Kulturní války a jejich souvislosti
Mají se křesťané angažovat v současných kulturních válkách? Určitý segment křesťanů je toho názoru, že nikoli. Jakákoli politická či společenská angažovanost je podle nich nepatřičným zaplétáním se do záležitostí tohoto světa (viz 2Tm 2,4). Svět ve zlém leží a opravit ho nelze.
Na opačném pólu jsou lidé, kteří akceptují nejrůznější výstřelky intelektuální módy, pro něž někteří lidé na Západě razí termín luxury beliefs, tedy „luxusní názory“. K nim patří genderová ideologie, multikulturalismus, dekonstrukce víry apod. Jsou to názory těch, kdo si to mohou dovolit, protože žijí v rozvinutých zemích; objevují se jen v rámci západního diskurzu. (Pikantní je, že multikulturalismus se vyskytuje jen v jediné kultuře, tedy žádné multi-.) A tak jsou křesťané, kteří se domnívají, že by měli být „pokrokoví“, a téměř všechny takové výstřelky přijímají.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Meč Ducha
A pak jsou zde nejrůznější odstíny středu. V tomto středu jsou mj. křesťané, kteří soudí, že my máme žít podle vlastních (křesťanských) pravidel, ale neměli bychom je ostatním „vnucovat“. (Rozuměj: Dávat zřetelně najevo, že věříme něčemu jinému než „tento svět“, a svůj pohled vysvětlovat.)
Pokud jde o samotná témata kulturních válek – eutanazii, umělé potraty, manželství pro všechny, genderovou ideologii aj. – pak je lze vybojovávat i bez odkazu na křesťanství. Jsou dostatečné „sekulární důvody“, proč zastávat konzervativní názory. Bezpočet průzkumů potvrdilo, že nejlepším prostředím pro výchovu dětí je intaktní biologická rodina. Člověk nemusí být křesťan, aby to zjistil. Podobně při pohledu na zkušenosti zemí, které umožnily eutanazii, docela mrazí. Že by si všechny ty tisíce lidí skutečně přály zemřít? Člověk nemusí být křesťan, aby byl těmito statistikami otřesen.
Křesťanství není argument
Je několik důvodů, proč při projednávání legislativy týkající se těchto kulturních a etických témat neargumentovat křesťanstvím. Jeden je ten, že našim odpůrcům to okamžitě umožní tvrdit: „Ty si toto myslíš, protože jsi křesťan.“ A ve „slušné“ postmoderní společnosti je argumentace křesťanstvím jaksi předem vyloučena.
Druhým důvodem je to, že ani mnozí, kteří se považují za křesťany, nemají moc jasno v tom, co je vlastně křesťanství. Mluví zpravidla obecně o „křesťanských hodnotách“ nebo o judeo-křesťanské tradici, ale kdybyste po nich chtěli bližší vysvětlení, opět odpoví spíše obecně a mlhavě. Křesťanství je pro svět (ale i pro nominální křesťany) spíše sestavou morálních zásad než dobrou zprávou o výkupné smrti Božího syna. Pokud tedy v kulturních bojích argumentujeme křesťanstvím, někdy ono mylné pojetí křesťanství spíše jen posilujeme.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Pár poznámek k Trumpovi
Kromě toho je tu ještě jeden velký problém: Jako křesťané málo rozumíme Písmu. Některá témata nejsou v Písmu pojednána výslovně a je třeba znát Písmo jako celek, abychom v něm mohli nalézt odpovědi na otázky, které jsou v současnosti živé.
Zdržme se nyní u tématu praktikované homosexuality. Ta je jednoznačně zapovězena jak Starým, tak Novým zákonem. Nemáme ale v Bibli jasné zdůvodnění proč. Pokud znáte nějaké homosexuály nebo lesby, musíte mnohdy uznat, že jsou to milí a příjemní lidé. Proč jsou tedy homosexuální vztahy zapovězeny?
Postmoderní lobby vás prohlásí za bigotní zpátečníky, a co je horší, obviní vás, že jste „homofobové“, kteří vlastně homosexuály a lesby nenávidí. V postmoderním světě není místo pro odlišení nesouhlasu od nenávisti. Nesouhlasíš, tudíž nenávidíš. A pokud to nevidíš, tím hůře pro tebe.
Sex ovlivňuje kulturu
Kdysi jsem se zabýval vztahem okultismu a Písma. Zajímavé je, že zákaz okultismu je jasný, ale zdůvodnění jako by chybělo. „Ale co se tebe týče, tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil.“ (5M 18,14) Nicméně pokud člověk chce tuto otázku prostudovat, biblické stanovisko pochopí, i když není patrné na první pohled. Podobně je tomu s praktikovanou homosexualitou.
Když jsem tuto otázku studoval, narazil jsem na pozoruhodnou knihu britského etnologa a antropologa Josepha D. Unwina. Tato 700stránková kniha vyšla v roce 1934 v Oxfordu a Cambridgi pod názvem Sex a kultura. Podotýkám, že autor nebyl ani kreacionista, ani křesťan. Skoro bych řekl, že si i zakládal na svém ateismu. Na mnoha desítkách stran však poctivě dokládá zjištění, že čím méně regulace sexu, tím je kultura primitivnější a plošší. Co se týče stupně kulturnosti, rozlišuje čtyři stupně. Tam, kde sex není nijak regulován, je kultura nejprimitivnější. A všechny kultury, které „dospěly k monoteismu“, nějak sexualitu regulují.
Když se podíváte na současnou společnost prizmatem Unwinovy knihy, dojde v mnoha případech na „aha efekt“: Budete překvapeni, ledacos do sebe zapadne jako kousky puzzle.
Co to má společného s homosexuály? Jistě, celoživotní celibát není nic příjemného, zvláště pokud k němu člověk nemá obdarování. Stejně obtížné – ne-li dokonce obtížnější – je setrvávání v problematickém manželství. Pokud je naší motivací nalezení co nejpříjemnějšího života pro nás samotné, pak ani nemá cenu někoho k takovému celibátu nutit. Ale jsou takoví (patrně jde o výraznou menšinu), kteří berou Písmo v této otázce vážně.
Můžeme pro homosexuály mít hluboké pochopení, to ale neznamená, že je naší povinností opustit Písmo a podporovat vše, s čím homosexuální lobby přijde. Na druhé straně nemůžeme po neobrácených lidech chtít, aby žili podle Bible, a snažit se podnikat nějaké legislativní kroky, aby světské zákony byly v této oblasti konformní se zákonem Božím. Proto pokud jde o stejnopohlavní svazky, souhlasím s některými změnami, které jsou nyní navrhovány – možnost dědit po partnerovi, přístup k jeho zdravotní dokumentaci apod. Jen bych tomu neříkal manželství, protože manželství je svazek muže a ženy.
Shrňme to tedy: Snažit se zavést jakousi křesťanskou legislativu, podobně jako některé muslimské státy zavedly právo šaría, je nesprávné, nepatřičné a kontraproduktivní. Lze ale bojovat např. proti interrupcím, aniž bychom argumentovali Biblí. Podobně je tomu s eutanazií. Nejde o to, že bychom se za Bibli styděli. Jde o to, že nelze nutit lidi žít podle Bible, aniž se setkali s Ježíšem. Jsme povoláni na nesnadnou cestu, máme na tuto pouť zvát i druhé, ale nemůžeme tuto cestu druhým vnucovat. V dějinách máme řadu příkladů, kdy se lidé snažili přinutit všechny žít podle Božího slova a vedlo to k vytvoření jakéhosi „duchovního koncentráku“ (Girolamo Savonarola, Jan Kalvín v Ženevě).
Nevnucujme tedy naše hodnoty druhým, ale kráčejme úzkou cestou. Pamatujme, že v křesťanství nejde primárně o naše pohodlí. Jde v něm o Boží slávu.
Psáno pro časopis Život víry 2024/1.
Autor je teolog a publicista Datum: 7. února 2024 Foto: Pixabay – ilustrační
17 Komentáře
Karel Krejčí
Mám pocit, jako kdyby tomu všemu scházela jakási pointa. Úvaha a předmět úvahy je dobrý, ale otázka zní, proč se vlastně striktně držet Bible nebo co se stane s těmi, kteří si razí přímo svou životní cestu nebo ji přejímají od svého okolí? Kam dospějí, pokud věříme pouze v jeden život? A pokud v něj skutečně věříme, tak co se stane nejen s těmi co uvěřili v Ježíše a jsou slabí na to, aby dodržovali to, co nám Bible určuje? Domnívám se, že pokud budeme chtít nalézt odpovědi na mnoho nejasných otázek, musíme jít za „přípustnou“ hranici tradičně přijímaného a praktikujícího křesťanství a nebo si tyto otázky neklást a zůstat u vysvětlení – protože je to tak napsané. Zjevně je zde nějaká hranice, kterou nemáme odvahu překročit a pokud ji nepřekročíme, nedokážeme si vlastně ani plně uvědomit, že ne-uvěřící jsou zde poprvé a naposled, ať jsou jakkoli charakterně či morálně na výši. Uvědomujeme si vlastně v plné míře tuto skutečnost a nebo jí paradoxně vlastně zase až tak docela nevěříme a nelámeme si s ní hlavu?
Konečný Fr.
Křesťané mají příkaz – jděte do celého světa a hlásejte evangelium. Tedy nemlčte a nabízejte víru. Vnucování a diktát nyní zažíváme z EU. Buď budeš souhlasit nebo tě zničíme – tyranie. USA pomocí zbraní šířily demokracii v Afghanistánu – výsledky známe. SPD spolu s Trikolorou mají heslo – bráníme normální svět. Poradkyní SPD se nyní stala senátorka Kovářová. V těch stranách asi příliš křesťanů není a zatím jsem si nevšiml, že by zuřivě argumentovali s Biblí v ruce, ale podstatné je, že odmítají ten nádherný nový progresivní svět. Zatím jsem si všiml, že hlasují jako jeden muž. Je snad na tom něco nesprávného? Tak je volte, to je to nejmenší co můžete udělat pro lepší svět. Spolek – Tradiční rodina – si myslím, že dělá dobrou práci, při které vychází z křesťanství. Mít jiný názor než většina nebo třeba menšina je normální.
Josef Bong
Homosexuálů je v populaci cca 1- 1,5%, o „homomanželství“ stojí nepatrný zlomek.
Dochází autorovi, proč je v současné politice taková propagace s. deviací?
Stačí zakázat homofobní projevy a literaturu (specificky jistá kniha), „nenávistné“ nauky které kritizují homosexualitu (a islám to nebude, chytrý čtenáři). Ztrestat nenávistné myšlenkové zločiny… vyslat homoaktivisty do škol i jinam, vyvolat konflikt a ztrestat „homofoby“.
Toť ozbrojená pěst neo-bio-eko-socialismu dnešní doby. Dříve to byla policie (gestapo, nkvd, kgb, stb, stasi,…), dnes moderní stát na utlačování obyvatelstva nasadí tzv. „aktivisty“ coby „kapos“ *) současnosti: homo-trans-gendero, muslimo, eko-bio, zločince, … Policie se může jen dívat a případně zasáhnout proti vzpurným občanům kteří se opováží vzepřít těmto privilegovaným utlačovatelům.
*) https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C3%A1po_(koncentra%C4%8Dn%C3%AD_t%C3%A1bor)
P. Ašer
Zcela souhlasím s těmito autorovými větami:
„Na druhé straně nemůžeme po neobrácených lidech chtít, aby žili podle Bible, a snažit se podnikat nějaké legislativní kroky, aby světské zákony byly v této oblasti konformní se zákonem Božím.“
„Snažit se zavést jakousi křesťanskou legislativu, podobně jako některé muslimské státy zavedly právo šaría, je nesprávné, nepatřičné a kontraproduktivní.“
„Jde o to, že nelze nutit lidi žít podle Bible, aniž se setkali s Ježíšem. Jsme povoláni na nesnadnou cestu, máme na tuto pouť zvát i druhé, ale nemůžeme tuto cestu druhým vnucovat. V dějinách máme řadu příkladů, kdy se lidé snažili přinutit všechny žít podle Božího slova a vedlo to k vytvoření jakéhosi „duchovního koncentráku“ (Girolamo Savonarola, Jan Kalvín v Ženevě).
Nevnucujme tedy naše hodnoty druhým, ale kráčejme úzkou cestou. Pamatujme, že v křesťanství nejde primárně o naše pohodlí. Jde v něm o Boží slávu.“
Křesťan vskutku nemá právo vnucovat neobráceným lidem chování podle křesťanských zásad. Zároveň si však nesmí nechat vnucovat světem, aby souhlasil se zvrácenostmi LGBT+ ideologie či s jinými do zákonů protlačovanými excesy, které jsou v jasném rozporu s učením Ježíše a apoštolů. Církev si nesmí nechat nařizovat světem, že by měla např. oddávat stejnopohlavní páry, že by měla spolu se světem a v rozporu s Písmem (Ř 1:26-27) říkat, že „homosexualita“ je přirozená atd.
Petr Kartouz
Pane Konečný, Vy tu snad chcete, aby křesťané volili strany, které hají alespoň nějaké křesťanské hodnoty? To myslíte vážně? Každý správný křesťanský intelektuál si před SPD odplivne! Kdo odmítá progresivismus přece podporuje Putina a Stalina.
Volit je třeba strany, co hlásají gender, migraci, Green Deal a LGBT. Tito politici mají hezčí saka, slušivější účesy a mluví spisovnou češtinou (občas). Navíc nehrozí, že byste se jejich propagací stal terčem ostrakizace.
pavel v
Pane Drápale,
naprosto s vámi souhlasím. Ježíš řekl svým učedníkům, že jim nemohl říci vše, protože by to nesnesli, ale že jim pošle svého Ducha, který je uvede do celé pravdy. Písmo tedy není poslední zpráva (uzavřená záležitost). Příkladem působení Ježíšova Ducha může být například zrušení otroctví, které bylo iniciováno křesťany. Ale trvalo to téměř 2000 let, než to všichni přijali za své. Tento příklad pro nás může být poučením, že Kristovo učení nemá být prosazováno politickými prostředky. Nejprve musí nastat změna v srdcích (ve svědomí) většiny lidí a teprve potom může být přijat příslušný zákon.
Umělé potraty zlegalizoval poprvé Lenin. Z Ruska se toto zlo rozšířilo po celém světě. Avšak s výjimkou Ruska a Číny v žádném jiném statě není umělý potrat považován za něco přirozeného – všude jsou hledány cesty, jak potraty co nejvíce omezit. Není důležité, zda lidé deklarují svou zbožnost. Důležité je, co dělají – po ovoci poznáte je. Statistiky ukazují, že „dekadentní, prohnilá, progresivistická, neomarxistická“ Evropská unie má mnohem méně potratů, než zbytek světa. Statistiky potratů nejsou v relaci s tím, jak se lidé hlásí ke křesťanství – viz.: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_abortion_rate
https://en.wikipedia.org/wiki/Religions_by_country
pavel v
Starověká společnoct byla před nástupem křesťanství krutá, zlá a sobecká. Bylo legální, že rodiče odložili své dítě, které nechtěli a to dítě roztrhala zvěř. Mezi lidmi byla hluboká nerovnost. Otrok byl „mluvící nástroj“ (domácí zvíře bylo nástrojem nemluvícím). Otroka nylo mižné beztrestně zabít. Vládcové se zase rádi prohlašovali za bohy. Žena byla bezprávná. Když křesťané přišli s kulturou milosrdenství, byla to revoluce myšlení a celý svět se začal proměňovat k lepšímu.
Žel, po několika staletích rozkvětu sklouzla církev ke „spojení trůnu a oltáře“. V únoru 380 vyhlásil císař Theodosius se souhlasem Gratiana a Valentiniana II. slavný edikt Cunctos Populos, v němž byla nikajská podoba křesťanství fakticky ustavena za státní náboženství. Aby vyřešil již od roku 325 trvající spor a zažehnal nebezpečí rozkolu mezi trinitaristy a ariány, svolal Theodosius v roce 381 koncil do Konstantinopole (celkově 2. ekumenický). Na tomto koncilu se 150 biskupů usneslo na definitivní podobě nikajského vyznání víry (které je platné dodnes), a sice v takové podobě, jež odpovídala císařovu dříve vyjádřenému stanovisku. Biskupové se tedy drželi zásady, podle níž měl císař právo na spolurozhodování v otázkách víry. Spojení trůnu a oltáře způsobilo v církvi nesmírné zlo. Církev se stala kolaborantem panovníků, z nichž mnozí byli krutí a zlí. Církev se tak stala spoluodpovědnou na jejich zločinech.
V 11. století se rozhořel „boj o investituru“ – spor mezi císařem a papežem, kdo má právo jmenovat biskupy. Wormský konkordát (1122), který oddělil církevní a světskou moc, lze považovat za počátek sekularizace (odluky církve od státu). Největší zásluhu na sekularizaci mělo osvícenství. Kvůli ztrátě moci zvláště katolíci považovali osvícence za nepřátele. Dnes i oni začínají chápat, že vytěsnění církve z politiky bylo pro ni velmi prospěšné – znamenalo návrat k prvotní církvi.
Přes úpadek, kterým spojení trůnu a oltáře bylo, přinesla církev světu mnoho prospěšného (sociální práci, vědecké bádání atd.). Nicméně obrovská tíha spoluviny na zločinech minulých křesťanských vlád leží na každém křesťanovi. Tu vinu nelze vyřešit uděláním tlusté čáry za minulostí. Musíme se smířit s tím, že společnost nás, křesťany považuje za podezřelé, za lidi, kteří jsou spojeni s upalováním čerodějnic a s tresty smrti za homosexualitu. Nenávist vůči homosexuálům, kterou některé církevní kruhy propagují, může určitá část společnosti považovat za návrat k praktikám Ku-klux-klanu.
Jestli chce dnes církev někoho přesvědčit, musí se přiznat ke svým vinám, jako například k naprostému selhání při cestě Hitlera k moci nebo při rasové segregaci v USA. Církev se musí smířit s tím, že už nemá právo kohokoliv poučovat. A měla by pochopit, že mnozí z těch, kdo ji kritizují, jí ve skutečnosti prospívají (nastavují zrcadlo).
Co by tedy měla církev dělat, když ztratila důvěru? Měla by se pokusit znovu ji získat. Měla by se distancovat od všech veřejně působících lidí, kteří propagují kulturu z doby, kdy církev měla politickou moc. Je charakteristické, že tuto (autoritářskou) kulturu často propagují lidé nevěřící a s otřesným morálním profilem. Tak, jako se Ježíš distancoval od autoritářekých farizeů a zákoníků, tak bychom se i my měli od takových lidí distancovat.
Konečný Fr.
Šaty dělaj člověka. Ten kníratý elagán z hradu se mi nelíbil od prvního okamžiku. Zeman nosil poctivé rudé trenky, ten současný má trenky z americké vlajky nebo ukrajinské.
Lída A.R.
To pan Drápal
V minulém roce vznikla iniciativa zástupců církví (nebo jednotlivců?), aby se vyjádřila k manželství pro všechny. Byl jste tam podepsán, tudíž jste se k tomuto vyjádřil i biblicky. Tento fakt (biblické zdůvodnění) komentovala novinářka Lucie Stuchlíková. Dle mého soudu by bylo jejímu komentáři co vytýkat, ale proč jste to podepisoval, nemá-li se toto společnosti biblicky zdůvodňovat a postačí sekulární slovník? Podotýkám, že s Vaším podpisem nemám nejmenší problém a pokládám za dobré, že tam byl. Jen mne zajímá Váš pohled. Pokud jste to již popisoval v nějakém článku, stačí dát odkaz. Děkuji.
Nebudu se vyjadřovat ke všemu, spěchám, ale chci vyzdvihnout jednu věc z článku, a to jest zmínka o středové části křesťanského spektra. Píšete o “nálepkování”, proto bych také připomněla, že toto se děje i v rámci tzv. tradicionalistických pozic, kdy jsou intelektuálové označováni za ďábly a rozvraceče křesťanství. Nechuť k intelektuálům pozoruji i u některých církevních představitelů.
Je to škoda.
P. Ašer
Ad pavel v
To, co vyčítáte někdejší církvi, konali pseudokřesťané, kteří se neřídili Ježíšovými slovy. Nebyli to tedy jeho učedníci, byť mu říkali „Pane, Pane…“ Proč by se tedy měl nějaký následovník Kristův, který si nevybírá z jeho slov jen to, co se mu hodí, omlouvat za někoho, s kým nemá nic společného? Omlouval se snad Ježíš za kamenování proroků, protože byl sám také pod Mojžíšovým zákonem (Ga 4:4n) a formálně byl tedy považován za vyznavače judaismu?
Konečný Fr.
Církev tvrdí, že kdo krade, tak hřeší. Šíří snad církev nenávist? A stejně je to i s postojem k homosexuálům.
Dan Drápal
Lídě A, R.: Nepovažuji za špatné argumentovat biblicky. Jde o to, koho chceme oslovit a v jakém kontextu. Sami bychom v tom měli mít biblicky jasno. To ale neznamená, že v osobních rozhovorech s nevěřícími nutně začínáme od toho, co tvrdí Bible. A opět jiný je kontext, když jde o společenskou debatu. Tam nemusíme Biblí začínat. Partneři v rozhovoru byli někdy překvapeni, že třeba v diskusi o Izraeli nepoužívám argument biblického nároku. Mrzí mě, pokud článek v ŽV vyzněl jako nějaké „buď – anebo“. To jsem nechtěl.
Lída A. R.
To pan Drápal
Děkuji za odpověď.
Život víry vůbec nečtu, proto jsem o něm nepsala. Netuším tedy, o čem píšete. Jediné, co o ŽV vím, že je to křesťanský časopis :-).
Mně šlo o to, že v tomto článku jste proti tomu, aby se společnosti argumentovalo biblicky. Ale v tom prohlášení se biblicky argumentovalo. Bylo to kritizováno nejen ze strany Lucie Stuchlíkové, ale i z řad jiných křesťanů, např. p. Rejchrt. Tak jsem si jen potřebovala ujasnit, jaký je vlastně Váš názor. Vaše odpověď mi stačí, díky.
Otázku homosexuality jsem studovala velmi intenzivně a psala jsem na to bakalářskou práci. To ale není téma mého vstupu, zde jste mne zajímal Vy.
Mějte se krásně a ať se Vám daří. Ať už máte názory takové, nebo jiné. Podstatným jazykem, kterému všichni rozumějí bez výkladu (ať už mluví jazyky, nebo ne, nebo jsou z jiné planety, nebo se s námi setkávají v běžném provozu) je láska. Nemyslím to zprofanované slovo, pod kterým si každý představí něco jiného, ale něco, co se projevuje činy. Tomu rozumí každý.
pavel v
Panu Drápalovi:
Je dobře, že doporučujete křesťanům, aby v občanském dialogu neargumentovali biblicky. Už proto, že žádný z nás by nechtěl, aby někdo argumentoval pomocí koránu. Žijeme ve státě, kde byla provedena jednoznačně odluka církve od státu a je stěstím, že církev je zcela svobodná – že ji politici už nezatahují do svých válek.
Někteří křesťané však stále touží po návratu do starých dob, kdy se náboženské spory řešily politickými metodami. Příkladem může být iniciativa finské političky Päivi Räsänenové. Ta ve svém tweetu veřejně napadla vedení finské lutherské církve, že tato církev podpořila pochod hrdosti homosexuálů. Räsänenová jí vytkla, že podporuje jejich hřích. Byla souzena za vyvolávání nenávisti k menšinám. Soud konstatoval, že Räsänenová homosexuály ponížila, ale její počínání nelze kvalifikovat jako vyvolávání nenávisti. Soud vyhrála. Bylo obrovskou chybou, že se rozhodla spor o výklad Bible (zda se má církev distancovat od homosexuálů) řešit na veřejnosti – tyto spory se mají řešit uvnitř církve. Celá záležitost působí dojmem, že Räsänenové šlo o její popularitu. Stala se ikonou pesudokonzervativců. Dokonce vystoupila v pořadu Jany Bobošíkové ABJ (Aby bylo jasno). Tím se Räsänenová zcela znemožnila, vždyť Bobošíková byla komunistiskou kandidátkou na prezidenta. https://www.youtube.com/watch?v=U1FcE_qrhIA
Dan Drápal
I já děkuji za odpověď.
NEJSEM proti tomu, aby se argumentovalo biblicky. Jsou situace, kdy biblicky argumentovat musíme. Nicméně není nutné od Bible začít, v situacích, kdy to jde i jinak – a kdy začít Biblí znamená skončit komunikaci.
Přeji vše dobré!
Josef Bong
https://www.massresistance.org/
nu milý chytrý čtenáři…. chápeš, nechápeš….?
Josef Bong
https://www.bbc.com/news/world-us-canada-50861259
nu milý, ještě chytřejší čtenáři….