Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.
(Izajáš 58,11)
Naše země kvete. Byla nám dána krásná krajina a naši předkové ji postupně formovali. Nám na Jesenicku se vyhnula sucha některých posledních let. Pouze kůrovec a opakující se vichřice udělaly hodně škody.
Co se týče životní úrovně, patříme mezi pětinu těch nejbohatších populací na světě. Máme skvělé zdravotnictví. Máme velice nízkou nezaměstnanost a dobrou sociální síť.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Omezit kritiku Západu?
Přesto platí, že přichází-li někdo k Ježíši, přichází z vyprahlé krajiny. Uprostřed blahobytu jsou mnozí lidé nešťastní, často si nerozumí se svými nejbližšími, a společnost je hluboce rozdělená. Jedním z důsledků této „vyprahlosti“ je rostoucí počet duševních chorob.
Když člověk přijde k Bohu, není z této vyprahlosti automaticky vytržen. Začne-li skutečně žít s Bohem, může obstát a žít smysluplný život. Postupně opouští „dědictví marnosti“ po předcích a nabývá síly. Hospodin dodává „zdatnost jeho kostem“ (B21 překládá „dodá kostem na síle“). Zjišťuje, že má sílu zůstat věrný a vstřícný i tam, kde touží po porozumění, ale ono se mu nedostává. Má sílu neoplácet stejnou mincí a žehnat i tam, kde je pomlouván.
Přitom setrvává „v krajině vyprahlé“, na poušti. Poušť byla místem vyhnanství a démonů, ale rovněž místem proroků. Skrze Ozeáše (2,16) Bůh takto promlouvá ke své církvi: „Ale hle, já ji přivábím, přivedu ji do pustiny a budu mluvit k jejímu srdci.“ Ano, na poušti promlouvá Hospodin k prorokům, k církvi, k jednotlivcům. A dodává jim pevnost. I tvá poušť může být místem přilnutí k Bohu.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Ke kritice Prohlášení představitelů církví
Situace a vnitřní život člověka se mění. Člověk se stává zahradou. Bůh s ním není zcela hotov; na zahradě je stále spousta práce, ve všech ročních obdobích, něco je třeba udělat dokonce i v zimě.
V Písmu máme dva do jisté míry protichůdné obrazy: zahradu a pole. Zahrada nám připomíná, že je stále co dělat. Jen zkuste svou zahradu na dva měsíce opustit. Přivítá vás pěkná spoušť. Pole je naopak obrazem toho, že musíme nechat jednat Hospodina, která dává vzrůst. Rolník nechává na semeni, aby „samo rostlo“. Běda, kdyby se pokoušel tahat malé klíčky ze země!
Někdy je lepší nechat přírodu být. Za Chruščova v Sovětském svazu „poroučeli větru dešti“, rozorali stepi a udělali z nich nekonečné lány. Říkalo se jim „celiny“. Dva roky se to jevilo jako dobrý nápad. Pak ale vyschlo obrovské Aralské jezero. Vzpomínám na lakonický výrok Jana Sokola: „Vzkvétat může zahrada, ale ne celina.“
Ty nespasíš svět. Ale můžeš za sebou zanechat nádhernou zahradu. Můžeš být požehnáním pro svou rodinu, svůj sbor, svou obec.
Zahrada dává úrodu, plodí ovoce. Je ale třeba ji neustále zvenčí zavlažovat. Možná neseš ovoce Ducha, ale Hospodin s tebou ještě není hotov.
Přichází třetí stadium. Už nejsi zavlažován zvenčí; Duch svatý je ve tvém nitru a ty se stáváš vodním zřídlem, jemuž se vody neztrácejí. Voda je někdy obrazem Ducha svatého, častěji obrazem Božího slova. Tak třeba v 1. žalmu čteme, že blahoslavený člověk si „oblíbil si Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Bude jako strom zasazený u přívodů vody, který ve svůj čas přináší ovoce a listí mu neopadává a vše, co dělá, se daří.“
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Zmatení pokračuje
Jen pokud si člověk oblíbí Hospodinův zákon (Boží slovo), přečká i čas sucha a nepřichází ani o listy, ani o ovoce. Bez lásky k Božímu slovu člověk k dokonalosti nedospěje.
Podobně jako se člověk neobejde bez Božího slova, neobejde se ani bez církve – Božího lidu. V prvním a druhém stadiu hlavně přijímá. Na poušti ho našli lidé, kteří znají Boha, a zavlažovali ho tak dlouho, až mu nejen zesílily kosti, ale až začal sám nést ovoce. Nejen přežil, ale stal se plodným.
Stává-li se vodním zřídlem, což je doklad toho, že v něm přebývá Duch svatý. Vlastně by už církev nemusel potřebovat. Ale on ji potřebuje, ovšem trochu jinak: Potřebuje Boží lid, který by mohl milovat a do nějž by mohl přivádět lidi nalezené v pustině.
O třech stadiích můžeme hovořit i v souvislosti s pokojem. „Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista“ (Ř 5,1). Jsme smířeni s Bohem, už proti němu neválčíme a jeho hněv na nás nezůstává. Ale to neznamená, že máme „pokoj Boží, který převyšuje každé pomyšlení“ (Kol 3,7). Člověk může být smířen s Bohem, ale stále je ještě plný neklidu. Na Boží cestě se ale mění jeho prožívání, člověk se zklidní, svléká starého člověka a obléká nového, a je stále pokojnější.
A pak přichází třetí stadium: Člověk se stává „činitelem pokoje“ (Mt 5,9). Nejen že je sám plný pokoje, ale pokoj šíří kolem sebe. Pokoj patří mezi ovoce Ducha svatého.
K tomu jsi povolán. Jak ti to jde?
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 16. srpna 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
20 Komentáře
pavel v
Můj kamarád se snaží žít jako dobrý křesťan – vycházet s každým po dobrém. Lidé se nejvíce sblíží, když společně někoho třetího pomluví, protože z toho vyjdou jako morální vítězové – potvrdí si navzájem svoji úctyhodnost. A tak, když se můj kamarád setká s člověkem A, pomluví společně člověka B. Když se jindy setká s B, pomluví s ním A. Nesnáz nastane, když se A a B pohádají a oba se pochlubí, že můj kamarád stojí na jejich straně. V té chvíli vyjde na povrch jeho jeho faleš a on ztratí oba dva. Křesťan nemůže vyjít s každým po dobrém. Nemůže být zadobře s nacistou a jeho vězněm v koncentračním táboře současně.
Mír (pokoj) bez spravedlnosti není žádným mírem.
Pokoj, který dává Kristus je jiný pokoj, než jak ho chápe svět. Pokoj Kristův je cosi jako čisté svědomí. To člověk získá až v okamžiku, když se přestane chovat sobecky – když pomůže člověku v tísni.
Konečný Fr.
S každým musíme nějak vycházet. To, že obdivujeme prezidenta Bidena, tohoto velkého syna amerického národa, to je tak nějak samozřejmé. To snad ani jinak nejde. Ale na druhé straně je třeba milovat i Putina, pokud chceme následovat svého Pána a zachovat jeho příkaz: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce.
Karel Krejčí
Výborně pane Drápale, tímto komentářem jste se opravdu stal šiřitelem pokoje. Ovšem jste autorem mnoha komentářů, ve kterých bychom ducha pokoje hledali marně. K čemu tedy Vy jste vlastně povolán?
pavel v
pro Konečný Fr. 16. srpna 2023 15:38
Pane Konečný, velmi se hanbím. Konečně jsem pochopil, že vaše příspěvky jsou myšleny jako ironie.
P. Ašer
Zajímalo by mě, jak se někteří křesťané, kteří podporují dodávky zbraní na Ukrajinu, vyrovnávají s Ježíšovým blahoslavením činitelů pokoje či mírotvůrců (Mt 5:9). Nelze přece podporovat válku (vraždění, které pochází od ďábla J 8:44) a zároveň se považovat jakožto Ježíšův následovník za činitele pokoje.
pavel v
Pane Ašere,
když vás doma napadne lupič, vy zavoláte policistu a policista úmyslně nechá lupiče vyváznout (při jeho útěku na něj nevystřelí), pak ten policista není činitelem pokoje. Lupič povzbuzen úspěchem bude loupit dál a bude činit nešťastnými další lidi.
Putin a jeho soldateska jsou zločinci. Na Ukrajině loupí, znásilňují a vraždí. Je to totéž, co činil Hitler v Českoslovensu. Nejprve tvrdil, že chce jen Sudety, posléze zotročil náš celý stát. Nechápu, že jeho počínání máte za správné.
Podle mého musí svět Putina zastavit, stejně jako kdysi zastavil Hitlera. Dokud bude Putin vládnout, pokoj na zemi nebude. Bude stále vyvolávat nové války, jak to činil až doposud. Tím, že Putin útočí na civilní cíle, se od něj odvrací stále více států.
Konečný Fr.
Rusko se brání agresi Západu. Na to má právo. Válka na Ukrajině je o chytrých a hloupých. Chytří jsou USA za které prolévají krev Ukrajinci, a USA také vydělávají na prodeji zbraní. Mezi ty hloupé patří EU a také naše vláda, protože za tu válku platíme pádem do chudoby. Nějaké řeči, že nás napadne lupič, jsou naprosto mimo.
pavel v
Kreml nepřipouští žádný scénář, ve kterém by Ukrajina existovala jako suverénní nezávislý stát. Jediným cílem je pro něj konečná likvidace „ukrajinské otázky“ jednou provždy, říká tajemník Rady národní bezpečnosti Ukrajiny Oleksij Danilov. Ilustruje na konkrétních krocích, jež Rusko realizuje jak na napadených a okupovaných územích, tak v rámci vnitřní politiky své země. V první řadě konstatuje, že Rusové zabíjejí vojáky i civilisty, včetně žen a dětí, jasným genocidním prvkům ale podle něj čelí zejména obyvatelstvo okupovaných oblastí na Ukrajině, se zvláštní pozorností věnovanou ukrajinským dětem a mládeži. To se děje jak v podobě jejich indoktrinace protiukrajinskými postoji v rámci vojenských polních táborů, lyceí a vojenské výchovy obecně, tak v podobě rusifikace vzdělávacího systému, ničení ukrajinských učebnic a jejich nahrazování ruskými vzdělávacími programy, a také nuceným přemisťováním dětí a mládeže na ruské území, kde jsou následně rusifikovány. Na druhé straně se pak Rusko snaží o zpřetrhání veškerých vazeb svých vlastních obyvatel na Ukrajinu, do něhož rovněž investuje nemalé prostředky.
Podle Danilova je ruská strategie jasná. Kreml se podle něj snaží rozdělit Ukrajinu na kousky, které bude postupně asimilovat s tím, že se jedná o dlouhodobý proces, jehož trvání je naplánováno na několik generací dopředu. Jeho důsledkem má být systematická likvidace Ukrajiny jako suverénního státu.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Podle mého musí svět Putina zastavit, stejně jako kdysi zastavil Hitlera. Dokud bude Putin vládnout, pokoj na zemi nebude. Bude stále vyvolávat nové války, jak to činil až doposud.“
Říkal Ježíš, že svět musí zastavit Tiberia? Říkal ap. Pavel, že svět musí zastavit Nerona? Ne. A pro křesťany jsou vzorem oni, nikoli tehdejší zéloté. Chcete-li však následovat fanatické zéloty, nevydávejte se lživě za křesťana. Křesťané totiž války tohoto světa nejsou povoláni soudit a jakkoli řešit.
pavel v
Pane Ašere,
císař Tiberius byl relativně rozumný panovník. Dbal na to, aby výběrčí daní své „klienty“ přespříliš neodírali. Nebyl výbojný. Při střetech s protivníky šetřil životy svých vojáků. Byl trpělivý a dával přednost diplomacii před válčením. Byl hospodárný – nestavěl si žádné pomníky. Nedovolil, aby byl uctíván jako bůh – servilita některých Římanů se mu protivila. Chtěl přenést rozhodování na římský senát. O křesťanech věděl, ale nepotlačoval je. Nebyl důvod, aby se proti němu křesťané bouřili. Srovnejte Tiberia se Stalinem. Stalin se nespokojil s daní, ale zabral lidem celý majetek, aby na něm byl každý ekonomicky závislý. Stalin si navíc dělal nárok na duši (svědomí) člověka. Jeho poddaní byli podrobeni vymývání mozku – Stalin rozhodoval o tom, co si smí myslet. Stalin rozhodoval o tom, co bude prohlášeno za pravdu. Psychický teror byl tak silný, že poddaným nevadilo, že Stalin „pravdu“ často mění podle své libovůle. Podobný styl převzal Putin. Jeho neoznačení vojáci obsadili Krym a Putin prohlásil, že s nimi nemá nic společného. Vzápětí tyto vojáky vyznamenal. Rusům tato flagrantní lež nevadila. Považují za normální, že „car“ určuje, co je pravda a že pravda se může změnit v pravý opak.
Také já jsem prožil svoje mládí jako život ve lži. Dnes takový život žijí Rusové. Myslíte si, že křesťané nemají na lež upozorňovat?
pavel v
pro Konečný Fr.
ad „Rusko se brání agresi Západu. Na to má právo. Válka na Ukrajině je o chytrých a hloupých. Chytří jsou USA za které prolévají krev Ukrajinci, a USA také vydělávají na prodeji zbraní. Mezi ty hloupé patří EU a také naše vláda, protože za tu válku platíme pádem do chudoby.“
—————————————————————
Jako černý humor dobrý. 🙂 🙂 🙂
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„císař Tiberius byl relativně rozumný panovník… Nebyl důvod, aby se proti němu křesťané bouřili. Srovnejte Tiberia se Stalinem.“
Zdá se, že máte o Tiberiovi poněkud zkreslené představy. Jeho chování si se Stalinovým totiž příliš nezadá. Tiberius byl nejen pokrytcem, masovým vrahem a lupičem, nýbrž neštítil se likvidovat ani své příbuzné, byl cizoložníkem, samcoložníkem a pedofilem, který pro ukojení svých zvrhlých choutek zneužíval i kojence. K tomu alespoň pár citátů:
„Nepokoje v lidu, jestliže již propukly velmi tvrdě potlačoval, rovněž však bedlivým mi opatřeními hleděl na zabránit jejich vzniku.“ (Suetonius III,37 in: Životopisy dvanácti císařů, Praha 1998, s. 170)
„Po návratu na ostrov přestal se vůbec starat o státní záležitosti. Tak již nikdy potom nedoplňoval soudcovské dekurie jezdců, nečinil změn ve vojenských tribunech, prefektech a správcích provincií, strpěl, aby byla Hispánie a Sýrie po několik let bez legátů z řad bývalých konsulů, nedbal, že do Arménie vpadli Parthové a že Moesii plenili Dákové a Sarmati, Gallie Germáni, což se dálo k ostudě říše a k jejímu nemenšímu nebezpečí.“ (Suetonius III,41, ibid. s. 172)
„Veřejnou štědrost ukázal všehovšudy dvakrát…Vojákům po zdvojnásobení toho, co jim v závěti odkázal Augustus, nikdy nic neuštědřil… Dokonce i veterány jen velmi zřídka pouštěl do výslužby, počítaje při stáří se smrtí, při smrti s úsporou peněz. Ani provinciím neulevil svou štědrostí, s výjimkou Asie, když tam byla města pobořena zemětřesením.“ (Suetonius III,48, ibid. s. 175-176)
„Jak měl ve zvyku zneužívat i vdaných paní, a to urozeného původu, vysvítá zvlášť jasně na osudu jakési Mallonie. Byla k němu uvedena, a když mu s naprostou vytrvalostí odpírala, že si cosi již dále nedá líbit, předhodil ji řemeslným žalobcům a ani na soudě neustal se jí dotazovat, zda se ještě zlobí. Nakonec opustivši soud vrhla se domů a proklála se mečem, hlasitě vyčítajíc nestoudnost úst ježatému a smrdutému starci.“ (Suetonius III,45, ibid. s. 174-175)
„Později postupem doby přešel přímo k loupení. Jak je dostatečně známo, dohnal obrovského boháče Gnaea Lentula Augura zastrašováním a trápením k sebevraždě a dokázal se stát jeho univerzálním dědicem… Rovněž parthského krále Vonóna, který byl vyhnán od svých lidí a s nesmírným pokladem se uchýlil do Antiochie jakoby v ochranu národa římského, dal lstivě okrást a zavraždit.“ (Suetonius III,49, ibid. s. 176-177)
„Kromě toho pod záminkou vážnosti a nápravy mravů, ve skutečnosti však spíše podle sklonů své vlastní povahy, vykonal mnoho tak zběsile a ukrutně, že i řada veršů mu jednak vytýkala přítomné, jednak ohlašovala budoucí pohromy: (…)
Zlatý Saturnův věk jsi, císaři, škaredě zvrátil: dokavad zdráv budeš ty, neskončí železný věk. Víno se protiví tomu, jenž výhradně po krvi žízní. Chtivě pije teď krev, víno jak popíjel dřív.“ (Suetonius III,59, ibid. s. 182-183)
„Brzy u něho propukly všechny druhy ukrutnosti a o látku k ní neměl nikdy nouzi. Zprvu začal pronásledovat důvěrné přátele a známé matčiny, pak svých vnuků a snašiny, posléze Seianovy… Vypisovat jednotlivě jeho ukrutné činy bylo by příliš zdlouhavé; postačí vypočítat jenom druhy jakožto příklady jeho zuřivosti. Žádný den, ani sváteční a posvěcený, neuplynul bez poprav; někteří byli potrestáni dokonce na Nový rok. Mnoho lidí bylo obžalováno a odsouzeno spolu s dětmi, ale také i od svých dětí. Byl vydán zákaz, že příbuzní nesmějí zachovávat smutek za popravené. Žalobcům byly ustanoveny obzvláštní odměny, někdy také svědkům. Nikdo z udavačů nebyl prohlášen za nehodna důvěry. Každé provinění bylo hodnoceno jako hrdelní zločin, i tehdy, když šlo o několik prostých slov. Jako zločin bylo vytýkáno básníkovi, že v tragédii vyplísnil Agamemnona; vytýkáno bylo i historikovi, že nazval Bruta a Cassia „posledními Římany“. Bylo hned zakročeno proti spisovatelům a jejich díla byla zničena, třeba již od několika let byla hodnocena kladně a předčítána dokonce za přítomnosti Augustovy. Některým uvězněným nejenom nebyla povolena útěcha studia v žaláři, nýbrž zakázáno i mluvit a rozmlouvat. Ti, kdož byli předvoláni, aby se hájili, dílem si doma zasadili smrtelné rány, jsouce si jisti odsouzením a chtějíce se vyhnout týrání a tupení, dílem uprostřed v radnici požili jedu; a přece s obvázanými ranami polomrtví a smrtelně sebou škubající byli ještě odvlékáni do žaláře. Mnozí z potrestaných byli pohozeni na gemonské schody a vláčeni hákem; jednoho dne jich bylo pohozeno a vláčeno dvacet, mezi nimi i ženy a děti. Protože podle starého obyčeje panny nesměly být uškrceny, byly nedospělé dívky zprvu katem zbavovány panenství a potom škrceny. Kdo chtěl dobrovolně umřít, byl násilím donucen žít. Tiberius totiž pokládal smrt za tak lehký trest, že když uslyšel o sebevraždě jednoho z obviněných, jménem Carnula, zvolal: „Carnulus mi unikl.“ A když ho při inspekci žalářů prosil kdosi o urychlené vykonání trestu, odpověděl mu: „Ještě jsem se s tebou nesmířil.“ Jeden bývalý konsul pojal do svých letopisů tento příběh: Na hojně navštívené hostině, jíž se vypravující osobně účastnil, náhle a nahlas se zeptal Tiberia jakýsi trpaslík, stojící u stolu mezi šašky, proč Paconius, obžalovaný pro urážku Veličenstva, tak dlouho je naživu. Tiberius sice ihned ho pokáral pro prostořekost, potom však za několik dní dopsal senátu, aby co nejdříve rozhodl o trestu Paconiově.“ (Suetonius III,61, ibid. s. 184-185)
„Na Capri se ukazuje jeho popravčí místo, kde dával odsouzence po dlouhém a vybraném mučení před svými zraky vrhat do moře, na němž několik námořníků rozbíjelo jejich zmučená těla tyčemi a vesly, aby v nikom nezůstala ani špetka života. Vymyslil si pak mezi jinými druhy také takové zvláštní mučení, že odsouzence zprvu lstivě obtížil vypitím hojného vína, pak náhle jim dal podvázat úd, aby jim mučivým zařezáváním tkanic a zadržováním moči působil rozpínavé bolesti. Kdyby Tiberia nebyla předešla smrt a kdyby ho také Thrasyllos, jak se tvrdí, úmyslně nebyl přiměl k tomu, aby některé popravy odsunul v naději na delší život, byl by povraždil ještě větší počet obětí a soudí se, že by nebyl ušetřil ani ostatních vnuků, protože i Gaia měl v podezření a Tiberiem pohrdal, že prý byl počat z cizoložství. Tento úsudek se neliší od pravdy, neboť opětovně sám říkával: „Šťastný Priamos, že přežil všechny své!“ (Suetonius III,62, ibid. s. 186)
„Nadto sužovaly jeho vyděšenou mysl ze všech stran rozmanité pomluvy, protože každý z odsouzenců mu vychrlil všechnu myslitelnou špínu do tváře anebo se postaral, aby byly hanopisy kladeny na sedadla senátorů v orchéstře. (…) Drásavý hanopis proti němu napsal dokonce i parthský král Artabános, vyčítal mu v něm vraždy příbuzných i přátel, netečnost a zhýralost, a doporučoval mu, aby co nejdříve dobrovolnou smrtí učinil zadost obrovské a zcela spravedlivé nenávisti občanstva.“ (Suetonius III,66, ibid. s. 188)
„Jeho smrtí se lid tak rozradostnil, že na první zprávu rozbíhajíce se jedni volali: „S Tiberiem do Tiberu!“, druzí se modlili k Matce Zemi a k podsvětním bohům, aby mrtvému dopřáli místa výhradně mezi bezbožníky. Opět jiní hrozili mrtvole hákem a gemonskými schody, jsouce roztrpčeni nejenom vzpomínkou na jeho někdejší ukrutnost, nýbrž i hnusností zcela čerstvou. Poněvadž totiž usnesením senátu bylo učiněno opatření, že se poprava odsouzených vždy odkládala na desátý den, stalo se náhodou, že poslední den některých nadešel teprve, když již došla zpráva o Tiberiově konci. Ti ovšem prosili za smilování, ale protože Gaius byl ještě mimo Řím a nebylo tu nikoho, na něhož by se bylo lze obrátit a jeho se dovolat, strážcové z obavy, aby se nedopustili něčeho proti rozkazu, je uškrtili a pohodili na gemonské schody. Vzrostlo tedy rozhořčení, jako by ještě i po smrti tyranově trvala jeho zuřivost.“ (Suetonius III,75, ibid. s. 193)
Takový člověk Vám připadá nějak kvalitativně odlišný od Stalina? A to jsem ještě necitoval explicitní pasáže o jeho sexuální zvrácenosti. Myslíte si, že kdyby v době Ježíšově namísto zločinného a pervezního Tiberia vládnul Stalin, tak by Ježíš Pilátovi řekl něco jiného, než mu říká v J 18:36? Zločinec jako zločinec, hříšník jako hříšník – nevidím mezi nimi žádný zásadní rozdíl…
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„O křesťanech věděl, ale nepotlačoval je. Nebyl důvod, aby se proti němu křesťané bouřili.“
Není mi známo, že by o křesťanech něco věděl již Tiberius, když ještě za Claudia nebyli patrně římskou mocí rozlišováni křesťané od židů:
„Židy (Claudius) vypudil z Říma, protože tam z podněcování Chréstova vytrvale tropili nepokoje.“ (Suetonius V,25, ibid. s. 262)
A Tacitus zmiňuje křesťany až v době Neronově.
Ovšem i kdyby Tiberius o křesťanech již něco věděl, těžko by s nimi jednal jinak než s židy a jinými cizozemskými kulty:
„ Cizozemské náboženské obřady, zvláště egyptské a židovské rituální zvyklosti, (Tiberius) zarazil donutiv ty, kdož lpěli na takové pověře, spálit náboženská roucha s veškerými příslušnými nástroji. Židovskou mládež pod záminkou vojenské služby rozptýlil do provincií s drsnějším podnebím, ostatní příslušníky téhož kmene nebo stoupence podobných směrů vykázal z Říma, pohroziv trvalým otroctvím těm, kdo by neuposlechli. Rovněž vypudil astrology, ale vyhnanství prominul těm, kteří prosili o milost a slibovali, že svého umění zanechají.“ (Suetonius III,36, ibid. s. 169-70)
Takže by je sotva toleroval…
Nero o nich ovšem už věděl a rozhodně je netoleroval, nechal je veřejně upalovat a jinak vraždit – a přesto se křesťané proti němu nebouřili. A za jeho kruté vlády pak dokonce ap. Pavel napsal list Římanům, kde uvádí, že není moci než od Boha a že ten, kdo se proti vládní moci bouří, protiví se Božímu zřízení a přivolává na sebe soud (Ř 13:1-2). Totéž by Pavel napsal i za vlády Stalina. U moci je totiž každý vládce jen z Boží vůle.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Také já jsem prožil svoje mládí jako život ve lži. Dnes takový život žijí Rusové. Myslíte si, že křesťané nemají na lež upozorňovat?“
Ano za minulého režimu jsme žili ve lži. V současném režimu však žijeme ve lži zrovna tak, jako jsme žili kdysi, ne-li ve lžích ještě horších. Takže nejen Rusové žijí ve lži. Ale když už máte za to, že křesťané mají na lži ve světě upozorňovat, upozorňujete veřejnost na to, že médii masivně šířené tvrzení, např. o tom, že „homosexualita“ je normální variantou sexuálního chování, je lež?
pavel v
Není pravdou, že dnes žijeme ve lži stejně jako za komunismu. Dnes je svoboda slova. Žádná cenzura nezakazuje pravdu.
Panu Ašerovi by prospěl ozdravný pobyt v Rusku, Číně či Severní Koreji.
pavel v
Tiberius
Tiberius se ujal vlády po smrti svého adoptivního otce 19. srpna 14 n. l. V průběhu svého principátu provedl úsporné hospodářské reformy, v rámci nichž naplnil státní pokladnu penězi. Současně ukončil politiku vojenské expanze a omezil se na obranu stávajících hranic
Autoři reprezentující senátorskou historiografii, především Tacitus a Suetonius, podrobují Tiberia silné kritice a závěr jeho období vykreslují v ponurých barvách. Nicméně moderní badatelé zrevidovali jeho negativní hodnocení a vyzdvihují ho jako svědomitého a uvážlivého politika.
Tiberius navázal na Augustovu konzervativní politiku zachování stávajících poměrů a stavěl na obdobných zásadách a principech, jimiž se oficiálně řídil jeho adoptivní otec a mezi nimiž vyzdvihoval především mírnost (clementia). Senát chtěl učinit partnerem své vlády, kvůli čemuž se jeho členům zpočátku snažil dopřát nejvyšší míru volnosti v jejich rozhodování. Všechny záležitosti konzultoval se senátory jako rovný s rovnými a nikterak nezakročoval, pokud při hlasování převážil názor rozporný s jeho vlastním. Když ho chtěli vyznamenat titulem imperator, nepřijal to, a stejně se zachoval i v případě titulu pater patriae („otec vlasti“).
Křesťanský historik Eusebios z Kaisareie ve svých Církevních dějinách poznamenává, že římský senát odmítl uznat křesťanského Boha, avšak Tiberius křesťany nijak nepronásledoval, čímž umožnil šíření jejich víry.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Tiberius
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Není pravdou, že dnes žijeme ve lži stejně jako za komunismu. Dnes je svoboda slova. Žádná cenzura nezakazuje pravdu.“
Co Vám na to tuto pošetilost mám odpovědět? Snad bych měl použít Vaše bohorovná slova. Tedy není pravdou, že není pravdou, že dnes žijeme ve lži stejně jako za komunismu. O svobodě slova dnes mi nic nemusíte nalhávat. Byl mně vymazán nespočet příspěvků a zrušena řada účtů na některých serverech. Takže mám bohatou osobní zkušenost s tou Vaší „svobodou slova“.
Napsal jste:
„Panu Ašerovi by prospěl ozdravný pobyt v Rusku, Číně či Severní Koreji.“
Já takový pobyt nepotřebuji, žil jsem dostatečně dlouho v ČSSR, takže to mohu srovnávat s dnešní dobou. Dnes jsme akorát médii bombardováni jen poněkud jinými lžemi než za socialismu.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Autoři reprezentující senátorskou historiografii, především Tacitus a Suetonius, podrobují Tiberia silné kritice a závěr jeho období vykreslují v ponurých barvách. Nicméně moderní badatelé zrevidovali jeho negativní hodnocení a vyzdvihují ho jako svědomitého a uvážlivého politika.“
Možná, že za 2000 let, pokud by tento svět ještě tak dlouho existoval, budoucí badatelé také zrevidují negativní hodnocení Stalina historiografy žijícími ve 20. a 21. století , tak jako nynější badatelé zrevidovali negativní hodnocení Tiberia uvedenými římskými historiografy žijícími v 1. a 2. století. Historie je tvárná dle momentálních náhledů jejích vykladačů.
Napsal jste:
„Křesťanský historik Eusebios z Kaisareie ve svých Církevních dějinách poznamenává, že římský senát odmítl uznat křesťanského Boha, avšak Tiberius křesťany nijak nepronásledoval, čímž umožnil šíření jejich víry.“
Eusebios to sice píše, avšak až téměř 300 let po Tiberiovi, přičemž se odvolává na cca o 100 let staršího Tertulliana, z jehož Apologetica cituje. Eusebiův popis Tiberiovy náklonnosti ke křesťanům je však spíše theologickým vysvětlením toho, proč se evangelium tak rychle rozšířilo, než popisem toho, co mohl Tiberius o křesťanech skutečně vědět a jaký k nim měl vztah:
„Tiberius, za jehož vlády přišlo na svět křesťanské jméno, když mu to bylo oznámeno z Palestiny, kde učení poprvé vystoupilo, oznámil to nejdříve senátu a veřejně přiznal, že se mu to učení líbí. Senát je však zamítl, poněvadž je neschválil. Tiberius zůstal při svém názoru a pohrozil žalobcům křesťanů smrtí“. Nebeská prozřetelnost mu to vnukla proto, aby slovo evangelia nebylo na začátku brzděno a mohlo se tak rozšířit po celém světě.“ (Eusebios: HE II,2)
Samotná Tertullianova zpráva o Tiberiovi zní:
„Tedy Tiberius, v jehož době vstoupilo na svět křesťanské jméno, když mu bylo oznámeno z palestinské Syrie, co se tam dozvěděli, sdělil to senátu a žádal o předběžné schválení. Senát to odmítl, poněvadž to neprošetřoval. Císař trval na svém rozhodnutí a hrozil, že Kristus přinese zkázu svým žalobcům. Ptejte se písemných záznamů a shledáte tam, že proti této vznikající sektě první zuřil mečem zvláště v Římě Nero. Cele se zasvětil nás zničit, a my se tím chlubíme. Kdo jej totiž zná, může vědět, že Nero odsoudil jakési veliké dobro.“ (Apologeticum V)
Podle zpráv Tacita a Suetonia, z nichž první zmiňuje povědomí o křesťanech až za Nerona, druhý možná už za Claudia (Chrestos), se nezdá pravděpodobné, že by se zpráva o nich donesla již Tiberiovi, když ještě za Claudia, je-li Suetoniovým Chrestem míněn Christus, Římané ještě ani pořádně nerozlišovali křesťany od židů. (I Tertullianus uvádí, že první, kdo se potýkal s křesťany byl až Nero.) Bylo by zvláštní, kdyby při absenci římské distinkce mezi těmito dvěma náboženskými směry byl Tiberius ke křesťanům, pokud by se o nich vůbec doslechl, tak benevolentní, jak popisuje Eusebios, když židy pronásledoval, jak vyplývá z citace Suetonia v mém předchozím příspěvku (Suetonius III,36).
Ovšem bez ohledu, jak krutým panovníkem Tiberius skutečně byl či nebyl, myslíte si, že kdyby v té době vládnul někdo jako Stalin, že by Ježíš či Pavel zaujímali jiný postoj k vládní moci, že by místo Božího království hlásali revoluci?
pavel v
Pane Ašere,
říkáte, že dnes máme stejnou cenzuru jako za bolševika a dokládáte to tvrzením, že vám byly smazány nějaké příspěvky na sociálních sítích. To však cenzura není. Nic vám nebrání založit vlastní internetové stránky a tam zveřejňovat své názory. Připusťme, že byste vlastní web založil a já bych na něm chtěl uveřejnit zprávu, že lžete. Měl byste povinnost můj názor zveřejnit?
Komunisté cenzurovali jakékoliv informace, které by ohrožovaly jejich vládu. Cenzuruje Fialova vláda nějaké vaše informace?
Promiňte, ale vaše informace, že míme stejnou cenzuru jako za komunistů je lež.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Pane Ašere, říkáte, že dnes máme stejnou cenzuru jako za bolševika a dokládáte to tvrzením, že vám byly smazány nějaké příspěvky na sociálních sítích. To však cenzura není… Promiňte, ale vaše informace, že míme stejnou cenzuru jako za komunistů je lež.“
Podsouváte mi lživě něco, co jsem nenapsal a proti tomu pak argumentujete. Já jsem přece nenapsal, že dnes máme stejnou cenzuru jako za bolševika, nýbrž že žijeme stále ve lži tak, jako jsme žili ve lži za bolševika.
Ale když už píšete o cenzuře, tak mně je jedno, zda mě cenzuruje přímo vláda nebo její servilní aktivističtí či jen ideologicky spříznění pohůnci v jednotlivých médiích, správci serverů, domén atd. Podstatné je, že svoboda slova, o které zde bájíte, je i dnes iluzorní a na tomto světě vždy bude…
A pokud Vám není známo nic o cenzurním počínání Fialovy vlády, přečtěte si laskavě právní rozbor ohledně zablokování tzv. dezinformačních webů v loňském roce:
„V minulých měsících některé subjekty, zajišťující fungování internetových stránek v České republice, reagovaly na usnesení vlády České republiky ze dne 25. února 2022 č. 127 (dále jen „usnesení“) zablokováním konkrétních internetových stránek označených za dezinformační [1]. Tato situace předestírá zásadní právní otázky ve vztahu k porušení zákazu cenzury stanoveného čl. 17 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
V bodě III usnesení vláda České republiky právně nezávazně vyzývá „všechny relevantní subjekty k přijetí potřebných opatření vedoucích k zamezení šíření nepravdivých a zavádějících informací v kybernetickém prostoru, které slouží k manipulování obyvatelstva České republiky směrem k ospravedlnění a schvalování aktuální ruské vojenské agrese vůči Ukrajině“. Za tímto účelem byla Národním centrem kybernetických operací označena zcela nepřezkoumatelným způsobem řada zpravodajských, komentátorských a dalších webů. (…)
Z právní analýzy naší advokátní kanceláře vyplývá, že k blokaci docházelo celkem na dvou úrovních, kdy některé z označených „dezinformačních“ webů byly blokovány přímo na úrovni národního správce domény .cz, další pak byly blokovány na základě individuálních rozhodnutí jednotlivých operátorů poskytujících internetové služby. (…)
Vláda je v mezi svých pravomocí oprávněna přijímat nadpoloviční většinou svých členů usnesení, která jsou závazná pro členy vlády, ministerstva a jiné správní orgány a orgány veřejné moci (viz ustanovení § 21 zákona č. 2/1969 Sb.). Takováto usnesení jsou v obecné rovině určitými interními normativními instrukcemi pro státní orgány, ale v žádném případě však nejsou právními předpisy, a zcela jistě nejsou obecně závaznými normativními akty. ZCELA JISTĚ VŠAK PŘEDSTAVUJÍ VÝKON STÁTNÍ MOCI.
Proto se zcela bez dalšího uplatní limitace výkonu státní moc článkem 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. V případě výzvy relevantním subjektům k přijetí opatření k zamezení nepravdivých a zavádějících informací v kybernetickém prostoru se však nejedná o případ, který by měl vymezené meze pro výkon státní moci, A VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY TEDY ZŘEJMĚ JEDNALA V ROZPORU S TÍMTO ČLÁNKEM 2 ODST. 2 LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD. (…)
Jinými slovy: Vláda ČR není zásadně žádným právním předpisem zmocněna k vydání takovéhoto usnesení, A TÍMTO USNESENÍM PŘEKROČILA LIMITY ČL. 2 ODST. 2 LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD. Takové usnesení není právně závazné pro soukromoprávní subjekty, které se jím tedy řídit nemusely, a bez dalšího blokovat tedy nemohly, NICMÉNĚ JE TAKOVÉ USNESENÍ STÁLE VÝKONEM STÁTNÍ MOCI.“
https://advokatnidenik.cz/2022/06/14/cenzura-po-cesku-aneb-blokovani-internetovych-stranek-a-cenzura-podle-listiny/