Nedávno se mě syn Ben zeptal, jestli byl náš národ v průběhu dějin skutečně v nějaké věci sjednocen. Odpověděl jsem, že největší jednotu jsem prožíval v prvních dnech okupace po 21. srpnu 1968. Byl to zcela zvláštní týden, plný obav, ale snad ještě více plný jakési vznešené vážnosti, ovšem nikoli bez dávky zvláštního humoru. Jistě, zlí a zapšklí lidé byli v národě i tehdy, ale v oněch dnech jako by se neprojevovali. Mám-li to vyjádřit drsně: Krysy byly zalezlé v dírách a po nějakou dobu nevylézaly ven. Jejich „hvězdná hodina“ přišla o rok později, po 21. srpnu 1969. Pak se vyřádily dostatečně – trvalo to dvacet let.
Ben se pak zeptal, jestli se ten étos, který vládl po srpnové okupaci, obnovil po listopadu 1989. Odpověděl jsem, že dle mého mínění ne. Jistě, byla to opět slavná doba, a jsem rád, že přišla a že jsem ji zažil. Řekl bych ale, že v národě bylo nějak více ostražitosti a nedůvěry.
Nedávno jsem editoval vzpomínky mé maminky na její dětství. Narodila se v roce 1925 a v době Mnichova jí bylo třináct a půl. Popisovala, jak byl národ sjednocen ve vůli bránit milovaný Masarykův stát. Nicméně… jen národ český. Mnozí Slováci to tehdy viděli jinak, a pak zde byli především Němci, kteří chtěli tento stát rozbít. Český étos byl tehdy velmi silný, nicméně svět byl velmi pochmurný. Krysy vylezly hned po Mnichovu a pustily se do díla.
Když se na to dívám zpětně, zdá se mi, že lze říci, že „elity to nezvládly“. První Československá republika byl stát sice demokratický a v mnohém úspěšný, mimo jiné i hospodářsky, nicméně měl v sobě zakódován zánik. Ten byl dán přístupem k sudetským Němcům, které si nový stát nedokázal získat. V tom ještě největší chyba nebyla. Ta byla v tom, že se o to nový stát ani nepokoušel.
Kdyby se tehdy Češi s Slováci pokusili vybudovat něco jako Švýcarsko, kde sice lidé mluví německy, francouzsky nebo italsky, ale jejich identita je v tom, že jsou Švýcaři, možná by – alespoň teoreticky – sudetští Němci ocenili demokratický stát, zejména ve srovnání s Německem, po první světové válce značně rozloženým. Ale asi by se to stejně nepodařilo – doba byla příliš krátká. Švýcarská identita se rodila po celá staletí.
Československo bylo prostě mezi válkami nehajitelné. To neznamená, že československá vláda, stejně jako prezidenti Masaryk a Beneš, neudělala celou řadu zahraničně i vnitropolitických chyb. Obávám se ale, že Československo nemělo šanci, ani kdyby vláda ty chyby neudělala. Díky Bohu alespoň za těch dvacet demokratických let!
Třicet let po Mnichovu zde byla snaha vybudovat „socialismus s lidskou tváří“. Ani tento pokus se v tehdejší geopolitické situaci nemohl podařit. První republika měla dvacet let, pražské jaro mělo pár měsíců. Smutné bylo, že tehdejší „elity“, zavlečené do Moskvy, národ zradily (s čestnou výjimkou Františka Kriegla). Symbolicky tuto zradu završil Dubčekův podpis na tzv. „pendrekovém zákoně“. Alexandr Dubček posvětil násilí na lidech, kteří ho podporovali.
Dnes je situace naprosto jiná. Žádné vojenské nebezpečí od našich sousedů nám nehrozí. Hospodářsky jsme jako stát velmi úspěšní. Překonáváme ztráty naakumulované během čtyřiceti let komunistické diktatury. A především – máme příležitosti, o kterých se předchozím generacím ani nesnilo. Mé děti cestují, kam se jim zachce. Když se jim chce studovat v cizině, tak to jednoduše udělají. Díky sociálním sítím může každý publikovat téměř cokoli. Mohou se zakládat spolky, občanské iniciativy, a na rozdíl od Hong Kongu nebo Paříže se mohou pořádat statisícové demonstrace, během nichž nedochází k bitkám a nikdo nerozbíjí výlohy. Vnímání kvality života jde taky alespoň trochu nahoru.
Jsem rád, že se najdou lidé, kteří budou s předchozím odstavcem souhlasit. A je mi celkem jasné, že zde budou jiní lidé, které ta slova o tom, jak je to u nás dobré, ukrutně naštvou a kteří si v diskusích pod článkem nebudou brát servítky.
Nicméně přesto chci všechny upozornit, že jsme bez výmluvy. Dostali jsme život darem a záleží do značné míry na nás, co s ním uděláme. Jelikož věřím v Boha Stvořitele a Zachránce, vím, že bez něj se člověk může minout svým posláním, protože se nad ním ani nezamýšlí. Vím, že se budeme zodpovídat na soudu, jak jsme se svým životem, se svými obdarováními, zdroji a možnostmi naložili. Když to člověk vidí takhle, má menší chuť kritizovat druhé a nadávat na svět, a více se zamýšlí nad tím, jak tento život prožít tak, aby ten kousek světa, na kterém jsme se pohybovali, byl po našem odchodu o něco lepší než dříve.
S údivem shledávám, že i mezi křesťany se najdou lidé, kteří se soustředí na to, jak to bude na konci světa všechno hrozné, a že vlastně nemá cenu starat se o tuto planetu, která nakonec zahyne v ohni. Ano, také věřím na nové nebe a novou zemi, na nový Jeruzalém, sestupující od Boha. Ale nějak mi to nebrání mít radost z kvetoucí zahrádky a konat dobro, dokud je čas.
Kolem nás je spousta nešťastných lidí, kteří nevědí, odkud přicházejí a kam jdou. Mnozí z nich mají pocit, že je nemá nikdo rád. Někdy je velice těžké k nim proniknout skrze skořápku zklamání a zrad. Vidím kolem sebe spoustu problémů, které tato společnost vyřešit nedokáže – třeba situaci Romů. Jakmile se Romové obrátí k Bohu, začnou se dít velké věci. I mezi Čechy. Kolem nás řádí genderová ideologie – my však můžeme vychovávat děti tak, aby rozuměly tomu, kdo jsou. Je lepší svítit, než nadávat na tmu.
Tak s chutí do toho! Žijeme v úžasné době, a záleží na nás, jak ji prožijeme: Tak pamatuj: Tento den je první den zbytku tvého života!
Autor je teolog a publicista Datum: 9. října 2019 Foto: Wikipedie – T.G. Masaryk
23 Komentáře
Petr Adamec
Opravdu, máme se velmi dobře. A docela podstatná část toho autorem popisovaného dobra souvisí s členstvím v EU. Tím netvrdím, že zde nejsou vůbec žádná negativa. Ale mohli bychom na tom být velmi snadno mnohem hůř.
Karel Konečný
Když si chcete udělat aspoň trochu objektivní obraz o našem státě tak se musíte vrátit až do doby Rakouskouherska. Pak kardinální záležitost je Pařížská mírová konference v roce 1919, jejíž dokumnety o průběhu konference stále nebyly odtajněny z různých důvodů. Pak si musíte uvědomit, že mnoho lidí má omezenou inteligenci, protože nemají sebereflexi, a prostě nechápou co se děje, nemají o nic zájem, mají deprese, a dalo by se pokračovat. Takže úroveň společnosti není valná. Ti lidé co se zabývají náboženstvím často žijí pod zákonem. Rozhodně však žijeme v úžasném světě, a máme se velmi dobře.
Adam Hladky
„Mnozí Slováci to tehdy viděli jinak, a pak zde byli především Němci, kteří chtěli tento stát rozbít“
“ .. k sudetským Němcům, které si nový stát nedokázal získat. V tom ještě největší chyba nebyla. Ta byla v tom, že se o to nový stát ani nepokoušel.“
.. nejen že nepokoušel. Masaryk i Beneš se tvrdě bránili jakýmkoli „ústupkům“ Slovákům, podkarpatským Rusínům i našim Němcům. Až .. až do r. 1939 .. ale to už bylo pět minut po dvanácté.
A ad to srovnání r. 1969 a 1989: v r. 1969 ještě žilo dost „prvorepublikových“ lidí , kterým etika a morálka něco říkaly. V r. 1989 jich už bylo o hodně méně .. a mainstream měl představu „socialisticky pracovat, kapitalisticky žít“.
Konečný Fr.
Chvála hrnců masa jako za normalizace – hlavně zvyšování životní úrovně. Přežraný pták ve zlaté kleci – ten už se ze země ani nezvedne. EU je jako bohatá nevěsta, ale pěkně tlustá a šereda – to i Marfuša byla krasavice. A já tě nechci a já tě nemiluju a já tě nemám rád. V EU je nyní rozum ve V4 – tady určitá naděje je. K politice EU je třeba říci – a dost. Mladý Klaus se oprávněně naštval a to co dělá má smysl. Uhájit si svobodu. Mládenci v peci ohnivé – my se klanět nebudeme.
Eva Hájková
Někteří lidé rozpadu Rakouska-Uherska litují. Nejsou špatní, jen prostě mají jiný názor.
http://e-republika.cz/article4202-Rakouske-elegie
Konečný Fr.
V každé vesnici najdete pomníček se jmény padlých v 1.sv.válce – to je také určitá vizitka Rakouska-Uherska a Německa. Normální Čech tyhle mocnosti nemohl mít rád. Jsem pro Rakousko a V4 proti německé EU. Rakušáci by měli říci Němcům jasné ne – odmítnout podporu migrace.
Adam Hladky
Na spoustě míst taky najdete pomníčky sovětským vojákům .. ze země, která spolu s Německem zahájila 2. světovou válku napadením Polska. Na Rozdíl od R.-U. tu válku SSSR vyhrálo. Prostě „pravda vítěze“.
Konečný Fr.
Sověti spolu s Německem válku rozhodně nezahájili. To, že zabrali Polsko správné nebylo, ale šlo jen o důsledek německé agrese. Stejně tak obsazení Krymu bylo preventivní, aby pak již nebylo pozdě.
Zed
Měřme stejným metrem: Když nebyl agresor Sovětský svaz, nemohlo jím být ani Německo, ani Japonsko, ani Itálie. Kdo v tom případě tedy válku začal?
Petr Adamec
:))), tak si o tom něco přečtěte!
geras
Zabrali po Curzonovu linii, schválenou západními mocnostmi.
Realtoltek
Nejvíce je národ sjednocen u mistrovství světa v hokeji ve fandění našeho týmu 🙂 jak současně tak historicky. Ve
„S údivem shledávám, že i mezi křesťany se najdou lidé, kteří se soustředí na to, jak to bude na konci světa všechno hrozné, a že vlastně nemá cenu starat se o tuto planetu, která nakonec zahyne v ohni. Ano, také věřím na nové nebe a novou zemi, na nový Jeruzalém, sestupující od Boha. Ale nějak mi to nebrání mít radost z kvetoucí zahrádky a konat dobro, dokud je čas.“
Svatém písmu je psáno, že kdo miluje tento svět nenávidí Boha.
„15Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska. “
No takže tento svět nemiluji, je prohnilý, zkorumpovaný, nespravedlivý, pokrytecký …. čím dříve tímto svět skončí tím dříve skončí utrpení mnoho dětí a lidí, zvířat…myslím ty co nemají takové štěstí a nemají svoji zahrádku atd…
Eva Hájková
Máme svět nenávidět…. Ale Bůh svět miloval, ne?
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“
Nejde o to, že některá (stejná) slova mají různý význam?
Možná máme ve skutečnosti nenávidět jenom hřích.
Konečný Fr.
Svět jako zemi máme mít rádi, ale svět jako emancipaci, svévolnost, liberální demokracii – a tedy bezbožnost nemůžeme milovat.
Eva Hájková
Liberální demokracii ne? A jakou demokracii byste tedy rád? Lidovou?
Konečný Fr.
Demokracii bez přívlastků na rozdíl od tkz. demokracií, které potlačují svobodnou diskusi.
Eva Hájková
Já diskutuji a píšu články úplně svobodně.
Konečný Fr.
Zvláště když je člověk starší, tak si může dovolit říkat, cosi myslí. Ti mladší třeba můžou přijít o práci. A ČT, která se zašťiťuje liberální demokracií ? Škoda slov.
geras
Abychom ho milovali, musíme být jiní než je on, jinak mu nepomůžeme a zahyneme s ním.
PRK
„S údivem shledávám, že i mezi křesťany se najdou lidé, kteří se soustředí na to, jak to bude na konci světa všechno hrozné, a že vlastně nemá cenu starat se o tuto planetu, která nakonec zahyne v ohni. Ano, také věřím na nové nebe a novou zemi, na nový Jeruzalém, sestupující od Boha. Ale nějak mi to nebrání mít radost z kvetoucí zahrádky a konat dobro, dokud je čas.“
Moc nevím o tom, jak to bude na konci světa vypadat, protože dost nerozumím Písmu. Zahrada je fajn, avšak i tam je vidět prokletí země kvůli Adamovu hříchu. I zahrada mě nutí k otázkám typu, o čem Písmo mluví, když říká, „vaše smlouva se smrtí neobstojí“, když se ptám, kolik chemie mám použít. A čím toho vím víc o různých oblastech života, tím víc tíhnu k závěru, že společnost není možné vzhledem k danému lidskému materiálu opravit. Jak bude vypadat, až Ježíš přijde? Mesiáš obnoví všecko, nastane odpočinek, nastane soud, my v ten den budeme jeho zvláštním vlastnictvím, stvoření čeká na zjevení synů Božích, … dost nerozumím Písmu.
No, ale ke konání dobra, dokud je čas. Boží dílo je hlavně evangelizace. Času může být málo, a asi ho i je málo. Teď je dosud svoboda kázání Slova, kéž bude u nás zachována, někde možná nebude.
Václav Pospíšil
A co text v prvním listu do Korintu. (3, 10 – 15) Podle Boží milosti, která mi byla dána, píše apoštol Pavel, jsem jako moudrý stavitel položil základ a jiný na něm staví. Každý ať si dává pozor, jak na něm staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus. Jestliže někdo na tomto základě staví ze zlata, stříbra, drahých kamenů, dřeva, sena nebo slámy, dílo každého se stane zjevným. Ten den je ukáže, neboť se zjeví v ohni a oheň vyzkouší dílo každého, jaké je. Jestliže někdo na tomto základě vystaví dílo a ono mu zůstane, dostane odměnu, jestliže mu jeho dílo shoří, utrpí škodu, sám se sice zachrání, ale jako skrze oheň.
Ten nijak neříká, že všechno bude zničeno. I to “ ze zlata, stříbra, drahých kamenů.“ Jak toto dílo zůstane? Bůh činí i nás nové a při tom nás nelikviduje, aby nás z ničeho vytvořil. Musí Bůh zničit tento svět, který stvořil jako krásný, aby vytvořil nový? Vždyť Ježíš plakal i nad Jeruzalémem.
Eva Hájková
Apoštol Pavel napsal: „Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni“.
A proto ani svět nemusí být zničen, aby byl stvořen nový z ničeho, nýbrž bude proměněn.
Realtoltek
,,Kdo by si chtěl svůj život v tomto světě zachránit, ten jej ztratí. Kdo však ztratí svůj život v tomto světě pro mne, ten jej nalezne.“