Minulý týden jsem avizoval další článek o demonstracích. Během týdne se toho ale událo tolik významného, že tento článek vyzní dost jinak, než jsem původně zamýšlel.
Co významného se tedy stalo?
Do Česka doputoval předběžný audit EU, z nějž vyplývá, že Česká republika bude muset vracet 451 milionů, vyplacených na dotacích firmě Agrofert. Premiér Andrej Babiš okamžitě prohlásil, že auditní zpráva je nepravdivá, že se žádné peníze vracet nebudou, a že se jedná útok na Českou republiku.
V úterý večer se na Václavském náměstí konala dosud největší protibabišovská demonstrace. Byla to patrně druhá největší demonstrace od pádu vlády jedné strany v roce 1989.
Auditní zprávu odsoudili i jiní politici hnutí ANO, zejména místopředseda vlády a ministr životního prostředí Richard Brabec. Většinou zdůrazňovali, že zpráva je předběžná, že Česká republika se k ní vyjádří, a že je nepěkné, že tato předběžná a neveřejná zpráva unikla do médií.
To vše je sice pravda, ale nic podstatného to nemění na skutečnosti, že podle auditu je premiér Babiš ve střetu zájmů. Auditní zpráva se může v nějakých detailech změnit, ale domnívám se, že každý soudný člověk ví, že podstata se měnit nebude.
Pokud premiér Babiš tvrdí, že neporušil české zákony, pak je, obávám se, český zákon o střete zájmů značně gumový.
Přiznám se, že když se Babiš dostal do vlády Bohuslava Sobotky, nebyl jsem z toho tolik zděšený, jako někteří mí přátelé například z Konzervativní strany. Připouštěl jsem možnost, že mu opravdu vadí korupce a dotační podvody, k nimž za předchozích vlád docházelo, a že chce usilovat o nápravu. Možná podlehli stejnému dojmu lidé jako Martin Komárek, Pavel Telička nebo Jiří Zlatuška, abych jmenoval alespoň některé. V první chvíli se zdálo, že se Andrej Babiš obklopuje docela zajímavými lidmi.
Silný neklid jsem pocítil, když Babiš koupil některá média, jmenovitě Mladou frontu Dnes a Lidové noviny. Přestože Lidové noviny jsou i nadále zajímavé, nelze říci, že se nepozná, komu patří. S určitou hořkostí vzpomínám na doby, kdy tyto deníky vlastnili „Němci“, konkrétně firma Ringier. Tehdy se ozývaly varovné hlasy, že „Němci“ si koupili česká média, aby ovlivňovala politické dění. Tehdejším vlastníkům ale evidentně nešlo o ovlivňování politiky, nýbrž o byznys. Nikdo ani nepřišel s nějakým dokladem toho, že by tato média nějak prosazovala německé zájmy v České republice. Kdy tedy byla média politicky neutrálnější – tehdy nebo teď? Hádejte – smíte dvakrát.
Mým problémem je – a je to asi problém mnoha lidí, kteří tvoří protibabišovskou opozici, že osobně neznám jediného člověka, který volil Andreje Babiše. S jednou ženou, která ho volila, jsem se setkal před nějakými čtyřmi lety. Co z toho vyvozuji? Že společnost je zvláštním způsobem rozdělená.
Po událostech minulých dnů, tedy po zveřejnění auditorské zprávy, a hlavně po Babišově reakci na celou situaci, vidím úterní demonstraci za mnohem oprávněnější než ty předchozí. Rozhodně nemám nikomu za zlé, že tam chodí, a kdybych bydlel v Praze, patrně bych tam šel také. Nicméně jedna starost ve mně přetrvává: Obávám se, že tyto demonstrace nebudou mít patřičný účinek. Andrej Babiše neodejde, protože jeho podpora se výrazným způsobem neztenčí. Řekl bych, že kdyby se našla stovka lidí, kteří by přesvědčili každý aspoň jednoho Babišova voliče, aby změnil svůj názor, znamenalo by to více, než sto tisíc demonstrantů.
Protože neznám Babišovy voliče, neznám ani jejich motivaci. Předpokládám, že se jim líbí Babišova hospodářská a fiskální politika. Já jsem také rád, že mi přidali devět stovek na důchodu a příští rok se mohu těšit na dalších pár stovek navíc. A je příjemné odjet do Prahy za vnoučaty a zpět za pouhých sto dvacet korun. Na rozdíl od Babišových voličů (domnívám se) si ale uvědomuji, že to, zda se nám daří, záleží hlavně na tom, zda se daří Německu, a že každá vláda sklízí to, co zasela vláda předchozí před několika lety, ať už v dobrém nebo ve zlém. Nečasova a předtím Topolánkova vláda měly smůlu, že sklízely hořké ovoce finanční krize, kterou nemohly žádným podstatným způsobem ovlivnit. Netuším ale, zda by se Babišovi voliči byli ochotni na toto téma se mnou vůbec bavit.
Přidám ještě jeden aspekt osobní. Jsem srdcem pastýř, a k tomu patří snaha (ať už úspěšná či neúspěšná) vcítit se do druhého člověka. Andrej Babiš mě zajímá jako člověk. (Proto nemám problém se za něj upřímně modlit.) Myslím si, že opravdu věří tomu, co říká. Asi je opravdu přesvědčen, že když je mu vyčítán střet zájmů, je to „útok na Českou republiku“. A jde mu asi opravdu o to, aby „bylo líp“. Nemyslím si, že má identitu zloducha a kruťase, jako měli třeba Stalin nebo Heydrich. Naopak, možná je jeho problémem právě to, že příliš sám sebe ztotožňuje s „lidem“. Má upřímný pocit, že „on to přece myslí dobře“, a přitom mu Kalousek, Fiala, nějací piráti a dokonce nějací kdovíjací demonstranti házejí klacky pod nohy. Zřejmě mu opravdu nedochází, že pokud zůstane především podnikatelem (a on je podnikatelem velmi schopným a nemyslím to pejorativně), dopadne to špatně, pustí-li se vedle podnikání ještě do politiky. A Babiše je rovněž velmi schopným politikem, jakkoli dlouho prohlašoval, že jím není a být nechce. Raději by vládl s ODS než s ČSSD. Ale jestli ho ČSSD opustí, už má připravené „béčko“ v podobně SPD. Není to ovšem jeho první volba – jeho povolební nabídka spoluvládnutí s ODS byla míněna vážně a upřímně. Ostatně, vrána k vráně sedá. Bodejť by mu nebyla bližší strana hájící kapitalismus než „socani“. Jenže ODS těžce zaplatila za to, že neměla žádnou hranici mezi podnikáním a politikou, a její zachránce Fiala (a díky mu za to) nehodlal tuto chybu znovu opakovat.
Jenže Babiš je z jiného těsta než třeba takový Jaroslav Kaczynski. Ten si vybere, kdo bude prezidentem, a kdo bude premiérkou, případně premiérem. Sám všechno řídí z pozadí. Toho zřejmě Babiš není schopen, ačkoli by mu polovička problémů ubyla, kdyby odstoupil a na místo sebe dosadil ministryni financí Alenu Schillerovou. Tento rozdíl (mezi Andrejem a Jaroslawem) není věcí politických názorů, ale osobního temperamentu. Proto na sjezdu ANO nebyl vidět žádný možný rival, ale ani žádný možný nástupce Andreje Babiše. (Ostravský primátor Tomáš Macura je sice osobnost, ale pod ním by ANO nebylo ANO, a v Babišově ANO prostě nemá šanci.)
Tento temperament je ale pro republiku jako takovou dosti zlověstný. Ne, z Babiše nevyroste diktátor typu Mussoliniho nebo Franka. To k jeho letoře nepatří. Ale právě pro své ztotožnění se s „Českou republikou“ je schopen a ochoten uvést naši zemi do zmatku a izolace. Ne že by to chtěl. Jenže on to vidí i obráceně: Co je špatné pro Babiše, je špatné pro Českou republiku. A on bude bojovat. Byl by mnohem raději, aby ho Evropa „brala“, a hodně pro to udělá, dokonce právě v následujících dnech. Když se mu to ale nepodaří, vsadí na „lidovou“ protievropskou kartu. Možná je určitá spravedlnost v tom, že na to nejvíce doplatí jeho voliči.
Na závěr: Jsme v pěkné šlamastyce, a vybabrat se z ní nebude jednoduché. Andrej Babiš to nevzdá. Možná, že demonstranti také ne. Ale není vyloučeno, že demonstrace budou trvat, nicméně Babiš dostane v příštích volbách pětatřicet procent hlasů.
Co by pomohlo? Sním o charismatické osobnosti s pozitivním programem. Antibabiš nepostačí. Potřebujeme člověka, který dokáže lidi inspirovat a nadchnout. A přitom bude – z hlediska možné korupce, „beyond reproach“, jak říkají Angličané. My máme pěkné rčení: Čistý jako lilium.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista. Foto: Facebook – Milion chvilek pro demokracii
17 Komentáře
Eva Hájková
Já také neznám nikoho, kdo volil Babiše. Respektive znám, ale člověk se to musí o něm dovědět od někoho úplně jiného. Nikdo vám totiž do očí neřekne: „Já jsem ho volil“. Zvlášť, pokud vypadáte jako „intoš“. Jedni naši vzdálení příbuzní Babiše volili. Bydlí od nás dost daleko, takže se málokdy setkáme. Netušila jsem to, tak jsem jim před dvěma lety poslala odkaz na film Žlutý baron, aby viděli, kdo je Babiš. Ale neodpověděli a hned mi nedošlo, proč vlastně. Teprve po nějaké době jsme se dověděli odjinud, že právě oni ho volili. Nevím, proč se báli o tom mluvit, vždyť já i můj manžel se bavíme s každým, ať volí, koho chce.
Jeden z našich sousedů o sobě tvrdí, že je vytrvalým voličem komunistů, ale k Babišovi prý cítí sympatie (ač ho údajně nevolil). Z jakého důvodu? Taky ovšem nevím, jestli by to řekl komukoliv nebo jenom nám. Lidé nemají moc důvěry jeden k druhému. Ale proč? Copak se někomu může něco stát?
Babiš úspěšně předstírá levicovost, jako ji předstírá Zeman. Jak je to možné? Lidé totiž dávno zapomněli, co levicovost znamená a že by ji asi neměli očekávat zrovna od milionáře. Navíc zřejmě mnoho lidí trpí pocitem ohrožení, proto také Babiš rozmisťuje billboardy „Česko ochráníme!“ Před kým vlastně?
V práci se pohybuji mezi samými „intoši“, kteří jsou víceméně pravicoví. Před volbami jsem ale mluvila s jedním ošetřovatelem v Domově seniorů. On sám začal, jestli jdu k volbám. Řekla jsem, že ano. A on prý: „K normálním volbám chodím, ale k těmhle? K čemu je nám ta Unie je dobrá?“ Docela by mě zajímalo, koho v těch „normálních“ volbách volí.
Karel Konečný
Pro všechny lidi ve společnosti je důležité aby lídři ve společnosti byly skutečně dospělí lidé, a aby se tak chovali.
Karel Krejčí
Pane Drápale, já jsem také volil Babiše, takže k té ženě – tedy vlastně lépe řečeno k tomu jednomu exempláři, ke kterému jste se patrně za čtyři roky ještě dostal nějakým nedopatřením – připočítejte i mne. Volil jsem Babiše v oné době z toho důvodu, že té „milé, upřímné a poctivé“ politiky pro „své“ občany bylo už dost. Jsem si jistý, že kdyby Babiš nevstoupil do nejvyšší politiky, fungovaly by jeho firmy zcela normálně dál, včetně dotací. Za tím vším, co se děje, je opět zase politika a je naivní spatřovat aktivitu nebo popud k tomuto dění mimo naší politickou scénu. Ale co je zcela jisté je to, že pokud předešlá politická garnitura prohrála, svou prohru si přivodila sama. Je pravděpodobné, že Babiš stejně jako oni, si svou dvojí angažovaností přivodí také podobný konec. Ale člověk se má stále učit a já jsem poučen v tom směru, že dělat si nějaký pozitivní obraz o dění v tomto světě – je naivní počin …
Eva Hájková
„…té „milé, upřímné a poctivé“ politiky pro „své“ občany bylo už dost.“
Ano, ono se v politice dost předstírá. Možná chcete, pane Krejčí, totéž co kdysi Marx – tedy aby se systém ukázal v plném světle. Aby se ukázalo, že výrobní vztahy, i jiné vztahy mezi lidmi jsou postaveny na holém sobectví, aby si to lidé uvědomili a patřičně zhnusili.
Kapitalismus je málo stabilní systém, má totiž tendenci likvidovat sám sebe. Takže volná soutěž po nějakém čase automaticky vede k monopolizaci. Stát musí do toho neustále vstupovat a zasahovat proti monopolům. Protože nebude-li volná soutěž, nebude ani kapitalismus, nýbrž jakýsi jiný systém. Směna, na které je systém postaven, se může dařit jen v případě, že lidé mají s čím do ní vstupovat. Čili musí tu být aspoň relativní rovnost, nikoliv jen politická.
Podobně prý ve starém Izraeli existovala instituce tzv. milostivého léta – každý padesátý rok se odpouštěly dluhy, a půda, která se v důsledku zadlužení přesunula od chudších k bohatým, se vracela zpátky rodinám, které ji dříve vlastnily. Jenže to prý stejně moc nefungovalo, asi protože lidé se s nově nabytým bohatstvím těžko loučili.
Ve starověkém Řecku zas byly Solónovy reformy, které měly zabránit upadání svobodných rolníků do otroctví. Ale to byla jednorázová akce.
Karel Krejčí
Paní Hájková, můžete zde uvádět spoustu podobných, učebnicových situací z minulosti, ale bude to v podstatě zbytečné. Koho toto poučení bude zajímat? Stejně, jako se neřídí demonstranti proti Babišovi žádnými historickými příklady, neřídí se jimi ani jeho příznivci. Jde o politickou moc a manipulaci s občany. Budou to však zase pouze ti „průměrní“ občané, kteří s konečnou platností rozhodnou …
Konečný Fr.
Jde o politický boj EU s těmi, kteří mají svou hlavu. Podobně EU napadá Poláky a Maďary. Zásadně se používá dvojí metr. Když půjde o přátele, tak ať si dotace rozkrádají jak chtějí.
Tomáš Polívka
Dobrý den, já se z vašeho příspěvku obávám, že nevíte, jak funguje EU a odkud se ty dotační peníze vlastně berou. Protože kdybyste to věděl, tak takovou věc nepíšete…
Jiří Kouba
Tandem Nečas – Kalousek skutečně čelil krizi, ale přehnal škrty v době, kdy už končila, takže na křivce HDP jsou dolíky dva, druhý zbytečný. – Odebírání příspěvků na asistenty bezmocným a snižování platů hasičů – umí si někdo vůbec představit výkon tohoto povolání ? – dokladují zase mravní úroveň navrhovatelů. – ANO jsem nevolil, ale s úlevou přijal ANO v regionálních postech. Důvodem bylo odideologizování politiky. ODS například tak dlouho tvrdila, že „socani“ rozhazují, až jeden hejtman za ČSSD tak osekal stavbu sportovní haly, že první pokus o TV přenos končil fiaskem – scházelo vybavení, a scházelo toho i víc. Nakonec se do toho musely peníze vložit v drué etapě. Ideologie si zhnusíte, jsou-li aplikovány na místní úrovni, protože tam je to uchopitelné a představitelné. Také počáteční tažení vůči karuselovým podovodům a jiným mechanismům a lepší výběr daní a výkon ekonomiky, který byl asi dán vzestupem té německé, působily na voliče jako vzpruhy.
Nyní ho spoustu lidí zvolí ze vzdoru. Češi hájí toho, na koho se pořádá hon, i když není bez poskrvny. Někdo zvolí ANo, aby dal výraz zhnusení nemorálním odvoláváním Benešové, která ve své době ukončila vládu nepěkné mafie v justici. A nakonec – stažení Babiše jen posílí Bakalu, Kelnera, Křetínského. Rozdíl mezi námi a Ukrajinou je jen v měřítku jevů provázejících oligarchizaci politiky.
Petr Adamec
Myslím, že autor podceňuje míru závislosti p. Babiše na politice – resp. jeho podnikání. Vzhledem k tomu, že podniká především v silně regulovaných odvětvích, je na politice bytostně závislý. Proto se jí nevzdá, na ostatní se neumí spoléhat. Chce všechno zařídit sám. A za jiné politické konstelace by mohl možná i zkrachovat – je zadlužen (majetek asi 100, dluhy asi 33 mld). Stačilo by třeba změnit dotace – EU preferuje zemědělské dotace rodinným farmám, Babiš trvá na dotacích zemědělskému velkopodnikání což je z hlediska ekologického jistě horší. Podobně pěstování řepky. Je velmi lakomý – každou svou firmu ždímá na doraz na úkor kvality firmy i personálu. Nemiluje ty firmy a jejich provoz, jde mu o ten výnos. Každou i malinkou dotaci shrábne. Pro sebe neutratí téměř nic (třeba srovnatelně bohatý Kelner má několik vlastních letadel). Soukromě laicky odhaduji, že jeho firmy jsou nestabilní, silně propojené a v případě nějakých zvratů a problémů by se mohly docela snadno dominově sesypat. Bez dotací a za změn třeba v oblasti dotovaného míchání bioetanolu do PHM by byly v červených číslech, což při jeho zadlužení by byla katastrofa. Současně je mu naštěstí jasné, že své podnikání bez EU vůbec nemůže provozovat. Asi ho budeme muset vydržet do hořkého konce. Znám více voličů Babiše – jsou to lidé, kterým za komunismu bylo líp. Ovšem tito lidé nejsou budoucnost – jsou to hlavně důchodci.
Petr Adamec
Jiná situace ale může rychle nastat, pokud Babiš přestane dostávat dotace – těžko mu bude jeho politické angažmá stát za třeba 3 mld ročně za svého…
Luvdvík
Já jsem také Babiše nevolil. Ale když vidím, kdo všechno proti němu (resp. pro zvrácení výsledků demokratických voleb) bojuje a jakými prostředky, pak mu to v dalších volbách zcela jistě hodím. Nejlépe by bylo, aby byly předčasné volby. Pak by po mediální kampani za podpory ČT zcela jistě dostal tolik hlasů, že by ani nepotřeboval koaliční partnery. Je to prostě ideální předvolební kampaň, a čím hlasitěji budou lepšolidé volat, tím víc hlasů dostane.
Eva Hájková
Tady je vidět, že vyvstává problém, co vlastně znamená demokracie. Je to vláda lidu, to jistě ano, ale co je to lid? Kdo všechno tam patří? Myslím, že jsou o tom různé představy. Patří „elity“ k lidu nebo nepatří? A co vlastně jsou „elity“?
Lid by si mohl vládnout, kdyby se shodnul minimálně na tom, co znamená dobré vládnutí. Jenže on se na tom neshodne. To je vidět čím dál tím zřetelněji. Představy lidu se začínají velmi rozcházet. Vytvářejí se různé skupiny, které si o sobě myslí: my jsme lid, a proto bude po našem. Neuvědomují si, že má-li být po jejich, museli by nejdřív změnit ty druhé.
Kroun
“ Tady je vidět, že vyvstává problém, co vlastně znamená demokracie. Je to vláda lidu, to jistě ano, ale co je to lid? Kdo všechno tam patří? Myslím, že jsou o tom různé představy. Patří „elity“ k lidu nebo nepatří?“
Ale jistě, že tam patří, i když se cítí lidu nadřazené. Lid je součtem všech různých skupin a kdo v nich získá nejvíce, vyhrává. To se ale elitám samozřejmě nelíbí. Ty budou spokojené jen tehdy, když projde jejich kandidát. Pokud ne, půjdou do ulic protestovat proti jejich výsledku.
Eva Hájková
„Lid je součtem všech různých skupin…“ A elity „tam patří“ taky…
Ale to pořád ještě dostatečně nevysvětluje pojem „lid“. Je lid prostě národem? Nebo už překračuje národní hranice? Je lid státem? Nebo už překračuje hranice státu?
Karel Konečný
Podívejte se co se týká pojmu lid. Konzumní společnost, hédonismus, odpor ke vzdělání, nezralost v chování a myšlení, popírání faktů, omezená soudnost, iluze, a dá se pokračovat. To má být vláda. Samozřejmě, že ty pojmy nejdou paušalizovat pro celou společnost.
Petra Ruth Kapralova
S demonstracemi spíš nesouhlasím. Mám dojem, že odvolání Babiše není pro ČR výhra, ale destabilizace a tím prostor pro něco, co může být horší. Něco jiného je, pokud by prohrál příští volby. Bojím se, že když máme uvnitř ČR vnitřní rozpor, a ten rozpor se neustále rozdírá, třetí se směje. A radši nechci vědět, kdo ten třetí bude.
Eva Hájková
Ještě jsem chtěla dodat k tomu tématu smrti a jejího překonání, že Jednota bratrská měla takové heslo: „Kdo umírá dříve, než umírá, ten neumírá, když umírá“.