Jazyk se pochopitelně vyvíjí v čase. Vyvíjel se samozřejmě i v dobách, kdy lidé tento vývoj nereflektovali. Tento vývoj probíhá zcela přirozeně, může ale probíhat i nepřirozeně, pod tlakem.
Například ruská literatura se dle mého názoru vyvíjela skokově mezi prvním a třetím desetiletím minulého století. Ruská literatura 19. století je opravdu krásná (tím chci říci, že obrat „krásná literatura“ se na ni vztahuje zcela právem).
Po nástupu bolševiků se výrazně zjednodušil pravopis, což by samo o sobě nemusela být žádná tragédie. Posun vidím ve vzniku nových slov. Nevzpomínám si na žádnou ruskou zkratku z 19. století. Zato po nástupu bolševismu se objevila slova jako kolchoz (kolektivnoje chozjajstvo), sovnarkom (sovět narodných komisarov; vlastně vláda), komsomol (komunističeskij sojuz moloděži) atd. atd.
U nás to bylo po nástupu komunismu poněkud milosrdnější. Narpa bylo papírnictví (národní papír? ani nevím, co to mělo znamenat), Masna byla celkem srozumitelná. Ale ještě před pádem komunismu nastal protipohyb. Z Narpy smělo být zase Papírnictví, z Masny Maso-uzeniny, z Kovomatu Domácí potřeby nebo Železářství… Docházelo sice k absurditám jiného druhu: Pamětníci, vzpomínáte, že ojetá auta se prodávala v Klenotech? A až do konce vlády komunismu nás provázely nesmyslné propagandistické věty (či snad výkřiky?). Jaké poselství asi vstupovalo do lidských myslí, když na významném pražském náměstí zářil rudý neon se slovy „Leninskou cestou k socialistické železnici“?
To pochopitelně neznamená, že hrátky s jazykem nepokračují i v onom úžasném novém světě, v němž žijeme. Zatímco výše uvedené heslo je naprosto bezobsažné, nové výrazy jsou zákeřné. Jeden z nich nás dokonce provází ještě od dob komunismu: Umělé přerušení těhotenství. Jistě, slovo „potrat“ není hezké. „Přerušení je takové útěšné – až na to, že to, co bylo přerušeno, může zpravidla opět pokračovat. Přerušíte-li ale těhotenství, ono už nikdy pokračovat nebude. Ano, cítíme se bezpečněji, když něčemu dáme hezké jméno. Třeba takové „nápravné zařízení“. Ano, záměr byl dobrý, lidé měli dostat šanci se napravit, ale islamisté se v nápravných zařízeních zpravidla radikalizují a drobní zlodějíčkové se v nápravných zařízeních od starších kolegů poučí, jak se nespokojit s nějakým malým trezorkem a udělat nějakou pořádnou kasu.
A pak jsou slova, která byla od počátku zavádějící. Například islamofob, homofob nebo xenofob.
Součástí takových výrazů je kořen -fob, který nalézáme ve slově fobie. Podobná slova byla již dlouho součástí lékařských diagnóz, označující určité úzkostné poruchy. Třeba arachnofob je člověk, který má panickou hrůzu z pavouků, agorafob zase člověk, který má strach z otevřených prostor plných lidí, naopak klaustrofob nesnáší malé uzavřené místnosti. Na wikipedii jsem našel následující definici: Fobie je druh úzkostné poruchy (neurózy), která je charakterizovaná neovládnutelným a neadekvátním strachem z konkrétního objektu nebo situace. Nemocný má na chorobu náhled, nesmyslnost strachu si plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit. Známe mnoho různých druhů fobií, které jsou pojmenovány právě podle objektu, který je zdrojem chorobného strachu.
Pokud by mě někdo chtěl označit za homofoba, mohu ho ujistit, že stojím-li vedle homosexuála, žádný strach z něj nemám. Nepociťuji paniku, nezvedá se mi žaludek, nepotí se mi ruce, nechce se mi utéci. Dokonce je mi řada homosexuálů sympatických, byť ne pro jejich homosexualitu. Nicméně budu automaticky označen za homofoba, pokud se ukáže, že homosexuální jednání považuji za nemorální. Podobně na to, abych byl označen za xenofoba, postačí, když se vyslovím proti kvótám na přijímání migrantů.
Přípona -fob (z jazykového hlediska to vlastně není přípona, ale nevím, jak to lépe nazvat) přesouvá problém z toho, čeho nebo koho se člověk obává nebo s nímž prostě jen nesouhlasí, na toho, kdo je slovem s tímto zakončením označen. Máš jiný názor na přijímání migrantů? Jsi xenofob. A pokud jsi takto označen, už tvé argumenty nemusí nikdo brát vážně – problém je v tobě samotném. Už nejde o to, co o islámu opravdu víš a co si o něm myslíš – řekneš-li něco kritického, jsi islamofob. Problém pak už není v islámských teroristech, problém je v tobě samotném.
Ještě zákeřnější je používání anglického slova hate. Toto slovo vždy označovalo velmi silnou emoci, totiž nenávist. Jako opak nenávisti se nabízí láska. Mezi láskou a nenávistí je celá řada postojů a emocí. V samotném prostředku této škály je lhostejnost. Směrem k lásce pak můžeme mluvit o sympatiích nebo o zalíbení. Opačným směrem o nechuti, nesympatiích, případně odporu. Jenže slovo hate, které původně označovalo pouze emoci, se nyní používá pro označení „nepovolených“ názorů. Pokud máte námitky proti chirurgickým zásahům do těl lidí, kteří chtějí změnit své pohlaví, budete označeni za „nenávistníky“, přestože vůči nim pociťujete hluboký soucit (což je emoce mnohem bližší lásce než nenávisti).
Na tyto posuny, ve skutečnosti na politizaci jazyka, je nutno upozorňovat. My konzervativci nejsme ti, kdo mají moc, a jazykových manipulací se dopouštějí především mocní. Je ale potřeba, abychom se vyjadřovali přesně a abychom byli schopni reflektovat, co se s naším jazykem vlastně děje.
Viktor Klemperer, německý žid, který přežil válku, napsal zajímavou knihu „Jazyk Třetí říše“. Je to pozoruhodné čtení o proměnách jazyka v národě, který byl ovládnut démony nacismu. Zatím neznám podobnou knihu, která by podobným způsobem rozebírala jazyk komunismu. Je ale načase začít sbírat poznámky o vývoji a používání (a zneužívání) jazyka v současných kulturních válkách.
Když nějaké takové období skončí, určitá slova vymizí. Jakmile padl komunismus, vytratilo se slovo „soudruh“. Dnes se používá pouze v uzavřené komunitě komunistů a mimo ni pouze jako nadávka. (I mě někteří kritici označili za „soudruha Drápala“.) Přitom v české beletrii 19. století na něj narážíme poměrně často a většinou má význam velmi kladný. Tento jen se ale projevil již na úsvitu evropských dějin. Jeho obětí se v antickém Řecku stalo slovo „bratr“. Původně znělo fratér, podobně jako v latině. V řeckých městských státech existovaly tzv. frátrie, bratrstva, která zřejmě neměla nepodobnou roli jako uliční výbory v dobách komunismu. Slovo fratér se časem natolik zkompromitovalo, že by ho pro vlastního bratra nikdo nepoužil. Proto se začalo používat slov adelfos, etymologicky „souděložník“, česky „sourozenec“ (delfoi znamená dělohu).
A některé výmysly ani nejsou přeložit. Třeba gender.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 11. prosince 2019 Foto: Pixabay – ilustrační
14 Komentáře
Realtoltek
Výtečný článek.
Olga Nedbalová
Souhlasím a navíc použitelný i jako vysvětlení našich křesťanských postojů pro lidi, kterým víra nic neříká a biblické citáty je nechávají ledově chladnými.
Karel Konečný
Nenávist a lásku vysvětlujete pocity a emocemi. Souhlasím s tím, že by se neměly dělat chirurgické zákroky lidem, kteří se domnívají, že tím změní své pohlaví. Jiné to je u novorozenců, kteří mají obojetné pohlavní znaky, a i u nich pak dochází k psychickým potížím.
Adam Hladky
Říká se „ševče drž se svého kopyta“ .. psycholog se taky nebude faráři sr.. .. tedy míchat do řemesla.
Ano .. ti „-fobobé“ se „bojí“ různých minorit .. protože se do nich odmítají vcítit. A odmítají se do nich vcítit, protože by to mohlo zviklat jejich skálopevné přesvědčení, že stejnopohlavní páry jsou fujfuj a že genderový nesoulad neexistuje a že uprchlíky patří vyhnat s Evropy .. teda s výjimkou těch pár křesťanských.
Eva Hájková
O tom, jak se mění lidské vnímání některých slov nebo jak zvláštně se s nimi zachází, svědčí třeba i to, že Andrej Babiš klidně nazve sám sebe „urputným hovadem“ a ještě tím u svých příznivců zaboduje. „Urputné hovado“ vzvuzuje u některých lidí sympatie. Mnohým lidem se ta hrubost slov patrně líbí Čím více musí Babiš „čelit davům“, tím víc vypadá jako outsider, kterého je třeba podporovat.. Zmiňuje se o tom Filip Outrata ve svém článku Premiér a jeho davy, který dnes vyjde v Deniku Referendum.
Karel Konečný
To, že jsou naši lídři bezcharakterní není nic zvláštního, to je i jinde v zahraničí. Není však dobré, když značná část společnosti bezcharakternost oslavuje, což svědčí o úpadku společnosti.
Konečný Fr.
Mohl by teoreticky být třeba lepší premier, ale za současné stavu mají Babiš a Zeman moji podporu. Prozatím. Také Klausové dobře rozumí o co dneska jde.
Karel Krejčí
Námět komentáře je bezesporu aktuální s výstižnými příklady. Všechno souvisí se vším a proto, aby mohly probíhat v tomto světě změny (většinou k horšímu) musí tomu odpovídat i inovovaná názvosloví, která mají moc povznést lež a zahanbit pravdu. Především politické a mocenské žvanění, stojí na tomto principu.
Realtoltek
Liberálové nadále útočí na jediného Boha. Naplňuje se tedy Svaté písmo a jediný Bůh je zesměšnován. V tomto případě jde o hřích přímo proti Svatému duchu a Norsko nečeká nic pěkného.
https://www.lidovky.cz/byznys/firmy-a-trhy/reklama-norske-posty-zveda-krestany-ze-zidli-jezisek-v-ni-neni-synem-josefa.A191210_154727_ln_zahranici_ele
Karel Konečný
Já bych spíše napsal, že liberálové útočí na vaši představu jediného Boha.
Eva Hájková
O Bohu si lidé skutečně vytvářejí každý nějakou představu. Ty představy jsou u různých věřících různé. Představu Boha si vytvářejí i nevěřící a na základě té své mylné představy pak Boha odmítají.
Bůh sám však žádnou představou není, i když většina lidí si o něm tu představu dělá. Je skutečný.
Kdo se přesvědčil o tom, že Bůh opravdu existuje, ten touží poznávat skutečného Boha.
Jiří Aron
Pro pana Konečného. Skutečný Boží Syn přišel na svět, svět jej však ve své moudrosti nepřijal. Protože neodpovídal jeho představám. Toto platí dodnes pro ty, kdo nevěří, včetně agnostiků.
Jan 3:19: „Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.“
Jan 1:12: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“
Musí to být Bůh, který lidi nadpřirozeně vyvádí z duchovní tmy. Ukazuje nám, v čem je hřích, spravedlnost a soud – míněno v pozitivním smyslu. Sami na to nemáme.
Eva Hájková
Některá slova se přestávají používat, protože se časem začnou některým lidem jevit jako hanlivá. Kdysi se zařízení pro děti se sníženou inteligencí říkalo pomocná škola. Někdy se pomocná škola a děti z ní stávaly pro jiné děti terčem posměchu, a proto se to už za mého mládí přejmenovalo na zvláštní školu. Ale dnes už vadí i ta zvláštní, takže se místo toho říká speciální škola. Budí to dojem, že škola vychovává nějaké specialisty, takže asi všichni mohou být spokojeni.
Petra R. Kaprálová (PRK)
„Hate-free“ je samozřejmě termín propagandy. Na naší straně nejde o nenávist, ale o odporování zlu (homosexuality, falešného evangelia, modloslužby, …). Nenávist však provokujeme, totiž světa vůči nám. A tak je ten termín propagandy v tomto smyslu výstižný.