Když jsem se stěhoval do Jeseníku, těšil jsem se, že se po zbytek života v ústraní zapojím do života místního Křesťanského společenství a ve volném čase budu v klidu psát biblické studie.
Pak jsem se ocitl v situaci, kdy jsem musel vést skupinku zlatohorských křesťanů. Tedy… nemusel. Fakt jsem to neplánoval. Neměl jsem pro to vizi. Já jsem do Božích věcí vždycky tak nějak padal, a když jsem „dopadl“, zjišťoval jsem teprve, kde jsem se to ocitl a co asi Pán Bůh se mnou zamýšlí.
Před lety jsem takto „spadl“ do projektu Generace 21. Bůh tehdy svedl dohromady partičku lidí, kteří se vesměs mezi sebou neznali, a něco se tehdy podařilo. Něco ne, ale to je jiný příběh. Jsem v kontaktu s těmi, kteří zde zůstali a zapustili kořeny.
To bylo před pěti či šesti lety. A nedávno jsem dostal zprávu o dvou pákistánských rodinách, které u nás hledají azyl. Byl jsem požádán, zda bych pro ně nemohl něco udělat. Mám v počítači jejich příběhy a je to místy děsivé čtení. Jsou to lidé, kteří zakusili skutečné pronásledování. Únosy, bití, násilné konverze a nakonec v některých případech fatwa, tedy rozsudek smrti. Mohl jsem ten první e-mail smazat a zkusit na to nemyslet. Ale nějak to nešlo. Jedna z těch rodin je tu už přes dva roky a zatím se jim nepodařilo získat povolení k pobytu. Případ je už u kasačního soudu v Brně a během několika dnů patrně padne rozsudek. Tato poměrně početná rodina nyní v podstatě nemá z čeho žít. Pokud by byli deportováni, čekala by je smrt. Naštěstí většinou nedeportují rodiny s malými dětmi. Druhá rodina je zatím v jiné evropské zemi, ale bude brzy přemístěna do České republiky, protože dostali české vízum, a země, kde se tato rodina nyní nachází, chce, aby se jejich případem zabývala Česká republika. Otec této rodiny je vysoce inteligentní, mluví několika jazyky, a už z oné dosavadní země si hledal v Praze zaměstnání. A má dvě nabídky. Pro naši zemi by nebyl zátěží.
Rád bych vám napsal jejich příběh, ale neudělám to. Zanechali totiž v Pákistánu příbuzné, a kdyby byly informace o těchto lidech zveřejněny, znamenalo by to ohrožení jejich rodinných příslušníků. Své příběhy mi poslali s naléhavou prosbou, abych je z uvedeného důvodu nikde nezveřejňoval.
Jedné rodině jsem poslal slušný obnos ze svého. Sám jsem v posledních časech dostal nějaké dary, s nimiž jsem nepočítal, tak nepřipadalo v úvahu, abych se nepodělil. Ale sám jejich situaci vyřešit nemohu. Domlouval jsem se se svým skvělým přítelem Honzou Talafantem, který řídil projekt Generace21, a zvažovali jsme, zda tuto organizaci neoživit za účelem pomoci těmto dvou rodinám. Honza mě upozornil na dvě ženy, které nám pomáhaly jako dobrovolnice. Když jsem je kontaktoval, zjistil jsem, že i po skončení projektu Gnerace21 zůstaly „u fochu“. Jedna z nich, Petra Damms, vede organizaci Dignity, která pomáhá uprchlíkům. Nebere peníze od státu (kdyby měl někdo starost, zda „neutrácí peníze daňových poplatníků“), za to je státem důkladně kontrolována. To ovšem nevadí, protože organizace je založena na naprosté transparentnosti. A to, že nebere peníze od státu, umožňuje například pořádat pro uprchlíky biblické hodiny. Soudím tedy, že můžeme pomoci přímo této organizaci a nemusíme „oživovat“ Generaci21.
Měl jsem obrovskou radost, když jsem s Petrou mohl po pěti letech mluvit. Měl jsem pocit, že Generace21 byla jen semínko, které trochu povyrostlo, ale pak zašlo. Vidím ale, že základní myšlenka a základní přístup žije. Můžeme pomáhat pronásledovaným křesťanům.
Organizace Dignity („Důstojnost“) má zatím web pouze v angličtině. (https://dignity6.webnode.com/) Je financována z darů jednotlivců i církví. Chcete-li se spolu s námi podílet na pomoci těmto dvěma křesťanským rodinám, přispějte prosím. Vy, kdo mě znáte, víte, že jsem si nikdy neřekl o peníze na něco, z čeho bych materiálně či finančně něco měl. Proto si dovoluji tuto smělost prosit o peníze. Chápu, že dávat peníze na lidi, jejichž příběh neznám, je problematické. Ale ještě za komančů jsme spolu s křesťany z východního Německa vozili potravinovou pomoc rumunským křesťanům, a tehdy jsme se všichni řídili heslem, „co nemusíš vědět, nesmíš vědět“. Konec konců bychom měli budovat důvěru a stavět na ní. Od „Dignity“ si můžete objednat newsletter v angličtině, z nějž bude znát, co dělají a jak hospodaří. A s Petrou jsem domluven, že po čase napíše, co se ve vztahu k těmto pákistánským rodinám podařilo. Pro poctivost ještě upozorním, že by mohla nastat situace, že by se peněz vybralo víc, než je pro tyto dvě rodiny zapotřebí. (Kéž by tento krásný „problém“ nastal!) V takovém případě by peníze byly použity pro jiné lidi, jimž Dignity pomáhá. Co můžeme garantovat, je, že tyto peníze nepadnou na pohodlí organizátorů, ale dostanou se ke skutečně potřebným.
Měl jsem kvůli těm Pákistáncům pár bezesných nocí. Teď budu moci klidně spát s vědomím, že jsem se na ně nevykašlal.
A ještě číslo účtu: Dignity, tedy oficiálně Dignity Restoring Hope z. s., 2501433188, kód banky 2010.
Autor je teolog a publicista Datum: 23. dubna 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
