovat o církev. Takže to vypadá, jako by kvalifikačním předpokladem pro funkci biskupa byla řádně vedená rodina, tedy manželství, od něhož Pavel v 1 K 7:32-35 Kristovy následovníky v duchu Ježíšových slov (Mt 19:10-12) zrazuje…
krystof
Ad P.Ašer.
Máte pravdu, s tou imanencí jsem se těžce sekl, spletl jsem si pojmy.
Zbytek vidím, že si neporozumíme. Vy jste jakého vyznání?
P. Ašer
Ad krystof
Χριστιανός
krystof
Ad P. Ašer.
„Χριστιανός“ – velmi výstižné.
A na bohoslužby do kostela chodíte? Nebo si vysvětlujete pasáž z Janova evangelia nějak jinak?
Jan 6,53-54 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.