Vracím se k jednomu aspektu nedávného článku, který se týkal otázky, zda se můžeme modlit s muslimy. Někteří lidé namítali, že Alláh není Bůh, jiní, že je to falešný Bůh, ne-li přímo Boží nepřítel. Otázka, která je předmětem sporů, je, zda se modlíme k témuž Bohu.
Vezmu to poněkud zeširoka.
Mysleme si určitou věc, třeba stůl. Existují různé „reálné“ stoly, a pak existuje slovo „stůl“, kterým jednotlivé stoly označujeme. Toto slovo je vlastně abstrakce. Posnídat můžete u reálného stolu, nikoli u slova „stůl“.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Otázky kolem Ukrajiny
Co to ale je, ten „reálný stůl“? Stůl může být dřevěný, kovový, kamenný, plastový, a dokonce i skleněný. Stůl může být bílý, černý, barevný, ba i průhledný. Může být velký či malý, kulatý, oválný, obdélníkový nebo čtvercový. Může mít čtyři nohy, ale třeba jen tři, nebo dokonce jen jednu. V čem spočívá „stolovitost“ stolu? Nechávám odpověď na čtenáři.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Používáme slovo „stůl“, Němci ovšem říkají „Tisch“ a Angličané „table“.
Tak, a nyní se vraťme k Bohu. V českých biblích najdete zpravidla slovo „Bůh“, a pak slovo „Hospodin“. Slovem „Bůh“ se zpravidla překládá hebrejské „Él“ nebo „Elóhím“, slovem „Hospodin“ se překládá hebrejské „Jahve“. (Svědkové Jehovovi jsou přesvědčeni, že se má říkat „Jehova“ a ne „Jahve“, ale to je na jiný článek.) Jsem toho názoru, že v češtině máme geniální řešení.
Proč?
Slovo „él“ působí jako označení druhové, zatímco slovo „Jahve“ působí jako jméno vlastní. Netvrdím, že vlastním jménem je, ale přinejmenším tak působí, podobně jako ve výraze „Ježíš Kristus“ působí slovo Kristus jako příjmení, ačkoli je to vlastně také jméno druhové. Kristus se odvozuje od hebrejského Mašíach („Mesiáš“), což znamená „Pomazaný“, ale pomazaných bylo více – ať už to byli králové, kněží nebo proroci.
Angličané nebo Němci jsou proti češtině v nevýhodě. Angličané překládají slovo „él“ slovem „God“ a slovo „Jahve“ slovem „Lord“. Nicméně „lord“ znamená Pán a nepůsobí to jako jméno vlastní (na rozdíl od českého Hospodin) a může to znamenat i jiné „pány“.
Jak je to u muslimů? Pokud vím, používají slovo Alláh pro hebrejské „él“, ale nemají něco, co by mohlo být ekvivalentem slov „Jahve“ (nebo „Hospodin“). (Pokud se pletu, nechť mě nějaký arabista opraví.)
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Ovce a kozli
Z toho ovšem plyne, že pokud někdo překládá Starý zákon do arabštiny a chce přeložit výraz „Bůh je velký“, který se v Písmu vyskytuje mnohokrát (např. Ž 35,27; 70,5; 135,5 aj.), musí ho přeložit „Alláhu akbar“.
Znamená to tedy, že uctíváme téhož Boha?
Vraťme se na začátek. Jako můžeme mít nejroztodivnější představy o stolu, tak můžeme pod druhovým označením „bůh“ mít různé představy o Bohu. Muslimovy představy budou formovány především Koránem, křesťanovy představy Biblí. Proto nejásám, když mi někdo říká, že „přece i muslimové uznávají Ježíše Krista“, případně že „mají úctu k Marii“. Marii totiž ztotožňují s Miriam, sestrou Mojžíše a Árona, a jsou přesvědčeni, že křesťané to popletli nebi si bibli zfalšovali. A protože Korán nesmí být podroben textové kritice, které byla Bible podrobována od 18. století dále, nelze o této otázce ani diskutovat. Co se týče Ježíše, tak ten byl sice prorok, ale nezemřel na kříži a nevstal z mrtvých, čímž padá to, co je pro mě na Ježíšovi nejdůležitější.
Podle mne je tedy nesmyslné řešit otázku, zda se modlíme k témuž Bohu. Otázka je, jaký je Bůh, k němuž se modlíme.
Někdo možná zvolá: „Tak vidíš! Sám dokazuješ, že se nemůžeme modlit s muslimy!“
Problém je ovšem v tom, že mluvím-li s křesťany, zjišťuji, že i naše pochopení Boha se může výrazně lišit. A máme navíc ten problém, že někdy o Bohu něco vyznáváme (např. že je milostivý), ale naše emoce jsou někde jinde. Ústy vyznáváme, že Bůh je milostivý, ale emocionálně ho přesto vnímáme jako přísného šéfa.
Přesto se spolu modlíme. Před sto lety bylo více méně nemyslitelné, aby se katolík modlil s evangelíkem. Lidé měli zato, že jejich představy o Bohu jsou tak odlišné, že společná modlitba není možná.
Rozhodně tím nechci tvrdit, že „teď jsme dál“, a že tedy my evangelikální křesťané se (už) můžeme modlit nejen s katolíky, ale dokonce i s muslimy. V podstatě mi šlo o to, že když se modlíme za někoho nemocného a připojí se k nám muslim, nemusíme se štítivě odtahovat. Není to snadné: Vědět, že mám správnější představu o Bohu, a přitom nedávat najevo nadřazenost. Ale následování Ježíše Krista je v podstatě vždy jako chodit po ostří nože.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 6. dubna 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
8 Komentáře
Petr Adamec
Pro muslimy je samozřejmé, že Bůh je jen jeden. Dokonce pro obrácené muslimy je často jisté, že korán je také významná kniha o Bohu. Podle tradičních právních předpisů, pokud muslim má dát dítě do státní nenáboženské školy a má na výběr křesťanskou, má dát přednost té křesťanské. Slyšel jsem prezentovat průzkumy o víře obrácených muslimů k evangelikálních sborech. Byly docela drtivé… většina přes své obrácení a křest pokládá stále Mohameda za významného proroka a mají problém s Trojicí (obdobně má problémy sTrojicí také mnoho mesiánských židů. Podobné otázky by mohli vznikat, zda se lze modlit s ortodoxními židy.)Teprve po letech křesťanského života ve sboru se obráceným muslimům jejich postoje mění. To, co nám připadá samozřejmé, druhým takové připadat nemusí. Ježíš Kristus pocházel z nábožensky smíšeného prostředí, neměl problém se modlit se syrofeničankou nebo mluvit se samařankou, nebo dokonce jednat s římským setníkem. Mnoho židů tehdejší doby by to nikdy neudělalo. Tito lidé byli pro ně nábožensky nečistí. Ježíš přistupoval k lidem jako k lidem, ne jako k náboženským protivníkům, s kterými nesmí mít nic společného. Víra a láska se nemusí bát.
Konečný Fr.
Je to jednoduché. Bůh je stvořitelem všech lidí. Bible je cestou k poznání pravého Boha. Korán je bludná cesta a atheisté tvrdí, že Bůh neexistuje – ale On je stvořitelem i jich. Nevím proč by se měl křesťan modlit s muslimem, takovou nabídku musí odmítnout – netáhněte jha s nevěřícími.
Olga Nedbalová
Biblický původ Arabů – potomci Izmaele:
Genesis 16:11-12
A dodal: „Hle, jsi těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno Izmael (to je Slyší Bůh) , neboť Hospodin tě ve tvém pokoření slyšel.
Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím.“
Karel Krejčí
Paní Nedbalová,
podle oné informace z Genesis můžeme usoudit, že veškeré napětí ve světě má nějaký význam a smysl. My zdaleka nemáme schopnost vše prohlédnout a porozumět tomuto dění, ale naopak, máme pochopit, že toto je plně v režii Stvořitele. Nejsme schopni smířit se s Božím scénářem, pokud se nám nelíbí a je v rozporu s našimi představami – co je dobré a co špatné. Ale ta pravá skutečnost a realita je naše nitro a tam je také skrytá naše budoucnost. Ne v hlavě, ale v srdci.
Olga Nedbalová
Ano, pane Krejčí, máte pravdu. I narození Izmaele mělo svůj význam. Nad tímto citátem z Písma jsem přemýšlela již dříve. Hospodin koná dle svého uvážení a jeho skutky jsou pro nás někdy nepochopitelné. Ale z Božího pohledu to smysl dává. Opravdu je dobré Hospodinu více naslouchat, než jen předkládat svá přání, založené na svém pohledu na svět.
Honza B.
1.
Bylo a je mnoho Ježíšů na světa. Bylo, je a bude mnoho Mesiášů/Kristů (těch falešných). Lidé se mohou modlit k různým Ježíšům či Mesiášům (těm falešným), kdy zdrojem bude démonická inspirace, a ve finále půjde o falešné a démonické uctívání. Jak to?
Důvodem je, že pokud chce člověk uctívat Ježíše, Krista, v kterém je skutečné spasení, který je jedinou cestou k Bohu, tak MUSÍ zcela přijmout BIBLICKÝ pohled na Ježíše Krista (mít takový „check-list“, kdo je Ježíš Kristus – podle Bible).
O tom to celé je: mít kompletní pohled na Ježíše Krista, podle Bible, a znát Ho jako takového.
Ve španělsky hovořícím světě je časté používání jména Ježíš jako běžné jméno – je tam mnoho chodících Ježíšů, kteří však nespasí.
Různí lidé již od dob první církve přichází a hlásají jiného Ježíše, předávají jiného ducha či jiné evangelium, nebo skrze čarování odklání od duchovního zjevení Krista toho ukřižovaného, a právě tahle věc bude i to zásadní na konci tohoto aiónu, na kterou bude největší tlak – tedy identita Ježíše Krista (viz Mat 24:4-5 – velmi významný ukazatel podle prorockého scénáře).
Je ale jenom JEDEN Pán, Pán Ježíš Kristus, Nazaretský, SYN BOŽÍ A BŮH. A o to jde: SYN BOŽÍ A BŮH, v kterém JE spasení. V žádném jiném Ježíši či Mesiáši není spasení, protože žádný jiný není BOŽÍ SYN, BŮH, a SPASITEL, co zemřel, byl pohřben a vzkříšen z mrtvých. Naprosto zásadní pro určení identity pravého Ježíše je, že Bůh v osobě Syna Božího přišel v těle (Bůh si učinil svůj stan/ohel v těle člověka a stánkoval mezi námi!).
Biblická spasitelná víra je postavena na biblickém zjevení pravého Ježíše Krista, kterou působí Boží Duch. Kdokoliv nebo cokoliv se snaží představit či vykreslit jiného než biblického Ježíše -tedy v rozporu s tím, jak učí Bible – není od Boha. Postaví-li člověk svůj život a svoji víru na jiném než biblickém Ježíši Kristu, nebude spasen.
2.
Islám nepřináší biblické zjevení osoby Pána Ježíše Krista, ale převrací pravdu o Kristu.
Představme si, že by k Pánu Ježíši Kristu přišel nějaký muslim (samozřejmě, že islám tehdy nebyl, neboť ďábel ho vymyslel až později v průběhu času jako reakci na svoji porážku Ježíšem na Golgotě), a řekl by mu: Nejsi Boží Syn, žádný Otec Bůh neexistuje, nejsi Bůh v těle, nejsi Beránek Boží, co snímá hřích světa, a zato (takto) jen já muslim uctívám jediného pravého boha všemocného, slitovného a milosrdného, jehož posel ještě nepřišel a ty jím nejsi. Jsi pro mě prorok, který bude sloužit mému bohu. A tomuto bohu se já muslim klaním, k němu se modlím a on mě slyší a vyslýchá moje modlitby.
Jaká myslíte, že by byla Ježíšova reakce?
Je islám cesta do nebe, nebo do ohnivého jezera (myslím tím reálně, tedy podle toho, jak učí Bible)? Samozřejmě, že islám je cesta do ohnivého jezera.
Znamená to tedy, že žádný muslim nebude spasen, nemůže skončit v nebi?
Ano, přesně tak, žádný muslim v nebi nemůže skončit, nemůže býti spasen, PROTOŽE islám odmítá evangelium Pána Ježíše Krista a spasení skrze něj – islám odmítá Boha jako Otce a Ježíše Krista jako Božího Syna a smrt i vzkříšení Kristovo, tedy odmítá jedinou CESTU ke spasení – skrze osobu Pána Ježíše Krista, skrze evangelium. Muslimové slouží a uctívají alláha tohoto věku/světa, což je ďábel.
(Jen zdůrazním, že tímto nijak nejsem ten, kdo říká, že ten a ten bude, či nebude spasen, ale říkám, že to, co učí islám, tedy to, co muslim následuje, tak muslimovi zaručuje, že nemůže být spasen. Cílem učení islámu je odstavit muslimy od spasitelnosti).
MYSLÍM, ŽE TOTO – VIZ VÝŠE – JE STRUČNÁ A JASNÁ ODPOVĚĎ NA OTÁZKU“ZDA SE MODLÍME K TÉMUŽ BOHU“. VÝSLEDEK S VĚČNOU DESTINACÍ ŘÍKÁ VŠE.
Pro muslima, aby mohl být spasen, musí se zříci islámu a jeho učení, musí se zříci islámských modliteb na základě koránu, musí se zříci alláha islámu, který byl zjeven Muhammadem v koránu, a když takto muslim opustí islám a uvěří v biblického Pána Ježíše Krista (v evangelium) bude spasen. Muslimům zatracení v ohnivém jezeře mj. garantuje falešný obraz vytvořený islámem o Ježíši Kristu.
Naprosto zásadní je šaháda, tj. „vstupní“ a zásadní vyznání víry, na základě kterého se člověk stane muslimem. Zásadní v šahádě je to, jaký a kdo je Muhammadův alláh, kterého Muhammad představuje a o kterém čteme v koránu a hadíthech (tohle je nutné stokrát podtrhnout a zdůraznit!). Nejde o jméno alláh (které i křesťané používají pro Boha), ale o to, že se muslimové nemodlí k jedinému pravému Bohu, Bohu Bible, modlí-li se muslimové v souladu s islámskými texty, které Boha Bible znevažují. Muslimové se nemodlí v Duchu Božím, neklaní se Bohu v Duchu a pravdě. Proč? Protože praví, opravdoví ctitelé se klaní Bohu, Bohu Otci v d/Duchu a pravdě, a Otec Bůh hledá takové ctitele. Islám odmítá Boha jako Otce. Muslimové mají překroucený obraz o Bohu, jejich obraz je urážlivým pro Boha Bible.
„Allahu Akbar“ znamené v komparativním smyslu „Alláh/Bůh je větší“. Větší než kdo? Ano, při pohledu na šahádu je vše jasné, šaháda vykresluje a určuje, kdo a jaký je alláh islámu: je takový, jakým ho představuje posel alláhův, Muhammad. Muhammadův alláh je větší než jakýkoliv jiný bůh, a zároveň je tento alláh M. jediný bůh. Tohle je ďáblův atak na Boha Otce a Boha, Božího Syna Pána Ježíše Krista – právě uvnitř šahády, a její základní démonické duchovní odhalení se nese celým islámem, tento duch omotává celý islám do ďáblova područí. Prostě Iz 14, kdy se ďábel vyvyšuje (pýcha) nad Boha. Muslimové A. A. volávali, když zvítězili nad svými nepřáteli a vyhlašovali, že ďábel, jako jediný alláh, je větší než Bůh Bible.
O tom, že muslimové jásají nad alláhovou pýchou, svědčí právě jejich prohlášení „Alláhu akbar“ (Alláh je větší!). Džihádisté ji obvykle vykřikují nahlas unisono jako gesto triumfu. Jsou to také první slova, která recituje muezzin, když hlasitě volá ze špičky minaretů. Je to jiskra každého shromáždění, kdy se zapálí dav vykřikováním slova „Takbîr“ (oslavuj jeho pýchu), dav pak musí odpovědět „Allâhu Akbar“ (Alláh je větší, alláh, nejpyšnější). Každý muslim takto oslavuje alláha: „Majestát a sláva patří jedině alláhovi.“
Vyznávání nejsou jen slova, ale i duch, který za nimi působí. Proto je okno 10/40 tak moc pod duchem antikrista, pod duchem islámu. Čím větší temnota, tím víc slovo evangelia však svítí!
„Dalek je Bůh od toho, aby měl Syna“ – tato slova obklopují vnitřní stranu Skalního dómu v Jeruzalémě.
Bůh „na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky. On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, všechno nese svým mocným slovem. Když skrze sebe vykonal očištění od hříchů…“.
Bůh na konci těchto dnů promluvil v Synu, nikoliv v Muhammadovi. Boží Syn je září Boží slávy a otiskem Boží podstaty, kterou ďábel skrze Muhammada přišel zničit skrze islám. Ano, alláh islámu nenávidí Božího Syna. Vzývání biblického Ježíše je podle islámu širk. Ďáblova obava, aby mu muslimové neutekli, od islámu k Božímu Synu – aby nebyli spaseni. Proto tato hrozba neodpustitelného hříchu. Proto jsou pro alláha islámu největší hrozbou bývalí muslimové, kteří prohlédli a našli Ježíše jako svého Spasitele. Tyto je potřeba podle islámu zabít (takto je to viděno z pohledu islámu), neboť pro alláha islámu představují největší hrozbu v tom, že tito ex-muslimové, kteří se obrátili ke křesťanství a poznali pravdu, tak umí nasměrovat ke spasení i jiné muslimy.
3.
Víme-li tedy, že modlitby muslimů pronášené NA ZÁKLADĚ ISLÁMSKÝCH TEXTŮ jsou démonicky inspirované a nejsou v Božím Duchu, pak s jistotou víme, že je Bůh Bible nevyslyší. Ony muslimské modlitby jsou rouháním vůči Bohu Bible. Takový ďáblův výsměch Bohu.
Muslimové jsou podle popisu Bible nevěřící.
Slyší Bůh Bible modlitby nevěřících?
Věřím, že jakmile muslimové=nevěřící přejdou na modlitby „nezablokované, neinspirované islámem“, typu, že chtějí poznat pravdu o Bohu, o jeho Trojjedinosti, pravdu o Ježíšovi – kým je, zdali zemřel a byl vzkříšen, pravdu o Bibli, pravdu o evangeliu, prostě stanou-li se hledači pravdy – jako každý jiný z nevěřících, jakými jsme byli i my – a jsou-li ochotni jít mimo islámsky zkreslené modlitby, mimo islám, který je drží na uzdě v područí, chtějí-li poznat skutečný stav věcí, prosí-li, aby k nim Bůh mluvil skrze sny (muslimové neznají Boha a ani k nim alláh přímo nemluví, ale sny jsou určitou formou, kdy věří, že tato forma komunikace je možná, aniž by se rouhali alláhovi – btw, proto mívají muslimové někdy sny o Ježíši, kterými je Bůh směřuje k evangeliu a sobě, příp. je to cesta komunikace, kdy nemohou přijít do styku s evangeliem), věřím, že jim Bůh cestu ke spasení v Kristu ukáže. Bůh slyší volání srdce po Něm samotném, ale bude to pro muslimy kříž, opustit svět nevíry a přejít do světa biblické víry z Božího Ducha. Doktrinálně je islám nasměrovaný proti poznání Boha. Problém je, že muslimové cpou v souladu islámským učením věci na Boha, které jsou proti Bohu, a jsou mu urážkou – viz Muhammadův alláh. Stanou-li se muslimové ochotnými přijmout s vírou evangelium, činíce pokání, Bůh je vyslyší a zachrání je.
Petr Adamec
To Honza B: Obdivuji, kolik jste toho okomentoval – asi 3x tolik, co autor? S mnoha myšlenkami i zcela souhlasím a mohl bych je podepsat. Připadá mi jen, že jste trochu moc jistý, jak Pán Ježíš muslimy vnímá. Každopádně, já jsem byl od Boha daleko, Ježíše Krista jsem neznal. Pomohli mi ho najít lidé, kteří mne s láskou přijímali a ukazovali mi svými modlitbami a postoji, jaký je Ježíš. Dobrotivost Boží nás ku pokání vede. Ne Boží hněv nebo čistá teologie. Samozřejmě i čistá teologie a poznání jedinečnosti Ježíše Krista je podstatné, ale až postupně, časem. Pán Ježíš se za lidi modlil a uzdravoval je . i když neměli svou víu v pořádku a moc mu nerozumněli. Kdyby uzdravil a nabídl modlitbu jen těm správně věřícím, asi by se žádný takový nenašel…
Honza B.
Pane Adamče, nemohu žel okomentovat všechno, ze všech stran, ze všech úhlů pohledu, dotknout se všeho. Držel jsem se „tématu“: stejný Bůh?, modlitba?.
Jsem si naprosto jistý, že Pán Ježíš Kristus miluje muslimy obrovsky (jako každého) – dal vše za ně i za každého. Ano, největší věcí pro muslimy je, ŽE JE BŮH MILUJE! Tohle islám nenabízí muslimům, natož nemuslimům. To největší a totálně „odzbrojující“ je BOŽÍ LÁSKA – tohle oni vůbec neznají. Udělej mi cokoliv, budu tě milovat, protože tě Bůh miluje. Boží láska je jako magnet, který je táhne k Bohu Bible. Je to nejlepší věc – myslím zcela jednoznačně – ke zboření islámských bariér. A stejně tak „miluj bližního svého jako sebe“ – to je druhá pecka. Boží láska k muslimům je nejlepší věcí k jejich získání pro Božího Syna. Mosab Hasan Júsuf, syn jednoho ze zakladatelů hnutí Hamás, řekl, že slova Ježíše „milujte své nepřátele“ ho totálně zasáhla. K získání muslima pro Ježíše je nejlepší Boží láska – ano, opravdu je!
Kdo se modlí za muslimy, či podílí se na misii, ví, kolik soucitu k nim Bůh má.
Pokud máme možnost, nejlepší je mít s muslimy vztah. Oni milují debaty o náboženství.
Ano, Bůh Bible jedná mocně mezi muslimy, vylevá svého Ducha mocně, zázraky… Největší křesťanské probuzení je v AFG+Íránu.
Moc silný příběh:
https://www.csfd.cz/film/362122-zeleny-princ/prehled/