Zdá se mi, že postoje vůči Evropské unii – a tudíž i vůči Evropskému parlamentu – se vyhrocují. Část obyvatel – řekl bych, že ta nejhlasitější – vidí v Evropské unii a ve všem, co s ní souvisí, naprosté, čistokrevné zlo, a proto ji vášnivě odmítají. Předpokládám, že tito lidé budou volit nejspíše Stranu přímé demokracie, případně některou z menších protiunijních stran. Na druhé straně jsou „sluníčkáři“ a „eurohujeři“; ti jsou, zdá se mi, poněkud zaskočeni, ale v tom, koho volit, mají jasno, byť se jejich hlasy budou dělit mezi lidovce, topkaře, socdemáky, piráty a další strany. A pak je zde velká většina nerozhodnutých a váhajících. Tuto velkou skupinu můžeme rozdělit na ty, kterým je celkem jedno, jak to bude, a kteří k volbám nepřijdou, a na ty, kterým to jedno není, ale jsou dosti zmatení, protože se ve fungování Evropské unie moc nevyznají. Někteří z nich jsou vystrašeni ostrou protiunijní propagandou, na druhé straně, když pozorují dění kolem brexitu, nezdá se jim, že protiunijní postoj je to pravé ořechové.
Přitom letošní volby do Evropského parlamentu mohou být zajímavé, rozhodně zajímavější než volby předchozí. Je možné, že strany, které se někdy nazývají identitární, jindy civilizacionistické, případně nacionalistické, výrazně posílí. Domnívám se ale, že k nějaké totální změně politických poměrů nedojde. Ano, tyto strany posílí, podobně jako posílily v parlamentních volbách v mnoha jednotlivých státech – ve Švédsku, v Německu, v Itálii, v Nizozemsku i jinde, ale možná neposílí natolik, aby s nimi strany současného mainstreamu byly nuceny zahájit smysluplný dialog (který, uznávám, nebude jednoduchý). Po těchto volbách – předpokládám – se mocenské poměry trochu změní, trochu se posunou, ale nemyslím si, že by tyto volby přinesly nějaký rozhodující zvrat. Evropská unie se bude potácet dále, liberální levice bude nadále nadšená z Macrona a bude vynášet jeho „odvahu“ s jakou mluví o další evropské integraci, a na druhé straně zde budou stále lidé, kteří budou tvrdit, že Evropskou unii nutno zrušit a šmytec.
Já se budu držet lidovců. Jsem přesvědčen, že lídr lidovecké kandidátky Pavel Svoboda (ale nejen on) na rozdíl od mnoha jiných rozumí tomu, jak Evropská unie doopravdy funguje (s čímž si mnoho jak příznivců, tak odpůrců hlavu neláme), čeho je možno realisticky dosáhnout a co se v současnosti prostě nezmění, i kdybychom rádi…
Hodně se mluví o demokratickém deficitu Unie. Kritici mají pravdu v jednom: Neexistuje „evropský politický národ“. Zdá se mi, že vrcholní evropští představitelé se občas tváří, jako by existoval. Ne že by jednou existovat nemohl. Ale k jeho vzniku by bylo potřeba něco víc než sen jen tvrdošíjně tvářit, že existuje. Protože neexistuje, neexistují také celoevropské politické strany.
Není-li EU demokratická, jsem přesvědčen, že má všechny podstatné rysy právního státu. A to považuji za velmi důležité. Tam, kde vznikl právní stát, mohla po čase vzniknout i demokracie. Opačně to nikdy nešlo.
Důvodů neobliby EU je více. Některé z nich jsou oprávněné, některé jsou založeny na lživé propagandě. Tak je „Brusel“ například obviňován z toho, že má příliš mnoho úředníků. Nemyslím si, že tato námitka je oprávněná. Naopak se domnívám, že na to, jak je těch úředníků málo, odvádějí dobrou práci. Nemám po ruce přesné rozbory, ale nedávno jsem z důvěryhodného zdroje vyčetl, že taková Velká Británie má na tisíc obyvatel šestkrát méně úředníků než Česká republika. Víme, jak dlouho u nás trvá stavební řízení. Prostě se domnívám, že kdybychom se chytli za nos, museli bychom uznat, že právě Česká republika si může stěžovat na „bruselskou byrokracii“ jen při naprosté absenci sebereflexe. Mimochodem, zkusili jste někdy mluvit s Poláky o kvalitě jejich hovězího? Vmetou vám do tváře, že z polského hovězího nikdo nezemřel, ba ani neonemocněl. A pak začnou mluvit o naší metanolové aféře, která znamenala řadu mrtvých – mezi obětmi bylo 47 obyvatel České republiky a 3 Poláci. Stručně řečeno, pokud jde o byrokracii, zameťme si nejprve před vlastním prahem. V tom nám EU nijak bránit nebude.
Samozřejmě jsou věci, které mi na EU hodně vadí. EU na jedné straně chrání svůj potravinový trh, aby na něj nemohli proniknout zemědělci z Afriky, Ameriky i dalších světadílů, a pak financuje pomoc v nerozvinutých zemích. Volný trh dostává na frak a vydělá na tom jen úzká vrstva zemědělců. Podobně se dívám s podezřením až nevraživostí na různé dotace. Zdá se mi, že byrokracie s nimi spojená vytváří korupční prostředí – o tom bychom právě u nás, v České republice, mohli vyprávět, viďte, pane premiére? Za vhodné řešení ovšem nepovažuji destrukci Evropské unie.
Mnozí si s Evropskou unií spojují postup a výstřelky genderové ideologie a vůbec postoje současného levicově-liberálního mainstreamu. Zde je ale opět potřeba vědět, jak je tomu doopravdy. EU postup této ideologie neiniciovala a ani nemá prostředky, jak tuto ideologii prosadit. Pokud Evropský parlament odhlasuje nějakou šílenou rezoluci, neznamená to, že se daná věc stává v EU zákonem. Záleží na legislativě jednotlivých států. Ostatně levicově-liberální ideologie je stejnou měrou na postupu i v neunijních zemích – viz zejména Norsko nebo Austrálie. V této kulturní válce nezvítězíme tím, že rozpustíme Evropskou unii.
Rovněž nemá smysl klást Evropské unii za vinu migrační krizi. Otázky spojené s migrací zůstaly v gesci jednotlivých členských států; Evropská unie může něco doporučit, nemůže ale nic nařídit. Ano, obecně lze říci, že lidé nadšení pro Evropskou unii se v této otázce mnohdy chovají pokrytecky: Vadí jim plot maďarský, ale nevadí jim plot španělský, mimochodem násobně vyšší.
Domnívám se, že Evropu čekají nelehké časy. Tlak Ruska a Číny, vnitřní spory, nejistota v otázce, kdo vlastně jsme. Řešení ale není v destrukci. Nejsem nadšenec pro Evropskou unii, ale považuji za lepší k eurovolbám jít než nejít, a volit strany, které jsou schopné věci pozitivně ovlivňovat (což neznamená vždy prosadit žádoucí stanovisko) a ne jen kritizovat. Jak to v kraji bývá, osmdesát procent se spokojí s nadáváním v dnes již nekuřácké hospodě. Možná se ale někdo přidá ke mně a půjde to hodit umírněným proevropským kandidátům.
Autor je teolog a publicista. Psáno pro Konzervativní listy. Foto: Wikimedia Commons
10 Komentáře
Konečný Fr.
Než volit lidovce, to už bych volil raději i ty komunisty. Volby jsou jednoduché. Hlas rozumu je Orbán nebo Kaczynski nebo Salvini a ne Macron, Merkelová a další. Za migrační krizi je plně odpovědná EU, která ji ostatně měla v plánu a i po špatných zkušenostech nic nedělá. Správně se vůči EU chová i Babiš – na prvním místě jsou naše zájmy a ne zájmy EU oligarchů. Tím zájmem v prvé řadě je, že nestojíme o obhacení islámskými migranty.
Karel Konečný
Po připojení zemí východní Evropy k Evropské unii se následně projevilo to, že východní země se chovají jako mentálně nedospělé. Vedení západních zemí pak vnímá země východní jako zaostalé.
Konečný Fr.
Vedení EU – jsou to arogantní neomarxisté. Západ je v úpadku, my už jsme si komunismus užili a o tu EU-variantu nestojíme. Cenzura slova, která se rozmáhá na Západě v žádném případě není pokrok. Je to jasný znak totalitní společnosti.
Pavel Kalaš
Dovolil bych si poznámku k „Bruselské byrokracii“. Dnes se výrazu byrokracie používá spíše ve smyslu „přílišného papírování“. Ovšem původně znamenal (jak už říká samotná skladba slova) nahrazení středověkých struktur vlády vládou prováděnou úřednickým aparátem státu (tedy panovníka). Prostě vládu úředníků. Panovníka jsme nahradili demokratickými strukturami, jimž úředníci slouží, stejně jako dříve panovníkovi. Bohužel v EU mi jaksi chybí tyto demokratické struktury. V EU skutečně vládnou úředníci. Což mi nedělá radost, navzdory tomu, že sám úředníkem jsem. Celá její struktura je tak od počátku naprogramovaná a jak EU a její moc nad členskými státy roste, tak roste i moc úředníků. Má-li nějaké evropské demokratické společenství vzniknout, tak musí nejprve někdo tuto úřednickou moc rozbít. A rozumný (čti korektní) Pavel Svoboda to určitě nebude. Na to musí přijít někdo, kdo se nebojí vzít do ruky kladivo.
Petr Adamec
Určitou část moci odevzdali evropské státy Bruselu. Tuto část moci musí někdo uplatňovat. Bez úředníků to nejde. A ta část moci v Bruselu je nutná k ekonomickému a společenskému přežití Evropy. Konkrétně Česko je naprosto závislé na exportu spojeném s automobilovým průmyslem. A ten zase je závislý na bezcelní zóně s otevřenými hranicemi. Jinak nelze zajistit dovoz součástek aut just in time na pásovou výrobu aut. Jednotlivé evropské státy jsou příliš malé na to, aby zde mohla výroba probíhat samostatně. To jsou fakta. A nutná související kooperace vyžaduje jednotný trh a také byrokracii. Nepopírejme realitu.
I Velká Británie (oproti Česku zcela jinde) nebude schopná ekonomicky přežít bez kooperace se zbytkem EU. Ekonomická realita je neúprosný fakt. Jsem přesvědčený, že Brexit zde bude muset být odvolán dalším referendem. Nic jiného jim totiž nezbyde.
Volby extrémních stran jsou cesty do pekel. Pokud nechcete opravdu strašlivé problémy v ekonomice, které mohou pak skončit radikalizací mas a diktaturami a válkami, raději akceptujte a buďme vděční za stávající ne zrovna ideální stav. Může být totiž hrozně snadno i mnohem hůře. Demokracie i ekonomika jsou křehké věci.
Konečný Fr.
Švýcaři se rozmýšleli zda vstoupí do EU a nakonec dali soudruhům sbohem. Nechceme být ve vašem spolku. Takže to jde a to je pro nás vize. Problém je v tom, že žádný otrokář nedá otrokovi svobodu. Jsme jako moucha chycená v pavučině. Kdyby byla dobrá vůle na straně EU, tak by jsme mohli odejít. Když tam není, tak je tam vůle zlá. Musíme počkat, až EU zakopne a pořádně si rozbije nos a pak snad se něco zlepší. Základní blud EU je tento: Všechny pravdy a všechna náboženství mají stejná práva. Rovnost. Jakmile někdo vystrčí hlavu, tak po ní dostane. A kde je Bůh? Ten se inkarnoval do Evropské komise, soudního dvoru a EU byrokracie.
Petr Adamec
Ta pavučina není EU, ale požadavky moderního průmyslu. Švýcaři nejsou ekonomika založená na automobilovém průmyslu a mají bezcelní vztahy s okolím. Pochop konečně realitu.
A filozofická východiska jsou o tom, že je zastává většina populace EU, ne nějaká zlotřilá byrokracie. Církev musí o změně hodnot přesvědčovat kázáním Božího slova, ne politickým bojem.
Konečný Fr.
EU není ta pavučina, EU je ten ošklivý pavouk. Když šelma vycení zuby, tak mnozí Češi „stáhnou ocas mezi nohy“. Věřící mají podpořit právě ty strany, který ten boj vedou a církve si počkají, až kdo vyhraje a k tomu se pak přidají. Auta můžeme vyrábět i bez členství v EU, ale ten pavouk nás nechce pustit, není tam dobrá vůle. EU s Anglií se mohla dohodnout snadno a rychle, místo dobré vůle je tam boj. Důkaz je ten, že to jde i bez eura, máme přece korunu a auta kupodivu vyrábíme.
Petr Adamec
Auta vyrábíme díky bezcelní zóně a volnému pohybu zboží. Prakticky všechno v souvislosti s výrobou aut patří němcům nebo japoncům (resp. spíše nadnárodním firmám s kořeny v těchto zemích. Podstatná část ekonomiky patří německým firmám. Vyrábíme auta díky členství v EU, nebýt toho, rozhodně bychom na tom neměli postavenou ekonomiku- bylo by to jen okrajové a byli bychom mnohem chudší. Nebýt EU, musela by se ta bezcelní zóna a volný pohyb zboží řešit velice podobně – pod jiným názvem. O to jde. EU není hlavně imigrace, ale z 90 % ekonomika a z 80% jde o pro nás nutné věci, které bychom stejně museli nějak mít, nebo bychom je měli chtít mít také – třeba ochranu celoevropsky chráněných druhů zvířat, migrujících ptáků a podobně.
Konečný Fr.
Souhlasím. EU není nutná k tomu, aby se vyráběla auta. Kdyby jsme vyráběli fordy, tak také nemusíme být členy USA. 90% ekonomika – ale těch 10% co zbývá na migraci, islamizaci, gender a převýchovu, těch 10% bohatě stačí na zničení Evropy. Proto volím vlastence – Salvini, Orbán, Le Penová, Kaczynski, Kurz , Okamura a další – Švédové, Finové, Holanďané, Belgičané, v Německu Alternativa, Dánové, Řekové, Bulhaři, Rumuni. Babiš se také snaží. Souhlasím, že ekonomika je důležitá a jen tak odejít prostě nejde, není to jednoduché. Ale to hlavní je – začít. Na reformě EU je dnes už v podstatě shoda, někdo říká, že EU reformovat nelze.