Když jsem počátkem května publikoval článek „Jak interpretovat Bibli“, rozvinula se na toto téma celkem plodná diskuse. Jeden z diskutujících vyjádřil názor, že bychom neměli chválit křesťanství za to, že prosadilo zrušení otroctví, protože Bible s otroctvím počítá a zrušení otroctví je vlastně svého druhu neposlušnost či svévole. Je to názor naštěstí velmi okrajový, nicméně slíbil jsem, že se pokusím doložit, proč je mylný.
Existují dva základní přístupy k zákonům a právu. Anglosaské právo je tzv. precedenční. Precedenční právo v podstatě nevyžaduje ústavu nebo kodex zákonů. Role soudce spočívá v tom, že soudce hledá v dané kauze spravedlnost. Precedenční právo se uplatňuje především v anglosaském světě. Pokud se nějaká kauza dostane k soudu, soudce se musí držet precedenčních rozhodnutí v podobných nebo stejných kauzách minulých.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Jak interpretovat Bibli
Kontinentální právo vychází z kodexu zákonů – z občanského zákoníku, z trestního zákoníku apod., a především z ústavy. Role soudce nespočívá ve vyhledávání spravedlnosti, ale v posuzování, zda byly či nebyly překročeny zákonné normy.
Zdá se mi, že biblické „zákonodárství“ obsahuje oba tyto prvky – právo precedenční i normativní. (Omlouvám se, pokud nepoužívám terminologii přesně. Jsem rád, že Evangelikální teologický seminář chystá zejména pro pastory kurz „Základy práva“, i když sám už jsem příliš starý, abych se do něj přihlásil.) Desatero je normativní. Nicméně v průběhu izraelského příběhu vznikaly nejrůznější situace, v nichž zejména Mojžíš, ale i jiní, vyhledávali spravedlnost. Konkrétně hledali (a nacházeli) Boží moudrost pro dané případy. Jako příklad bychom mohli uvést zmínky o dcerách Selofchadových (Nu 26, 27, 36 – oč tam šlo, nechť si laskavý čtenář vyhledá sám), ale takových situací je v Písmu popsáno více.
Věřím tomu, že Bible je nadčasová a inspirovaná. Věřím, že lidé všech dob a kultur v ní mohou nacházet život a poznávat z ní Boha. To ale není v rozporu s tím, že vznikala (dokonce můžeme říci: její jednotlivé části vznikaly) v různých situacích, což je dobré při našich snahách o její výklad. Vezměme si například známé pravidlo „oko za oko, zub za zub“. Na toto pravidlo můžeme nahlížet jak pozitivně, tak negativně. Vyloupnout někomu oko za trest, že nás – ať už úmyslně nebo nešťastnou náhodou – připravil o oko, nám právem připadá barbarské. V tomto případě na dané pravidlo nahlížíme negativně. Pokud ale bereme v potaz praxi v jiných kulturách a civilizacích starozákonních dob, pak ho musíme hodnotit pozitivně: Za to, že člověk druhého člověka připravil o oko, ho nelze připravit o život. Jinými slovy, a vyjádřeno v naší mluvě a pro naši dobu, trest musí být přiměřený provinění. To v době Mojžíšově zdaleka nebyla samozřejmost.
Můj diskutující přítel, který považoval zrušení otroctví za chybu, by mohl uvést ještě jiný příklad, a sice mnohoženství. Ano, Bible má pravidla pro situaci, kdy jeden muž má více žen. A jsem rád, že tam ta pravidla jsou. Na druhé straně v době Ježíšově už byla polygamie naprosto okrajovým jevem a zejména v Izraeli se už prakticky nevyskytovala. Mnohoženství už nebylo „cool“. A jsem rád, že vývoj šel tímto směrem.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
A proč jsem tedy rád, že tam ta pravidla pro polygamii jsou? Protože v devatenáctém a dvacátém století začala evangelizace Afriky, kde bylo mnohoženství běžně praktikováno. Misionáři někdy nutili muže, který přijal Krista a který měl více žen, aby si jednu vyvolil a ostatní propustil. To ovšem v dané kultuře znamenalo odsoudit propuštěné ženy k živoření – nějaká sociální záchranná síť pro tyto případy pochopitelně neexistovala. Jsem si naprosto jist, že základním Božím plánem byla vždy monogamie; biblická pravidla pro polygamii jsou svého druhu ústupkem padlému světu. Bible je v tomto ohledu realistická: Snadno můžeme poznat, co je ideálem, ale rovněž jsme – přinejmenším nepřímo – varováni, abychom se za ideálem nehnali hlava nehlava.
Sem míří i Ježíšova slova o rozvodu: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propouštět vaše ženy, od počátku však tomu tak nebylo“ (Mt 19,8). Podobně by mohl říci: „Pro tvrdost vašeho srdce vám byla dána pravidla pro otroctví, ale Božím principům to nikdy neodpovídalo.“ (Mějme na paměti, že řecké slovo arché znamená nejen počátek, ale i princip či vládu.)
Když to zobecním: Při interpretaci Písma můžeme upadnout do dvou extrémů. Buď do bezduchého fundamentalismu, který hlásá doslovnost, ale současně nebere v úvahu okolnosti, a to ani tehdy, když jsou celkem zřejmé (sem bych řadil i obhajování otroctví), anebo do bezbřehého liberalismu, kdy si všechny „nepříjemné“ verše „odvysvětlíme“ dobovým pozadím a usoudíme, že nám nemají co říci a my se jimi tudíž už nemusíme zabývat. Milujme Písmo – a prosme o Ducha svatého, jediného autoritativního interpreta.
Autor je teologa a publicista Datum: 28. července 2021 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
24 Komentáře
Realtoltek
Dvě největší příkázání absolutně vylučují jakoukoliv formu otrokářstí. Naštěstí už i v Tibetu jako poslední „osvícené“ zemi byl tento zvrácený otrokářský systém zrušen.
Je tu ale jiné otroctví….
Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.
Petr Adamec
V praxi je ovšem otrokářství v mnoha zemích běžné… Především dívky jsou prodávány svými rodinami k odvrácení bankrotu. Jinde zase pracují děti v manufakturách, kam byly prodány rodiči… Nedávno (asi 5 let?) byla dokonce v ČR osvobozena skupina dělnic ze Severní Koreje, které tam byly drženy k otrocké práci (14 hodin denně) v montážní firmě bez možnosti opustit areál, platy šly na ambasádu. Všechny vypověděly, že chtějí domů a byly odeslány zpět do S. Koreje… Otroctví je dnes častější, než se zdá. Jedna věc je podpis mezinárodní úmluvy, druhá věc je realita a dlouhodobá kultura.
Olga Nedbalová
Ano, moc pěkný komentář. Bezduché čtení Písma opravdu nadělá více škody jak užitku.
Olga Nedbalová
Omlouvám se, příspěvek se mi podařilo umístit na špatné místo, vyznívá to nelogicky. Číst Písmo bez Ducha svatého nedává moc význam. Zbyde z něho jen zastaralá učebnice zeměpisu, dějepisu, etiky, práva. Tak jak není dobré vytrhovat jen určité pasáže Písma a nečíst Písmo jako celek. Čím déle Písmo čtu, tím více vidím vzájemné souvislosti. Nejsem se čtením u konce a myslím, že tuto knihu budu číst až do konce svého života a přece tam vždy najdu něco nového, co jsem předtím neviděla.
Petr Adamec
Myslím, že je to moc hezký článek. Ta myšlenka o ideálu a současně nehnání se za ním hlava nehlava je hodně zajímavá. Myslím, že zrovna to je dost časté mezi evangelikály (a třeba i konzervativními katolíky). Evangelikálové mají ale spíše celkově sklony k extrémizmu, čím jde kazatel více hlava nehlava, tím je populárnější a víc mu všichni věří. Když je rozhodování mezi extrémizmem a umírněnějším postojem, pravidelně vyhrává extrémizmus.
Karel Krejčí
Bible se nedá přečíst a interpretovat jako obyčejná – poučná – kniha. Bůh nám k její interpretaci a pochopení ještě musí darovat jedinečného Vypravěče. Bez Něho nejsme schopni ji pochopit a stejně tak i žít. Ostatně, všechno je Boží dar. Zní to asi povýšeně, ale je to tak. Stejně jako Bible i náš život, naše myšlení a vše okolo nás, je Boží dar.
pavel v
Výborný článek – je klíčem k interpretaci Bible. Ježíš Kristus byl tím, kdo Starý zákon nově interpretoval, ale nezavrhl ho. My máme kráčet v Ježíšových stopách – být jako On. To znamená, že i my máme právo Starý zákon nově interpretovat. Když v evangeliích čteme o Ježíšových nových interpretacích, vidíme, že byly vždy podřízeny zákonu nezištné lásky. Věřím, že to je nejvyšší kritérium správnosti i pro naše nové interpretace.
Pokusme se nyní nově interpretovat otázku homosexuality. Starý zákon ji tvrdě odsuzuje. Řekl bych, že homosexualita může být různého druhu – pravá i nepravá. Pravá je vztahem mezi lidmi, kteří se jako homosexuálové (lesby) narodili. To jsou lidé, kteří si svoji sexuální orientaci sami nevybrali – jejich homosexualita není hříchem, je spíše tělesným postižením. Mimo to existovala homosexualita pěstovaná mezi vojáky starověkého Řecka. Její účastníci byli zcela zdraví a homosexualita jim byla náhražkou za normální sex. Dodnes je takový homosex provozován ve věznicích. Nepochybuji, že homosexualita pěstovaná mezi zdravými lidmi hříchem zůstává – jedná se o cosi podobného jako zneužívání drog. V konečném důsledku to může způsobit rozvrat ve vztazích mezi lidmi. Například ve vězení je vynucována násilím.
Tvrdé srdce nemá porozumění pro druhého. Tvrdí lidé uznávají jen striktní pravidla a vyžadují bez výjimky jejich plnění. Zdá se jim, že všem musí být měřeno jedním metrem. To by byl správný požadavek, kdyby také všichni lidé byli stejní. Jelikož tomu tak není, je správné hendikepovaným lidem poskytnout úlevu.
Jiří Aron
„My máme kráčet v Ježíšových stopách – být jako On. To znamená, že i my máme právo Starý zákon nově interpretovat.“
Výrok připomíná Genesis 3:4-5 Had ženě řekl: Jistě nezemřete, neboť Bůh ví, že v den, kdy z něho budete jíst, se vaše oči otevřou a budete jako Bůh, budete znát dobré a zlé.
Jenom Bůh může nově interpretovat Písma, jejichž je autorem. Nikdo jiný.
pavel v
Pane Arone,
v Janově evangeliu 16,12-14 se praví: „Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli.
Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. “ Z toho je jasné, že Ježíšovo učení nebylo během jeho mise na zemi uzavřeno, protože apoštolové na některé věci ještě nebyli připraveni. Kdo je oním Duchem pravdy? Podle mého je to stejný Duch, který mluvil ústy proroků. Je skutečností, že i po odchodu Ježíše se jeho učení dále vyvíjelo, že Duch pravdy mezi křesťany stále působí. Příkladem může být zrušení otroctví. Ježíš je nezrušil a trvalo to ještě dlouhých 18 století, než křesťané pochopili, že otroctví je proti Božímu záměru, že Bůh je povolil jen přechodně kvůli tvrdosti (nechápavosti) lidských srdcí. Všimněte si, že otroctví nezrušil nějaký prorok, který se vykazoval pověřením od Boha jako starozákonní proroci. Zrušení otroctví bylo odhlasováno v parlamentu. Předcházela mu desítky let trvající diskuze, kde konzervativní diskutující označovali zrušení otroctví za porušování Bohem ustanoveného řádu, za nemístný progresivismus, byť pro to tehdy měli jiný výraz.
Vidíte tedy, že člověk (kdokoliv z křesťanů) vedený Duchem pravdy smí reinterpretovat Starý zákon. Nová interpretace však nikdy nesmí být v rozporu se zlatým pravidlem: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi. “(Lk 6,31) nebo „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim. “(Tob 4,15).
Realtoltek
Duch pravdy je Svatý duch. Jedině Bůh zná kompletní pravdu.
Jiří Aron
Vybral jste pane pavle velmi špatný příklad z Bible i z historie. Největším bojovníkem v tom parlamentu byl právě biblicky věřící William Wilberforce. A mezi jeho oponenty byli právě ti lidé, kteří se snažili reinterpretovat Starý Zákon tak, jak se jim to ekonomicky hodilo. Označovali zrušení otroctví za porušování Bohem ustanoveného řádu.
Proto trvám na tom, že člověk není Bohem a všechny lidské návrhy jak nově reinterpretovat Bibli dopadly a dopadají velmi špatně.
pavel v
Pane Arone,
ve Starém zákoně bylo povoleno mnohoženství (Šalomoun měl 700 žen), vyvraždění nepřátel ve válce i otroctví. Je vcelku jasné, že ve starověku se jednalo o běžnou praxi a Bůh ji nezakázal, jelikož Izraelci by se ocitli v obrovské nevýhodě. Podobně jako kdyby při zápase v boxu by jedna strana používala jakékoliv zbraně a druhá měla jen boxerské rukavice.
Ježíš formuloval obecnou zásadu „miluj bližního jako sám sebe“, ale její konkretizací, na rozdíl od Mojžíše, se nezabýval. To vše ponechal na Duchu pravdy. Byl si vědom skutečnosti, že morálku nelze změnit skokem, že vyžaduje evoluci.
Shrnutí: Otroctví je zlo. Ježíš je přesto nezakázal. Křesťané si působením Ducha uvědomili, že otroctví je v rozporu s Božím záměrem a přičinili se o jeho zákaz zákonem. Tento zákaz představuje novou interpretaci Písma – neodpovídá Starému zákonu. To dokazuje, že člověk má právo, podobně jako Ježíš, nově interpretovat Písmo.
Věřím, že etika se bude i nadále vyvíjet. Že to, co se dnes jeví jako cosi přirozeného, bude v budoucnosti považováno za nepochopitelnou zhovadilost.
pavel v
V naší „velké vesnici“ umírá ročně 6 milionů dětí hladem. Velkou vesnicí myslím globalizovaný svět. Technologické vymoženosti svět opravdu jakoby zmenšují – umožňují vidět to, co se děje na opačné straně zeměkoule, jakoby se to dělo u sousedů. Jestli ve starověku byl bližním (člověkem v tísni) někdo, kdo žil ve stejném městečku, dnes jsou našimi bližními lidé v tísni celého světa – to je důsledek globalizace. To vyvolává otázku, jak takové obrovské mase mohu já, prostý člověk, pomoci. Je zřejmé, že jako jedinec mnoho nezmůžu, že řešení je jedině ve spojení s lidmi stejného ražení, že řešení musí mít organizovaný, společenský, tedy politický charakter. Někteří politici jsou hlasatelé sobectví – o pomoci trpícím lidem nechtějí ani slyšet. Takoví hledají argumenty, jak se vymluvit, aby pomáhat nemuseli. Jedním z argumentů je tvrzení, že lidé, kteří potřebují pomoc, ohrožují křesťanskou kulturu a jsou nebezpeční. Lze říci, že mezi válečnými uprchlíky takoví lidé opravdu být mohou, ale vůbec to neznamená, že takoví jsou všichni. A tak prvním krokem, jak pomoci lidem v tísni, je podpora nesobeckých politiků proti sobeckým populistům a nacionalistům (nacionalismus je forma kolektivního sobectví). Existují eticky vyvinuté státy ochotné pomáhat (Německo, Švédsko) a státy sobecké jako například Maďarsko a Česko.
Jiří Aron
Ale Bible otroctví nepodporuje ani ve SZ
https://www.gotquestions.org/Cesky/otroctvi.html
Otakar Vožeh
Prosit o Ducha Svatého nemusíme, Duch Svatý je zde, v nás. Prosit o pomoc Ducha Svatého při studiu Písma musíme. Duch Svatý je Bůh a Bůh je Autorem Písma. Dotazovat se Autora na význam Jeho slova je logické a nezbytné. Když mluvíme o „inspiraci“ Bible, možná by bylo dobré uvést, že tím máme na mysli inspiraci – vydechnutí – Duchem Svatým, nikoli inspiraci v takovém tom běžném slova smyslu.
Pavel Kalaš
V tom případě je ale celé křesťanské chápání Starého zákona bludné. Apoštol Pavel (i další) ve spisech Nového zákona velmi zásadně redefinovali chápání Starého zákona. Takže toto vyjádření by dávalo smysl, pouze pokud jste judaista. I když on současný judaismus ve skutečnosti také opustil naprosto zásadní ustanovení Starého zákona.
Otakar Vožeh
Nabízím odkaz na starší přednášku : https://www.youtube.com/watch?v=K2Q8vPg3M8Y
Bárta
Pro Pavla V:
Váš názor ohledně pomoci a solidarity je dosti rozšířený, žel také velmi naivní.
Nelze popřít, že u nás (a v okolních státech „východního bloku“ je velká ochota k pomoci a solidarita v případě například živelných katastrof apod. – a to v rámci celého světa.
Jinou otázkou ale je, co je hlavní příčinou hladu, útlaku a pronásledování, genocidy… a s ní spojené migrace?
A jak lze těmto postiženým pomoci tak, aby to mělo trvalé účinky?
Moje odpověď, založená na řadě rozhovorů a poznatků lidí, kteří skutečně pomáhají v místech potřeby je, že z venčí může přijít akutní pomoc, ale dlouhodobé problémy si musí vyřešit místní lidé sami.
Uvedu příklad: V letech 1982 – 84 jsem absolvoval základní vojenskou službu. Bylo tehdy naprosto obvyklé, že starší vojáci šikanovali a utlačovali nováčky. Zajímavé bylo, že ti, kteří nejvíce trpěli, se následně stali největšími šikanátory. Nám se podařilo šikanu vymýtit tím způsobem, že jsme dali dohromady partu kluků, kteří prostě v tom, co sami zažili odmítli dále pokračovat…. Změna musela přijít zevnitř!
Pracovníci humanitárních organizací potvrzují, že tato změna smýšlení je v místech konfliktů velmi obtížná.
Pokud situaci kontrolují „modré přilby“, a poměry se uklidní – tak po odchodu vojáků často začne do té doby utlačovaná strana nové boje. Konflikty jsou nekonečné, a z nich vyplývá hlad, nemoci atd….
Včera jsem hovořil s jedním vysokoškolským profesorem, který žije od r. 1969 ve Vámi zmiňovaném Švédsku.
Byl velmi roztrpčen z přístupu jejich vlády. Sám, jako emigrant vděčně přijal pohostinství Švédů, a následně se zapojil do tamního života. Současný přístup své nové vlasti však hodnotí velmi negativně – protože tamní vláda neumí ochránit vlastní občany před „nájezdy“ migrantů. Problém je v tom, že ti, kteří byli nejvíce utiskovaní ve své původní vlasti a z počátku s vděčností přijali azyl ve Švédsku, se nyní chovají velmi rozpínavě – jednak si přechovávají svoji původní „kmenovou“ nenávist vůči jiným migrantům a zároveň si „vybíjejí“ svoji frustraci i na svých hostitelích. Ve Stockholmu jsou údajně místa, kam již nejde jít bez policejního doprovodu.
Jsem přesvědčen, že máme-li jako křesťané nějakým způsobem pomoci k řešení problematiky konfliktů, hladu, migrace – tak je to především důrazem na hlásání kristovského odpuštění, obrácení, změny smýšlení. Pokud k tomu v místech konfliktů nedojde – je veškerá humanitární pomoc jenom hašením požárů, ale ne „zkrocením ohně“.
Eva Hájková
Tak tomu docela věřím. Ti lidé zkrátka ještě žijí „ve Starém zákoně“ a utrpení přece vyžaduje pomstu. Týká se to ovšem nejen cizinců z méně vyspělých zemí, ale například i oněch „mazáků“ na vojně.
Místo aby odplatu nechali Hospodinu, chtějí sami odplatit.
Eva Hájková
O jevu např. zde:
https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Resentiment
pavel v
Nemohu pochopit, jak téma resentimentu souvisí s uprchlíky. Podle všeho si myslíte, že jsou zatrpklí, protože prožívají utrpení a proto se mstí. Člověk se obvykle mstí tomu, kdo na něm spáchal křivdu. To však nejsou země, které je přijaly. Nemyslím si, že se uprchlíci mstí. Předpokládám, že to jsou lidé, kteří se doma vymykali zaostalým tradicím. Tím se dostávali do rozporu s tamní bigotní většinou a proto se snažili dostat do civilizovanějšího světa. Podobné to bylo s lidmi emigrujícími z komunistického Československa na Západ. Tito „migranti“ byli velice rádi, že je Západ přijal a nikoho tam ani nenapadlo, že by mohli být nebezpečím, přestože pocházeli ze země ovládané ruským primitivismem.
Eva Hájková
Můj příspěvek se týkal zejména mazáků na vojně, jak se o nich zmínil pan Bárta. Tam se určitě resentiment projevil. Nemstili se na těch, kteří jim ublížili, nýbrž na nevinných. Netvrdím, že takoví jsou všichni migranti, ale mnozí takoví být mohou a zřejmě jsou. Ne všichni emigrují z politických důvodů.
Moje přirovnání ke Starému zákonu nebylo relevantní. Zpětně si to uvědomuji – viz můj dnešní příspěvek pod posledním článkem pana Drápala Sudety, krádež a žehnání.
Bárta
I když se už dostáváme trochu mimo téma příspěvku, pod nímž diskutujeme – dovolím si tu dát odkaz na dnešní (9/8/2021) zprávu z Idnes. Pan profesor zjevjně nepřeháněl.
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/svedsko-vrazdy-migrace-islam-prvenstvi-rekord-evropa-znasilneni.A210806_131859_zahranicni_remy
pavel v
Pane Bárto,
urážíte mě slovy, že můj názor je naivní. Povyšování se do diskuze nepatří. A už vůbec ne, jste-li křesťan. Říkáte, že v zemích východního bloku je solidarita mezi lidmi. Mýlíte se. Existují totiž průzkumy, v nichž je tato věc objektivizována. Podle žebříčku World giving index je Česko z hlediska charity na 125. místě ze 140 zemí světa.
Také jsem absolvoval základní vojenskou službu a seznámil se s šikanou. Zjistil jsem něco úplně jiného než vy. Šikana byla důstojníky úmyslně podporována. Mazáci prováděli výcvik nováčků a dělali tak za důstojníky jejich práci. Stačilo by, kdyby důstojníci nebyli líní a šikana by nebyla. Zdroj šikany nebyl uvnitř, ale vně. Říkáte, že v rozvrácených zemích potřebují lidé změnu smýšlení a že k tomu musí dospět sami bez naší pomoci, protože pomoc zvenčí nic neřeší. Mazaně tak obhajujete sobectví. S křesťanským učením to má pramálo společného. Pro křesťana platí: „Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“ – Mt 25,41-46
Četl jsem názor českého emigranta ve Švédsku. Pracoval ve stavební firmě, která zaměstnávala i muslimy. Byli mezi nimi vynikající odborníci. Jeho přímé zkušenosti popírají vaši představu, že všichni muslimové jsou kriminálníci. Jistěže jsou mezi nimi i takoví, ale kriminálníci jsou i mezi bílými. Vůbec nesouhlasím s názorem, že běloši jsou civilizovanější než muslimové. Běloši v Srebrnici zmasakrovali 8000 muslimů. Podotýkám, že Srbové se hlásí ke křesťanství. Zdroj: https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/svedsko-na-ceste-do-socialistickeho-pekla.A150124_232047_p_zahranici_wag