Jeden z mých pravidelných čtenářů a kritiků mi v diskusi o mém předposledním článku vyčetl, že vidím svět černobíle. Jiný z mých čtenářů se mě pokoušel zastat, načež se rozvinula diskuse mezi panem Jiřím Aronem a panem Petrem Adamcem, zda vidím svět černobíle nebo ne. Tématem, na kterém se to mělo ukázat, byla Evropská unie. Zatímco pan Aron je zřejmě toho názoru, že ji vidím spíše pozitivně, pan Adamec je názoru spíše opačného. Oba se odvolávali na mé předchozí články, přičemž pan Aron z nich usoudil, že vidím svět černobíle, kdežto pan Adamec, že nikoli.
Co se týče citací z mých článků, mají pravdu oba. Ano, skutečně jsem se – v některých věcech – vyjadřoval o EU pozitivně. Nemyslím si, že bych ji nějak „vynášel“, jak tvrdí pan Aron, ale v něčem ji vidím pozitivně, zejména ve srovnání s jinými civilizacemi, konkrétně s ruskou, čínskou a islámskou. A ano, pan Adamec má pravdu, kdysi jsem hlasoval proti našemu vstupu do EU a vidím na ní spoustu negativních věcí.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Stále znovu o pravdivosti Bible
Domnívám se, že už samotný vznik této diskuse je vyvrácením tvrzení, že vidím svět černobíle. Na EU – a na západní civilizaci jako celku – vidím věci pozitivní i negativní. Lze to nazvat černobílým viděním?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Spíše se mi zdá, že ho vidí černobíle řada mých spoluobčanů, a já se snažím o to, aby byli z tohoto černobílého vidění světa vyvedeni. Mám známé, kteří hovoří o „satanské EU“, a těm bych rád jejich mínění trochu zkomplikoval. Proto tvrdím, že západní civilizace je ze současných civilizací ta nejbezpečnější. Vím, že je asi těžko přesvědčím, jakkoli mi připadá kuriózní, že nevidí, že by v jiných civilizacích nemohli hlásat svá kritická, ba mnohdy až nenávistná stanoviska. Na druhé straně mi jeden vysoce inteligentní člověk, zastánce EU, nedávno napsal: „Pokládám konzervatismus a komunismus za podobně zrůdné ideologie.“ Zdá se mi, že tento člověk přes svou vysokou inteligenci vidí svět černobíle.
Domnívám se tedy, že svět nevidím černobíle, nicméně musím upozornit na to, že někdy se dostáváme do situace, kdy nám strukturované vidění okolního světa příliš nepomůže, a my musíme říci „ano“ nebo „ne“. Tak je tomu v současnosti s válkou na Ukrajině. V této válce nelze zůstat neutrální. Zůstat neutrální znamená souhlasit s tím, že Rusko Ukrajinu pohltí. Je možné zastávat proputinovský názor, že je to žádoucí a správné, nebo je možné přát Ukrajině svobodu a nezávislost a v jejím boji ji podporovat. Ano, takto černobílé to je. Střední cesta neexistuje.
Samozřejmě je možné tvářit se, jako by existovala. Tvrdit, že nás křesťanů se to netýká. Nebo že Ukrajina by se měla vzdát. Nebylo by ale poctivé tvářit se, že tato naše volba zůstane bez následků.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Rozchod s Jordanem Petersonem
Méně naléhavá otázka je, zda chodit k volbám. Jsou křesťané, kteří se odmítají ve věcech veřejných jakkoli angažovat a tuto angažovanost vidí jako snahu dosáhnout Božího království lidskými prostředky a snahami. Některým lidem mohu stokrát opakovat, že politiku a vůbec angažovanost ve věcech veřejných nevidím jako samospasitelnou a že si dobře uvědomuji, že až přijde Pán, bude náhle všechno jinak. Ovšem i nechození k volbám je politický postoj, který má určité následky. Je to méně vyhrocené než válka na Ukrajině, ale nejde o zanedbatelnou záležitost. Pokud někdo nechodí k volbám s tím, že politika je špinavá věc, měl by si uvědomit, že odmítnutím své angažovanosti tuto oblast přenechává špinavým lidem, nebo že je alespoň posiluje. Ano, je to postoj, který zaujímali a zaujímají i někteří šlechetní lidé. Například můj oblíbený Jan Karafiát, známý jako autor Broučků a k naší škodě méně známý jako skvělý kazatel, za první republiky raději zaplatil pokutu, než aby šel k volbám (volby byly za první republiky povinné). Za méně šlechetné ovšem považuji skutečnost, že v účasti na volbách bránil své hospodyni, nicméně pokutu za ni nezaplatil.
Svět je komplikovaný a rozhodně není černobílý. A my nejsme ušetřeni voleb, které nebývají vždy snadné. Hledejme nejprve Boží království a jeho spravedlnost. A počítejme s tím, že se čas od času dostaneme do situace, kdy bude třeba říci buď „ano“ nebo „ne“.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 23. srpna 2022 Foto:
73 Komentáře
Karel Krejčí
Bratře Drápale,
obávám se, že si poněkud nerozumíme. Zbavit se totiž černobílého vidění není tak snadné a to ze zásadního principu. Tím principem totiž je, zda o věcech rozhodujeme pouze my, buď jako jednotlivec nebo jako skupina, kolektiv a pod., na základě našich duševních schopností, které jsou nám dány. Nepochybně však na základě omezených schopností, což potvrzuje apoštol Pavel a čímž se nevyhnutelně dostáváme do pozice chybujících. A právě apoštol Pavel o sobě prohlašuje v jeho duchovní cestě, dosažení tohoto stavu: „Už nežiji já, ale žije ve mě Kristus“. Pokud je to pravda a on se plně ve svém nitru nechal vést Kristovým hlasem, pak byl vysvobozen posuzovat dění, věci, události černobílým viděním, ale že věci jsou tak, jak jsou. To však ale ještě vůbec neznamená, jak nepochybně mnohé „vyzvedne ze židle“, že je všechno z Božího i našeho pohledu správné a bezchybné. Ale je to tak. A jak si můžeme nárokovat Pravdu a být si jí jisti, pokud nejsme vedeni Duchem svatým – Duchem Pravdy?
Ne bratře Drápale, vysvobození z černobílého vidění světa není tak jednoduché jak si představujete a ani vlastní cesta, která k němu vede.
Eva Hájková
Podle mého názoru se černobílým viděním světa míní zjednodušování. Bez zjednodušování ale nelze vyjádřit složitost reality, která nás obklopuje. Někdo si myslí, že píše objektivně – tak, jak věci jsou. Ve skutečnosti se člověk vyjadřuje většinou tak, jak se mu věci jeví. Jak se jeví jemu. Takže do toho vkládá i své pocity (což jsou vlastně city). Nevěřím, že někdo dokáže být tak objektivní, že by své pocity mohl úplně ignorovat.
pavel v
to Eva Hájková
Máte svatou pravdu. Nikdo na světě se nedokáže vyjadřovat zcela nestranně. Může se však o to pokoušet. Příkladem takového intelektuálně poctivého člověka je autor tohoto blogu. On uvádí argumenty svých oponentů a snaží se s nimi vypořádat. Jeho vyjadřování je jasné – neumožňuje dvojí výklad. Zkuste je porovnat s jeho stálými oponenty Aronem a Krejčím. Ti ho kritizují co řekl špatně, aniž by řekli, jak je to podle nich správně. Z jejich slov čiší neupřímnost.
Jiří Aron
Pane Drápale Vaše názory vyznívají nejen v tom Vašem předposledním článku opravdu jako černobílé.
Např. Váš bod 3, kdy tvrdíte, že s Ruskem se nedá vyjednávat. Opravdu? Jsem přesvědčen, že to byla neochota západních politiků vyjednávat ohledně vyzbrojování Ukrajiny dálkovými raketami nebo o členství Ukrajiny v NATO. Nebo o právech na sebeurčení ruské menšiny na Ukrajině (jež je ve východní části v podstatě většinou), aby o nich nerozhodoval jen Západ či západní Ukrajina. Pokud mohli mít autonomii Kosované, proč ji nemohla mít ruská východní Ukrajina, proč Slováci či Slovinci ano (souhlasím) ale proč to stejné vadí u Krymu? Ta neochota vyjednávat, myslím že je oboustranná, vedla k válce a vede k dalšímu pokračování války.
Vaše myšlení je opravdu černobílé, další příklady už z tohoto článku:
– To, že západní civilizace je v mnoha ohledech nejlepší, to ještě neznamená, že není prolezlá nepravostmi, že je snad dobrá. Co když současné události jsou projevem Božích soudů nad Západem. Izrael Boží soud zničil pomocí Chaldejců, kteří žili ještě bezbožněji, než Izraelci. Bůh tehdy nechal tu horší civilizaci zvítězit – dočasně – nad lepší civilizací. Prorok Jeremiáš tenkrát varoval bojechtivé spoluobčany, že Bůh stojí proti nim na straně protivníka. Jeremiáš 21.
– Cituji Vás: „my musíme říci „ano“ nebo „ne““. Opakem tohoto čb vidění je říci třeba „ano, ale“ a „ne, je však nutno upozornit, že…“
– Jediným výsledkem nemusí být to, že Rusko Ukrajinu pohltí. Vidíte to černobíle. Kompromis je špatný a je válka více než mír? Jediným řešením války nemusí být totální zničení protivníka.
– Vyjednávat o míru není totéž, co vzdát se. Vidíte to černobíle.
Dobře to napsala paní Hájková – člověk píše tak, jak se jeví jemu a přitom si myslí, že je objektivní.
Už několikrát mne napadlo, že Vaše hořkost a neodpuštění vůči Rusku snad může mít kořeny v neodpuštění toho, že jste po roce 68 strávil nuceně několik let v kotelně. Tehdejší viníci (a nebyli to Rusové, ale mezinárodní komunismus – Češi a Slováci napsali požádali Sovětský svaz a jeho spojence o pomoc) ti jsou po smrti a Vy stále chcete, aby synové pykali za své otce. Líbí se toto Bohu? Jak sám uzavíráte, hledejme nejprve Boží království a jeho spravedlnost.
Realtoltek
Velká evropská revoluce se blíží a s ní pád Bruselské babylonské věže…
Olga Nedbalová
Zajímavé je, že Kristus nikdy neřešil světskou politiku. Klidně povolává celníka Matouše. Patřil k lidem, o nichž si Židé mysleli jen to nejhorší, protože vybírali daně, peníze předávali Římanům a část z nich si nechávali do vlastní kapsy. Prodávali tak svobodu své vlasti, a proto je lidé nenáviděli. Považovali je za zrádce vlasti. Na druhou stranu je Ježíš velmi přísný na kněží. Na ty, jež měli lid vést k Bohu a místo toho vedli lidi do zkázy. Zpřevrací stoly směnárníků v Božím chrámě, nazývá kněží plemenem zmijím, říká jim, že jejich otec je ďábel.
Jako nebezpečné tedy nespatřuje zástupce světské politiky, ale varuje před falešnými pastýři. Proto nelze říci, která z politických stran (a zde lze řadit i EU jako nástroj regionální politiky) je v souladu s Ježíšovým učením. Ostatně strana ani její idea nemůžou být hříšníky, nebo naopak následovníky Krista, už z principu. Hříšník je vždy jedinec, taktéž následovat Krista může jen člověk jako fyzická osoba. Strana, instituce (tedy i EU) jako právnická osoba jen těžko. Něco jiného je samozřejmě církev, ale toto téma by bylo na samostatný článek. Osobně jako velmi nebezpečný jev sleduji stádnost. Jednotlivec ztrácí svůj názor, morální zábrany a stává se součásti masy. Křičí ukřižuj, soudí hlava nehlava. Všichni cikáni, všichni Ukrajinci, všichni Rusové, všichni Židé. Ježíš je úplně jiný. Sklání se individuálně k hříšníkovi, odpouští a dává život věčný. Každému jednotlivě. A černobílé vidění světa? Ne každý politik je zloděj, ne každý cikán je příživník, ne každý Rus je válečný zločinec. Ale pozor, svět přesto Ježíš rozděluje. A to dost jasně na ty, co přijmou Ježíše jako svého Pána a Spasitele a na ty, co si zvolí za pána toho Zlého. Zde nelze rozmělňovat hranice, rozšiřovat cestu (aby nebyla tak úzká) nebo tvrdit, že lze mít dva pány. Tady je to skutečně buď a nebo.
Konečný Fr.
Na EU jsou věci negativní i pozitivní. Stejně jako za minulého režimu – strašná padesátá léta, ale postavil se Orlík, Žďákovský most, NHKG Ostrava , metro atd. Zemědělství bylo na slušné úrovni. Všechno na světě je složité, ale abychom se v tom vyznali, tak je třeba si to někdy udělat černobílé. Černé jsou USA, bílé Rusko, jako když se hrajou šachy. Nedělejme jednoduché věci složitými. Západní civilizace skončila v 18.století, ale stále ji nazýváme nesprávně západní. Také označení euroatlantická civilizace není zcela správné. Správné označení je atlantická civilizace, protože se zrodila v přístavech v Holadsku, Belgii, dále Londýn a po 2.sv.válce vedoucí úlohu převzali USA. Tento svět je řízen mocí ekonomickou a politici jsou jejich tlumočníci a tak by to být nemělo.
Nenávist nebo láska, střední cesta neexistuje. Přeji Ukrajincům svobodu stejně jako Rusům. Ukrajinci dostali svobodu a možná mohli být dneska prosperující, bohatou zemí. Možná si volili špatné představitele. U nás jsme si zvolili dobře, protože politici slibovali změnu a to také splnili. Ještě by tu byla jedna cesta pro Ukrajinu – co kdy Ukrajinci začali Rusy milovat. Třeba by se něco změnilo.
pavel v
Pane Arone,
v Budapešťském memorandu se Rusko zavázalo respektovat ukrajinskou nezávislost a suverenitu v rozmezí tehdy platných státních hranic, zdržet se hrozby silou nebo použití síly proti Ukrajině, zdržet se použití ekonomického nátlaku na Ukrajinu ve snaze ovlivnit její politické směřování, zdržet se použití jaderných zbraní proti Ukrajině, řešit případné použití jaderných zbraní vůči Ukrajině na půdě Rady Bezpečnosti OSN či vzájemně konzultovat vzniklé nejasnosti ohledně zmíněných záruk.
Jestliže tedy Rusko pošlapalo dohody, které podepsalo, jaký smysl by mělo s ním do budoucna jednat, když víte, že dohody nedodržuje? Pan Drápal má naprostou pravdu, kdy říká, že se s Ruskem nedá vyjednávat. Byla by to ztráta času.
Vysvětlete mi, prosím, proč by vyjednávání měla iniciovat Ukrajina? Proč ne Rusové?
Vysvětlete mi, proč by Ukrajina neměla mít „dálkové rakety“, když Rusové jich mají přehršel?
Vysvětlete mi, proč by Ukrajina neměla vstoupit do NATO, když má na svých západních hranicích agresivní mocnost, která historicky nedávno podnikla invazi do Čečny, Jižní Osetie, na Krym, do Sýrie a na Ukrajinu? Není kterýkoliv stát sousedící s Ruskem existenčně ohrožen?
Proč si myslíte, že NATO ohrožuje Rusko, když je mohlo mnohem snadněji přemoci v době, kdy se samovolně rozpadl Sovětský svaz, který se Západem prohrál závody ve zbrojení?
Proč mohli mít právo na sebeurčení Kosované? Protože je Srbové utiskovali, totiž vyháněli z jejich domovů. 800000 Albánců bylo Srbskou armádou přinuceno k opuštění země, než zasáhlo NATO. Kvůli nenávisti Srbů neměli Kosovští Albánci pod srbskou vládou žádnou perspektivu. Vyháněla Ukrajina etnické Rusy z Krymu či z Donbasu?
Vysvětlete, proč bychom měli Rusům odpouštět vraždění Ukrajinců, jako například v Buči? Co myslíte, měli bychom odpustit zločincům a pustit je na svobodu z našich věznic? Měli bychom nacistům odpustit holokaust? Takto byste si představoval hledání Božího království a jeho spravedlnosti?
Olga Nedbalová
Často se zde také v diskuzích probírá i to, že dnes máme demokracii, tudíž je úplně jiná situace než za dob Ježíše. Upřímně, nemyslím, že kdyby Ježíš žil v dnešní době, horlil by pro jakoukoliv politickou stranu. Pořád by byl zástupce Svého Otce zde na zemi. V poslední době jsem se vrátila k poslechu písní Karla Kryla. Napsal jich spousty, některé se občas hrají nejčastěji asi píseň Morituri te salutant, která je melodická a asi stravitelná pro světské publikum. Výjimečně píseň Děkuji (za mě krásná modlitba). Zapření Petrovo je zřejmě pro nevěřící úplně mimo mísu, nicméně pro nás křesťany je to velmi přínosná píseň. Ona zkušenost se zapřením Krista se může týkat kohokoliv z nás a je velmi důležité si uvědomit, kdy Krista zapíráme. Pokud u toho ještě polykáme slzy, tak je to pořád nadějné. Pokud zapíráme a nevíme o tom, je to problém. A můžeme se při tom i ohánět námitkou, že teď je přece jiná doba než byla za dob, kdy Ježíš chodil po zemi. Ale píseň Demokracie se nehraje prakticky vůbec. Přemýšlela jsem nad tím proč. A myslím si, že slova té písně nevyhovují většině politiků ani dnes. Šmelináři (Babiš) si hrají na spasitele a chtějí dělat pořádky ve zkorumpované politice. To je paradox, člověk, který většinu majetku získal nepoctivě, díky své vazbě na STB, je najednou křišťálově čistý. A copak naši demokraté, třeba z ODS? Bohužel nejsou o nic lepší. V rámci dobrých vztahů mhouří oči nad nekalými praktikami v komunální politice a pak je to samá kauza typu Stoka, Pražský dopravní podnik atd. Ostatně starý Redl byl již za komunistů šmelinář a ve Zlíně to bylo o něm všeobecně známé. Žádný poctivý podnikatel. Přidávám text písně demokracie a také odkaz na samotnou píseň. Zkuste se podívat Karlu Krylovi do tváře. Na tváři má lehký pobavený úsměv, ale v očích má obrovský smutek. Určitě tu píseň nezpíval s lehkostí. Krvácelo mu srdce. Jestli tady s námi v současnosti žili proroci, Karla Kryla bych zařadila na seznam adeptů. Odkaz na píseň https://www.youtube.com/watch?v=_1qqFvEQ42o
Demokracie
Demokracie rozkvétá byť s kosmetickou vadou
Ti, kteří kradli po léta dnes dvojnásobně kradou
Ti, kdo nás léta týrali nás vyhazují z práce
A z těch kdo pravdu zpívali dnes nadělali zrádce
Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce
A z těch kdo pravdu zpívali dnes nadělali zrádce
Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky
Brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky
Farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky
My nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky
Farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky
My nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky
Demokracie zavládla zpívá nám Gott a Walda
Zbaštíme sóju bez sádla u strejdy Mcdonalda
Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem
Pod střechou velký partaje se u koryta sejdem
Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem
Pod střechou jedný partaje se u koryta sejdem
Demokracie pánuje od Aše po Humenné
Samet i něha v pánu je a zuby vylomenné
Dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí
Zaujímáme postoje místo abychom stáli
Dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí
Zaujímáme postoje místo abychom stáli
Demokracie dozrává do žaludečních vředů
Bez poctivosti bez práva a hlavně bez ohledů
A je to mýlka soukromá snad optického klamu
Že místo srdce břicho má
A místo duše tlamu
Olga Nedbalová
A ještě poznámka k výroku autora:
„Pokládám konzervatismus a komunismus za podobně zrůdné ideologie.“ Zdá se mi, že tento člověk přes svou vysokou inteligenci vidí svět černobíle.
Může být vůbec nějaké světské řešení řízení lidské společnosti rovno tomu Božímu? V žádném případě. Proto končí Písmo tak, jak končí. Každá lidská ideologie má totiž v sobě skrytých několik háčků. Prosazuje dobro většiny a přitom se musí vždy obětovat nějaká menšina. Pracuje s člověkem jako s jedincem, který je sám o sobě schopen dobra. Snaží se o komplexnost, začne přitom zjednodušovat a už tu máme stádo. Pár příkladů – 30. 9. 1938, aby nezačala válka, obětujeme jeden stát. 11. 2. 1945 Jaltská konference – aby se vlk nažral a koza zůstala celá, rozdělíme svět na západ a východ bez toho, aniž bychom se dotyčných zeptali, kde vlastně chtějí žít. Odsun Němců po válce – kolektivní vina. Procesy v 50. letech – najdeme viníka, toho potrestáme a pak už budeme se zpěvem na rtech budovat lepší společnost. Rok 1968 – nemůžeme přece zrušit plody Jaltské konference, takže obětujeme východní státy. Rok 1989 – viz. píseň Karla Kryla a krásný příklad, jak špatné je být PRAGMATICKÝ A KONZERVATIVNÍ!
A co nám říká náš Spasitel Ježíš Kristus. 1) všichni jsme hříšní a jsme ovládáni zlem, dokud nám Duch Svatý neotevře oči a my přijmeme Ježíše Krista. 2) Jediná možnost spasení pro tento svět spočívá v přijetí Ježíše Krista. 3) Klid by na tomto světě nastal, pokud by přijali všichni Ježíše Krista – tato situace ale nenastane, vždy se najdou lidé, kteří se nechají ovládat tím zlým.
Pak křesťan, místo aby sděloval světu tyto základní pravdy, horlí pro to, že důležitější je vlastně zvolit toho správného politika. Podporovat tu „správnou“ ideologii. Takže spasen nebude následovník Krista, ale volič té správné strany. Pak se dozvídáme perly typu: Putin je spasitel/antikrist, Trump je pomazaný vládce, SPD/ODS/ANO/KDU je vlastně ta správná křesťanská strana atd. Kdepak, nic z toho není pravda. Spasitel je jedině Ježíš Kristus a co Antikrist?. Dle mého úsudku to bude někdo, kdo se skutečně postaví proti Kristu. Nebude to jen světský politik a EU už vůbec ne. Většina politiků dnešního světa vůbec ani Krista nezná, tak jak se může proti němu stavět? To bychom nahrávali tomu zlému do karet. Ano, světské ideologie svádí lidi z té správné cesty, ale to není přece žádný nový objev. Tak je to psáno v Písmu. Proto máme vše prověřovat, zkoumat a neskočit hned po prvním spasiteli, který se nám nabídne. A nepodceňujme nepřítele viz. 1. Petrův, 5:8, Efezským 6:11-18, Matouš 10:16.
Jiří Aron
K černobílému komentáři pana Pavla.
Nevidím tuto válku jako souboj dobra a zla, jako třeba Vy a pan Drápal.
Přijde mi z toho, co píšete, že máte i o mně stejnou představu, jen jste obrátil znaménka plus a mínus u válčících stran. Dvě oblíbené barvy?
Násilí se dopouštějí obě strany a stejně tak bylo i před válkou. Obě, ne jen jedna strana musí být ochotny vyjednávat a odpouštět. Více raket a peněz do zbraní nebo členství v NATO pokoj nepřinese. Pokud nebude jednání o míru, bude se bojovat dál. Nelíbí se mi to.
Karel Krejčí
Paní Nedbalová,
Kryl měl dar vidět špínu a „kouzlo“ politiky a též dar pro její zhudebněnou kritiku. V podstatě je to však snílské, protože tudy ta opravdová cesta nevede. Možná, že mnoha lidem připomněl neradostnou situaci, v jaké se společnost nachází, ale ve skutečnosti právě on zřetelně poukazoval na černobílý svět. Jak už jsem se mnohokrát vyjádřil, kontrasty tohoto světa si vytváříme každý sám v sobě, což je jeden způsob a druhý způsob je přejímání kontrastů od okolí, sdělovacích prostředků atd. Pouze Boží království je bez kontrastů, kdy si uvědomujeme, žijeme a spoléháme na absolutní Boží moc.
Karel Krejčí
Pane Pavle V:,
nedávno jste se velice pohoršil, když jsem vás spojil s černobílým viděním, stejně jako br. Drápala. Klidně pište dál, je to plně Vaše věc, ale možná by bylo dobré si uvědomit, že v tom černobílém vidění vesele a aktivně pokračujete Vy sám například otázkami, které kladete panu Aronovi. Pane Pavle V., opravdu není lehké si podstatu tohoto černobílé vidění sám u sebe uvědomit. Ale „díky“ jemu, je alespoň o čem psát …
Jan Horálek
Upozorňuji, že autor uvádí nesprávné informace o Janu Karafiátovi, kterého se tímto zastávám. Jan Karafiát opravdu za první republiky nechodil k volbám (důvodem bylo, že volby se konaly v neděli a on nechtěl volit v den Páně – považoval by to za překročení Božího slova). Pokutu za to ovšem platit nemusel, protože mu bylo již přes 70 let (a pokuta se na něj nevztahovala). K volbám nechodila ani jeho hospodyně (přičemž pochybuji, že by ji k tomu Karafiát „nutil“) a ta pokutu opakovaně platit musela, nicméně Jan Karafiát za ni pokutu vždy zaplatil. Zdroj: Jan Karafiát, Paměti spisovatele Broučků V., 1928, str. 338-339.
Žádám proto autora článku o opravu nepravdivé informace.
pavel v
Paní Olgo,
řekl bych, že Karel Kryl byl prorok. Jiné označení pro proroka je vidoucí. To je člověk, který vidí pod povrch věcí a který říká pravdu vhod či nevhod. Kryl opravdu viděl, co jiní neviděli. Krylovi vadilo, že převrat v roce 1989 byl proveden velmi nedůsledně, že viníci komunistických zločinů nebyli potrestáni.
Komunisté připravili v letech 1948 až 1956 o studia na 10 tisíc vysokoškoláků.
V roce 1951 dostal Sbor národní bezpečnosti rozkaz vytipovat obce, kde dojde ke tvrdým represím. Vše začalo 1. listopadu 1951, kdy vstoupila v platnost tajná směrnice „Akce kulak“. Během ní bylo až 4 000 kompletních rodin nuceně přesídleno do míst často velmi vzdálených původnímu bydlišti, ubytováno v nevhodných podmínkách a byl jim zakázán volný pohyb. Jejich domovy a hospodářství propadly komunisty ovládanému státu. roce 1951 dostal Sbor národní bezpečnosti rozkaz vytipovat obce, kde dojde ke tvrdým represím. Vše začalo 1. listopadu 1951, kdy vstoupila v platnost tajná směrnice „Akce kulak“. Během ní bylo až 4 000 kompletních rodin nuceně přesídleno do míst často velmi vzdálených původnímu bydlišti, ubytováno v nevhodných podmínkách a byl jim zakázán volný pohyb. Jejich domovy a hospodářství propadly komunisty ovládanému státu.
Zásah proti klášterům příslušníků největších mužských řeholních řádů proběhl v noci ze 13. na 14. dubna 1950. Kláštery byly během několika hodin obklíčeny a vzápětí obsazeny příslušníky Sboru národní bezpečnosti a Lidových milicí a 2 500 řeholníků se ráno ocitlo v internačních táborech. Během takzvané české „Bartolomějské noci“ a krátce po ní bylo vyrabováno, poničeno a posléze opuštěno na 219 řeholních domů. Komunisté odvezli 1,25 milionu knih a přes 2 000 obrazů a uměleckých předmětů. Do podzimu 1950 stejný osud v rámci „Akce Ř“ postihl i téměř 12 000 řeholnic.
Českoslovenští letci za druhé světové války sloužili jak na východní, tak na západní frontě. A všichni byli hned po skončení války s velkou slávou přivítáni v osvobozené republice. Z 2 500 Čechoslováků, kteří vstoupili do služeb britské RAF, jich pětina padla, pro ty ostatní si pak komunisté připravili postupnou likvidaci. Po únoru 1948 byli zbavováni pozic v armádě, hodností i vyznamenání. Mnozí byli souzeni a odsouzeni za údajnou špionáž a vlastizradu a posláni do vězení nebo pracovních táborů včetně uranových dolů. Jejich rodiny mezitím byly vyháněny z bytů, děti nesměly studovat. Řada se jich proto rozhodla pro útěk z republiky.
Podle ÚDV bylo v průběhu Komunistického režimu v Československu popraveno pro politické trestné činy 248 osob (247 mužů a Milada Horáková), asi 8000 osob zemřelo ve vězení a 450 při pokusu uprchnout přes železnou oponu.
Do vězení bylo z politických důvodů odsouzeno přes 205 000 lidí, do táborů nucených prací bylo bez soudu zařazeno asi 20 000 lidí a do Pomocných technických praporů z politických důvodů asi 22 000 osob.
Ještě v roce 1988 připravili komunisté o život politického vězně Pavla Wonku.
Nepotrestání komunistických zločinů byla obrovská chyba. Bylo to cosi podobného, jako kdyby vás někdo oloupil, zavraždil vám vaše blízké, ale soudce by řekl, že odpouštět je ušlechtilé a osvobodil by ho. Tak se stalo, že po roce 1989 byla udělena milost nebezpečným lidem se zločinnou náturou. Příkladem budiž otec hlavy zločinců v kauze Dozimetr Michala Redla. Tento otec byl vysokým funkcionářem a zahraničním kšeftmanem v JZD Slušovice. Byl také agentem StB. Po roce 1989 se stal podnikatelem. Využil za komunismu nakšeftované peníze a styky. Stal se rychle boháčem a začal dotovat politické strany, aby si je zavázal. Podobný je i Babišův příběh. Také on byl za komunistů pracovníkem zahraničního obchodu. Také on si ještě před rokem 1989 „nahospodařil“ slušnou sumu. Také on byl agentem StB. Také on dávno před nástupem do politiky získával vliv uplácením politiků. Jeho „přítelem“ byl například Stanislav Gross.
Karel Kryl v písni Demokracie říká, že bývalí komunisté nebyli důsledně odstaveni od moci. Kauza Dozimetr je ukázkou, jaká chyba to byla. Čeští komunisté byli zvláště po roce 1968 kolaboranti ruských teroristů. To je cosi podobného, jako když za protektorátu někteří Češi kolaborovali s nacisty. Každý z těch kolaborantů nesl svůj podíl viny, ale každý jinak velký. Proto nelze uplatnit kolektivní viny (nelze je hodit do jednoho pytle). Bylo by však záhodno vytvořit jejich seznam včetně jejich postavení v teroristickém režimu, aby si na ně každý občan mohl dát pozor. Mám mezi nimi své známé a z různých signálů vím, že necítí vinu za krvavý režim, který podporovali.
Souvisí popsané věci s vírou, kterou sdílíme? Podle mého velmi. Každý z nás by se měl snažit být, jako Karel Kryl, prorokem. Měli bychom se snažit vidět to, co davy nevidí nebo vidět nechtějí. Stejně jako Ježíš bychom měli kritizovat ve společnosti všechny ty svatoušky, co se tváří jako velcí obětavci, ale jejich jediným cílem je, zalíbit se davu – vlichotit se do jeho přízně, aby měli co největší preference a posléze i moc. Nebylo to snad před dvěma tisíci lety úplně stejné?
Adam Hladky
Tak Váš postoj „že ji [EU] vidím spíše pozitivně,“ a zároveň „kdysi jsem hlasoval proti našemu vstupu do EU a vidím na ní spoustu negativních věcí. “ je hodně ambivalentní.
Dan Drápal
Panu Horálkovi. Skutečně se omlouvám za nepravdivé informace o Janu Karafiátovi. Předpokládám, že máte pravdu – jeho Paměti teď nemám k dispozici. Informaci jsem měl z přednášky na teologické fakultě, kterou měl prof. F. M. Dobiáš. Moc rád jsem prof. Dobiáše neměl, na rozdíl od mnoha jiných profesorů. Ale nepředpokládal jsem, že by si něco takového vymyslel. Já jsem to jen papouškoval.
pavel v
Paní Olgo,
napsala jste: „A co nám říká náš Spasitel Ježíš Kristus. 1) všichni jsme hříšní a jsme ovládáni zlem, dokud nám Duch Svatý neotevře oči a my přijmeme Ježíše Krista. 2) Jediná možnost spasení pro tento svět spočívá v přijetí Ježíše Krista. 3) Klid by na tomto světě nastal, pokud by přijali všichni Ježíše Krista – tato situace ale nenastane, vždy se najdou lidé, kteří se nechají ovládat tím zlým. Pak křesťan, místo aby sděloval světu tyto základní pravdy, horlí pro to, že důležitější je vlastně zvolit toho správného politika. Podporovat tu „správnou“ ideologii. Takže spasen nebude následovník Krista, ale volič té správné strany.“
Ve třicetileté válce, při níž kvůli válečným útrapám poklesl počet obyvatel v Evropě o 1/3, se všechny válčící strany hlásily ke Kristu. Jak vidíte, ani všeobecné přijetí Krista vámi avizovaný klid nepřineslo. Proč? Nestačí se jen hlásit ke Kristu, ale je nutné podle Krista žít. Co znamená žít podle Krista? Je to na prvém místě milosrdenství k trpícím lidem – viz podobenství o milosrdném Samaritánovi a evangelium oposledním soudu (Matouš 25,31–46).
Naše dnešní vláda velkoryse přijala válečné uprchlíky z Ukrajiny a poskytla Ukrajině zbraně, aby se mohla bránit proti loupežnému přepadení Ruskem. To jsou skutky milosrdenství a proto svou vládu podporuji. Pro její skutky, ne pro její ideologii.
Naproti tomu se minulá vláda vyznamenala propagací sobectví, když odmítla přijmout byť jediného uprchlíka ze zemí, které byly uprchlíky proti své vůli zaplaveny. Sotva vám Duch svatý otevřel oči, pokud jste si toho sobectví nevšimla.
Takže volba té správné strany, která činí milosrdenství, může být cestou ke spasení.
Pokud by Rusko nenapadlo Ukrajinu, žádná válka by nebyla. Rusové by neměli moderní zbraně, kdyby jim Západ nedal elektronické čipy, které sami nedokážou vyrobit. To dokazuje, že Západ neměl nikdy v úmyslu vojensky ohrozit Rusko.
pavel v
Pane Arone,
na žádnou z mých otázek jste neodpověděl. Ukrajina byla napadena Ruskem, zabrala část jeho území, ale vy kladete na roveň loupežníka i jeho oběť. Takový názor může mít jen ničema.
Podotýkám, že za 22 let od vzniku Ruské federace a Ukrajiny Ruská federace nepodala jediný ofiiální protest, že na Ukrajině je špatně zacházeno s etnickými Rusy.
Olga Nedbalová
Pro pana Krejčího – ano, zřejmě máte pravdu v tom, že Karel Kryl z počátku měl černobílé vidění světa. Ale myslím, že texty jeho písní Děkuji, Zapření Petrovo ukazují na křesťana, který vzhlíží ke Kristu. Možná jeho víra ještě není úplně zralá, ale je na cestě. Což je téměř každý křesťan. K. Kryl umřel vcelku mladý, měl nedožitých 50 let. Poslední soud jeho víry samozřejmě patří do rukou Ježíše Krista. Ale za mě osobně byl K. Kryl příklad člověka, který se snaží Krista nezapírat. Bere si Boží slovo k srdci. Možná není dokonalý a ani si na dokonalého člověka nehraje. Volá, prosí, děkuje a to vše k Pánu našich životů.
Olga Nedbalová
Pro pana Pavla, možná by i stačilo, kdyby se bývalí komunisté, šmelináři atd. nepustili k politické moci a majetku. Ale bohužel se pragmaticky usoudilo, že je jedno, jaké morální kvality člověk má. Hlavně, že má rád peníze a je „úspěšný“ podnikatel. Jak velký rozdíl třeba proti T. Baťovi, který se dokázal z nuly dopracovat mezi světové podnikatele. Sledoval nové trendy, byl pracovitý, poctivý. To, co požadoval po zaměstnancích, sám dodržoval. A možná trochu zpět i poznámka k panu Krejčímu. Boží řešení – být dobrými správci, nebýt leniví, nelhat, nekrást, nepodvádět, nekrátit daně, nepodvádět partnera se velmi pozitivně odráží i do světa. I když svět Boha neuznává, přesto může těžit užitek z Božích řešení. Skutečně věřící člověk je pozitivní externalita a to dokonce i v ekonomickém slova smyslu. Ano, nemáme se bláhově upínat ke světu, ale to přece neznamená, že se naše víra nebude projevovat ve světě. Za mě jsem ráda za každého křesťana, který podniká (vím, že od něho dostanu to nejlepší a neošidí mě), zpívá (chválí písněmi Boha), je vědcem, lékařem (jeho vědecká práce je v souladu s Božími záměry), je politikem (nekrade, nelže) atd.
Jiří Aron
Pane Pavle dnes dopoledne mne přirovnáváte k loupežníku a ničemovi. To od Vás ale vůbec není hezké.
Po násilném Majdanu došlo k pokračování násilí tentokrát národnostnímu, v rámci Ukrajiny, mezi Rusy a Ukrajinci. Máte pravdu, že Ruská federace se ohledně např. Minských dohod chovala, že není jednou ze stran tohoto konfliktu. Určitě Rusko neudělalo všechno, aby válce zabránilo.
Opět máte jen dvě barvy, černou a bílou. Zlý loupežník a čistá nevinná lilie, jeho oběť.
Jiří Aron
Pardon, opravuji – přirovnáváte mne jen k ničemovi, loupežník je obrazem Ruska.
pavel v
to Jří Aron
Ano, konflikt mezi teroristou (Ruskem) a jeho obětí (Ukrajinou) je černobílý. Ukrajina se vůči Rusku nedopustila ničeho zlého, co by mohlo být důvodem k válečnému napadení. Pokud Ukrajinci vystupovali proti etnickým Rusům během Euromaidanu, pak pouze proti té části Rusů, kteří Ukrajinu zrazovali Rusku.
Stejně vystupovali Češi proti českým Němcům, kteří se po 1. světové válce vzbouřili proti české vládě. Němci českých zemí chtěli prosadit na základě zásady o sebeurčení připojení svých oblastí Deutschböhmen, Sudetenland, Böhmerwaldgau, Deutschsüdmähren k Rakousku (Německých Čech, Sudet, Šumavské župy, Německé jižní Moravy). 4. 3. 1919, vyzvali ke generální stávce. 3. 3. totiž došlo k nepokojům v Chebu s dvěma až čtyřmi (podle různých zdrojů) armádou zastřelenými Němci. Přes výzvy ministra obrany Václava Klofáče, který nabádal československé vojáky k „opatrnosti a klidu“, přikročilo vojsko po násilném strhávání vlajek a vyklízení ulic a náměstí od demonstrujícího obyvatelstva ve vícero městech k palbě do shromážděných civilistů, např. v Hostinném, Chebu, Kadani, Karlových Varech, Ústí nad Labem, Stříbře a v Šternberku. Celkem zahynulo 54 Němců českých zemí, mezi nimi i děti a mladiství, 104 bylo těžce zraněno (jiný údaj: 84). V Kadani použilo československé vojsko proti civilistům dokonce i kulomet s výsledkem: 22 mrtvých, mezi nimi i ženy a tři děti, 30 těžce zraněných.
pavel v
pro paní Olgu
napsala jste: „…možná by i stačilo, kdyby se bývalí komunisté, šmelináři atd. nepustili k politické moci a majetku. Ale bohužel se pragmaticky usoudilo, že je jedno, jaké morální kvality člověk má.“
Důvod byl jiný. Pokud někoho chcete omezit na jeho právech či majetku, musíte mu u soudu prokázat jeho provinění. Nebylo možné na základě kolektivní viny udělat z komunistů občany druhé kategorie, jako to kdysi udělali komunisté s podnikateli. Uskutečnit by se dalo souzení těch, kdo odpovídali za vraždy při útěku přes železnou oponu, za mučení, která prováděla StB…
V Klausově vládě byli bývalí komunisté jako Kočárník, Dlouhý atd. To je vysvětlení, proč ani největší komunističtí zločinci nebyli pohnáni k odpovědnosti. V Klausově vládě k tomu pochopitelně nebyla politická vůle.
Nejvyšší preference na prezidenta má Andrej Babiš, bývalý komunista a agent StB. Vidíte, že ani prostý lid nemá zájem dát věci do pořádku. Nemá na tom zájem ani věřící lid. Ten povětšinou říká: O politiku se nezajímám, není to ušlechtilé. Jinými slovy: Mě je to jedno, že příštím prezidentem bude bývalý agent StB.
Jiří Aron
P.S pardon, loupežníkem jste mínil Rusko ne mne
Olga Nedbalová
Pane Pavle, obávám se, že v dobách 30 leté války hodně křesťanů přijalo Krista pouze formálně. Nejsem si jistá, ale snad bylo povinné chození do kostela (nevolnictví). Jakou víru měl pán, takovou víru musel mít i poddaný. Lidé byli k víře nuceni, Krista nepřijímali dobrovolně, navíc v té době se hodně scházelo z podstaty původní víry prvotní církve. Myslím, že být křesťanem musí člověk chtít sám dobrovolně a ne na základě toho, že byl pokřtěn na základě vůle jeho pána.
Rozdíl mezi formální a živou vírou je ale zásadní meritum věci. Ježíšem bude přijat jen ten, kdo skutečně přijal Ježíše Krista. A to na základě křtu Duchem Svatým. Samozřejmě nevylučuji ani tradiční obřady křtu, vždyť Karel Kryl byl také „tradiční“ katolík, přesto se na něm projevovala živá víra. Myslím, že to je i to, proti čemu tu tak často horlíte. Tudíž že křesťan nejeví známky nesení Ovoce Ducha Svatého. Je jen formální věřící, v neděli do kostela, odříká pár modliteb, navenek se tváří ctnostně (tak jako farizej), ve skutečnosti je ale jeho neobrácené srdce plné hříchu a špatnosti. Takový neobrácený člověk pak často může podlehnout mámení zla a jde i za špatnou ideologií místo za Ježíšem Kristem. Volí Hitlera, protože jeho zlému srdci nabízí jednoduchá řešení. Pane Pavle, já si třeba myslím, že pan Krejčí ani pan Áron by z principu nevolili NSDAP, protože mají proměněné srdce. To, že Vás upozorňují na nebezpečí černo-bílého vidění, neznamená, že fandí černé straně.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, Babiše volit nebudu. Ale máte tip na jiného kandidáta, který bude morálně na výši? A kterému po čase nevypadnou kostlivci ze skříně?
pavel v
Paní Olgo, potvrdila jste to, o čem se vás již delší dobu snažím přesvědčit, že nestačí se jen přihlásit k Ježíši Kristu, ale že je nutné prakticky žít podle jeho zásad. To znamená konat skutky milosrdenství vůči trpícím. Například podporovat válkou zničenou Ukrajinu.
Nevím, zda by Aron a Krejčí volili NSDAP (Hitlera), ale jsem si téměř jist, že podporují Putina, což je novodobý Hitler. Proměněné srdce má autor, Dan Drápal, jehož Krejčí a Aron neustále odsuzují.
Olga Nedbalová
Dovolím si přidat malou poznámku pro všechny na zamyšlení. Často diskutuji s „nevěřícími“ lidmi o víře. Proč ty uvozovky? Většina z nich sice nevěří v Krista, ale věří v něco – v kosmickou energii, anděly, lidskou obětavost, v politika. Včera umřela zpěvačka Hana Zagorová. Její kolegové už jí posílají vzkazy do „nebíčka“ a má tam pozdravovat i Karla Gotta. V průběhu času křesťanství některých jedinců zdegenerovalo do formy lidové víry střihnuté pohanskými zvyky, doplněno vědeckými teoriemi o vesmírné energii a mimozemšťanech. Nechci, aby má poznámka vyzněla tak, že se těmto lidem vysmívám nebo jimi pohrdám. Spíše mě z toho všeho bolí srdce. Skutečně tito lidé mají jistotu spasení?
Paradoxně, pokud člověk vyzná na tomto světě víru v Ježíše Krista, často je napadán jako tmář. Lidé pak říkají: „Jak ten tvůj bůh může dopustit tolik zla? Ty mi tu vykládáš něco o víře, o světle a podívej se, kolik špatných věcí se dělo ve jménu víry, toho tvého Ježíše.“ Myslím, že nejsem sama, kdo má tuto zkušenost.
Bůh nabízí lidem jedinečnou šanci, poslal svého Jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl život věčný. A lidé touto šancí pohrdají. Nechtějí přiznat svůj podíl viny na stavu tohoto světa. Hledají viníky všude možně, jen ve svém srdci ne. Pokora se ve světě nenosí, za to pýcha se tu roztahuje.
Černobílé vidění světa ve smyslu rozdělení na světskou politiku, přehození odpovědnosti na strany (právnické osoby) nebo jiné lidi (politiky), je cestou do záhuby pro všechny tyto lidi. Já ne, to ten druhý. Já jsem přece dostatečně dobrý, takže u mě problém není.
Lidé nechápou svoji vinu a odpuštění Ježíše Krista. Nechápou, že Ježíš Kristus skutečně díky své smrti na kříži sejmul hříchy světa. Nechtějí přiznat, že všichni jsme byli hříšní a nikdo není bez viny. Politik Stanislav Gross nebyl také zrovna příkladem politika na vysoké morální úrovni. Nicméně ke konci svého života přijal Ježíše Krista a omluvil se všem za své viny. Jestli jeho omluva byla upřímná? To posoudí náš Pán, Ježíš Kristus. Ale je zajímavé, jak moc lidem vadilo, že Stanislavu Grossovi může Bůh odpustit. To je přece hrozná nespravedlnost! Ano, takový je náš Pán. Přijímá nezdárného syna, dá všem dělníkům stejnou mzdu, bez ohledu, zda pracovali od rána, poledne nebo přišli až navečer. Lidé, co nejvíce kritizují víru, pak často také šidí, tak nenápadně. Tu krátí daně, zajedou si na pole pro „pár“ pochutin, mají radost, když parkují na místě pro invalidy a nedostanou pokutu. Ale oni jsou přece ti dobří, kradou jenom politici. Skutečně?
Olga Nedbalová
Pane Pavle, proměněné srdce jistě může mít i autor Dan Drápal. Jenže proč tedy Písmo končí tak, jak končí? Proč není na konci Písma uvedeno, že na světě nastane pořádek, když si lidé si zvolí správného politika a přestanou páchat zlo?
Karel Krejci
Ještě bych si dovolil podotknout zcela zásadní skutečnost. Veškeré naše posuzování je černobílé. I ta největší snaha o co největší objektivitu a nezaujatost bude skládankou černé a bílé a to ještě velice relativní. Je to přesně podle Písma a tato černobílá diskuse to sama o sobě dokazuje. 🙂
Olga Nedbalová
Pane Pavle, asi se neshodneme. Já si myslím, že lidé tohoto světa potřebují primárně slyšet evangelium. Potřebují se prvně nechat proměnit Ježíšem Kristem a pak se mají řešit světské věci. Krásně to formuloval J. B. Irwin:
Dnes potřebuje lidstvo Boha stejně jako před 2000 lety. Lidé se nezměnili, šíří kolem sebe zlo, které ničí jednotlivce, rodiny i celé národy. Všichni jsme totiž v zajetí hříchu. Ale Bůh poslal na naši Zem svého Syna – Ježíše Krista, aby nás osvobodil. On chce proměnit naše životy, naše srdce. Přišel, abychom měli lásku, radost a pokoj. Jenom On může dát odpověď na problémy dnešního světa. Ježíš je naše naděje do budoucnosti.
Nikdo není jako Ježíš. Nikdo nečinil takové zázraky jako On. Byl za nás ukřižován, jeho krev byla vylita na odpuštění našich vin. A tím, že vstal z mrtvých, zvítězil i nad samotnou smrtí! Řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Bible, Janovo evangelium 14,6)
Poznal jsem, že stát se Božím dítětem je nejdůležitější v životě člověka. Když Ježíše poprosíte o odpuštění hříchů a pozvete ho aby řídil váš život, budete žít pod jeho ochranou a požehnáním. Také vy můžete být víc než pozemšťan, a přitom vůbec nemusíte vzlétnout do kosmu. To je moje poselství k vám. Neboť Bůh tak miloval malou modrou planetu, že poslal svého jednorozeného Syna – Ježíše Krista, aby ti, kdo v něho věří, měli věčný život a nezahynuli. Tento nový život je pro každého! Stačí v Ježíše věřit a přijmout jeho odpuštění.
„To, že chodil Ježíš Kristus po zemi,
znamená pro mne nekonečně víc
než to, že člověk chodil po měsíci.“
James B. Irwin
Olga Nedbalová
Ano, pane Krejčí. Máme velmi omezené schopnosti rozlišovat dobro a zlo, identifikovat skutečného přítele a skutečného nepřítele. Proto potřebujeme být citliví k evangeliu, jediné správné cestě pro člověka 🙂 My sami skutečně nerozsoudíme, jaké má člověk doopravdy srdce. Ale každý člověk si musí být vědom toho, že Ježíš Kristus jeho srdce zcela jistě dobře posoudí.
Eva Hájková
Každý člověk vidí svět trochu jinak a každý určitým způsobem zkresleně, podle specifického nastavení svého „já“, které ovlivňuje vnímání pravdy. Každý člověk má trochu jiné hodnoty (k nimž byl vychován nebo k nim nějakou zkušeností v životě došel). Každý vidí svůj kousek pravdy (který možná nevidí jiní lidé). Celou pravdu se všemi souvislostmi, okolnostmi, příčinami a následky, všechno to, co je lidem skryto (i to lidské srdce), vidí jen Bůh. Proto jen Boží pravda je celá pravda. Lidská pravda je vždycky jen částečná. Můžeme si myslet, že už jsme se té Boží pravdě přiblížili (když jsme Boží děti), ale můžeme se také mýlit.
pavel v
Paní Olgo,
píšete: „Já si myslím, že lidé tohoto světa potřebují primárně slyšet evangelium. Potřebují se prvně nechat proměnit Ježíšem Kristem a pak se mají řešit světské věci.“
Evangelium je o světských věcech. Evangelium je o lásce, lépe řečeno o milosrdenství vůči trpícím lidem. Evangelium nelze od světských věcí oddělit. Evangelium není o proklamacích. Pouhými řečmi nelze pro evangelium nikoho získat. Evangelium je o činech. Člověka proměníte jedině tak, že mu pomůžete v jeho trápení. Když bude vidět, že o evangeliu jen nemluvíte, ale skutečně podle něho žijete, je naděje, že proměníte jeho srdce. Když však takový člověk uvidí, že jste lhostejná k utrpení ve světě, protože pro vás jsou to světské věci, je zbytečné ho přesvědčovat.
Píšete: “ Máme velmi omezené schopnosti rozlišovat dobro a zlo…“.
Není tak těžké, rozlišit mezi dobrem a zlem. Válka na Ukrajině vůbec nemusela být, kdyby Rusko Ukrajinu nepřepadlo. To je jasné jak facka. Jestli se Rusku nelíbilo, že ukrajinští demonstranti sesadili demokraticky zvoleného proruského prezidenta, mělo Rusko tuto věc nejprve řešit na půdě OSN. Nemělo kvůli tomu vyvolávat válku. Ostatně po Euromaidanu proběhly na Ukrajině demokratické volby a Ukrajina má legitimní vládu. O Rusku se totéž říci nedá. Volby tam byly zmanipulovány jako u nás za komunistů. Putin vládne již čtvrté volební období, přestože Ústava dovolovala jen dvě.
26.8. jsem napsal, že Krejčí a Aron podporují Putina. Ani jeden se neohradil. To je snad dostatečné pro rozeznání dobra a zla, ne?
Petr Adamec
Když jsem takto zatažený do článku, cítím se povinován něco také napsat. Uznávám, že věci nejsou černobílé (osobně soudím, že podobně to vidí i autor Dan Drápal). Netroufán si rozhodovat, zda Ukrajina mohla dát větší míru samostatnosti převážně ruskojazyčným územím. Možná ano, možná ne. Jistě jejich politika vůči menšinám nebyla bez chybičky. Ukrajinci nejsou hrdinové bez smítka negativ. Rusové nejsou vrazi a fašisté bez jediného dobrého sklonu. Jsem ale pevně přesvědčený, že dohoda a vyjednání míru jsou v této situaci neproveditelné. A západ to nemá pod kontrolou. Není to tak, že stačilo chtít. Nebo že obě strany mohou kdykoli přestat válčit. A jsou obě morálně stejné. Pokud někdo myslí, že by stačilo aby američané něco rozhodli a stalo by se, jde o nesmysl a chybné vidění světa. Ve skutečnosti rozhodující jsou Ukrajinci a jejich odhodlání bojovat. Pro západ by bylo ekonomicky výhodnější, kdyby to Ukrajina na začátku prohrála, což západ většinově očekával.
Myslím, že p. Aron a Krejčí mne a D. Drápala (a Pavla V.)obviňuje z černobílého vidění světa, že Ukrajince a jejich boj podporujeme. Současně nejsou ochotni napsat jednoznačně, že oni ne. Pan Konečný to píše jasněji (mnoho komentářů dlouhou dobu)- jednoznačně podporuje Rusko a myslí, že je Rusko v právu, Ukrajinci potřebují jen objevit lásku k Rusku. Za mne jsem rád, že nejsme satelitem Ruska, máme kvůli západoevropské orientaci (a západ není bílý bez chybičky) značnou svobodu a prosperitu. Přeji totéž Ukrajině, pokud to většinově chtěji (a oni chtějí). Ruská agrese je pro mne nepřijatelná, bez ohledu na chyby Ukrajiny a nečernobílost. Podobně prvky genocidy, které Rusko provádí (odvlékání dětí…). Pokud pro někoho je nečernobílost argumentem pro nepodporu obrany Ukrajiny, nejde o nečernobílost, ale o jeho postoj volby. Rozhodně nevidím na takovém postoji něco duchovního. Jak už jsem psal v komentářích k minulému článku, přes to, že věci v životě nejsou černobílé, nepodporovat obranu proti Hitlerovu fašizmu bylo ve zpětném pohledu chybou. I když ani národnostní politika české 1. republiky nebyla bez chyby. V současné chvíli Putinův ruský fašizmus vede genocidní válku proti sousednímu národu. Mohli bychom podobně jako západ v roce 1938 nereagovat a mluvit o nečernobílosti a národnostní politice. Tehdy se to krutě nevyplatilo. Poučili jsme se nějak?
Karel Krejci
Paní Nedbalová,
jediná pravda je to, co je právě teď. K jejímu porozumění nám
slouží Duch svaty. Muzeme zajímavě psát a diskutovat o minulosti, přitomnosti a budoucnosti, ale nikdy to nebude celá pravda. Pravda je to, co je právě teď, bez našeho relativního komentáře a ať se nám to líbí nebo ne. Pravdu nelze dosáhnout žádným násilím ani nějakou meditaci nebo ucenim, ona prostě je a onou pravdouj je vira v Boží absolutní moc. Buď ji věříme nebo ne. Mezi tím nic není.
Jan Horálek
Jsem vděčný, že se bratr Dan Drápal omluvil za nepravdivé informace o Janu Karafiátovi. (Ještě bych čekal, že oprava bude uvedena přímo v článku či pod článkem, nikoli jen v diskusi, kterou si přečte málokdo.) Pro info a pro zajímavost z Karafiátových pamětí cituji:
„Stihly pak nás ještě r á n y, kterých jsme se nikdy nenadáli. Ať už to bylo jinak za císařství jakékoli, já jsem se v celém svém dlouhém životě těšil ú p l n é s v o b o d ě s v ě d o m í. Toť znamená: Nikdo mi nesměl p ř e k á ž e t, když se mi to stalo v ě c í s v ě d o m í, abych ostříhal z ř e t e l n é p ř i k á z á n í B o ž í. Aniž se mi kdy v úřední mé službě vyskytl jediný případ, aby kterýkoli náš bohabojný člověk byl za to vládou pokutován, nerci-li žalářován, že svědomitě světil den Páně. …
V republice však jsme jinak dopadli. Národní shromáždění odhlasovalo, že se veřejné volby mají konat v d e n P á n ě, nic se neohlížejíc, že jsou v republice také lidé, kteří v neděli p r o s v ě d o m í k žádné světské volbě jít nemohou, a nepůjdou. Tím se bohabojní, bezúhonní lidé, (ti nejlepší republikáni), předně z b a v o v a l i s v o b o d y s v ě d o m í, kterou z a c í s a ř s t v í m ě l i p o p r á v u; neboť hned prvním paragrafem církevního zřízení, to jest říšského zákonníku, se jim zaručovala volnost spravovat se „učením i příklady Slova Božího“. – Za druhé se tito bezúhonní lidé z b a v o v a l i v o l e b n í h o p r á v a; neboť se p r o t i všem dosavadním pořádkům veřejné volby zařídily tak, že oni se jich zúčastniti n e m o h o u. – A za třetí ti nejlepší republikáni se v republice p o k u t u j í a n e b i ž a l a ř u j í, když se oni těch voleb v den Páně nezúčastní; neboť republika rozumí nedělním volbám tak, ž e s e j i c h k a ž d ý o b č a n z ú č a s t n i t i m u s í.
Já jsem arci v neděli nevolil, mne však oni za to pokutovat nemohli, protože jsem již byl přes 70 let starý. Ale mou hospodyni oni z a t o u ž d v a k r á t p o k u t o v a l i, ž e o d e p ř e l a v o l i t v d e n P á n ě. Ona sice zadala rekurs (který jsem já vypracoval, ona pak jen podepsala): Že vždyť my rádi vrchnost posloucháme, ale j e n o m t a k, j a k n á s k t o m u v e d e S l o v o B o ž í. Onoť pak praví: „Pomni na den sobotní, abys jej světil. N e b u d e š d ě l a t i ž á d n é h o d í l a.“ 2. Mojž. 20, 8. 10. Jinde pak: „V í c e s l u š í p o s l o u c h a t i B o h a n e ž l i d í.“ Skutk. ap. 5, 29. A my jsme i před válkou, i za války, když se jednu dobu maso j e n o m v n e d ě l i prodávalo, i po válce den Páně stejně světili, pro svědomí nic nekupujíce, a žádnou světskou práci nekonajíce.
Náš rekurs se však ani nevyřídil. Přišelť přísný rozkaz, aby má hospodyň pokutu zaplatila, s i c ž e b u d e i h n e d o d v e d e n a d o a r r e s t u. A tak jsem za ni tu pokutu už dvakrát zaplatil já. (* Pozn.: Právě pak nyní se takováto pokuta vymáhá na nás p o t ř e t í.) Až se bude zakládat to e v a n g e l i c k é m u s e u m, budou si moci pro ně vyžádat ú ř e d n í t o h o d o k l a d y, jak jsme byli v r e p u b l i c e z a t o p o k u t o v á n i, ž e j s m e s v ě t i l i s v a t o u B o ž í n e d ě l i.“
(Jan Karafiát, Paměti spisovatele Broučků V., 1928, str. 337-339.)
Olga Nedbalová
Pro paní Hájkovou – myslím, že to není první diskuse, u které jsme došli k podobnému závěru. Snad i proto je v Písmu uvedeno, že jsme údy jednoho těla a Kristus je naší hlavou (každý máme jiné dary, jiné dovednosti). Myslím, že hledání Boží pravdy je sice náročná, leč nezbytná činnost křesťana. A pořád musíme mít na mysli, proč vlastně Boží pravdu hledáme. Proč toužíme vědět, co máme dělat a co dělat nemáme. Která cesta je ta pravá a která vede do záhuby. Jestli jdeme za Kristem nebo jestli už náhodu se neženeme za tím zlým. A to vše s vědomím, že máme sice zákon (Písmo), leč to nám Kristus svou obětí vepsal do srdce. Máme šířit evangelium v jeho nezkreslené podobě, ale musíme si dát dobrý pozor, aby nám přitom neztvrdla srdce. Někdy se nám z toho všeho může sevřít srdce úzkostí. Vždyť je to náročný úkol a my jsme jen slabí, nedokonalí jedinci. Ale v ten moment je nejvhodnější okamžik začít prosit Ježíše Krista o Jeho vedení, o Jeho moudrost, o Jeho lásku. Údy bez hlavy toho skutečně moc nesvedou 🙂
Jakub Zaorálek
Naprosto souhlasím s „černobílým“ názorem Dana Drápala.
Z Pána prstenů usuzuji, že i Tolkien zastával podobný „černobílý“ názor a Jackův Tašlan svědčí i o jeho „černobílém“ vidění. Komentáře Davida Nováka jsou drsně „černobílé“. Mám tedy pocit, že si chrochtám v dobré společnosti, s odpuštěním.
Stručný přehled russke agrese za posledních cca 100 let:
1917-1921 válka proti Ukrajině a jejím snahám o nezávislost
1918-1920 válka proti Lotyšsku
1918-1920 válka proti Estonsku
1918-1919 válka proti Litvě
1918-1920 válka v Osetii proti Gruzíncům 1919-1921 invaze do Polska (Rusko-polská válka)
1920 invaze do Azerbajdžánu
1921 invaze do Gruzie
1921 potlačení arménského povstání 1921-1922 potlačení masivního povstání v Karélii za svobodu podporovaného Finskem 1924 další vojenský zásah proti gruzínským nacionalistům
1929 1. vojenská intervence v Číně
1937 2. vojenská intervence v Číně
1939 invaze do Polska
1939-1940 přepadení Finska (Zimní válka) 1940 invaze a anexe Estonska
1940 invaze a anexe Lotyšska
1940 invaze a anexe Litvy
1941-1944 pokračovani války proti Finsku 1941-1945 využití 2. světové války, jako záminky k obsazení východní Evropy, střední Evropy a Balkánu
1944-1956 vojenská intervence v Pobaltí proti snahám baltických národů o nezávislost
1950-1953 intenzivní účast v Korejské válce, podpora severokorejského režimu
1953 potlačení německého povstaní v NDR 1955-1975 Válka ve Vietnamu
1956 krvavá vojenská intervence v Maďarsku
1962 Karibská krize – hrozba jaderného zásahu vůči USA
1968 krvavá invaze do Československa 1969-1970 vojenská podpora egyptských islamistů proti Izraeli
1971 vojenské angažování se v indo-pákistánském konfliktu
1974-1990 účast ve válce v Eritrei
1975-2002 intenzivní podpora zrůdných režimů v občanské válce v Angole 1977-1978 účast ve válce mezi Ethiopií a Somálskem
1979-1989 invaze do Afghánistánu a následná válka
1992 vojenská intervence v Podněstří
1992 vojenská intervence ve východní Osetii 1992-1997 vojenská intervence v Tádžikistánu
1993 vojenská účast v Gruzínské občanské válce
1994-1996 první válka v Čečně (ruská invaze)
1999-2009 druhá válka v Čečně
2008 válka v jižní Osetii(Rusko napadá Gruzii)
2009 další vojenské intervence v severním Kavkaze
2014-? anexe Krymu, invaze na východní Ukrajinu
2022 – napadení Ukrajiny
pavel v
Pro paní Nedbalovou a Hájkovou
Jestli jsem vás správně pochopil, pravdu nelze nikdy poznat celou. Podobně také Němci po skončení druhé světové války na otázky amerických vojáků, jak se mohli chovat tak zrůdně, tvrdili, že neznali pravdu, že nevěděli o existenci koncentračních táborů a holokaustu Židů. Lhali. Je pravda, že nacisté tajili, co se za zdmi koncentračních táborů děje. Němci však měli zkušenost s perzekucí Židů během křišťálové noci, věděli, že jsou Židé někam deporováni, že se nikdo z nich nevrací. Kdo měl srdce na pravém místě, domyslel si, že se děje nějaká levárna a pátral po informacích, až se šeptandou dověděl, jaká strašná vina na německém národě leží. Všichni tušili, že něco není v pořádku, ale někteří se zcela úmyslně vyhýbali nepříjemným informacím. Kdyby připustili, že na té šeptandě je něco pravdy, museli by uznat, že jsou součástí zvrácené mašinérie. Proto raději obelhávali sami sebe. Psychologové to popisují jako celkem běžný jev, že lidé „neví a nechtějí vědět“, aby si nemuseli přiznat vinu (nejen v politice). Německý filozof Karl Jaspers na toto téma napsal knihu Otázka viny, která vyšla coby aktuální reakce na právě skončivší druhou světovou válku. Jaspers se zde zabývá různými pojetími viny, kterou „klasifikuje“ ze čtyř hledisek:
– kriminální vina – zločiny, individuální i kolektivní, instancí je soud
– politická vina – spojená s ideologií; „odpovědnost všech občanů státu za důsledky jednání státu“
– morální vina – prohřešky každého z nás, instancí je naše vlastní svědomí
– metafyzická vina – „nejvyšší“ vina – chybějící solidarita s trpícími lidmi na celém světě, instancí je Bůh
Chtěl bych upozornit, že součástí vámi skloňované pravdy o Ježíši Kristu je pravda obětech agresora na Ukrajině. Jsou to lidé, které agresor připravil o život, o jejich blízké, zmrzačil je a rozbombardoval jim domov. Ježíš je totiž přítomen v každém z nich, jak říká v evangeliu o posledním soudu: „Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne …“
Konečný Fr.
Hitler když táhl na východ, tak Němcům sliboval, že se budou mít lépe. Proč vlastně USA usilují o rozbití Ruska? Z jednoduchého důvodu – aby se zmocnili kontroly nad tímto prostorem. Stejné záměry měli i s Běloruskem. A Putin by se neměl bránit? Pro mě je jednoznačně agresorem Západ, s Putim nejednali čestně.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, Boží pravdu těžko pozná sám jedinec. I když to možná nevylučuji, ale i apoštol Pavel sám uznal, že naše poznání Boží pravdy není ještě dokonalé. Druhá věc jsou fakta – například historické události. V tomto případě jsou některá fakta prostě nepopiratelná. Třeba průběh II. světové války a podíl SSSR na rozmachu Hitlerovského Německa, viz. Pakt Ribbentrop-Molotov.
Dnes jsem zrovna připomněla jednomu účastníku diskuse na Seznamu lví podíl této události na počátečním vojenském úspěchu Hitlera. To, že Stalin a jeho gulagy úspěšně Hitler okopíroval při provozu koncentračních táborů je další neoddiskutovatelný fakt. Oba režimy byly stejně zrůdné a nelidské. Lidé podléhají zlu a nechají se zlem ovládat. Máte pravdu v tom, že fakta je třeba připomínat, už jen proto, abychom nepodporovali zlo. Dějiny se neustále opakují a není dobré zapomínat na historická fakta. K dnešní Ukrajině – zcela jistě zatím nemáme úplně všechna fakta na 100 % ověřena, válka stále ještě probíhá a během války obě strany obvykle podávají i dezinformace. I to je součástí války. Nicméně – Ukrajina byla prostě napadena agresorem Ruskem. I v reakci na příspěvek pana Konečného – anexe cizího území nepatří mezi projevy civilizovaných zemí. Jestli USA nejednalo čestně? Já si spíše myslím, že Putin celou dobu vodil Západ za nos a hrál si na demokrata. Tak trochu Déjà vu z roku 1939 to, co způsobil pakt Ribbentrop-Molotov.
„Pakt Ribbentrop–Molotov je smlouva o neútočení mezi nacistickým Německem a Svazem sovětských socialistických republik, podepsaná v Moskvě 23. srpna 1939. Pojmenování paktu vzniklo z příjmení dvou vyjednavačů: Hitlerova ministra zahraničních věcí Joachima von Ribbentropa a Vjačeslava Molotova, který byl lidovým komisařem (ministrem) zahraničí v stalinském Sovětském svazu. Ve smlouvě se obě strany zavázaly, že nepoužijí vojenskou sílu proti druhé straně a nespojí se s jejími nepřáteli. Smlouva znamenala zásadní obrat ve vztazích obou zemí a byla v podstatě dodržována až do 22. června 1941, kdy nacistické Německo napadlo Sovětský svaz (operace Barbarossa). Uzavření smlouvy předcházelo jednostranné německé zrušení německo-polského paktu o neútočení dne 28. dubna 1939 (polsko-sovětský pakt o neútočení však byl stále v účinnosti a Sovětský svaz jej jednostranně porušil až svým vpádem do Polska 17. září 1939).
Pakt Ribbentrop–Molotov porušil řadu mezinárodních norem, smluv a dohod, včetně Pařížské smlouvy (Briandův–Kelloggův pakt) z roku 1928, sovětsko-polského paktu o neútočení z roku 1932, německo-polského paktu o neútočení z roku 1934, a odsoudil mezinárodní mír nastolený Versailleskou smlouvou k nezdaru, přičemž smířlivý přístup Západu k totalitním režimům znamenal, že rozhodnutí byla přijímána bez konzultací se státy střední a východní Evropy, což připravilo půdu pro vypuknutí druhé světové války.“
A pro pana Krejčího, věřím v Boží absolutní moc. Ale nemohu být nad věcí, když se děje bezpráví lidem. Když jsou mučeni, zabíjeni. Jak v minulosti tak i dnes. Celou Boží pravdu nemůžeme jistě poznat. Ale mít soucit a milosrdné srdce se přece shoduje s Kristovým evangeliem. Z tohoto pohledu může mít pravdu i Dan Drápal, Pavel V. a Petr Adamec. A pro paní Hájkovou, u některé předchozí diskuse jste psala: „Lituji toho, že jsem se nechala do této diskuse zatáhnout.“ Přiznám se, já začínám litovat, že jsem se nechala zatáhnout zase do této diskuse. Asi mi o některých věcech není souzeno diskutovat.
Karel Krejčí
Pro pana Adamce,
Nevidím důvod, proč bych se měl viditelně stavět na tu či onu stranu. Pravda rozhodně není to, co je vidět napovrch, ale to, co je pod povrchem. Označit někoho agresorem je velice zjednodušené a lehce zneužitelné. Nedokážu si představit Ježíše, že by se v současnosti a k dění na Ukrajině vyjádřil jednostranně. To by bylo zcela legálně podporováno buď na jedné či druhé straně zabíjení bez hříchu. Ne, tento svět je nutné přestat vidět černobíle. Ten, kdo to tak nevnímá, bohužel ….
pavel v
Pane Konečný,
ve vašem iluzorním světě američtí vojáci napadli Rusko a obsazují je, aby je rozbili. Ve skutečném světě ruští vojáci napadli a obsazují svobodný stát s legitimní, demokraticky zvolenou vládou.
Petr Adamec
Ukrajinská církev v Praze prosí o naléhavé modlitby za muže jménem Alaxander. Jde o letničního pastora a oblastního vedoucího Ukr. biblické společnosti z Chersonu. Okupační policie ho v minulých dnech zmlátila a odvlekla z bytu, ten byt také rozmlátili, že je prý nebezpečný sektář a americký špion. Má osm dětí. Ukrajinci se bojí, že ho mohou zabít, třeba umlátit při výslechu… Prosí o modlitby za jeho záchranu… i kvůli jeho rodině…
Jiří Aron
Panu Pavlovi V z 26.8. – žádné násilí vojáků vůči civilistům jako křesťan nemohu obhajovat. Tedy ani „pouze proti té části Rusů, kteří Ukrajinu zrazovali Rusku“. Nepodporuji ani Putina ani Ukrajince a už jsem to napsal víckrát, např. pod posledním článkem p. Drápala o p. Petersonovi. Nepodporuji tuto válku.
Psal jsem tam mj., že jsem pacifista, protože se nemohu s čistým svědomím před Bohem přiklonit k žádné straně. Rád bych stál věrně na straně Kristově protože jemu jedinému na rozdíl od jakýchkoliv vládních režimů se věřit dá, že je dobrý.
A dávejme si proto pozor na spojení trůnu a oltáře, což je nyní velmi aktuální.
Konečný Fr.
Bůh není slepý a ví co je v srdci člověka. Bush ml. a Obama měli své plány, jak na Rusko. Ty jim nerušil Trump, který se snažil s Ruskem nějak dohodnout. Proto musel být odstaven zmanipulovanými volbami. Bůh říká, že vrahem je člověk, který má v srdci nenávist a zlo. Proto tvrdím, že USA jsou agresorem – jejich vůdci to zlo mají v srdci již dávno. Ten kdo usiluje druhého zabít nebo zničit již je vrah.
pavel v
Pane Kare,
kdyby vám terorista vnikl do domu a já byl policajt, který byl přivolán na pomoc, asi bych speciálně vám řekl, že „označit někoho agresorem je velice zjednodušené a lehce zneužitelné“. Řekl bych vám také, že nevím, zda Ježíš nestojí na straně toho člověka, který k vám násilně vnikl.
Vaše názory jsou neuvěřitelné… 🙁