Napíšu-li nějaký čistě „duchovní“ – a tedy nepolitický – článek, dostanu zpravidla několik pochvalných reakcí doprovázených povzdechem, že bych měla raději psát jen o duchovních věcech a politice se vyhnout. Přiznám se hned na počátku, že tomuto přání nevyhovím, a pokusím se vysvětlit, proč.
Pokud jde o křesťanství a politiku, lze zaujmout zhruba tři typy postojů. První z nich lze nazvat slovy: „Nechci se znečišťovat.“ Pro některé lidi je politika špinavostí, kterou by se křesťan neměl zabývat. Je přece občanem království nebeského a pozemská politika ho nezajímá. Tento postoj u nás důsledně zachovávají Svědkové Jehovovi (ti ani nechodí k volbám), ale i řada spíše fundamentalisticky laděných křesťanů.
Na opačném pólu stojí lidé, kteří se v politice angažovat chtějí, nicméně soudí, že politika by se neměla směšovat s křesťanstvím. Někdy si tím omlouvají účast na nějakých nemravnostech, na které můžeme v praktické politice snadno narazit.
Třetí postoj je mi nejbližší: Je to postoj, který nechce utéci z napětí, jež je dáno tím, že jsem současně občan Božího království a současně občan České republiky. Zatímco první pohled se dívá na církev jako na jakési solné jezírko, v němž se pohybují lidé neposkvrnění od světa, a druhý pohled se často nějakou křesťanskou morálkou nenechá zdržovat, postoj angažovaného křesťanství považuji za jediný plodný, byť ovšem neustále snadno napadnutelný (a napadaný).
Tím, že máme demokratické zřízení, máme – dle mého mínění – i větší zodpovědnost. Mohou nastat mezní situace, kdy nejít k volbám znamená nepostavit se zlu. (Aby nedošlo k mýlce – rozhodně to neplatí o každých volbách.)
V demokratickém zřízení můžeme věci skutečně ovlivnit – ne že ne. Jenže to znamená se o společenské dění dlouhodobě zajímat. Základní politické dělení je na pravici a levici. Jak pravice, tak levice je potřebná. Pravice zpravidla vede k zodpovědnosti, levice k solidaritě se slabšími. Když je jedna z těchto stran zadupána do země, nikdy to není dobré ani pro stranu druhou.
Sám se angažuji v KDU-ČSL, protože se mohu nejvíc ztotožnit s jejím programem. Ale vůbec mi nevadí, když se někdo angažuje třeba v TOPce nebo u Starostů a nezávislých. A je pro mě přijatelná i angažovanost v ODS nebo ČSSD, což před lety neplatilo.
Demokracie je svým způsobem nudná a únavná. Demokracie – to jsou totiž z devadesáti procent procedury a kompromisy. Strany jednoho muže, případně další strany, které sice mluví o demokracii, ale přinejmenším uvnitř demokratické nejsou, se rozhodují operativněji a rychleji. Demokracie je těžkopádná. To je ale rovněž její síla, nikoli jen slabost.
Pokud se křesťané angažují v politických stranách, mohli by kultivovat naše politické prostředí především svým přístupem. Křesťané by měli být ochotni naslouchat ostatním, neměli by nikdy pracovat s dehonestací protivníků, podpásovými argumenty… Jistě, rabiátské jednání může získat body – na tom by se ale křesťané podílet neměli.
Vrátím se ještě ke své osobní angažovanosti. Myslím, že patřím k poměrně malému počtu křesťanů, jejichž články čtou jak křesťané, tak nekřesťané. Na tomto pomezí se pohybuji naprosto záměrně. Jsem totiž přesvědčen, že křesťané mají v demokratickém zřízení čím přispět a co říci. To ale vyžaduje přemýšlet o tom, jaké otázky lidé řeší a jak můžeme přispět k jejich řešení my křesťané. Výzvy „nepiš o politice, piš o Ježíši“ v této situaci nedává smysl. Chceme-li někoho oslovit, musíme vyjít od jejich otázek, nikoli od našich odpovědí. Samozřejmě, své odpovědi musíme předložit také. Musí to ale být relevantní a srozumitelné těm, jejichž východiska jsou jiná než naše.
Jistě, ne každý křesťan je povolán k politické angažovanosti. A pokud „do toho půjdeme“, měli bychom se soustředit na určitou oblast, kterou se budeme snažit poznat hlouběji, než je běžné. Kupříkladu já se necítím povolán ke komunální politice. Zajímají mě otázky zahraniční politiky, genderové ideologie, migrace apod. U někoho to může být naopak.
Nebude mi ale vadit, když se „do politiky nebudou plést“ někteří křesťané, kteří žijí v jakési bublině zahořklosti a podílejí se na šíření fake news a všelijakých konspiračních teorií. Zde, domnívám se, má církev veliký dluh. Zde by bylo potřeba více, nikoli méně politické gramotnosti. A obávám se, že pokud z oné bubliny zahořklosti nevystoupí, mé články se jim zamlouvat nebudou.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 1. července 2020 Foto:
68 Komentáře
Konečný Fr.
Pisatel je na straně Milionu chvilek, jako asi většina křesťanů. Jsem na opačné straně, to je prostě demokracie. Také by mně zajímalo, zda by br. Drápal volil Trumpa. Já jsem měl z jeho zvolení radost ,stejně i z Brexitu, i když nejsem odborník na poměry v USA. Termín fake news je především určen k tomu, aby vytěsňoval z mediálního prostoru nepříjemné pravdy. Tak pracuje ČT, pí.Witovská už to asi nervově nevydržela. Že žadatel na azyl někde na západě ubodal lidi zveřejní víceméně z donucení. Kdyby to šlo utajit, tak to utají, hlavní je mluvit o přednostech EU.
pavel v
Pane Konečný,
pod jiným článkem jste přiznal, že byste byl ochoten volit KSČM. Tím je řečeno vše. Pište si, co se vám zlíbí. Není zde nikdo, kdo by vás bral vážně.
Konečný Fr.
Farizeové a zákoníci se zdaleka vyhýbali samařanům a podobným individuím. Pán Ježíš se těmto lidem nevyhýbal a navazoval s nimi kontakt. Komunista je snad dosud pořád ještě člověk, pro někoho druhé kategorie. Nemám problém se s takovými lidmi setkat a mohu s nimi i v něčem souhlasit, v něčem nesouhlasit.
pavel v
Pane Konečný,
Ježíš opravdu navazoval kontakt s hříšníky, ale jen s takovými, kteří svých hříchů litovali a snažili se je napravit. Například Zacheus. Komunisté také tvrdili, že se rozešli s politikou předlistopadové KSČ, ale byla to faleš. Ve skutečnosti v té politice pokračují. Nikdy se nepokusili odškodnit své oběti (250 osob justiční vraždy, 450 zavražděno na hranici, 8000 umučeno ve vězení, 240 000 uvězněno). Vždy byli proti jakýmkoliv restitucím a proti zákonu na odškodnění (rentou), které by jejich obětem platil stát. Jsou to krajně nebezpeční lidé. V roce 1968 slibovali socialismus s lidskou tváří, ale vzápětí se vrátili ke stalinismu. Ještě v roce 1988 umučili Pavla Wonku. Kdyby se znovu dostali k moci, budou zase vraždit, jako jejich soudruzi v Číně.
Konečný Fr.
Zacheus svých hříchů nelitoval. Seděl na stromě a zíral. Ti nebezpeční lidé jsou již v jiných stranách a po sametu tady rozkradli, co se dalo. V tom překonali i komunisty. Takový Husák třeba nekrad. Takže ať odškodňuje ODS, ČSSD a další a především Němci, kteří povraždili mnoho našich lidí. Zjistěte si kolik.
pavel v
Pane Konečný, je vidět, že o Bibli nevíte nic.
Realtoltek
Třetí postoj je nejbližší i mě. Křesťan by se měl o politické dění zajímat právě proto aby zjistil jak je nečisté a pokrytecké… stejně jak tento svět. Kdo politiku sleduje tak zjistí, že nás z 80 procent zastupují psychopati sledující převážně své osobní zájmy.
V podstatě bych tedy nemohl být v žádné straně ani žádnou podporovat. Přesto volím a jsem ve straně právě proto abych vyvažoval misky vah a to tím, že volím nejmenší zlo a ano je to zcela subjektivní . V mém případě tedy strany jako SPD, Trikolóra. Ale v posledních obdobích jsem byl nucen volit ANO. A to z toho důvodu, že je pro mě naprosto nepředstavitelná představa, že by tady vládlo sdružení TOP09, STAN, KDUCSL, ODS a naše země by se velice rychle dostala do problémů které již jsou nyní v USA atd.
No je tedy velmi zajímavé, že například pan Drápal má zcela opačný subjektivní pocit ale přesto mu asi taky půjde o všeobecné dobro pro ČR. Ale ono to je podobné s trojicí :)… pro mě je trojice hřích proti Svatému Duchu a někdo má trojici jako jediného Boha. Tak stejně je to i s papežem a s panem Halíkem… pro mě jasné duchovní zlo….pro někoho vzor a Svatý Otec.
No ale důležité je to, že je mi naprosto jasné, že politika nevyřeší problémy tohoto světa tak stejně jako nevyřeší korupci atd. … vše tedy bude horší a horší takže volbou akorát stanovíme jak rychle to bude horší i u nás.
Na závěr ještě jedna věc, je zcela jisté že i sám Ježíš se o politiku zajímal a zajímá. Pozadí politiky je totiž duchovní boj.
15Duchovní člověk však posuzuje všechno a sám není od nikoho posuzován. 16Neboť kdo poznal Pánovu mysl, která mu dá porozumět? My máme mysl Kristovu.
Může tedy Kristova mysl mít zcela protichůdné názory/vůli, které nejsou zajedno ???
Dan Drápal
„A to z toho důvodu, že je pro mě naprosto nepředstavitelná představa, že by tady vládlo sdružení TOP09, STAN, KDUCSL, ODS a naše země by se velice rychle dostala do problémů které již jsou nyní v USA atd.“
Vážený pane, trochu jste se spletl. Naše země by se dostala do problémů, jež jsou nyní v USA, kdyby vyhráli Piráti, zelení a ČSSD.
Jinak jsem rád, že jste mě nezařadil do oněch osmdesáti procent psychopatů a rezervoval mi místo v těch zbývajících dvaceti procentech. To potěší.
Propojovat politickou orientaci s názory na Trojici mi ovšem připadá poněkud kuriózní.
Nicméně největší problém mám s rezolutností Vašich úsudků. Maně mně napadá slovo „Jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni.“ Nicméně nejste v tom sám. Přeji vše dobré!
Realtoltek
S piráty souhlasím ale ti budou vládnout jen za podpory TOP09, STAN, KDU-CSL :). Propojitelnost „trojice“ a politické strany je jasná, protože faráři jistých pozemských církví agitují v kostelích pro jisté strany…kdybychom udělali statistiku zcela jistě by byla ve prospěch KDU-CSL. Trojici jsem ale uvedl z důvodu subjektivnosti :)…někdo ji bere za absolutní a neměnnou pravdu a pro někoho je to absolutní lež. Je jasné že pravda je jenom jedna 🙂 a tu se dozvíme s návratem Ježíše tak to pak můžeme probrat pokud budeme v knize živých.
Je velký rozdíl mezi názorem, posouzením,úsudku něčeho a soudem. Co se týče tohoto světa… tak ten bude soudit Svatý Duch, který znovu přijde v tělo/duši se svou Svatou církví.
Rozhodnost/ráznost řadím mezi dobré vlastnosti 🙂 a s rozhodným srdcem máme zůstávat u jediného Boha.
Konečný Fr.
V bibli se nikde o Trojici nepíše, ani že by se mělo věřit v Trojici. Píše se tam o Otci, Synu a Duchu svatém – a to je spočítáno na prstech ruky trojice. Nevidím důvod proč neuznávat tuto trojici, správně Trojici.
Realtoltek
Ve Svatém písmu je napsáno, že Bůh je jediný a to je na prstech 1 :). Dále je psáno, že je duch…tedy nemůže být osobou v trojici.
Ale dávno už jsem pochopil, že debaty na téma „trojice“ k ničemu nevedou. Člověk si na to musí příjít sám, že je Bůh jediný tak jak je psáno.
Realtoltek
Pozemské církve ani nepochopili co je duch a co je duše. Věří v nějakou dušičku co po smrti opouští tělo… přitom ve Svatém písmu je to jasně psáno.
Když tedy někdo nechápe co je duch a co je duše…je pochopitelné že nechápe ani jediného Boha… protože „trojice“ souvisí s tím co je duše a duch.
Takže dokládám :)… je psáno :
46A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha. “ Když to řekl, vydechl naposled.
a ptám se, co se stalo s Ježíšovou duší když odevzdala ducha ???
Eva Hájková
Církve nemůžou nic chápat. Pochopit něco může pouze člověk – jedinec.
Konečný Fr.
Tělo a duše jsou smrtelné. O trojici se nemá smysl hádat. Nemám s tím problém.
Jiří Kouba
To máte pravdu s těmi Piráty a spol, dostala . Ovšem ve čtveřici stran zmíněné Realtoltekem jsou dvě, jejich představitelé za minulé krize brlai příspěvky na asistenci nemohoucím. Křesťany přitom nebylo slyšet ani deset chvilek …..
pavel v
Vážený pane Drápale,
máte pravdu, že USA mají obrovský problém. Mají nejvyšší počet úmrtí na covid-19 na světě. Podle docenta Jana Konvalinky byla pro úspěch boje s covidem rozhodující včasná reakce vlády – zavedení karantény. Donald Trump promrhal 3 týdny. Už 18. ledna Trumpa informoval o možném vážném nebezpečí ze strany viru ministr pro zdravotnictví a služby Alex Azar. Volal mu do Davosu, ale Trump mu řekl, že je vše pod kontrolou. Když ho Azar na konci ledna varoval, že se epidemie může změnit v pandemii, Trump mu vzkázal, aby „nepanikařil“. Trump k opatřením přistoupil až 16. března, byť ho varovala i ředitelka Center pro imunizaci a respirační nemoci Nancy Messonnierová. Trump chtěl dokonce propustit hlavího epidemiologa Anthonyho Fauciho, když ten odmítl Trumpovo zlehčování epidemie. https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/obeti-mohlo-byt-mene-rekl-americky-epidemiolog-uz-celi-vyzvam-k-vyhazovu-40320323 Trump okázale porušoval hygienická ustanovení. V dubnu dokonce jeho příznivci uspořádali demonstrace proti karanténě. Nedodržovali roušky ani rozestupy a Trump je podpořil. Zajímavá jsou i jména na pomyslné listině dárců, kteří zafinancovali propagaci a organizaci protestů. Třeba v Michiganu organizovala jedny z tamních nejsilnějších demonstrací Michiganská konzervativcí koalice. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/protesty-proti-karantene-v-usa-trump-je-podporuje-a-kdo-je-organizuje-101380
Co vedlo Trumpa k uvedenému infantilnímu jednání? Odpovědí je Clintonovo: „It’s economy stupid“. Václav Klaus tuto větu formuloval v češtině takto: „O peníze jde až v první řadě.“ To znamená, že pokud lidem rostou příjmy, budou podporovat vládu, ať je jakákoliv. Trump se těšil, že v nadcházejících volbách bude hladce obhájí prezidentský úřad. Hospodářský pád pod vlivem koronaviru toto očekávání začal hatit. Proto Trumpovi tak dlouho trvalo, než se probral ze snění. Zde se v plné nahotě ukázala Trumpova nekompetentnost a populismus. Že se tento neřestmi proslulý člověk nechává okázale fotit s Biblí v ruce před kostelem na věci nic bnemůže změnit.
Naproti tomu Piráti a Zelení nepatří mezi strany sloužící „zlatému teleti“ ekonomiky, jako Trump.
Petra R. Kaprálová (PRK)
Podle mého soudu je KDU-ČSL příliš slabá na to, aby prosadila sociálně konzervativní politiku, možná nemá silnou vizi a obávám se, že je nejednotná. Tj. obávám se, že jsou tam i liberálové, kteří se neštítí vládnout s homosexuály. Přijde mi, že u nás vládne velký patos, co se týká nespolupráce s KSČ, ale mám podezření, že je to spíš politická hra, než upřímná morálka, protože antikrist, to zdaleka není jenom a hlavně KSČ. Pro mě je křesťansky zajímavá strana, která se staví proti interupcím, homosexuálním pochodům, která má sociální dosah, prosazuje církev ve veřejném dění a je mírně patriotická; která se orientuje mj. také na konzervativní dění za hranicemi, které prosazuje podobné hodnoty.
Olga Nedbalová
Bezesporu je politika potřebná věc – tak jako zdravotnictví, veřejná doprava, policie, to všechno jsou užitečné nástroje, pokud se umí správně používat. Komentáře věnované politice také nejsou zcela od věci, ale bylo by dobré, pokud by jejich součástí byl Ježíš Kristus. Neboť jen skrze něho můžeme dospět ke spáse. On je ta jediná cesta. A také je nám třeba Kristova světla a naděje v Boží milosrdenství. Nemohu si pomoci, ale z čistě politických komentářů dostanu leda tak depresi a žádnou naději tam nevidím.
Konečný Fr.
Tak např. takoví chartisté, to bylo skutečně na depresi, když si člověk uvědomil, proti jaké přesile bojují. Ale ta jejich činnost měla smysl a dočkali se vítězství. Možná, že každá doba má své chartisty.
Olga Nedbalová
Když se zamyslim, moc z ideálů sametové revoluce nezůstalo. Jedině Kristovo evangelium je pořád stejné
Karel Krejčí
Mlhavě se mi vybavuje jeden autorův komentář z poměrně již delší doby, kdy v něm rozebíral jakousi politickou situaci, v níž na prvním místě figurovaly státy, které zaujímaly kladný postoj k Izraeli. A na pozadí konkrétních Božích zaslíbení, poukazoval na jejich určité zvýhodnění a postavení vůči státům, které zaujímaly z historického i současného pohledu postoje vůči Izraeli zcela opačné a vlastně do určité míry, s odstupem času sklízely to špatné, co zasely. Takto pojaté zasahování do politické sféry a odhalování ač skrytého, ale o to neodmyslitelného Božího řádu a zaslíbení, naopak považuji za správné a přínosné. To tedy ale znamená, ne se na politice přímo podílet a nebýt více méně její součástí. A co se týká těch kompromisů, bez kterých se demokracie neobejde, to je samozřejmě velice důležitá podmínka, ale, dělal i Ježíš kompromisy? Měl k tomu vůbec nějaký důvod? Ježíšovo učení směřovalo a směřuje ke znovuobnovení našeho vztahu s Bohem a milovat svého bližního. To je hodnota, která má s kompromisy a tedy i s angažovaností v politice velice málo společného. Ano, je to otázka vnitřních pohnutek autora, co považuje za společensky přínosné, ale stejně tak i v neztenčené míře zodpovědné. Mezi křesťanstvím a politikou je přece opravdu velký rozdíl.
Eva Hájková
Já myslím, že je to takhle: Kdo má k tomu schopnosti a energii, ať se v politice angažuje, jak sám uzná za vhodné. A kdo nemá, nikdo ho k tomu nemůže nutit.
Jedni druhé by za to neměli odsuzovat. Vždyť každý člověk je jiný.
pavel v
Paní Evo,
ať děláte, co děláte, angažovanosti v politice se nikdy nevyhnete. Uvedu (úmyslně) primitivní příklad. Představte si, že budete odsouzena za určitý přečin, který jste však nespáchala. Všichni vaši sousedé to budou vědět, ale nikdo z nich se vás nezastane. Nikdo se nepřihlásí, aby svědčil ve váš prospěch. Vy se jich pak zeptáte, proč mlčeli. Oni vám řeknou, že chtěli zůstat neutrální, že svědectvím ve váš prospěch by si znepřátelili člověka, který vás žaloval. Že je „nikdo ho k tomu nemůže nutit“.
Pasivita (lhostejnost) může být tím největším hříchem v životě člověka.
V březnu 1933 volilo 44% Němců nacisty. V listopadu 1933 v opakovaných volbách 92%. https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C4%9Bmeck%C3%A9_volby_do_%C5%99%C3%AD%C5%A1sk%C3%A9ho_sn%C4%9Bmu_1933_(listopad) Je tedy jasné, že Hitlera volio obrovské množství křesťanů. Mnozí z nich se jistě u nebeské brány hájili: Já jsem neměl tušení, jaká zrůda se z Hitlera vyklube. Je to pro ně polehčující okolnost? Jsem přesvědčen, že ne. Strkání hlavy do písku omluvou být nemůže. Ti, co nevěděli, co je Hitler zač, to nevěděli, protože to vědět n e c h t ě l i.
Eva Hájková
No vidíte. A kdyby se byl Hitler neangažoval v politice, udělal by jedině dobře.
pavel v
Určitě by bylo fajn, kdyby se Hitler v politice neangažoval. Vy si myslíte, že křesťané mu měli zabránit v angažovanosti atentátem?
Petr Adamec
Souhlasím velmi s článkem. Uvedl bych další důvod pro angažmá. Politika je nuda, vím to sám dobře…jsem v naší malé čtvrti zastupitel již 2. funkční období. Drtivá většina -tak 95%- hlasování je o celkem nudných a pro všechny přijatelných nutných provozních věcech. Není moc důvodů pro to, se angažovat a pracovat zde. Když se v ní ale nebudou angažovat slušní lidé a křesťané, vyklízejí pole lidem s touhou po moci a majetku, různým prodlouženým rukám podnikatelů, kteří jsou přisátí na rozpočet a podobně. Mnoho lidí má své zcela jasné ekonomické důvody pro angažmá v politice. Na všech úrovních. Pro leckoho je to styl podnikání.
Pokud se Vám nelíbí české korupční praktiky, angažujte se v politice. Je to cesta (pomalá a nudná), jak to změnit. Samozřejmě není to cesta pro každého.
pavel v
Máte mou poklonu, je to tak. Obdivuji Vás pro Vaši trpělivost.
Otakar Vožeh
Pán Ježíš a apoštolové respektovali politické reality. Nevidím však z Písma, že by se angažovali. Osobně nejsem proti angažovanosti věřícího v politice, avšak vidím v tom několik zásadních výzev :
1. Míra nasazení. Kdo to chce dělat jenom proto, že ho to baví, a dělá si z toho koníčka, nesouhlasím. Jako každé povolání má věřící člověk dělat co nejlépe, tak i politiku, pokud do ní jde.
2. Jak bylo řečeno, politika je o kompromisech a teď se jedná o to, kde dělat tlustou čáru, za kterou jako věřící politik nepůjdu. To je myslím dáno členstvím v nějaké straně. Téměř bez výjimky se zájmy strany staví nad zájmy osobní i národní, protože – čisté víno – strana potřebuje mít moc, a udělá všechno proto, aby ji získala a zachovala si ji.
3. To, že jsem důsledný křesťan, ještě zdaleka neznamená, že budu dobrý politik (viz někdejší americký president Carter). Napětí logicky roste přímo-úměrně s politickou funkcí.
4. Zásadní otázka : pokud toužím po tom, abych ovlivnil společnost k lepšímu, je to, že se budu angažovat v politice, tou nejlepší cestou ?
Možná, že se v této problematice můžeme něčemu naučit (dobré i špatné) ze zkušenosti dnešních slovenských věřících politiků ?
pavel v
„Jako každé povolání má věřící člověk dělat co nejlépe, tak i politiku, pokud do ní jde.“
Ve skutečnosti žádný občan nemá na výběr, zda do politiky půjde, či nikoliv. I když nepůjdete k volbám, děláte politiku. Umožníte tím například, aby se do vysokého úřadu dostal člověk, který rozeštve národ. Obecně vzato, nejít k volbám je hřích. Ještě větším hříchem je nezajímat se o veřejné dění a pak díky své neinformovanosti zvolit nebo jen umožnit zvolení politika, jako byl Hitler nebo Gottwald. Každý křesťan by měl být schopen číst znamení doby. Křesťan, který řekne, že se o politiku nezajímá, protože je špinavá, dává takto najevo alibismus a lhostejnost – opakem lásky není ani tak nenávist jako lhostejnost.
Příspěvek se týkal aktivní účasti v politice. Ne každý má vlohy se aktivním politikem stát. Každý však dokáže dobrat se informací, aby se v politice vyznal. Stačí jen chtít a uvědomit si svoji obrovskou odpovědnost, kterou v demokratickém systému má.
Konečný Fr.
Souhlasím s Vámi. Ona ta politika zase není tak složitá. Dnes tu máme místo marx.-leninismu neomarxismus s ideologií genderu a manželstvím pro všechny. A tak je to pro křesťany velice jednoduché – nevolit ty, kteří to propagují a tolerují. Tím nám zde zbývá SPD, Trikolora, možná ANO, i hlasy komunistů mají svou váhu.
pavel v
Hluboce se mýlíte. Největším nebezpečím pro svět není „neomarxismus s ideologií genderu a manželstvím pro všechny“, nýbrž totalitní systémy Východu. Je možné, že pokud se na Západě někdo pokusil proti uvedeným věcem vystoupit, byly mu činěny určité překážky. Nikdo však kvůli tomu nebyl vězněn a pokud přišel o zaměstnání, nemusel kvůli tomu jít do kotelny. Pekař a cukrář Jack Phillips z amerického státu Colorado odmítl v roce 2012 upéct homosexuálnímu páru dort k jejich svatbě. Vrcholná soudní instance rozhodla, že pekař Jack Phillips na to měl právo a neporušil zákon, který zakazuje diskriminaci občanů na základě sexuální orientace. I když se nám, křesťanům určité věci nelíbí, můžeme se spolehnout, že soudy na Západě jsou nestranné, že nejsou v područí nějaké vládnoucí kliky.
Nezávislost soudní moci na moci výkonné je rozhodující pro svobodu občanů. Na východě je tato svoboda krutě pošlapána. V Rusku jsou vražděni novináři pro kritiku vlády. Občanští aktivisté jsou bezdůvodně vězněni. Volby jsou manipulovány. V Číně jsou „převýchovné“, ve skutečnosti koncentrační tábory v nichž drží více než milion příslušníků menšinového ujgurského etnika. Křesťané a příslušníci hnutí Fa-lun-kung jsou brutálně mučeni ve vězeních. Vězňům jsou odebírány orgány pro transplantace (na kšeft). Ani v Rusku, ani v Číně se nelze dovolat spravedlnosti – jsou to totalitní země.
I když na Západě není vše ideální, není tam totalita jako v Rusku a Číně. Čeští politici, kteří se těmto zemím klaní, zcela postrádají morální integritu. Pro křesťana je toto lakmusovým papírkem při jeho rozhodování. Jen hlupák by podporoval politika, který se klaní zemi, která vězní křesťany nebo zemi, která vraždí novináře a manipuluje volby.
Konečný Fr.
Tak migranty nám chtějí neustále vnutit Němci a jejich Unie. To je pro mne nebezpečí č.1 a ne Rusko a Čína.
pavel v
pro Konečný Fr.
ad/ „Tak migranty nám chtějí neustále vnutit Němci a jejich Unie. To je pro mne nebezpečí č.1 a ne Rusko a Čína.“
Migranti nejsou po zuby vyzbrojení jako Rusko a Čína. Pro nás je největším nebezpečím pátá kolona sympatizantů Ruska a Číny. Jde o lidi, kteří v roce 1968 vítali ruskou okupaci. Vy, pane Konečný, k této koloně patříte.
Konečný Fr.
Migranti mají nože a mačety a pašují drogy. Normální člověk si nepřeje, abychom je u nás živili. USA mají atomové zbraně a proto je mají i Rusové. Zcela normální pro normální lidi.
Petra R. Kaprálová (PRK)
Nevidím jediný důvod, proč by křesťan měl volit komunisty, jejichž ideologie byla antikristovská. Nebylo by pro církev dobré, aby byli u moci tito lidé. Ostatní zmíněné strany jsou OK.
Konečný Fr.
Komunisté mají k moci hodně daleko. Dnes dosáhli maximum a myslím, že ve vládě působí konstruktivně. Pokud chtějí přidat sestrám v nemocnici, tak to není nic špatného. I kdyby padli všichni, vstanou noví bojovníci. Piráti mají daleko blíže k moci – taková nová levice. Pryč s tyrany a zrádci všemi, nechť zhyne starý podlý svět, my nový život chcem na zemi, v němž nesmí býti žádných běd. Tohle by mohla být klidně hymna EU i Pirátů.
Otakar Vožeh
V podstatě souhlas v tom, že každý občas je více či méně politicky angažován, ať už svou účastí nebo neúčastí. Ohradil bych však se proti tomu, že nevolit je hřích. Součástí demokratické svobody je nevolit . . a nést následky.
Ano, křesťan by měl umět rozpoznávat znamení doby z biblické perspektivy, ovšem jaké z toho vyvodí závěry pro svůj život je záležitostí především osobní. Jakým způsobem „vykupuji čas“ ?
To, že se každý dokáže dobrat informací . . . uvažujete zřejmě v českých, resp. evropských nebo západních rozměrech. A i tady je přístup ke kvalitním, pravdivým informacím dost složitý.
A ještě si dovolím možná poněkud provokativní názor : demokratických voleb je jistě důležité si moc vážit, nesmíme je podceňovat – ale ani přeceňovat. Bůh je svrchovaný Pán dějin (Daniel 2,21).
pavel v
Trvám na tom, že nejít k volbám je veliký hřích. Edmund burke řekl hlubokou pravdu:
„K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama.“
„Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může nemá smysl.“
Jan Pavel II. řekl, že křesťan je odpovědný za celý svět. Jak může být odpovědný, když disponuje nepatrnou mocí jednoho hlasu při volbách? Zkuste si představit, že existují pomyslné váhy. Na jedné straně zlo, na druhé dobro. Co když váha vašeho hlasu je tím rohodujícím závažím, aby převážilo dobro?
Máte pravdu, že Bůh je svrchovaným pánem dějin. K tomu následující příběh. Obec postihla povodeň. Voda stoupá a hasiči na člunu objíždějí baráky a sbírají opozdilce, kteří se nestihli evakuovat. Přijedou k domu, kde na střeše sedí starý děda. Jejich pomoc odmítne jako nepotřebnou. Hasiči se ještě vrátí, ale děda je zase odmítne. Nakonec se děda utopí. U nebeské brány si stěžuje: „Bože, jak jsi mě mohl nechat ve štychu, já se tolik modlil.“ Bůh odpoví: „Dvakrát jsem ti poslal hasiče …“
Konečný Fr.
Nejít k volbám snad není hřích. Za komunistů nejít k volbám, byl hřích.
Jiří Aron
Pan Drápal tvrdí, že nejbližší je mu třetí postoj tzv. angažovaného křesťanství a že nesouhlasí z druhým postojem, kde se tolerují nemravnosti.
Není zde rozpor přáním a skutečností? Např. vlastní výběr p. Drápala, komu odpustí a komu už ne („K diskusi o vítězství“). Kristus přece za nás zemřel, abychom mohli mít odpuštěno a podobně máme odpouštět i my ostatním, bez výběru. Nevidím zde tu „kultivaci politického prostředí především svým přístupem“, přitom článek pojednával o otázkách právě zahraniční politiky, ve které s p. Drápal chce angažovat.
Podobně program KDU-ČSL, věřím, že má hodně bodů, se kterými se mohu ztotožnit i já. Ale členství v této straně znamená přinejmenším tichou toleranci ohledně jejího aktivního zapojení v dotačním průmyslu, z nichž nejvýraznější je tzv. solární tunel, na který platí a budou občané ČR přispívat svými úsporami desítky let.
Nelíbí se mi argumentační faul ohledně bubliny zahořklosti. I pan Drápal má přece svou bublinu, která souvisí s jeho viděním světa podle New Apostolic Reformation. Komentáře pod jeho články jsou přece také další formou politické angažovanosti, nebo ne?
Dan Drápal
Sorry, asi mám mezery ve vzdělání, ale nevím, co je New Apostolic Reformation.
Poznámce o tom, že rozhoduji, komu odpustím a komu ne, už nerozumím vůbec. Na mě není, abych odpouštěl (nebo neodpouštěl) někomu, kdo něco spáchal před 75 lety.
Jiří Aron
Jedním z vůdčích nových apoštolů NAR je i Vámi překládaný pan Bill Johnson. Nevěděl jste to, ano? Ve velmi hrubé zkratce dominionismus, církev ovládne politiku a změní společnost a svět; duchovně je to směs New Age a upravených výkladů Bible. Vítězná církev pak předá svou vládu nad Zemí do rukou svého mesiáše. Podobný pohled na svět ve Vašich článcích vnímám, nemusí to být jen vlivem Johnsona. O NAR je řada webových stránek, diskusí i celých knih.
Váš článek „K diskusi o vítězství“ pokračuje v trendu Vašich úvah, ve kterých se Vám dlouhodobě nedaří udržet spravedlivé měření historických vin stejným metrem Němcům, Rusům i Čechům. Je to škoda, jinak by to bylo z křesťanského pohledu dobré téma.
Eva Hájková
Musím napsat, že někdy už mám dost toho dělení lidí na slušné a neslušné, popřípadě na viníky a oběti. Jako by někdo byl bez viny. I těch představ, že to můžeme nějak „uhrát“, když se budeme angažovat v udržování tohoto systému a zeslušňovat ho. Člověk se nemá (a někdy ani nemůže) přizpůsobovat systému, ale systém se má přizpůsobit člověku.
Všichni potřebujeme vykoupení, slušní i neslušní.
Olga Nedbalová
Přesně, paní Hájková, teď jste mi připomněla dotaz mého známého. Ptal se mě: „Kdo je užitečnější pro společnost? Člověk, který jezdí lyžovat do Alp, nebo někdo, kdo sedí v hospodě a pije pivo?“ Já jsem mu na to řekla, že je to hrozně těžké posoudit. A on mi řekl – do Alp jezdil i Radovan Krejčí a pivo v hospodě si popíjel Bohumil Hrabal. Známý je nevěřící a řekl mi: „Myslím, že nejužitečnější je ten, kdo pomůže druhému.“ Já jsem zajásala a řekla mu, že to přece tvrdí i Ježíš Kristus 🙂 Ano, skutečně užitečný je ten, kdo umí druhému pomoci. A je jedno jestli je to politik, lékař, prodavačka, servírka, popelář. A nemusí jít o okázalou pomoc, stačí i dobré slovo, podpora, povzbuzení. Pokud člověk se dívá na druhého s láskou a vidí v něm Boží dítě, nemůže druhému ublížit. A na to nemusí být žádná revoluce, stačí obyčejná láska čerpaná z víry v Ježíše Krista. Jak jednoduché. A lidé to pořád tak nějak nechtějí chápat.
Karel Krejčí
Autor komentáře si patrně neuvědomuje, že pokud nebude svým viděním světa pevně ukotven v Kristu, je pouze jedním z mnoha, které baví luštit politické, nikdy nekončící křížovky. Samozřejmě, je to lákavé, vnitřně to naplňuje a také trochu lechtá i ego. Nelze však spojit dvě království dohromady. Buď se budeme snažit pohybovat v tom Božím nebo v tom nepřátelském. Nelze sloužit dvěma pánům.
Olga Nedbalová
Ano, souhlasím s panem Krejčím. Křesťan nemá nic dělat bez Krista. Psát politické komentáře a spatřovat východisko z problémů v lidském snažení, nevede k ničemu. Nezapomeňme, že pravda je jen jedna, a to pravda Páně. Ta vítězí.
Jiří Kouba
I kdybych nebyl věřící, zůstal bych zdrženlivý, neboť v nejlepším případě se angažovaným povede nahradit jednoho oligarchu jiným, Čapák OKD, Marii Benešovou pány Rampulou, Grygárkem či paní Veseckou.
Angažovanost je věc sisyfovská. Kámen dovalit nelze, neboť systém je založený na velkých penězích. Proto toleruje svobodu, i když jen instrumentálně, tam kde se to hodí, ale zapuzuje spravedlnost. Proto se také tak často potkáváme s dvojím metrem ve veřejném – i křesťanském – diskurzu.
Kristus sám je spravedlnost, Jeho máme, chceme-li mít. V rukou má „pravidlo“ – jeden metr na všechny.
Eva Hájková
Jeden metr na všechny? Anebo „já trestám ty, které miluji“?
Jiří Kouba
Uvedený verš je přece o tom, jak Pán napravuje Církev, ne o soudu nad lidstvem, který mu byl dán.
Karel Krejčí
Ti, co uvěřili v Krista a přijali jej za svého pána, toho, kterému je vše podřízeno a který zvítězil nad Satanem, tak tito věřící jestliže se vrhnou do politiky s tím, že mají světu „co nabídnout“, pak naplňují ve své podstatě to, co apoštol Pavel nazývá opětným křižováním Krista. Jak to, že se opět nechávají slepě strhnout vírem světa? Jak to, že nevěří, že ten, komu uvěřili, má vše pevně ve svých rukou? Jak to, že se jejich pohled na chod světa nezměnil a znovu se vracejí ke starému vidění?
pavel v
Pane Krejčí,
agitujete proti angažovanosti křesťanů v politice s tím, že stačí věřit Bohu a On se o vše postará sám. V evangeliu o posledním soudu čteme: „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších, mě jste učinili“. Ježíš nás vybízí, abychom pomáhali trpícím. Kdybych se na tuto věc díval vaší optikou, řekl bych: „Budeme se za ně (trpící) modlit a Bůh se o ně postará.“ Bylo by to velice pohodlné, že? Ale nebylo by to v souladu se slovem Božím. Ježíš očekává, že nebudeme sedět se založenýma rukama, nýbrž že se těch trpících zastaneme – například křesťanů, kteří jsou v Číně perzekuováni. Můžeme to vůbec nějak ovlivnit? Můžeme. Vládnoucí komunistická strana Číny má u nás v Česku přátele, kteří jí dodávají legitimitu – ona je velice potřebuje. Tito Češi jsou spoluviníky zvěrstev, které se v Číně dějí. My se proti nim můžeme spojit a svrhnout je. Jak to uděláme? Lidé, s nimiž se můžeme spojit, jsou organizováni na této adrese: https://www.milionchvilek.cz/
Karel Krejčí
Pane pavle v,
Ano, křesťané v Číně jsou stále více perzekvováni. Už jste zkusil v této záležitosti kontaktovat papeže, jako svatého otce? On je přece ten, kdo zde na zemi má nejblíže k Bohu …
pavel v
Proč bych měl kontaktovat papeže? Copak on má moc perzekuci křesťanů zabránit? Každý z nás musíme udělat své maximum, abychom odstranili moc čínského zla a jeho pomocníků v našem státě.
Karel Krejčí
Ano pane Pavle, přesto to udělejte a tlučte na dveře, za kterými stojí papež. On zase bude tlouci na dveře, za kterými již není nikdo jiný, než samotný Bůh. Neztrácejte naději a nepropadejte při prvním neúspěchu trudomyslnosti a hlavně, nevzdávejte to. Tlučte na ty správné dveře, abyste neposkytl kritickým a škodolibým čtenářům tohoto webu sebemenší důvod k vytváření si zkresleného nebo dokonce falešného obrazu o Vaší osobě.
pavel v
Pane Krejčí,
obracet se v modlitbě na Boha může každý sám – papeže k tomu nepotřebuje. Není žádný důvod tlouci na papežovy dveře. Je to jen člověk jako kdokoliv z nás.
Vůbec nepropadám trudnomyslnosti. V této zemi je stále dost lidí, kteří jsou ochotni se zasadit o to, aby čínské zlo a jeho čeští kolaboranti byli poraženi. Nakonec se dočkáme tak, jako jsme se dočkali pádu bolševika. Myslel jsem si totiž, že já se toho už nedožiju.
Konečný Fr.
Jako zástupce Boha na zemi tu moc má.
Petr Adamec
Politika je něco potřebného…může to být služba okolí. Má ale veliké meze v tom, měnit společnost k lepšímu. Někteří křesťané se snaží získat moc, aby mohli vést kulturní války. To vnímám jako špatné. Co církev nedokáže kázáním a zvěstováním Božího slova a přesvědčováním lidí k té dobré cestě, to se nedá zajistit tak, že se to lidem nadekretuje shora mocensky. Hlavní cestou, jak měnit společnost k lepšímu, je jistě kázání evangelia. Ne politika. Kdybych si musel volit mezi angažmá v politice a spásou a cestou z Ježíšem, jistě vždy zvolím Ježíše. Ovšem nevěřím,že taková volba je nutná. Politika je jedna ze stránek života tady na zemi, ta zase ne tak úplně důležitá. Jsou mnohé důležitější. Ovšem i politika je potřebná.
Otakar Vožeh
Vidím to podobně s tím, že teď bychom ještě měli definovat „politiku“. Velmi zjednodušeně a idealisticky : politika jako společné spravování záležitostí komunity, příp. národa, to ano. Politika jako nástroj moci nikoli. To je samozřejmě na dlouhé diskuse . . . a asi bezvýsledné.
pavel v
Pane Otakare,
podle mého jste udeřil hřebík na hlavičku. Mluvíme zde o „politice“ a nemůžeme se shodnout, protože každý možná mluvíme o něčem jiném. Máte pravdu, že abychom odstranili zmatek, měli bychom definovat, co si pod pojmem „politika“ vlastně představujeme. Podle mého je tím nejvlastnějším významem uvedeného slova boj o moc (boj o vládu). Víme, že Ježíš politickou moc odmítl – odmítl být prohlášen za krále. Jeho příklad je pro křesťana závazný – církev ani kněz či kazatel by neměl usilovat o politickou moc. Nepotřebuje ji. Má jinou moc, mnohem mocnější. Je to pravda.
Na druhé straně víme, že Jan Křtitel káral Heroda, tedy člověka, který měl politickou moc. Ježíš pak káral farizeje a zákoníky v židovské radě (Sanhedrinu). Nazýval je „plemenem zmijí“. Sanhedrin byl politicko-mocenský orgán. Z určitého hlediska lze říci, že se oba angažovali v politice, protože politiky kritizovali. A křesťané by měli následovat jejich příkladu.
Jaký závěr z toho všeho vyplývá? Křesťan má být ve společnosti aktivní, jako například za totality Václav Malý (Charta 77, VONS). Pokud se uchází o politickou moc, není na tom nic špatného, ale pak by to měla být jen jeho soukromá záležitost – neměl by se odvolávat svou víru a na církev. Církev jako taková by se v politice (v soutěži o získání moci) neměla angažovat. Porušila by tím druhé přikázání: Nezneužiješ jména svého Boha. Odvolávat se v politické soutěži na Boha, je zneužití jeho jména. Politické cíle jsou totiž svojí povahou jiné, než cíle Boží. Křesťané by nikdy neměli prosazovat Boží přikázání mocensky (pomocí zákonů). Měli by k tomu používat jen „osvětu“. Církev by se měla tvrdě distancovat od politické moci, jako při začátcích křesťanství. Spojení trůnu a oltáře (kooperace církve a státu) je velkým zlem. Církve by na své akce neměly zvát politiky a vysílat své zástupce na akce politické. Církve by od státu neměly vyžadovat žádná privilegia, aby se nedostaly do závislosti.
Konečný Fr.
Církev se politiky nesmí účastnit. K tomu má svoje strany – KDU a TOP, které se k církvi nehlásí a hájí zájmy muslimů a atheistů, a proto je mohou volit křesťané s čistým svědomím, že by se církev mohla poskvrnit politikou.
Eva Hájková
Politika správou obce není. Spravovat něco znamená mít něco pod kontrolou. Kontrola jedince nad společnosti je mizivá, pokud ten jedinec není držitelem politické moci. Volit je samozřejmě správné a křesťan to má dělat, ale volit ještě neznamená angažovat se v politice.
Olga Nedbalová
Ano, správa věcí veřejných a politika neznamenají úplně to stejné. Je také nutné podotknout, že naštěstí v našem státě je uplatňována trojí moc – soudní, zákonodárná a výkonná moc. Politik jako takový nemá a nesmí zasahovat do všech těchto mocí. Jinak se mi ale líbilo, jak pan Vožeh a pan Pavel popsali nebezpečí spojení politika a moc. V této spojitosti se mi vybavuje ze Starého zákona, 1. Samuel, 12; 13- 15 Nuže, zde je král, kterého jste si vybrali a vyžádali. Pohleďte: Hospodin ho nad vámi ustanovil za krále. Budete ctít Hospodina, sloužit mu a poslouchat ho? Nebudete se vzpírat Hospodinovým příkazům a půjdete za Hospodinem, svým Bohem – vy i král, který nad vámi vládne? Jestliže totiž nebudete poslouchat Hospodina a budete se vzpírat jeho příkazům, bude Hospodinova ruka proti vám, tak jako byla proti vašim otcům.
Vládne-li nám vládce, který se vzpírá Bohu, jsme v těžké situaci. A pokud jsme si vyvolili Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele, pak jen těžko můžeme přitakat někomu jinému. Ano, i o tom je křesťanství. O veliké lásce, milosrdenství, ale také o poslušnosti. Dnes je výročí smrti Jana Husa. Nedávno jsme si připomněli smrt Milady Horákové. Někdy poslušnost Ježíši nemusí nést ovoce zde v pozemském životě, ale ponese ovoce až v životě věčném. Milada Horáková byla také politička, ale byla především oddána Ježíši Kristu. Proto šmahem nezatracuji politiky, ale jen připomínám, že nesmíme zapomenout, kdo je náš skutečný, svrchovaný vládce.
Otakar Vožeh
Zřejmě vycházíte ze současné situace – a nejen v ČR. Já jsem napsal „společné“ spravování a taky jsem napsal, že je to idealistický přístup k politice. To však ještě neznamená, že není ideální, správný. Mám zato, že schovávat se do nějaké politické strany jen proto, že ta strana má moc, je spíš alibistické.
Petr Adamec
Představte si, že v nějaké zemi je třeba 50% živých křesťanů. Pokud budou všichni volit, ale nebudou ochotní být volení a ve stranách se angažovat, nutně to povede k tomu, že se zvolit nechají jen ti ostatní. Budou mezi nimi i slušní lidé, mnozí ale budou mít především ekonomické zájmy. Získat zakázky, informace, ovlivnit dotace, zákony pro své podnikání, zhodnotit své pozemky a pod. S nadějí velkého zisku budou mít i velikou motivaci a odhodlání se prosadit…a budou mít i dost peněz – budou vědět, že investice do politiky se jim bohatě vrátí. Někteří by okamžitě zkrachovali bez pro ně příznivého nastavení dotací a zákonů. Tak udělají pro zachování svých firem maximum, bez ohledu, zda je to pro společnost jako celek dobré. Jsou celá ekonomická odvětví svázaná s politikou – zbrojní průmysl, doprava, velké stavby, zemědělství…
Do politiky by měli jít ve velkém schopní lidi, kteří ji dokážou brát jako službu, ne jako osobní zisk. Problém je v tom, že schopné, obětavé a poctivé lidi tam nic moc nepřitahuje, zatímco ty nepoctivé ano.
Myslím, že křesťany je potřeba spíše povzbuzovat k účasti v politice než je odrazovat. Křesťané fungují často jako určití tvůrci nebo ovlivňovači názorů širší komunity. Pokud pro všechny křesťany bude angažmá v politice nepřijatelné, povede to k tomu, že pro ostatní slušné a poctivé taky. Pak se opravdu vyklízí pole těm nepoctivým…
Otakar Vožeh
Ano, souhlas.
Dovolím si dva doplňky :
(1) teoretický předpoklad 50% živých křesťanů v národě by svědčil o tom, že se v tom národě usilovně zvěstovalo evangelium . . . a o to mi možná jde především, že totiž zvěstování evangelia má nejen prioritu v Božích očích, ale mělo by mít i naši prioritu co se týče vynaloženého času, energie a prostředků.
(2) politika se určitě dát různými způsoby, já bych věřícím nedoporučoval vstupovat do jakékoli politické strany, protože podle mého názoru jsou tam předem odsouzeni k neúspěchu a frustraci
Otakar Vožeh
Stojí za poslech : https://youtu.be/mMt4mAz6anQ
Eva Hájková
Byla tam řečena důležitá věc. A sice to, že křesťanský politik má mít k tomu, co chce vykonávat, povolání od Boha. Když ho nemá, neměl by do toho jít.
Ale možná to platí obecně. Tedy to, že ke všemu, do čeho se pouštíme, bychom měli mít Boží souhlas.
Olga Nedbalová
Opravdu to stojí za poslech. Pan profesor Pavel Hanes například zmínil tři motivy, které by měl mít křesťan, pokud se rozhodne pro politiku:
1) Musí být ochotný obětovat se pro Krista.
2) Uplatňovat věčné hodnoty v dočasném (světském) světě.
3) Nacházet uspokojení ve službě ostatním a ne ve vládě nad ostatními.
A právě taková byla i Milada Horáková.
Moc děkuji za odkaz, hodně záležitostí ohledně vztahu křesťanství a politiky se mi ujasnilo.