Dan Drápal / Dopis na druhou stranu

Milý příteli, slíbil jsem Ti, že na všechny odkazy, které mi posíláš, zareaguji článkem, což tímto činím. Navazuji rovněž na náš osobní rozhovor, v němž jsi mě, přiznávám, silně šokoval tvrzením, že kdyby došlo ke konfrontaci mezi Čínou a Spojenými státy, stál bys na straně Číny. Přiznám se, že jsem váhal, zda Tě oslovit jako přítele, ale činím tak, protože se domnívám, že sis neuvědomoval, co vlastně říkáš. V Číně jsou nyní křesťané krutě pronásledováni. Jsou to naši bratři a sestry v Kristu, jejichž osud mi není lhostejný. O pronásledování křesťanů se v našich médiích příliš nepíše; je ovšem známo, jak čínská vláda zachází s ujgurskou menšinou – a je to strašné.

 Domnívám se, že Tvá příchylnost k Číně zřejmě není dána tím, co se v Číně děje, ale je dána spíše nenávistí k Americe než láskou k Číně. 

 SOUVISEJÍCÍDan Drápal / Subjektivní pohled na homosexualitu

Spojené státy jistě udělaly spoustu chyb, z nichž některé byly zbytečné a skutečně trestuhodné. A za některá ze špatných rozhodnutí budou ještě tvrdě platit. Nicméně pokud člověk trochu zná dějiny, ví, že v druhé světové válce zachránily Evropu a své největší rivaly, Německo a Japonsko, po válce postavily na nohy. Právě Německo a Japonsko se díky americké velkorysosti staly demokratickými zeměmi. Něco takového bys ve světových dějinách těžko hledal. Tímto nechci omlouvat špatná rozhodnutí amerických vlád; jsem ale přesvědčen, že Tvá nenávist k Americe je iracionální. Kromě toho jsi mluvil o Americe jako o celku, z našeho rozhovoru jsem měl dojem, že nevíš o tom, jak je v současnosti Amerika vnitřně rozdělená. Je možné, ba dokonce pravděpodobné, že Spojené státy čeká velký sešup; obávám se ale, že to, co nastane potom, bude mnohem horší. Zatím stále ještě miliony lidí „hlasují nohama“ a snaží se do těch strašlivých Spojených států nějak dostat. A pokud vím, nikdo z nich neutíká.

Teď k otázce Ukrajiny. Posíláš mi odkazy, které mají nějak dokázat, že Zelenskij je vlastně agresor a že za vše může Ukrajina, nikoli Rusko. 

         K těm videím mám dvě poznámky. Pokud mi pošleš video s dvěma babičkami, které před troskami domů nadávají na Zelenského, tak bez dalšího připustím, že tyto záběry mohou být autentické. Co ovšem nevím – a neví to nikdo z nás – co si myslí většina obyvatel. Neexistuje možnost, jak to spolehlivě zjistit, protože ať už bude kdokoli odpovídat jakkoli, bude mluvit pod tlakem, ať už z té či oné strany. Takže video může být autentické; je však reprezentativní?

 Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

A nyní poznámka druhá, závažnější: Pomocí různých programů lze nyní „nafejkovat“ prakticky cokoli. Například k tělu jednoho člověka přidat hlavu jiného. Pokud by se mi dostalo do počítače video, jak Zelenskij pojídá novorozeně, nepřekvapilo by mě to. Jinými slovy různá videa či audionahrávky en bloc neberu jako zdroj informací. Ano, mám v tom nevýhodu vůči Tobě a všem ostatním, kteří prostě těm videím či nahrávkám věříte. Já netvrdím, že nejsou pravdivé, tuto otázku jsem přestal řešit. Prostě nevím. Nemám šanci zjistit, zda jde o „fejk“ nebo ne. Proto nemohu na Tvá tvrzení, opírající se o různé nahrávky, reagovat podobně – třeba tím, že bych rozesílal nahrávky z druhé strany. 

Upozorňoval jsi mě, že Ukrajinci uctívají Stěpana Banderu. Ano, někteří ano. Nicméně ve volbách zcela propadli. Říkat o Ukrajincích, že jsou to fašisté, ovšem postrádá smysl z jiného důvodu. Dělali fašisté něco zásadně horšího, než dělají na Ukrajině Rusové? Ať se Ti to líbí či nelíbí, Rusové skutečně dělají z Ukrajiny spálenou zemi; naopak to neplatí. Tváří v tvář takovým hrůzám, jako se děly v Buče, tato obvinění postrádají významu.

 Ano, jsem přesvědčen, že Ukrajinci bojují za naši svobodu. Podobně jako v Číně, i v Rusku jsou křesťané pronásledováni – vyjma pravoslavných. V oblastech, které obsadili Rusové, bylo několik desítek evangelikálních pastorů popraveno. V Rusku opozice přestala existovat, neboť byla potlačena či donucena k emigraci. Ano, korupce je na Ukrajině stále vysoká, a je jen slabou útěchou, že v Rusku je ještě vyšší.

„Neokecatelným“ faktem zůstává, že Rusko napadlo Ukrajinu. Ničeno je ukrajinské území. Jsem rád, že je u nás hodně lidí, ochotných tomuto těžce zkoušenému národu pomáhat.  

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je teolog a publicista Datum: 22. března 2023 Foto: Wikimedia Commons – prezidenti Si a Biden

Tags: ,,,,

52 Komentáře

  1. Konečný Fr.

    V EU rozhoduje tak asi 50 lidí nebo o něco více. To jsou zástupci velkých nadnárodních korporací a ti se schází a určují vývoj. Evropská komise pak prosazuje jejich plány. Evropský parlament tomu pouze asistuje.
    Změna by byla možná pokud by občané evropských zemí zvolili do evropského parlamentu zástupce takových stran, které prosazují suverenitu jednotlivých zemí a odstoupení od Lisabonské smlouvy.

    Odpověď
  2. Ad pavel v

    Napsal jste:

    „Může být tyran osvícený a vládnout ve prospěch všech? Není to uskutečnitelné. Musí mít své ozbrojence držící lid v poslušnosti (terorizující lid).“

    Pokud je tyranem demokratická většina, tak musí mít rovněž své ozbrojence terorizující lidi – módním demokratickým žargonem „zdivočelou lůzu“. Je-li tyranem jedinec nebo většina, bez ozbrojenců terorizujících nepoddajné se neobejde ani jedinec ani ta většina. Takže v tom žádný zásadní rozdíl není. Společenský smír je nemožný tam i onde.

    Napsal jste:

    „Moc většiny je omezena zákony. Především ústavou, v níž je vtělena ochrana menšin. Na dodržování zákona dbá moc soudní, především ústavní soud. Soudci jsou jmenováni na dlouhou dobu – nejsou voleni zároveň s parlamentem, nejsou tedy součástí vládnoucí většiny.“

    Žasnu nad tím, že tak urputně opakujete mnohokrát vyvrácené propagandistické demokratické fráze, které mohou brát vážně ještě tak možná žáci základních škol. Vždyť již 29. 3. 2023 jsem Vám vysvětlil, že pokud se většina se musí podřizovat zákonům, pak se podřizuje zákonům, které si svým diktátem sama stanovila a které může dle libosti změnit. V demokracii jsou zákony vždy produktem diktatury většiny. Je to totiž většina elektorátu, která deleguje zvolené zastupitele do parlamentu, kde tito zase většinou svých hlasů přijímají jednotlivé zákony, včetně zákonů ústavních. Pokud jde o soudy, tak ty jsou vázány právě těmi zákony, které jsou produktem diktatury většiny, a samotní soudcové jsou jmenováni do svých funkcí prezidentem, který je volen opět rozhodnutím většiny elektorátu – tudíž diktaturou většiny. Ústavní soudci jsou stejně tak produktem diktatury většiny (jmenuje je většinou zvolený prezident se souhlasem většiny Senátu – čl. 84 odst. 2 Ústavy ČR). Vše se tedy stále točí kolem diktátu většiny. Ochrana práv menšin je jen jalovou proklamací, aby se zabránilo vzpourám a občanské válce. Mohli bychom tak na poměry v demokracii klidně parafrázovat známé heslo cherchez la femme, které by pak znělo cherchez la majorité.

    Napsal jste:

    „Tento třípilířový systém rozdělení moci je jakousi zárukou, že většina nebude tyranizovat menšinu.“

    O jakém oddělení mocí to zde fantazírujete, když u nás jsou běžně členové vlády (členové exekutivy) zároveň poslanci (členy exekutivy)? Vždyť jsou v tak flagrantním střetu zájmů, že ohánět se zde nějakým Montesquieuovým idealismem je za této situace více než trapné.

    Napsal jste:

    „Z jakého důvodu je demokracie zpochybňována? Cílem vnutit lidem myšlenku, že tyranie a demokracie jsou na stejné úrovni. To pak implikuje myšlenku, že demokratické státy, nejsou o nic lepší než státy totalitní.“

    Není třeba nikomu tuto myšlenku vnucovat, neboť k ní spontánně dojde každý nezaujatě myslící člověk. Tyranie a demokracie totiž nejsou protiklady. Demokracie je jen jednou z forem tyranie – a sice tyranií většiny nad menšinou. Rozdíly mezi tzv. totalitními státy a státy demokratickými jsou tak jen rozdíly kosmetickými. V demokracii je ta diktatura jen lépe kamuflována, takže nemusí být každému na první pohled zřejmá. Zvláště když je pod soustavným vlivem brainwashingu demokratických mainstreamových médií, školství aj.

    Z novozákonního hlediska je ještě zřejmější, že mezi tzv. totalitními a demokratickými státy není žádný rozdíl. Ty i ony jsou přece pod stejnou pravomocí vládce tohoto světa (L 4:6; J 12:31; 14:30; 16:11; 1 J 5:19).

    Není totiž rozdílu:

    „Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží.“ (Ř 3:23)

    To platí naprosto stejně pro ty, kteří žijí v demokratických státech, jako pro ty, kteří žijí v tzv. totalitních státech. Ve skutečnosti žijí pod totalitní nadvládou hříchu (J 8:34; Ř 6:20-22) a ďábla (Jk 4:7; 1 Pt 5:9) lidé v obou těchto systémech. Jak by mohly být demokratické státy blíže Boží slávě, když drtivá většina jejich obyvatel je mrtvá ve svých vinách a hříších (Ef 2:1-2) a je to právě ta v hříších mrtvá většina, která určuje směřování těchto států?

    Demokracie se opírá o co nejširší společenský konsensus – široká cesta je však cestou do zahynutí:

    „Vejděte těsnou branou, protože široká je brána a prostorná cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kteří jí vcházejí. Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají!“ (Mt 7:13-14)

    Napsal jste:

    „Co je cílem těchto dezinformátorů, to přesně nevím. Možná, že jsou to lidé, kteří byli zvyklí na určitá privilegia. Nemohou se smířit s tím, že už je nemají…“

    Odhalování satanské podstaty demokracie považujete za dezinformaci? To pak musíte za dezinformační zdroj považovat i samotný Nový zákon, který všechny světské vlády hází do jednoho pytle a považuje je za poddané satanově moci (1 J 5:19).

    Nevím, jaká privilegia máte na mysli. Já měl za minulého režimu jen privilegia dostávat nakládačku od „postiženců“ (termín Egona Bondyho) a mít zabavené cestovní doklady. Zločinu jsem nesloužil ani tehdy a nechci mu sloužit ani teď, kdy se odívá do demokratického humarightistického hávu.

    Vy sám jste někde napsal:

    „Když jsem jako dítě na konci 50. let nastoupil do školy, byla tam výchova k nenávisti vůči USA na denním pořádku. I já jsem tehdy Američany „uvědomněle“ nenáviděl. Rok 1968 mě definitivně vyléčil.“

    Zdá se mi, že tak jako jste hltal v 50. letech bolševickou propagandu, hltáte dnes propagandu demokratickou. Otázkou je, zda Vás z té zaslepenosti může ještě něco vyléčit. Lék zde samozřejmě je: Boží slovo zjevené Ježíšem a apoštoly.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář