Ve zprávách na Křesťanu dnes čteme: „K rychlému zakopání příkopů mezi tábory příznivců obou prezidentských kandidátů vyzval generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl.“ Stanislav Přibyl měl patrně na mysli nejen křesťany, ale všechny občany České republiky. Ačkoli si myslím, že jsem člověk smířlivý, obávám se, že k „rychlému zakopání příkopů“ nedojde, a popravdě řečeno si ani nejsem jist, zda by k němu dojít mělo. Snad je ale možný alespoň rozhovor, byť přes onen příkop.
Podobně jako v sekulární sféře, i mezi křesťany se vedla horečnatá diskuse o prezidentské volbě, byť argumentace mezi křesťany byla výrazně odlišná od argumentace sekulárních občanů. V tomto článku se chci dotknout jedné dílčí otázky, a to vztahu demokratické volby a Boží svrchovanosti. Dostal jsem totiž několik e-mailů, v nichž mě křesťané vyzývali, abych přehodnotil svou podporu Jiřího Drahoše, protože „Bůh zjevil“, že prezidentem má být Miloš Zeman.
Před pěti lety se konala první přímá volba. Mně tehdy Bůh zjevil, že prezidentem bude Miloš Zeman, a to dokonce ještě v době, kdy ještě nebylo jasné, zda bude vůbec kandidovat. Je ale zdánlivě nepatrný, ale ve skutečnosti nebetyčný rozdíl mezi „bude“ a „má být“.
Mnozí křesťané nemají v této věci jasno. Chceme-li si to ujasnit, zamysleme se nad chápáním Ježíšova slova z Matouše 10:29: „Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vůle vašeho Otce.“ Je mi to moc líto, ale musím zde zkritizovat Český studijní překlad, ačkoli jsem byl jeho spolutvůrcem (byť ne, pravda, Nové smlouvy). V řeckém originále totiž není slovo „vůle“. To si tam přibásnili už kraličtí; ekumenický překlad tam nemá „vůli“, ale „dopuštění“. Musím uznat, že v této věci se s tím nejlépe popasoval překlad B21; ten má „…bez vědomí vašeho Otce“. Věřím tomu, že když silný mlátí slabšího, není to bez Božího vědomí, ale není to z Boží vůle. Rozumíte tomu rozdílu?
Na jedné straně je názor, že Bůh určil vše, co se tady děje, a ať se děje cokoli, je to Boží vůle. Na druhé straně je názor, že Bůh nám dal své slovo, ukázal nám, jak věci mají být, ale současně nám dal svobodu, abychom se odpovědně rozhodovali. Když se rozhodujeme špatně, není to bez něj v tom smyslu, že by mu bylo lhostejné, jak se svou svobodou nakládáme, ale není to podle jeho vůle.
Reklama
Domnívám se, že není náhoda, že demokracie vznikla v oblasti, kde převažovalo křesťanské myšlení. Beru demokracii jako úžasný Boží dar, a z historie vím, že ji prosazovali převážně hluboce věřící lidé. Žijeme-li v demokratickém státě, máme mnohem větší zodpovědnost, než žijeme-li v diktatuře nebo absolutistické monarchii.
Jak to pak ale je s Boží svrchovaností?
Hospodin nám někdy říká, co se „musí“ stát. Jsou věci, které se stanou, ať už je vláda demokratická nebo absolutistická. Nastane konec světa. Nastane vzkříšení. Nastane soud. Smrt bude definitivně poražena. Tyto a podobné věci nastanou, ať už si odhlasujeme cokoli. Máme sice svobodu, ale ta svoboda není neomezená – odehrává se vždy v určitém rámci.
V tom rámci se máme odpovědně – a tudíž i morálně – rozhodovat. Nemohu „vypnout“ své morální cítění jen proto, že někdo měl zjevení, že máme volit Miloše Zemana. Dostal jsem několik opravdu starostlivých e-mailů: „Bratře, a modlil ses za to vůbec?“ Well, modlil jsem se poctivě už za Husáka, modlil jsem se za Havla, modlil jsem se za Klause (netvrdím, že s velkým nadšením), modlil jsem se – a budu se modlit – i za Miloše Zemana. Ale měl jsem možnost vyjádřit se v demokratické volbě, a před touto volbou jsem se řídil v první řadě morálním profilem kandidátů a v druhé řadě jejich programem. A současně úsudkem, jak se asi věci budou vyvíjet, bude-li zvolen ten či onen kandidát. Věřím, že Bůh může někomu zjevit, kdo bude prezidentem, nevěřím ale, že Boží vůle je, abych hlasovat pro kandidáta, o jehož morálním profilu mám velmi oprávněné pochybnosti. Jinými slovy, Bůh mi nezjevil, že mám vypnout svědomí.
Autor: Dan Drápal Foto: screenshot iprima.cz
8 Komentáře
Karel Konečný
K článku: Demokracie a Boží svrchovanost, který se zabývá prezidentskou volbou bych chtěl napsat toto:
Zmiňované příkopy mezi voliči obou kandidátů nebude snadné zasypat, ale je možné pochopit proč voliči volili Miloše Zemana. Rozdíl mezi kandidáty byl jasný co se týče morálního profilu. Tehdy voliči z některých církví,když se Zeman zastal Izraele, vzali to jako dobro, které zakrývá všechny Zemanovy špatné stránky, také proto, že věří tomu, že Bůh požehná tomu kdo se zastane Izraele a oni také dojdou požehnání. Jiní nevěřící pak jako „dobro“, které stále zvětšovali vzali Zemanův postoj k uprchlíkům, takže toto obrovské „dobro“ také zakrylo všechny špatné vlastnosti. Pak další lidé vzali Zemana za svého člověka, protože se chovají podobně jako on a toto dobro také u nich zvítězilo. Tímto principem, když si vezmeme nějaké malé „dobro“ a stále jej nafukujeme pak zakryje i špatné stránky. Myslím, že podobně se dostali k moci kdysi fašisté. Katolický katechizmus toto dobře zná.
Karel Krejčí
Z určitého pohledu se dá posuzovat vše jako Boží vůle. Počínaje vlastním Stvořením a jeho smyslem jako Božího jasného záměru a konče naším duchovním vývojem, na základě nám dané určité míry svobody. Takže i ona svoboda je součástí Boží vůle a zásadní podmínkou, která nás tvaruje a bez níž bychom nemohli dojít k vytčenému cíli. Je určitě zcela přirozené, že na jednu událost máme každý svůj názor, své vnímání, své pocity, své emoce atd. Je naivní představovat si, že náš pohled budou sdílet všichni ostatní a naopak. Není tedy zakopání příkopů utopie? Zásadní otázkou je, zda Ježíšova smrt na kříži byla z našeho pohledu ono naplněné přání „zasypání příkopů“ nebo pravý opak – ono rozdělení. Byl lvem i beránkem. Byl bojovníkem proti lži a pokrytectví a stejně tak láskyplný, soucitný a poslušný jako beránek. Je tedy naše vize o „zasypání příkopů“ reálná nebo naopak utopie? Nebo ještě jinak: co je tedy Boží vůlí?
Karel Konečný
Boží vůlí je přikázání dvojí lásky.
Jiří Aron
Děkuji za Váš příspěvek. Souhlasím s Vámi: pokud zasypávat příkopy, tak reálně a biblicky, jinak je to utopie. Zasypávat ne s cílem, abychom se sjednotili v názorech na morálně ideálního politického kandidáta. Takový jednak nikdy neexistoval a jednak nikdo z nás dostatečně svrchovaný, aby tuto otázku mohl správně rozsoudit.
Na Vaši poslední otázku mne napadla jedna odpověď našeho lva i beránka: J 6:28-29 „Řekli mu: „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek: abyste věřili v toho, kterého on poslal.“ “
„Kdo v něj nevěří, je již odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího.“ Jan 3,18
Kdo v něj věří, má vyřešenu otázku, kdo je ten ideální kandidát, o jehož morálním profilu nemusí pochybovat. Jan 8,46
Na věčnosti se už nebude zkoumat, koho lidé zvolili v politických volbách. Zásadní otázkou bude, jestli mohu opět navázat, jestli lidé zvolili Krista a budou věčně spaseni, nebo si zvolili věčné zahynutí. Bůh bude soudit i nás věřící, kteří před Bohem nebereme dostatečně vážně volbu, na jaké příkopy se soustředit a na jaké už ne.
Jiří Aron
Mám dvě poznámky, 1/ k autorově hodnocení verzí překladu citátu Mt 10,29 a 2/ k názoru na Boží svrchovanost
1/ K rozdílu mezi biblickým překladem a výkladem. Rád bych se zásadně zastal „zkritizovaných“ překladatelů Nové smlouvy ČSP.
Matouš 10:29 v řeckém originálu končí slovy: „bez vašeho Otce“ a překladatelé ČSP přidané slovo „vůle“ odlišují v překladu jasnou kurzívou, v obou vydáních, v kapesním i ve velkém.
Naopak B21, která se s tímto veršem údajně „nejlépe popasovala“, vkládá do původního textu významově jiné vykládající slovo „vědomí“ a navíc, aniž by na toto doplnění čtenáře upozornila kurzívou či poznámkou pod textem (vydání z r. 2009. lamino).
Je tedy otázkou, který z obou překladů „si přibásňuje“ k biblickému textu a který ne.
2/ Na téma Boží svrchovanosti, Boží vůle dělí věřící a teology příkop a není možné jej zasypat. Příkop zeje zejména od dob reformace, ale možná už od dob, kdy byly napsány SZ texty.
Např. verš, na který odkazoval minulý týden ve svém komentáři ke zdejšímu nejčtenějšímu článku, od Alexandra Fleka, Otakar Vožeh. Da 2:21: „časy i příležitosti mění on. Krále sesazuje, krále nastoluje; mudrcům moudrost dává a poznání těm, kdo umějí pochopit.“
Konečný Fr.
Mám za to, že nyní jsou volby o tom, zda se bude rozhodovat v Praze a nebo v Bruselu(Berlíně) , podobně jako se kdysi rozhodovalo v Kremlu. Tedy o nás, bez nás – to byl Mnichov nebo srpen 1968. Nechat o sobě rozhodovat nemusí být vždy špatné, někdo se o nás postará a my se s tím nemusíme zabývat. Špatné je ale , když nám pak někdo začne vnucovat něco proti vůli občanů – a to se děje nyní. Když slepý vede slepé, oba v jámu upadnou. Z tohoto pohledu je lepší Zeman a morální profil je až na dalším místě. Navíc pan Drahoš by mohl být Jidáš, který nás prodá. Jidáš, který mluví slušně, nekouří a nepije, zkrátka důstojný. Debata v Albertinu probíhala v důstojném prostředí. Kdosi poznamenal, že mu to připomnělo český film Spalovač mrtvol. Otázkou zůstává, zda se do voleb vměšoval Bůh. Když Drahoš vyčetl protivníkovi, že jeho chybou je, že je prezidentem dolních 10 milionů – tak tady vidíme, že pro Boha by nebyl problém volbu ovlivnit. Jinak volby ovlivnil Putin – mám za to, že pověřil církevní hodnostáře , aby se modlili za vítězství Zemana.
Otakar Vožeh
Mám zato, že není docela správné srovnávat lidmi vytvořený demokratický politický systém a Boží svrchovanost. Zjednodušeně řečeno, buď jsme o Boží svrchovanosti přesvědčeni, anebo nikoli. Boží svrchovanost není částečná. Když hovoříme o demokracii, je to pravdědopobně ten nejlepší lidský systém v tomto hříchem porušeném světě, ale musíme si uvědomit, že ani demokracie není jednoznačná, není chápána a praktikována stejně všude ve světě. Také je potřeba říct, že žádná demokracie není dokonalá. Rovněž bych rád připomněl, že Boží model vládního zřízení je království, monarchie, kde On je svrchovaný Král, Panovník. K tomu směřujeme.
Problematika lidské svobody a Boží svrchovanosti je diskutována po staletí a nikdo z nás ji ani dnes nevyřeší. Ovšem – jak už jsem napsal – buď Bůh svrchovaný je nebo není. Rozdíl mezi Jeho „vědomím“ a „vůlí“ je vykonstruovaný právě jednak díky tomu, že nerozumíme vztahu mezi „svobodnou lidskou vůlí“ a Boží svrchovaností, ale také i proto, že se nám, hříšným lidem, nechce docela věřit tomu, že Bůh je naprosto a absolutně svrchovaný. Vždyž to patří k jakési definici Boha. Nesvrchovaný bůh by nebyl Bohem.
V textu Matouš 10,29 není obsaženo nic z toho, co je uvedeno v článku. Je tam prostě „bez vašeho Otce“ . . . tedy žádná „vůle“ a žádné „vědomí“.
Otakar Vožeh
Pokud má někdo zájem, můžete číst můj blog úvah o Boží svrchovanosti na této adrese : https://ovozeh.blogspot.com/2014/05/o-bozi-svrchovanosti-cast-1.html