Pokusím se postavit proti sobě dva koncepty lidství – biblický a postmoderní.
V obou těchto konceptech jde o identitu. Podle prvního konceptu se mám stávat tím, kým mě Bůh chce mít. Podle toho druhého mám sám sebe vymyslet.
Podle biblického konceptu jsem stvořen Bohem a pro Boha, a čím lépe poznávám Boha, tím lépe také poznávám vlastní identitu. Poznávám, že náš „život je spolu s Kristem skryt v Bohu“ (Kol 3:5).
Ovšem než jsem poznal Boha a než jsem přijal jeho pozvání, byl jsem na tom stejně jako postmoderní (a vlastně jako každý bez Boha žijící) člověk: Vymýšlel jsem sám sebe. Z Božího hlediska jsem byl mrtvý.
Když jsem poznal Boha, poznal jsem i to, že se mám proměňovat k jeho obrazu. Především se má proměňovat mé myšlení (Řím 12:2).
První koncept počítá s tím, že Bůh stvořil člověka – muže a ženu; druhý tvrdí, že si mohu vymyslet, kým chci být, a ostatní musí respektovat mé rozhodnutí.
*
To, že Bůh stvořil člověka jako muže nebo jako ženu, nevylučuje, že v každém muži je určitý ženský prvek a v každé ženě určitý mužský prvek. Tento prvek opačného pohlaví může být silnější nebo slabší, což je jedním z důvodů, proč jsme tak různorodí. Nicméně je v nás určitá biologická danost, což nevylučuje výskyt různých anomálií. Naším úkolem pak je, abychom hledali a nacházeli správnou vyváženost mužského a ženského prvku v sobě samotných. (Moudře a poučeně o tom píše ve svých spisech Leanne Payneová – mohu doporučit zejména knihy Krize mužství a Rozbitý obraz).
Zbožný člověk přijímá tuto biologickou danost a snaží se být člověkem, jakým ho Bůh chce mít. Zralý křesťan přitom ví, že žije v porušeném světě, ba ve světě, jehož porušenost se stále prohlubuje. Ví rovněž, že na této straně nebe patrně ideálu nedosáhne, nicméně ví i to, že by o něj nikdy neměl přestat usilovat.
Člověk žijící bez Boha svou biologickou danost někdy nepřijímá. Někdy se pokouší ji změnit, což je projevem nepřijetí sebe sama. Takový člověk je nešťastný, i když vám tvrdí opak. Nikdy ho nenuťme, aby se k tomu „přiznal“, protože pro něj je takové přiznání – pokud nevěří v odpouštějícího Boha – nesmírně těžké, ne-li nemožné.
Na druhé straně mu nemusíme věřit, že je teď naprosto šťastný. Opak naznačuje vysoká sebevražednost těchto lidí.
Strašlivé ovšem je, když lidé v této věci pletou hlavu dětem.
Jsou prostě věci, s nimiž by se experimentovat nemělo: alkohol, nikotin, drogy – ale i sexualita.
Lidé mé generace naštěstí v dětství nemuseli řešit, zda jsou kluk nebo holka. Nikdo nám nevtloukal do hlavy, že pohlaví je „fluidní“.
Hormonální ovlivňování je nebezpečné, ale operativní zákroky jsou děsivé. Na to stačí rozhovor s člověkem, který je podstoupil a po letech měl to, čemu Angličané říkají „second thoughts“ (často se to překládá jako „pochybnost“, ale nechme tomuto rčení jeho etymologický význam „druhé myšlenky“).
Složitých případů a anomálií bude přibývat, protože již jen zlomek dětí vyrůstá v intaktních rodinách. Maminka, který vychovává děti sama, se jim snaží do jisté míry nahradit tatínka. A tatínek, který vychovává děti sám se jim snaží do jisté míry nahradit maminku. Taková reakce rodiče je přirozená, ale nemůže problém vyřešit. Byli jsme totiž Bohem stvořeni k tomu, abychom vyrůstali v intaktních rodinách. Pokud dítěti jeden z rodičů chybí, nemá správný ani mužský, ani ženský vzor, ať už ho vychovává maminka nebo tatínek.
Škoda, že církve vesměs opustily své svědectví, totiž že Bůh stvořil člověka – muže a ženu. Od toho se všechno odvíjí.
Dobré ovšem je, že zatím nejsou děti z intaktních rodin rodičům odebírány, že můžeme mít domácí školu, a že mohou vycházet takovéto články. Sice to schytám, ale asi mě nezavřou. Až mě zavřou, budete vědět, že jde do tuhého.
Autor: Dan Drápal Foto: Flickr, ilustrační
11 Komentáře
Magda Hejdánková
Vysoká sebevražednost těchto lidí nepramení nutně z toho, že si „vymýšlejí sami sebe“, ale velmi často z toho, co si o nich vymýšlejí někteří křesťané, muslimové nebo třeba i ateisté. Tím, že jejich problémy zpochybňují, zlehčují, nebo dotyčné rovnou ostouzejí, urážejí a ponižují. Děje se tak nezřídka v rámci obhajoby tzv. tradičních hodnot. Mediální prostor je dnes vůbec plný řečí o tradičních hodnotách a tradiční rodině. Velmi často je slyšíme od lidí, kteří takové hodnoty ve svém životě nerespektovali a nerespektují. Káží nám o nich lidé jednou, dvakrát i třikrát rozvedení, nebo lidé kteří v životě žádnou rodinu neměli, děti nezplodili ani je nevychovali – z těch známějších uveďme třeba katolické aktivisty Duku a Piťhu. O tom, jak nám jdou milovníci tradičních hodnot příkladem napsal trefný a kousavý komentář politolog Jiří Pehe zde: https://1url.cz/wMWv1
Pokud jde o život dětí mimo „intaktní“ rodiny, tj. život v neúplných a rozbitých rodinách bez přítomnosti matky či otce, tak takové rodiny tu byly i v dobách, kdy o nějakém zpochybňování tradičních hodnot nemohla být vůbec řeč. V těchto rodinách vyrostly miliony a miliony zdravých dětí. Např. po válkách a epidemiích žily statisíce dětí bez jednoho z rodičů nebo jako úplní sirotci. Často také žily v rodině, kde je vychovávaly dvě ženy – matka a babička, nebo dva muži, otec a děda a k žádnému zvrácenému vývoji kvůli absenci pohlavního protipólu nedocházelo. Dítě totiž nežije jen doma, chodí ven, chodí do školy, má kamarády a se vzory se setká v mnoha situacích a při mnoha příležitostech. Tedy pokud nemá domácí školu pod dozorem fundamentalistických rodičů, kteří jej od vnějších vlivů cíleně a systematicky izolují.
K závěrečnému oblíbenému strašáku o odebírání dětí z rodin, ke kterému „zatím“ nedochází je nutné uvést, že ani docházet nebude, pokud se nám podaří ubránit sekulární a liberální společnost. Pokud by ale v naší společnosti převážily bigotní např. katolické – možná až klerofašistické tendence – docházet by k tomu mohlo. Nejmasovější odebíraní dětí v Evropě probíhalo v zemích ovládaných nacismem či fašismem. Varováním nám budiž fašistické Španělsko, kde stát ve spolupráci s katolickou církví kradl tisíce dětí z „intaktních“ rodin bez mrknutí oka. Naštěstí žijeme v EU, kde jsou práva rodiny a dětí proti podobným zrůdnostem dostatečně zabezpečena. Pokud teď někoho napadl norský Barnevernet a kauza Michaláková, tak vězte, že Norsko není v EU a taky vězte, že paní Michaláková dodnes nesvolila, aby mohl Barnevernet zveřejnit skutečné důvody, proč ji byly děti odebrány.
A jestli Dana Drápala někdy zavřou, tak nepanikařte, nemusí to totiž vůbec znamenat, že jde do tuhého, může to taky prostě znamenat, že třeba jen něco ukradl, protože milé sestry a milí bratři – pro nás křesťany neplatí jen Starý a Nový zákon, ale taky zákony obsažené ve Sbírce zákonů ČR.
Eva Hájková
Já bych se chtěla autora zastat. To, že někdo preferuje manželství muže a ženy, že preferuje intaktní čili přirozenou rodinu, nemusí znamenat, že to ostatní zcela zavrhuje, popřípadě že je chce zakázat. Prostě se mu to jenom může zdát lepší. Mně se to taky zdá lepší, přestože uznávám, že v určitých případech je možná i rodina náhradní, ať hetero či homosexuální. Přirozené (původní) bývá obvykle lepší než umělé. Je například dobré, když má člověk vlastní končetinu, byť omezeně fungující, než dokonalou protézu. Je lepší, když má vlastní srdce než transplantované. Tento názor nevylučuje ani transplantace ani protézy (v případě nouze). Stejně je však lepší tomu předcházet a zachovat si orgány zdravé, čili intaktní.
Kromě toho si nemyslím, že Dan Drápal je klerofašista. Domnívám si, že tohle umím rozeznat. A taky věřím, že by nikdy nic neukradl.
Otakar Vožeh
Autor se jistě umí ubránit sám, předpokládám, že odpoví.
Za sebe bych jen chtěl zdůraznit, že Váš argument postavený na hrozných zkušenostech z válek a podobně, neobstojí. Jsou životní situace, kdy se nenormální důsledky jakýchkoli konfliktů řeší jak je nejlépe za dané situace možné. To však ještě neznamená, že je v pořádku, když dítě vyrůstá bez jednoho z rodičů nebo ještě hůř jako sirotek. Nebo chcete říct, že to, že dítě chodí ven, do školy a mezi kamarády je automaticky zárukou zdravého vývoje dítěte ? S tím, co se dnes ve školách učí a neučí, co mu starší kamarádi namluví, atd. ? Budete stavět společnost nad rodinu ? Ano, zákony země se musí respektovat. Ale jsou to právě ty zákony, které vypovídají o tom, na čem je postavena společnost. Kdyby více dbala na Boží zřízení pro rodinu a pro společnost, byla by na tom lépe.
Magda Hejdánková
Žádný zákon v České republice nikomu nebrání, aby dbal na Boží zřízení pro rodinu a společnost. Pokud na ně nedbá, je to jeho rozhodnutí. Tradiční rodiny se nerozpadají kvůli lesbám, homosexuálům, nebo kvůli tomu, že má někdo jiný koncept lidství a „vymýšlí sám sebe“, jak píše Dan Drápal. To jsou specifické problémy malého počtu lidí a tím, že jim moderní společnost popřává sluchu, nijak neohrožuje tradiční rodiny, nic jim nebere, ničím je nerozkládá. Pouze brání tomu, aby si většina osobovala právo je diskriminovat, nic víc. Tradiční rodina není organizovaně a cíleně rozbíjena zvenčí, jak píší milovníci konspiračních teorií. Neznám také žádnou rodinu, které by vykoplo v noci dveře komando z neomarxistické neziskovky a přinutilo ji k rozpadu. Znám jen tradiční rodiny, které si její členové o své vůli rozbili sami a teď se to snaží hodit na někoho jiného. Dokonce i na EU. Muži opouští své ženy a děti, protože chtějí víc, nebo něco jiného, nového – a dělají to muži s velkým „M“, sexuálně velmi přesně definovaní, muži heterosexuální, hnaní pravě onou „biologická daností“ a také to tak nezřídka obhajují. A ženy za nimi příliš nezaostávají. To sami členové tradičních rodin si své rodiny rozkládají. Dávají přednost sexu, kariéře, penězům, svobodě a nezávislosti před stabilním vztahem. Činí tak sami od sebe, nikdo je k tomu neponouká a nenutí a nějaké naše zákony či snad nařízení EU už vůbec ne. Kdysi jsem četla krásný vzkaz českým rasistům, zněl „Cikáni, nemůžou za vaše posrané životy!“- dovolím si ho parafrázovat „Lesby a gayové nemůžou za vaše rozbité rodiny.“
Otakar Vožeh
V některých věcech máte samozřejmě pravdu. Ovšem „popřávat sluchu“ a „bránit proti diskriminaci“ jsou příliš všeobecné pojmy, jejichž skutečná náplň je něco docela jiného, než by si mnozí mysleli. Stačí podívat se do jiných zemí – především USA – abychom věděli, že se musíme mít na pozoru, jakým směrem se to hýbe. Ano, za rozbité rodiny nemohou ani homosesuálové, ani genderovou ideologií posedlí aktivisté. Ale když podáme prst, oni chtějí celou ruku, a společensky i politicky pak vnucují své „menšinové specifické problémy“ většině. Tzv. „moderní společnost“ nemusí být ještě zrovna na straně pravdy, práva a morálky.
geras
Kauza Evy Michalákové smrdí dál, neboť i ČT, zdroj ze stejné myšlenkové kovárny jako milovaný pan Pehe, vysílal pořad, kde uvedl mj, že 1) Evu Michalákovou zaměstnali ve školce, což vylučuje delikty, z nichž je tušena a upodezřívávána 2) řadu ijných ještě drastičtějších odebírání dětí.
Karel Krejčí
Stále více se projevuje důsledek lidského odpadnutí od Boha. Špatná rozhodnutí plodí zase špatná, ale s ještě negativnějším dopadem. Jako by si lidé naivně mysleli, že se lze před Božím pohledem nějakým způsobem skrýt nebo uniknout nebo že si lze Jeho řád nějakým způsobem pozměnit, přizpůsobit tak, aby vyhovoval člověku. Snad nejlépe to dokazuje skutečnost, že ještě dřív, než vyjádříme naší modlitbu nebo myšlenku, Bůh už ji zná – to má přece obrovskou vypovídající hodnotu. On, jako Stvořitel, zná své Stvoření dokonale až do těch nejmenších detailů. Je vlastně neuvěřitelné, že v tomto tak porušeném světě, kde se čím dál více vrší chyby, lži, podvody, násilí atd., lze zažívat Boží království. Nestačí jen uvěřit, to je teprve začátek, pak teprve následuje cesta skutečné proměny a tou je – změna myšlení, vidění, chápání … Aktuální problémy týkající se genderové ideologie, homosexuality, změny pohlaví, zpochybňované role muže a ženy, jsou přesně odrazem lidské snahy, uniknout a zakrýt své provinění před Bohem. Neuvědomujeme si však, že pro Boha je to jen pouhé fíkové listí …
Jiří Vrba
Naprostý souhlas, vnímám to stejně.
Jaroslav Toman
V práci se setkávám v podstatě se samými ateisty a agnostiky a mám je i mezi přáteli, někteří z nich jsou levičáci (moderní levičáci se zájmem o genderovou problematiku), ale nikdo z nich (včetně těch tvrdých „genderových“ levičáků) rozhodně nepovažuje pohlaví za fluidní. Všichni se cítí být muži a ženami přesně podle toho, co by jim člověk našel pod oblečením. Dvě kolegyně jsou lesby, cítí se jako ženy a jsou to fajn holky. O gender tématiku se mí kolegové a přátelé zpravidla nezajímají, pokud ano, tak zcela přesně rozlišují pohlaví jako biologickou neměnnou věc a oproti tomu roli ve společnosti určenou na základě pohlaví (=gender), která (byť z bilogického základu vyšla) se v průběhu dějin proměňuje (určitě bych třeba nechtěl být ženou v dnešní Saúdské Arábii a přitom určitě tamější muži věří, že ty ženy omezují pro jejich dobro a ochranu). Jeden z mých známých si nechal změnit pohlaví – narodil se jako žena, ale cítil se být mužem – zdá se (alespoň z vnějšího povrchního pohledu), že je mu v mužské roli dobře, dokonce se oženil. To je ovšem anomálie, kterých je ve společnosti velice málo. Jinak samozřemě magoři existují ve všech myšlenkových směrech, u levičáků je to např. aktivista/aktivistka Marie Feryna. Jinak po důkladném studiu dostupných pramenů mi připadá, že „genderová ideologie“ je pouze nadávka, neboť často je použita na nějaká tvrzení, která ale levičáci ve skuteřnosti vůbec netvrdí (tedy obvyklá figura: zkonstruuji si nepřítele na základě nesmyslných výroků, které ale nikdo neřekl a nikdo nehlásá, a pak s tímto virtuálním nepřítelem bojuji).
Jinak perlička na závěr: po slyšení ve sněmovně na téma manželství homosexuálů byla na ČT24 diskuze mezi představitelem homosexuálů a konzervativní aktivistkou Janou Jochovou, a J.J. podle mě svým výkonem spíše rozmnožila řady příznivců homosexuálního manželství.
Karel Konečný
Váš komentář se mi líbí.
Pavol Krištof
Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, kdyby to udělal jinak (muž – muž, žena – žena), neměl by dnes kdo diskutovat o tom, že to jinak udělat měl :o). V době, kdy bylo v Římské říši možné všechno, bylo psáno: Muži, milujte své ženy a starší ženy mají vyučovat mladší, jak milovat své muže. Samozřejmě, že milovat se máme všichni, ale ohledně manželství to v bibli už jinak nebude. Můžu mít někdy v sobě věci, které nejsou v souladu s „Božím názorem“ na věc, ale řešením není kroutit pravdu! Bůh zaslibuje pomoc a z vlastní zkušenosti vím, že ji i poskytuje. Pokud chce někdo něco jiného, nebude mu v tom bránit ani On – ale důsledky si ponese každý sám!