Dan Drápal: Evropské odzbrojení

14. března t. r. schválil Evropský parlament směrnici omezující držení zbraní v členských státech Unie. 491 poslanců hlasovalo pro, 178 proti. Z českých europoslanců hlasovali pro tento návrh pouze Jan Keller a Jaromír Štětina; Luděk Niedermayer se zdržel. Ostatní čeští europoslanci byli proti – bez ohledu na stranickou příslušnost.

Nová směrnice chce reagovat na teroristické útoky v Evropě.

Nelze nevidět velký rozdíl mezi Izraelem a Evropskou unií. Jak Izrael, tak Evropská unie jsou dlouhodobě ohrožovány teroristy. Izrael svým občanům doporučuje, aby se ozbrojili, Evropská unie se snaží své občany odzbrojit. Hádejte, kdo svým občanům více důvěřuje?

Pravdu měl ten, kdo první vyslovil větu, že zlé střelce mohou zastavit jen hodní střelci.

Rozhodnutí Evropského parlamentu vychází z chybných premis a učiní Evropu méně bezpečnou.

Pokud si dáme práci s vyhledáním příslušných statistik, zjistíme, že mezi držením zbraní a množstvím teroristických útoků není žádná úměra, ani přímá, ani nepřímá. Teroristické útoky jsou zhruba dvojího druhu: ty, které jsou motivovány politicky a nábožensky (v současné době se v drtivé většině jedná o útoky islámských radikálů), a ty, které spáchal duševně vyšinutý člověk. Policejní orgány v řadě zemí i mnohá média se snaží co nejvíce útoků zařadit do této druhé skupiny. Dokonce se o nich někdy píše, že „nešlo o teroristický útok“, ačkoli takový útok vyvolává u zasažených v podstatě stejnou hrůzu (terror) jako útok džihádistů. Tak jsme se u jednoho útoku mohli dozvědět, že pachatelem byl „občan bývalé Jugoslávie“, což nám pochopitelně o jeho motivaci nic neřeklo. Osobně bych si tipnul, že to byl patrně muslim původem z Bosny či z Kosova, ale s jistotou to nevím, protože ani příslušná vláda, ani média nechtějí, abych to věděl. Vícekrát jsem hájil mainstreamová média před různými neověřenými a často poplašnými zprávami na internetu, nicméně v poslední době se mi zdá, že mainstreamová média sice neuvádějí vyložené lži, ale o důležitých věcech informují nepříliš přesně a hodně selektivně. (Chcete-li si udělat obrázek o rozsahu džihádistických útoků v jednotlivých evropských zemích, doporučuji sledovat webové stránky Gatestone Institutu. Náhodně jsem si některé informace jejich webové stránky [gatestoneinstitute.org] ověřoval a neshledal jsem pochybení.) Zejména ve Švédsku došlo k řadě významných incidentů, o nichž naše média neinformovala vůbec nebo jen velmi stručně.

Neviděl jsem rovněž žádnou statistiku, z níž by vyplývalo, že by džihádisté vraždili zbraněmi legálně koupenými v obchodě. Nemohu něco takového vyloučit, nicméně považuji to za málo pravděpodobné. Co však víme zcela jistě, že v posledních letech stoupl zájem o legální nákup zbraní v nejvíce ohrožených zemích (Francie, Německo, Rakousko) velmi výrazně, někdy až několikanásobně.

Četl jsem názor, že zatím žádného teroristu nezastavil někdo, kdo byl držitelem legálně nabyté zbraně (samozřejmě vyjma policii, která to má za úkol). Dokážu si ale představit, že například vrah, který 14. července loňského roku pozabíjel v Nice 86 lidí a zranil dalších 434, by pohotovým a ozbrojeným občanem zastaven být mohl a přinejmenším teoreticky mohlo být obětí mnohem méně. Tento efekt by byl novou evropskou směrnicí rozhodně vyloučen. Na jedné straně od některých policistů (například od velitele policie ve Stockholmu) slyšíme, že policie už není schopna zajistit plně bezpečí cestujících na stockholmském hlavním nádraží, nebo že se budeme muset naučit s teroristickými hrozbami žít (to prohlásil jistý vrcholný francouzský politik, ale teď si nemohu vzpomenout, který), na druhé straně se má občanům zabránit, aby se bránili sami. Samozřejmě, při početní síle islámských radikálů občané od policie ani neočekávají, že zabrání všem případným útokům; o to více mi ale nová evropská směrnice připadá nesmyslná. A jsem rád, že v České republice vítězí v této věci zdravý rozum. Obávám se, že uvedená směrnice v naší zemi rozhodně nepovede k tomu, aby nám Evropská unie nějak přirostla k srdci.

Těžko by mě někdo mohl podezírat, že patřím do fan clubu ministra vnitra Milana Chovance. Rovněž souhlasím s těmi, kdo jsou přesvědčeni, že ústava by se neměla měnit účelově – a že by se měla měnit co nejméně. Nicméně ocenil jsem jeho návrh, aby právo držet zbraň bylo vtěleno do ústavy, stejně jako je její součástí ve Spojených státech. Směrnici Evropské komise, posvěcenou Evropským parlamentem, bychom měli odmítnout.