Mnozí lidé jsou smutní a zmatení. Někteří jsou naštvaní. A na všechny tyto emoce mají plné právo. Já však – kromě různých negativních pocitů – prožívám i určité povznesení, ne-li přímo radost.
Obávám se, že Ukrajina nakonec podlehne. A že tam nastane „normalizace“, ovšem mnohem horší a brutálnější než ta, kterou jsme zakoušeli po prohraném „Pražském jaru“. Z čeho tedy ty pozitivní pocity?
Předně z toho, že Ukrajinci bojují. Věřím, že je vede touha po svobodě. Dnes už pátý den čelí zhruba osminásobné přesile ve všech parametrech – v některých ještě větší, např. v počtu letadel. Úspěch je již to, že dosud bojují.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Dobré mravy a zákony
Za druhé je tu téměř zázrak – prezident Zelenskij. Původně komik, zvolený asi proto, že si Ukrajinci zoufali nad svou politickou scénou. A podle všeho Zelenskij hrubě podcenil Putinovy záměry. Nicméně tento člověk, od kterého málokdo něco čekal, se v dané situaci proměnil. Když mu Američané nabízeli, že ho dostanou z Ukrajiny do bezpečí, lakonicky odpověděl: „Potřebuji munici, ne odvoz!“ Domnívám se, že ať už to dopadne jakkoli, tento výrok vstoupí do dějin, podobně jako třeba Churchillova slova v britském parlamentu po mnichovské dohodě: „Volili jsme mezi hanbou a válkou. Zvolili jsme hanbu a budeme mít válku.“ Když prezident Zelenskij oslovil přes videohovor západní politiky, poznamenal: „Dnes mě možná naposledy vidíte živého.“ Bylo to bez patosu. Bez hysterie. Prostě ví, a my to víme taky, že brzy může zahynout. Zatím ale žije (doufám, že to bude platit, až budete číst tento článek) a jeho vystupování je jistě velkým povzbuzením pro všechny Ukrajince, odhodlané bojovat za svou svobodu.
Člověku maně přichází na mysl srovnání se srpnem 1968. Vedení naší země bylo odvlečeno do Moskvy, ale první týden okupace byla v zemi slavnostní nálada. Jenže jsme neměli takové vůdce, jako má teď Ukrajina. Prezident Svoboda neřekl: „Jsme okupováni,“ ale „Nastala nepřehledná situace“. Nastala? Sama od sebe? A co bylo nepřehledného?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Všichni odvlečení politici se nakonec Moskvě podvolili. Kromě čestné výjimky – Františka Kriegela. Čest jeho památce!
Za zradu našich elit se nám dostalo relativně dobrého zacházení. Nekonaly se politické monstrprocesy. Mohli jsme pěstovat gulášový socialismus. Nicméně vládla beznaděj.
Ukrajinci zvolili jinou cestu. Pokud prohrají, bude se popravovat. Ale svým hrdinným odporem prokázali, že skutečnou jsou národem. Nikoli jen ocáskem Ruska. Mnozí už za to zaplatili životem, další ještě zaplatí.
Má povznesená nálada má ovšem ještě další důvod. Ten leží na západ od ukrajinské hranice. Srovnával jsem současnou situaci s naším osmašedesátým. Tehdy dějiny tak nějak „vytáhly“ z lidí to nejlepší. Totéž prožívám já nyní, když vidím obrovskou solidaritu a obětavost Poláků, Čechů, Slováků, a dokonce i Rumunů. Lidé jsou ochotni skutečných obětí – nabízejí domy, byty, potraviny, lékařskou péči – vše potřebné.
Pokud Ukrajinci prohrají, zůstanou tady s námi, a přijdou ještě další. Změní se demografická skladba našeho obyvatelstva. Přiznám se, že mi to vůbec nevadí.
Pokud Ukrajinci prohrají, krysy opět vylezou – na Ukrajině i u nás. U nás po roce 1969 taky vylezly. Až jsme se nestačili divit. Znovu se bude ukazovat, kdo je kdo.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Modlit se s muslimem?
Málo se ví o „církevním“ rozměru současného konfliktu. Já jsem se až poměrně nedávno dověděl, že na zabraných územích tzv. luhanské a doněcké republiky bylo povražděno několik evangelikálních a letničních pastorů. Na tomto území bylo několik opravdu velikých sborů s více než tisíci členy. Ty všechny byly zrušeny a zabrány současnou mocí. Zvlášť krutě si počínala tzv. Ruská pravoslavná armáda – vyloženě fašistické uskupení, čítající jen asi dvě stovky členů. Pokud Putin vyhraje, tipnu si, že bude zrušen před pár lety zřízený kyjevský patriarchát a pravoslavná církev bude znovu podřízena moskevskému patriarchátu, který je plně ve vleku Putina (pokud to není obráceně a Putin není ve vleku patriarchy). Řeckokatolíkům, římským katolíkům ani evangelikálům se nepovede dobře.
Všechno může dopadnout zle. Nicméně přesto vidím mnoho povzbudivého. Jsem vděčný za všechny modlitební iniciativy. Jsem vděčný za pomoc, kterou křesťané nabízejí. A pamatujme: I kdyby to dopadlo zle, je to jen do času. Máme věčnou naději. Doufám, že Putin nevyhraje, ale na tom náš život ani nevisí, ani nestojí. Pro nás křesťany budou Ukrajinci spíše posilou než problémem. A současné události možná mnoho našich obyvatel přimějí, aby se ptali po smyslu svého života… a tedy i po Bohu, bez kterého ten smysl nenajdeme.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 2. března 2022 Foto: Unsplash – ilustrační
17 Komentáře
Petr Niederhafner
Modlitba a pust za Ukrajinu. Nejen dnes. Díky za článek
Jiří Aron
Ano modleme se za Ukrajinu ke Kristu.
On nestaví křesťany proti sobě, pravoslavné proti řeckokatolíkům, evangelíkům či naopak. On ví, že opravdoví křesťané ctí Boha a nectí násilí ani zabíjení, ani ve jménu náboženství. Ne každý, kdo Mu říká Pane, vejde do Jeho království.
On nemiluje války a nevidí jako cestu ke skutečné svobodě války porážet druhé lidi zbraněmi. Hrdinný vojenský odpor jej neuvádí do povznesené nálady. Nepovažuje za téměř zázrak válečníky, kteří spoléhají na větší dodávky munice a ne na lásku Boží. (Myslím tím válečníky na všech stranách.)
A Kristus nás neučil ponižovat člověka tím, že jej nazvu krysou, která vylézá. Není to výraz lásky, nemá na mysli ušlechtilé věci a nevede to k pokoji s nimi.
Římanům 12: Nebuďte moudří sami podle sebe. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Přede všemi lidmi mějte na mysli ušlechtilé věci. Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi.
A jsem rád za zmínku o obětavosti a pomoci. Ano, buďme takoví dále a opravdově. Čekají nás totiž těžké dny: „A že rozmnožena bude nepravost, ustydneť láska mnohých“.
pavel v
ad Jiří Aron 2. 3. 2022
Vy jste otevřel otázku, zda je správné bránit se proti útočníkovi a dokonce ho při tom zabít. Zda bychom se podle evangelia neměli raději vzdát (nastavit druhou tvář). Pokud by to tak bylo, mohli bychom zrušit policii a soudy – ponechat lupičům a jiným násilníkům volné pole působnosti. Vždyť policisté v případě napadení použijí zbraň a zabijí. Podle vás by se měl věřící policista nechat raději sám zabít?
Když se vám děje křivda a vy se rozhodnete, že se za ni nepomstíte, že odpustíte, je to od vás ušlechtilé. Když se děje křivda někomu jinému a vy ji tomu agresorovi odpustíte, je to do nebe volající špinavost. Podle vás měl Winston Churchill odevzdat Británii Hitlerovi, aby „měl pokoj se všemi lidmi“?
Pane Arone, je jasné, že jste smířlivý k Putinovi. Vy nevíte, jak dopadla smířlivost Anglie a Francie vůči Hitlerovi v Mnichově? Vy si nedokážete domyslet, že podobně jako Hitler po okupaci Československa si podroboval další země, tak i Putin po obsazení Ukrajiny potáhne i na nás?
Pane Arone, je mi z vás zle.
Roman
Kristus řekl: Kdo bere meč, mečem zemře.
Luděk Vostrý
Dane, děkuji ti za krásný a požehnaný článek. Ukrajina již vyhrála. Po dlouhé době se vracím k první Lásce a více miluji Pána Ježíše.
pavla klingerová
“ A současné události možná mnoho našich obyvatel přimějí, aby se ptali po smyslu svého života… a tedy i po Bohu, bez kterého ten smysl nenajdeme.“
chci navázat komentářem na článek bratra Dana.
Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec. Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.
díky Bohu za veškerou pomoc Ukrajině, jejím lidem. je úžasné, jak Češi pomáhají. je tady ale něco moc důležitého, co může dát jen a jen církev. a to jsou modlitby a evangelium. církev vždy měla a bude mít jeden základní důležitý úkol. a to je kázání evangelia. to nemohou dát ani ti nejmocnější, nejbohatší, nejvlivnější, když nejsou křesťané. to mohou dát jen a jen křesťané. dobré zprávy o Kristu, o záchraně, o království, dobré zprávy o naději z Písem. je úžasné, že křesťané pomáhají jak mohou, ale prosím nezapomeňme spolu s modlitbou, která činí zázraky, také sdílet evangelium. Proto jsou tady na zemi křesťané, aby mohli dát vyděšenému světu odpověď, pokoj a smíření. to je naše místo tady a teď. věřím, že mnoho z Ukrajinců, (žen dětí) kteří teď přichází do Čech, jsou křesťané, ale náš český národ teď potřebuje naléhavě slyšet evangelium. dnes je den spasení, záchrany, vysvobození, uzdravení a nalezení smíření s Bohem a nalezení smyslu o kterém jak věřím, píše bratr Dan.
Vít Pechanec
Málo se mluví o duchovní rovině a o tom, jak se za situaci modlit, tak jsem k tomu něco málo sepsal : sanceprosvitavy.cz/jak-se-modlit-za-ukrajinu/
Jaromír Jandl
Děkuji pane Arone. Mezi řádky Vašeho zamyšlení vidím pokoru a Boží lásku.
Mirka Mačáková
Děkuji Dane moc za povzbudivá a inspirující slova.
Mirka Mačáková
Petr Adamec
Myslím, že ukrajinci jsou přínosem již nyní a jistě i v budoucnu, až jich zde bude více. Jsou to většinově křesťané, někteří matrikoví s občasnou návštěvou kostela, docela hodně letniční a evangelikálové. Drží se dost spolu, mají veliké rodiny a vzájemně se podporují. Jistě jejich velká komunita bude působit i problémy, pozitiva ale výrazně převažují. Některé oblasti ekonomiky by bez nich neobstály již nyní.
pavel v
ad Roman, 2. března 2022 17:42 , „Kristus řekl: Kdo bere meč, mečem zemře.“
—————————————————————————————————————
Pane Romane, znamená to, že policisté, kteří používají zbraně, zemřou? Že budou zavrženi? 🙂
Petr Adamec
Osobně odhaduji, že to ukrajinci neprohrají, ale vyhrají. Ubrání svou zemi a asi dojde k odtržení části východní Ukrajiny, ovšem ne ke změně režimu na prokremelský. Naopak to velmi výrazně posílí protiruské síly a pohledy. A prozápadní směřování Ukrajiny. Každým dnem to je vidět lépe.
pavel v
Ad Vít Pechanec 3. března 2022 10:27
Pane Pechanče,
vy jste napsal: „Pro křesťana by mělo být zásadní, že nebojujeme proti konkrétním lidem (např. Putinovi, Lavrovovi apod.), ale proti mocnostem, které stojí za nimi. Z duchovního pohledu oni jsou v podstatě jejich loutkami (jejich vůle rozhodovat není tedy zcela svobodná), čímž ale nechci popírat jejich odpovědnost za jejich rozhodnutí.“ – konec citace. Tyto věty nedávají smysl. Pokud by totiž Putin a Lavrov byli jen loutkami, pak je vyloučeno, že by nesli odpovědnost. Pokud odpovědnost nesou, jak píšete, nejsou loutkami.
Jak to tedy apoštol Pavel myslel, když napsal, že nebojujeme proti lidským nepřátelům, ale nadzemským duchům zla? Některé lidi to svádí k myšlence, že svět je šachovnice a lidé figurky, kterými „posunují“ nějací duchové. Tato představa je zcela falešná. Ve skutečnosti zlý duch nemá moc cokoliv ve světě ovlivnit, pokud mu to člověk nedovolí. Člověk totiž má svobodnou vůli. Kdo jsou tedy ti nadzemští duchové zla? Je to na prvém místě pýcha. V daném případě je to ideologie, podle níž je Rusko vyvolenou zemí, která má přinést spásu zkaženému světu. Rusové uvěřili této nacionalistické propagandě o své výlučnosti a neobyčejném poslání svého vůdce Putina. Svoje naděje vložili do jednoho člověka stejně jako kdysi Němci do Hitlera. Nejsmutnější na tom je, že je v této nacionalistické ideologii utvrzuje ruská pravoslavná církev. Její patriarcha Kyrill, občanským jménem Gunďajev, je Putinův kamarád – společně spolu jezdí na lyže.
Jak se máme modlit? Měli bychom se modlit za své obrácení, abychom pochopili, že ne slova, ale činy mohou zachránit trpící Ukrajince. Modleme se, aby nám Ježíš vnukl myšlenku, co bych já osobně mohl pro Ukrajinu obětovat. Dám vám tip: Dnes 4.3. v 18.00 bude na Václavském náměstí demonstrace Milionu chvilek na podporu Ukrajiny. Přijďte tam a dejte „nadzemským duchům zla“ najevo, že naše země nebude jejich rejdišťem. I u nás má totiž Putin silnou pátou kolonu svých sympatizantů, jejichž srdce je prostoupeno zlem.
Olga Nedbalová
Ke komentáři pana Pavla 4. 3., 8:36.
Souhlasím, skutečně nejsme loutky ani v rukou Boha ani v rukou Satana. Máme svobodnou vůli. Můžeme a musíme sami za sebe buď přijat Ježíše Krista, nést Ovoce Ducha Svatého nebo podlehnout Satanovu pokušení. Moc, pýcha, tvrdé srdce, srdce zarostlé tukem. Z mé strany přiznám, že jsem podcenila sílu dezinformačních webů. Sama jsem na ně nechodila, tudíž mě ani nenapadlo, že může rozumný člověk věřit polopravdám nebo vysloveným lžím. Také mě šokuje, kolik „křesťanů“ propadá konspiračním teoriím. Aniž by si sami ověřili fakta na dostupných validních webech, prošli si statistické údaje, načetli si studie volně přístupné na webech univerzit a vědeckých institucí z celého světa, věří fámám typu jedna paní povídala. To, že se spoléháme na Ježíše Krista přece neznamená, že nemáme používat zdravý rozum a fakta si ověřovat z více zdrojů. Pokud stále ještě někteří křesťané adorují Putina jako silného vládce, který svrhne západní prohnilý svět, pak se velmi mýlí. Konec věků patří jen Ježíši Kristu a Jeho soudu. Nezapomínejme, že Ježíš nám vidí až do posledního záhybu našeho srdce. Farizejské lpění na dokonalém dodržování Starého Zákona, kamenování hříšníků, citování Písma a nadhled nad lidským utrpením. Ale my Písmo nemáme jen citovat, my Písmo musíme i žít. A tímto se omlouvám panu Pavlovi, že jsem podceňovala jeho varování ohledně zaslepenosti některých křesťanů.
pavel v
to Olga Nedbalová, 4. března 2022 18:24
Paní Olgo, díky – je to milé. Chtěl bych jen upřesnit, že tam, kde píšu, že Rusové propadli mesiášskému klamu, nemám samozřejmě na mysli nějakou kolektivní vinu. V Rusku je mnoho rozumných lidí, kteří pozorují zaslepenost svých spoluobčanů se zděšením a uvažují o emigraci. Jsem nadšen, když slyším z úst ministra vnitra varování před bezhlavým lynčováním lidí mluvících rusky – mohou to být právě ti, kterým doma hrozila perzekuce.
Olga Nedbalová
to Pavel 5. března 2022 14:35
Ano, samozřejmě křesťan nemůže uplatňovat kolektivní vinu. Ježíš nikde nestavěl rasu, národ nad člověka. Snad jen jedno místo v Písmu, Kananejská žena, Matouš 15, 21-28, ale i tam nakonec Pán Ježíš uzdravuje i dceru pohanské ženy. Ostatně, sám Ježíš se setkával s jistým pohrdáním z důvodu místa, z kterého pocházel, Jan 1, 43-51: „Může z Nazareta vzejít něco dobrého?“ Ano, to je paradox, z Nazareta, což byla z dnešního pohledu „špatná adresa“, přichází kázat Spasitel. Již to by nás mělo chránit před pohrdáním jinými z důvodu jejich rasy nebo geografického místa původu.
Přiznám se, že mě hodně zaskočilo, kolik lidí je schopno věřit dezinformacím v ČR. A bohužel i křesťanů. Dříve jsem si myslela, že je to taková nevinná hra a spoléhala jsem na zdravý rozum. A také na znalost Písma a souvislostí v něm obsaženým. Na to, že máme vryté v srdci dvě nejvyšší přikázání. Ona vlastně dezinformace je vlastně v křesťanství falešné proroctví. A opravdu, v poslední době se roztrhl pytel s proroctvími. Nebudu soudit, zda s pravými nebo falešnými, ale mám jich v mailu požehnaně. Nevím, vskutku nejsem studovaný biblista, ale přijde mi, že Ježíš více lpí na tom, abychom si hlavně hlídali svoje srdce. Tedy že není až tak naším úkolem prorokovat a datovat konec světa, ale spíše mít své lampy plné oleje. A jak máme hlásat evangelium. Ano, máme lidem číst Písmo, ale určitě nesmíme opomíjet, zda čtený text odráží i naše skutky. Zda jako křesťan nesu Ovoce Ducha Svatého nebo mám křesťanství neustále jen v teoretické rovině.
Petr W.
Je skvělé, že i validní web Křesťan dnes se zapojil do programové cenzury a smazal mi příspěvek a i tento bude pravděpodobně smazán. Jan Hus, jako historický dezinformátor by jistě se svými slovy: „Hledej pravdu, prav pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do své smrti.“, dnes nepochodil.