Dan Drápal / K diskusi o svatosti

Před čtrnácti dny jsem zveřejnil článek vysvětlující různé významy slova „svět“ v Novém zákoně. Pro mne poněkud nečekaně se pod tímto článkem rozvinula diskuse o významu slova „svatost“. Jan Payne tvrdí se vší rozhodností, že nikdo není svatý, jedině Bůh. Jiní oponují, že kdyby tomu tak bylo, neměla by žádný smysl vícekrát opakovaná výzva „buďte svatí, jako já jsem svatý“. 

Podobný článek jako je tento jsem napsal již před sedmi lety. Nu, od té doby někteří čtenáři přibyli. Ostatně, jak známo, opakování je matka moudrosti. 

SOUVISEJÍCÍDan Drápal / Pánové, na co čekáte?

Když se v Písmu píše o svatosti, je to v trojím smyslu tohoto slova. Můžeme rozlišit – nyní si vytvářím novou terminologii – poziční svatost, empirickou svatost, a cílovou svatost.

Pod poziční svatostí míním náš stav před Bohem. V původním slova smyslu znamenalo slovo „svatý“ oddělenost pro Boha. V nejstarších jazykových vrstvách byla slova „svatý“ a „klatý“ vlastně synonyma; obě znamenala, že daná osoba či daný předmět náleží Bohu. 

Proto může apoštol Pavel označit korintské křesťany jako „posvěcené v Kristu Ježíši, povolané svaté“.

Tito křesťané byli svatí, protože si je Bůh povolal jako svůj lid, nikoli tedy proto, že by se o nich vědělo, že jednají morálně.

Druhou rovinou je „empirická svatost“. Když Bůh říká, že máme být svatí, jako on je svatý, míní tím, že máme jednat v souladu s jeho povahou – že tedy máme usilovat o svatost. Asi je každému jasné, že jde o proces, vlastně o náplň celého života. 

A konečně je tu třetí poloha svatosti. O novém Jeruzalémě je psáno, že v něm nebude „nic nesvatého“ (Zj 21,17 ČEP; ČSP má „nic nečistého“). Prorok Zachariáš to vyjádřil obrazem: „V onen den bude na koňských zvoncích nápis: SVATÝ HOSPODINU. Hrnce v Hospodinově chrámu budou stejně svaté jako obětní mísy před oltářem“ (Za 14,20). Tento obraz naznačuje, že v Božím království bude svaté – tedy pro Boha oddělené a Kristem očištěné – prostě všechno. 

SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Láska ke světu

V čem vznikají nedorozumění?

Zdá se mi, že plynou zejména z neznalosti této trojí roviny svatosti. 

Někteří křesťané si myslí, že stačí Boží povolání. To nás činí svatými – a o „empirickou“ svatost netřeba usilovat. Kristus dokonal  vše za nás.

Boží povolání je klíčové. Neznamená však, že jsme-li jednou povoláni, nemusíme se nijak měnit.

Druhé nedorozumění spočívá v tom, že člověk usiluje o spásu jako o něco, čeho se může dobrat vlastním úsilím. Zatímco v prvním nedorozumění není místo pro snahu, v druhém nedorozumění vlastně na snaze závisí vše. Máme-li to vyjádřit z jiného úhlu, jde o to, zda konám dobré skutky, protože jsem spasen, nebo abych byl spasen. To první dává dobrý smysl: Jsme přece stvořeni k dobrým skutkům (Ef 2,10). Byli jsme zachráněni, spaseni, a tato spása je darem Boží milosti, nikoli odměnou za naši snahu. Pokud nechápu význam Kristova spasitelného díla, bereme – ať už vědomě nebo podvědomě – spásu jako odměnu za naše úsilí o svatost. Je to hrozná dřina a výsledek máme za nejistý – kolik svatosti bude stačit pro naši spásu?

O svatost usilujeme, protože milujeme svého Spasitele. To je ten skutek, který žádá Bůh (srv. Jan 6,29).

Určitým problémem je, že někdy nám sice svitne a my pochopíme, že naše naděje je jedině ve víře v milosrdného Boha, nicméně po čase se opět vrátíme k (často nevyslovené) myšlence, že když nebudeme dostatečně svatí, před Bohem neobstojíme Tedy že přestaneme chápat onu první rovinu svatosti, která je nám dána zcela nezaslouženě. Opět musíme žít v určitém napětí: Jsme spaseni pouhou milostí, ale když na nás není vidět žádná proměna, je nad naší spásou velký otazník. Ale i nadále platí, že sama empirická svatost není to, co nám spásu přináší. A toto napětí je i v pozadí naší diskuse – obě strany mají pravdu, ale ani jedna nemá pravdu celou. 

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je teolog a publicista Datum: 16. října 2024 Foto: Pixabay

6 Komentáře

  1. Svatost je jedina stejne jako je jediny Buh. Opravdu ty tri roviny nechapu a ze jsou zrovna tri….to vypada ze vychazi z nejske doktriny 😁. Svatost jde chapat jako stav bez entropie, tedy kde je rad a tedy soucinnost s jedinym Bohem….ten je totiz Svaty. Tedy je jasne ze krome Jezise, zde momentalne neni zadna Svata ziva duse. Kazdy clovek ktery by tvrdil ze je Svaty je lhar a usvedcuje sam sebe a prichazi o milost protoze sam sebe ukotvuje k zakonu.

    Odpověď
  2. Já jsem o té svatosti (o tom, co to vlastně je) dost přemýšlela. A měla jsem radost, že jsem na výklad toho slova natrefila i v knížce Výklad učení rabiho Ješuy z Nazaretu, jejíž autor znal dobře hebrejštinu i Bibli. Píše tam, že svatost se do jisté míry (nebo v jistém kontextu) kryje se slovem spravedlnost. Díky tomu jsem pochopila, co znamená ospravedlnění.
    Citát:
    „Spravedlnost v biblickém smyslu slova, „cedáka“, nemá pouze ani především právnický smysl. V prvé řadě má smysl a dosah ontologický. Jde tu o bytostnou spravedlnost živého člověka, o jeho vnitřní pravdivost, o jeho plnost bytí a života, o svatost, jež znamená život. Spravedlnost odpovídá v hebrejštině víceméně tomu, čemu my říkáme svatost; musíme se však mít na pozoru a neposouvat smysl tohoto pojmu směrem k morálce. Jde o existenci živých bytostí, o jejich životaschopnost.
    To, čemu Nový zákon říká ospravedlnění, odpovídá v podstatě našim pojmům oživení a posvěcení. Týká se především bytí a teprve potom chování.“

    Odpověď
  3. אֲנִי הַנִּצְחִי, הַקַּיָּם בְּכָל עֵת, שֶׁהוּא הַזְּמַן וְשֶׁהוּא מֵעֵבֶר לָזְמַן, וְאֶהְיֶה כְּמוֹ שֶׁאֶרְצֶה לִהְיוֹת.

    (Ani ha-nitzchi, ha-kayam b’chol et, she’hu ha-zman v’she’hu me’ever la-zman, v’ehyeh k’mo sher’tze lihiot) … to je asi nejlepsi popis byt Svatym. Samozrejme nej je to tak jak rekl Mojzisovi

    Odpověď
  4. K „Realtoltek“
    Takže apoštol Pavel lže? Těch míst, kdy mluví o křesťanech jako o svatých, je nepočítaně. Např.:
    Všem těm, kdo jsou v Římě, milovaným Božím, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.dílejte se se svatými v jejich potřebách, usilujte o pohostinnost.
    Makedonští a Achajští uznali totiž za dobré uspořádat nějakou sbírku pro chudé, kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě.
    abyste ji přijali v Pánu, jak se sluší mezi svatými a pomohli jí ve všem, v čem by vás potřebovala. Vždyť i ona byla pomocnicí mnoha lidem, i mně samému.
    církvi Boží, která je v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří na kterémkoliv místě vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, Pána jejich i našeho
    Proč se někdo z vás odvažuje, když má nějakou věc proti druhému, soudit se před nevěřícími místo před svatými?
    Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, svatým v Efesu a věrným v Kristu Ježíši
    Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pánu Ježíši a o lásce ke všem svatým
    svatým a věrným bratřím v Kristu v Kolosách: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
    Atd, atd.
    Na závěr: „kdo je svatý, ať se ještě posvětí.“ (Zjevení 22:11) – tedy kdo patří Bohu (= svatý), má se dále posvěcovat (stále více naplňovat Pavlovo „Nežiji již já, ale Kristus ve mně“ a „Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali tělo s jeho vášněmi a žádostmi.“)

    Odpověď
  5. „Říkáme-li, že nemáme hřích, klameme sami sebe a pravda v nás není.“ Jestli v nas neni pravda nemuzeme v nas byt Svaty duch. Svaty duch je jak voda ktera nas naplnuje a obnovuje, kazdy hrich jakoby dela diru v dusi a Svaty duch se vytraci. Tedy uvedu ted priklad… hresim a vim ze jsem nedokonaly a presto me Svaty duch naplnuje protoze touzim po plne Svatosti a promene. Pak je priklad dve … Prohlasuji ze jsem Svaty a hresim …Svaty duch se vyleva…protoze kez je hrichem. KDEZTO v prvnim pripade uz nejsme pod zakonem ale v milosti. V druhem pripade stale pod zakonem. To jestli apostol Pavel lhal a v te dobe uz opravdu nehresil vi jenom Svaty sbor a on sam 😁. Takze bude moznost se ho brzo zeptat. Doufam ze jste plne pochopil logiku a rad veci.

    Odpověď
  6. 10 ‚Dva muži vystoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník.
    11 Farizeus se postavil a modlil se sám pro sebe takto: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nespravedliví, cizoložníci, nebo také jako tento celník.
    12 Postím se dvakrát týdně, dávám desátky ze všeho, co získám.“
    13 Avšak celník stál opodál, nechtěl ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se do prsou a říkal: „Bože, slituj se nade mnou hříšným.“

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář