Mnozí lidé mají cíl jednoduše definovaný: Užít si život. Před několika málo lety jsem četl interview s jedním naším slavným umělcem. Vytahoval se, kolik měl v životě žen. „Užil jsem si zvířecky,“ pochvaloval si ve stáří (jsou to skutečně autentická slova). Udělal někoho – snad kromě sebe – šťastným? Shodou okolností znám několik žen, které učinil velmi nešťastnými.
Jsou i jiné cíle. Někdo chce vybudovat impérium. Státní, podnikatelské, církevní…
Někdo má za cíl dosáhnout slávy. Sem patří někteří umělci nebo sportovci.
SOUVSEIJÍCÍ – Dan Drápal / Jak interpretovat Bibli
Někteří lidé mají cíle poněkud ušlechtilejší – a nemusí to být pouze křesťané. Takovým šlechetnějším cílem může být maximální rozvinutí obdarování, kterého se člověku dostalo. Může jít jak o obdarování přirozené (např. umělecké nadání), tak nadpřirozené (např. proroctví, činění mocných činů, uzdravování aj.)
Bible znalý křesťan ale ví, že ani toto tím hlavním cílem být nemůže. Vždyť Ježíš varuje: „Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.‘“ (Mt 7,22-23). Tito lidé patrně rozvíjeli svá duchovní obdarování, ale přesto minuli skutečný cíl.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Kdysi jsem slyšel v kázání svědectví o jednom slavném současném prorokovi. Tento muž se ocitl (tuším po nějakém úrazu, ale to je celkem jedno) tváří v tvář Ježíšovi, který se ho zeptal: „Naučil ses ve svém pozemském životě milovat?“ A pak ho poslal zpátky na zem.
Je to už několik let, co jsem tento příběh slyšel. Ale od té doby na něj myslím čím dál tím víc.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Epizody z kulturních válek
A přemýšlím stále víc nad tím, co to vlastně znamená. Vím, že Boží láska – agapé – je jiná než lidské lásky. Toto téma nádherně zpracoval C. S. Lewis ve své knížce Čtyři lásky. Boží láska má zdroj sama v sobě, ne v milované osobě. Bůh nás miluje, protože je láska, ne protože bychom my byli nějak pomilováníhodní. Proto o ni nemůžeme přijít. Ale to, že jsem si přečetl dobrou knížku, ze mě milujícího člověka neudělá.
Když apoštol Pavel mluví o svém vyučování, píše: „Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry“ (1Tm 1:5).
Když jsme se pokoušeli rozvinout něco jako biblickou školu, chtěl jsem po všech potenciálních studentech, aby se tento verš naučili nazpaměť. Musíme si neustále připomínat, že cílem našeho vyučování není získání akademického titulu. Cílem není dosáhnout potřebné kvalifikace, aby člověk mohl zastávat nějaký úřad – třeba být pastorem nebo vedoucím skupinky nebo biblickým učitelem. Cílem není získat co nejvíce vědomostí. Cílem je láska. Láska z čistého srdce – to vyžaduje proměnu. Z dobrého svědomí – to předpokládá pokání. Z upřímné víry – to předpokládá zkušenost s Bohem, „chození s Bohem“, v němž se rodí víra/důvěra.
Tuto lásku se můžeme naučit. Musíme ovšem chtít. A je to fuška, ne že ne. Láska není něco, co na nás jednoduše padne, ať chceme nebo nechceme, nebo co se tiše vytratí, ať děláme, co děláme. Předpokládá odpuštění. Milovat někoho, komu jsme neodpustili, je protimluv. Pak vyžaduje, abychom považovali druhého za přednějšího než sebe (Fp 2,3). Láska se neprojeví ve své plnosti tehdy, když nám všechno vychází. Naopak, projeví se v problémech a potížích. Když se narodí postižené dítě a otec kvůli tomu rodinu opustí a nechá v tom matku samotnou, možná si může u-žívat, ale mine se svého cíle.
Ve známém textu z 1Ko 13,4-8 máme dostatečně srozumitelně popsáno, jaká je skutečná Boží láska a co se tedy vlastně máme tady v tom životě naučit.
Duchovní skutečnosti nepřicházejí samy sebou. Proto nestačí jednou si říci: „No jo, mým cílem je naučit se milovat.“ Musíme si to neustále připomínat. Například, když nás někdo vytočí. Když nespravedlivě trpíme. (A vlastně i když trpíme spravedlivě.) Když přemýšlíme, jestli změnit zaměstnání nebo adresu. Když plánujeme rodinu. Když řešíme, jak a zda pomoci stárnoucím rodičům. Když nám syn začne nosit ze školy špatné známky. Když jde dcera do puberty a je vzpurná a drzá.
Okolnosti našeho života mohou být jakékoli. A jak s oblibou říkávám, nezáleží tolik na okolnostech, záleží na naší reakci na dané okolnosti. Když si budeme připomínat, že na této zemi se máme naučit milovat, je šance, že budeme reagovat s moudrostí… a láskou.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 14. července 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
13 Komentáře
Realtoltek
Milovat Boha, znamená milovat bližní protože bůh nesídlí v kamenných chrámech ale jeho duch je v duších bližních.
A ano je to těžké a lze to udělat jedině tak jak říká Ježíš :
24Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne.
12Jestliže vytrváváme, budeme s ním i kralovat. Zapřeme-li ho, i on nás zapře. 13Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.
Ježíš nemůže zapřít sám sebe protože je jediný Bůh.
Karel Krejčí
Myslím, že se každý z nás v životě setkal s někým, kdo o sobě prohlašoval, že je věřícím člověkem, který se sice hlásil ke Kristovi a Jeho existenci, ale Jeho trpitelskou oběť za nás, hříšníky, považoval za klam, za dobře zinscenovaný podvod, že ve skutečnosti Ježíš žádnou bolest nevnímal a ani netrpěl. A bylo vidět, že vidí sami sebe v pozici, která jim dává právo a jistotu pohlížet na ty, kteří na rozdíl od nich plně a nade vší pochybnost uvěřili v Kristovu oběť jako na ten nejpřesvědčivější důkaz o Jeho nekonečné a ničím neohraničené lásce, jako na ty, kteří ztratili racionální rozum a nechali se zmanipulovat – nejen vlivem křesťanů, ale i Biblí. Ti racionálně uvažující staví svůj postoj na „bezchybné“ znalostí Písma, které podle nich obsahuje jednak mnoho nepřesností, ale především, samotného Boha vykresluje jako krutého a trestajícího. Podle nich byl Ježíš vlastně jakýsi manipulátor, protože není přece myslitelné, aby „člověk“ s takovými znalostmi, schopnostmi a mocí, zbytečně a dobrovolně podstoupil takovou bolestnou smrt za někoho jiného. Skutečná a nefalšovaná oběť na kříži je z pozice jejich vysoké duchovní úrovně neslučitelná a zcela zbytečná. Ale to je právě ono, pokud by byla Ježíšova bolestná smrt podvod, jaký by měla význam? A kdo je tedy ve skutečnosti podvedený? Bůh je láska a láska nemůže podvádět sama sebe.
Jiří Aron
„Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry“ (1Tm 1:5). Pan Drápal tento verš vykládá jen v rámci lásky mezi lidmi jako odpuštění navzájem, považovat druhé za přednější sebe, příklad otce postiženého dítěte, když nás někdo vytočí či trpíme atd.
Láska k bližním je ale jen pododdílem cíle vyučování apoštola Pavla. Celá víra a láska, o které Timoteovi opakovaně píše, je v Kristu Ježíši, 1.Tm 1,14 a znovu v 2.Tm 1,13. Ta láska spočívá v tom, že Kristus přišel na svět, aby spasil hříšníky, 1. Tm 1,5. My milujeme Jeho, protože On napřed miloval nás, podle 1. Jana. Nestačí neustále si připomínat, že máme milovat, máme si neustále ve víře připomínat, kolik moc Boha stála jeho láska k nám, až na kříž. Tato víra a láska je v první řadě o naší lásce k Bohu. Bližní mají být podle Boží vůle vždy až na druhém místě.
On ten list 1. Tm je velice aktuální i v tom, že hned v předchozím verši 1,4 i nás varuje, abychom se nezabývali bájemi, protože to nevede k zbožnému vzdělávání, které je ve víře. Narážím na tento odstavec obsahující jenu takovou báji: „Kdysi jsem slyšel v kázání svědectví o jednom slavném současném prorokovi. Tento muž se ocitl… … tváří v tvář Ježíšovi, který se ho zeptal: „Naučil ses ve svém pozemském životě milovat?“ A pak ho poslal zpátky na zem. „
Olga Nedbalová
Co je vlastně naším cílem? U křesťana je hlavním cílem pobyt v Božím království. Tak jak nám to zaslíbil Ježíš Kristus. Do Božího království vede jediná správná cesta – skrze Ježíše Krista. Milovat Boha a milovat bližního – jsou dvě nejvyšší přikázání. Ale je toho člověk schopen sám od sebe? Ne, jen díky milosti Ježíše Krista je toho člověk schopen. Nemůže si připsat žádné zásluhy, žádné plusové body, kterými by se u vstupu prokázal. Kdo je ale schopen této lásky? Snad lze najít odpověď v Gal 5, 22 – 26
22Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. 24Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. 25Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. 26Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému.
Člověk, který nese Ovoce Božího Ducha, je schopen naplňovat i dvě nejvyšší přikázání.
A jaká je naše láska k Ježíši Kristu? Je opravdová nebo falešná ? V poslední době si uvědomuji, že pokud skutečně miluji Ježíše Krista, musím přijmout Boží vůli. Nemodlit se jen za svá přání, za své potřeby a sem tam to rozšířit i na modlitby za své blízké. Správná modlitba pro mě zní: „Ne má, ale Tvá vůle, Pane, staň se.“ To samé se vztahuje i na mé bližní. Jako velmi důležitou v životě křesťana spatřuji touhu po poznání Boží vůle, po přijmutí Boží vůle a bezpodmínečné důvěře Ježíši, že On to zvládne daleko lépe než my.
Karel Krejčí
Vaše odpověď je univerzální a nadčasová. Tento svět se od Krista odvrací stále více a více a proto i jeho současný stav toto vše zrcadlí. Hledá překotně spásu ve všem možném, jen ne v Kristu. A přiznejme si, pohne nebo posune současná krize svět tímto směrem? Můžeme pozorovat, že by si svět připustil a začal také o sobě pochybovat, zda není něco špatně i ve vyšší rovině? Ne, tu „vyšší“ rovinu nahrazují restrikce, omezení , nařízení atd. Jaká může být budoucnost takového světa? Nemylme se i mnozí křesťané se vezou na této vlně.
Olga Nedbalová
Odpověď je univerzální a nadčasová, protože sám Ježíš Kristus je univerzální a nadčasový. Přijmout Boží vůli není ovšem myšleno jako výzva k pasivitě (nemusím nic dělat, Ježíš to za mě všechno zařídí), ale jako výzva: Neustále se vracejme ke Ježíši, který je úhelný kámen. Můžeme zkoumat svět, přemýšlet nad ním. Můžeme, ba musíme zkoumat Písmo. Nikde v Písmu není zaslíbeno, že přijde jiný spasitel. Pokud si sami sobě přiznáme, že jsme byli hříšní a jsme omilostněni jen Kristovou krví, pak to samé se logicky vztahuje i naše bližní, na celý svět. Pokud Krista vynecháme, pak se nemůžeme nazývat křesťany. Můžeme si hrát na lidumily, osvícence, spasitele, ale ničeho tím nedosáhneme. Pořád to bude jen hra, ne skutečnost.
Olga Nedbalová
Ráda bych se zeptala pana Krejčího a pana Arona (oba jsou znalí Písma a dokáží interpretovat v Duchu Svatém). Jak se bude projevovat Antikristus (nebo už projevuje)? Já jsem zatím dospěla k tomuto závěru. Předponu anti můžeme chápat dvěma způsoby: 1) jako sílu, která je úplně stejně veliká, ale má opačné znaménko, 2) jako něco nebo někoho, kdo předstírá, že je někým jiným. Ježíši Kristu se v síle nikdo nevyrovná. Nemůže existovat někdo, kdo je stejně silný, jen je na straně zla. Z toho mi vychází závěr – Antikristus je někdo, kdo předstírá dobro. Kdo oklame svět a bude předstírat, že on má ten správný návod. Pod rouškou dobra a ve jménu zájmu světa svádí lidi z té správné cesty. Snad i proto je tak důležité se vracet k Písmu a neustále se dívat na Ježíše Krista.
Karel Krejčí
Paní Nedbalová, pokud mě opravdu považujete za znalce Písma, tak Vás nejspíše zklamu, protože jím rozhodně nejsem a dokonce ani o to neusiluji. Co je však mou touhou a co mě přitahuje, je poznat život. Být souznějící součástí živého Božího Stvoření. Naopak, mohu sdělit svůj názor, že být vyhlášeným znalcem Písma v sobě skrývá reálné nebezpečí snahy o uchopení toho neuchopitelného, omezeným lidským intelektem. Do určité doby jsem obdivoval knihy a dílo jednoho velice známého profesionálního učitele a znalce Písma, který již není mezi námi a po určitém čase jsem došel k poznání, že i když je opravdu velkým znalcem Písma, ještě to nemusí znamenat, že je znalcem života. A právě v současné, značně kritické době s potěšením pozoruji, že žijí mezi námi vzdělaní a moudří lidé, například v lékařském oboru, kteří se svými odvážnými postoji, názory a chápáním spojitosti všeho se vším, naopak více a reálně přibližují k samotné podstatě Stvoření, než slovutní znalci Písma. Jako by se vše začalo obracet a měnit pořadí.
Co se týká antikrista, tak on zde přeci dávno působí a je součástí Stvoření. Je na každém z nás, jakou mu přisoudíme roli a do jaké míry se jím necháme ovládat.
Olga Nedbalová
Možná je i rozdíl v tom, jak se znalost Písma projeví na životě křesťana. Zda mu slouží k upevnění víry, pomáhá mu ve chvílích slabostí nebo je to pouhé čtení bez Ducha Svatého. Pak se může stát, že znalec Písma se nakonec s vírou mine. Je jako obílené hroby, navenek sice působí svatě, ale vevnitř je to jen práchnivina. Láska, víra a naděje, bez toho nelze aplikovat znalosti Písma. Přiznám se, že pro mě je Písmo někdy taková berlička, když ztrácím naději, pomůže mi si připomenout zaslíbení z Písma. Dnes jsem se cítila hodně unavená. Ne ani fyzicky ale spíše po psychické stránce. Jakoby mě někdo chtěl oslabit. A tu jsem si vzpomněla na verš z Žalmu 119: 105 „Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.“ To slovo mě posílilo. Utvrdilo ve mě víru.
K antikristu – dříve jsem ho považovala za jistý přežitek, snad i poněkud ovlivněná českou specialitou – čerti v českých pohádkách působí jako moulové nebo dokonce jako kladní hrdinové. Je pravdou, že antikristus působí. Někdy zřejmě jeho působení vypadá nevinně, jako dětská hra. Ale o to je závažnější. Ale věřím, že Kristus je skutečný vítěz nad zlou mocí. My sami dost sil nemáme, ale pokud zůstaneme v Kristu, můžeme zvítězit nad zlem. Doufám, že to nepůsobí moc formálně a školometsky. Snad i to je ze života.
Karel Krejčí
Možná, že někdy žijeme až příliš pseudoduchovně – těžkopádně. Jako bychom nevěřili, že všechno kolem nás je pod mocí Krista. Apoštol Pavel vyzdvihuje svou sílu, jestliže si uvědomí ponejprv svou slabost a svěří se s plnou důvěrou Kristově vůli a moci a nechá ji skrz sebe konat. Kdo jiný to dokáže lépe, dokonaleji a ve shodě s Boží vůlí? Znát „bezchybně“ Písmo ještě nemusí znamenat, že jednáme v daném okamžiku správně. A to je právě ten neuchopitelný a ničím nenaučený a neohraničený život.
Olga Nedbalová
Ano, možná proto je důležité uvěřit prostě – jako dítě. A i když člověk studuje Písmo a věkem moudří, stále si tu prostou víru uchovat. Možná si někdy víru zbytečně komplikujeme. Jako bychom se obávali přiznat, že je to jednoduché. Stačí jen uvěřit v Ježíše Krista a svůj život svěřit do Jeho rukou.
Jiří Aron
Paní Nedbalová pokud oba myslíme tu osobu z 2.Te 2,3-4 tak v podstatě s Vámi souhlasím. Vím že existuje řada jiných pasáží o něm, ale zatím jsem to nestudoval systematicky. Existuje knížka od A. W. Pinka zatím jen v angličtině. On bude jakousi hlavou či tajemníkem budoucí organizace světového náboženství, kam bude pravděpodobně patřit naprostá většina současných církví a lidé jej budou uctívat podobně jako Krista. Kristus jej zničí při svém 2. příchodu.
Olga Nedbalová
Ano, přesně tak pane Arone, děkuji za nápovědu:
„Ten se postaví na odpor a ‚povýší se nade všecko, co má jméno Boží‘ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce ‚usedne v chrámu Božím‘ a bude se vydávat za Boha.“
Zapadá to do sebe dokonale, tak jak ostatní texty z Písma. Jen to někdy člověk hned nevidí. Ještě jednou děkuji.