říká britský pastor a ekolog Dave Bookless
Jak jste se dostal k péči o stvoření?
Přírodu jsem vždycky miloval. Vyrůstal jsem v Indii, kde byli moji rodiče jako misionáři. V sedmi letech mě poslali do internátní školy. Byl jsem malý a bylo to těžké. Útěchu jsem nacházel v přírodě. Pozoroval jsem ptáky a rostliny, než jsem si ve škole našel kamarády.
Pak jsme se vrátili do Anglie, kde jsem se znovu cítil osaměle. Byl jsem divný – Angličan s indickým přízvukem. Bylo mi kolem deseti, a nikdy jsem například neslyšel o Beatles, protože jsme v Indii neměli ani rádio. Bylo nesnadné zapadnout. Znovu jsem našel útěchu v přírodě.
Trvalo ale dlouho, než jsem si spojil svoji lásku k přírodě se svojí vírou. Ve víře jsem se soustředil pouze na lidi. Stal jsem se pastorem, sdílel jsem evangelium, zajímalo mě zakládání sborů. O péči o stvoření jsem nevěděl nic.
Kdy se to změnilo?
Jednou jsme s mojí ženou a jejími rodiči trávili dovolenou na malém ostrově. Po dvou týdnech jsme měli hodně odpadků. Nevěděli jsme, co s nimi máme dělat, protože tam neexistoval svoz odpadu. Řekli nám, ať vše, co je z papíru, spálíme a zbytek vyhodíme na pláž na konci ostrova, kam vedla pěšinka. Šli jsme, byl nádherný letní den, zpívali ptáci, všechno kvetlo a na konci pěšinky na nás vykoukla skládka. Vše na ní hnilo, okolo se šířil puch a běhaly tam krysy. Když jsem na ni házel naše odpadky, naprosto nečekaně jsem v srdci slyšel, jak mi Bůh říká: „Jak myslíš, že se cítím ohledně vašeho chování k mému světu?“ Najednou se spojily moje láska k Bohu s mojí láskou k přírodě. Stalo se to před téměř třiceti lety. Toto poznání od té doby ovlivňuje vše, co dělám. Bůh miluje celé své stvoření a stará se o ně, proto se o něj musíme starat, církev i já.
Hned po dovolené jste změnili životní styl?
Ne, měnili jsme ho postupně a myslím, že ho měníme neustále. Nejdříve jsme se ženou začali recyklovat. Uvědomil jsem si, kolik odpadu vytváříme. Ve Velké Británii stále většina odpadků končí na skládkách nebo ve spalovnách.
Také jsem si při čtení Bible začal klást otázky, které mě dříve nenapadly. Dřív jsem se ptal, co určitá pasáž říká o mně a Bohu, a teď jsem se ptal, co říká také o celém stvoření. Například příběh o Noemově arše je příběh o ochraně biodiverzity. Bohu nezáleží pouze na lidech, ale na každém žijícím tvoru na planetě. Také duha je smlouvou mezi Bohem a všemi tvory na zemi.
V té době jsme chtěli založit rodinu a začali jsme přemýšlet o plenách. Pleny na jedno použití skončí na stovky let na skládkách. Rozhodli jsme se proto, že budeme používat pleny látkové, které se dají vyprat. Později jsme začali přemýšlet o tom, co jíme, jak cestujeme… Byl to vždy krok za krokem.
Takové změny životního stylu nebývají snadné…
Ano, bylo to těžké. Zároveň jsme ale začali přemýšlet o světě, jaký bychom tu po sobě rádi zanechali, a o svých hodnotách. Děti na rozdíl od dospělých vše vidí jasně. Pamatuji si, jak jsme šli s naší nejstarší dcerou, které tehdy byly asi čtyři roky, do školky. Říkala: „Nemám auta ráda, smrdí a dělají špínu.“ Měla pravdu a bylo to pro ni jednoduché. Pro mě to byla výzva.
Mít děti neznamenalo, že to bylo jednodušší, ale vše bylo najednou důležitější.
Dcery se nikdy proti vašemu životnímu stylu nevzbouřily?
Na Velikonoce jsme mívali bláznivý zvyk. Od Velkého pátku do neděle jsme měli „půst od elektřiny“. Všechno kromě lednice jsme v domě vypojili ze zásuvek, vařili jsme venku na ohni, netopili jsme ani nesvítili, takže jsme si chodili lehnout po západu slunce. Mělo to pro nás i duchovní význam. Vstoupili jsme do tmy a v neděli jsme mohli rozsvítit a říct: „Ježíš je vzkříšen.“
V době puberty si na to naše dcery stěžovaly, takže jsme jim dovolili používat počítač a svítit v jejich pokoji. Myslím, že někdy musíte udělat kompromis, ale nakonec to (…)
Dave Bookless, PhD. (* 1962 v Kalkatě) vystudoval moderní dějiny na Jesus College v Cambridge, následně pedagogiku na univerzitě v Cambridgi a později teologii na Trinity College v Bristolu. Od roku 2011 je ředitelem pro oblast teologie v mezinárodní křesťanské organizaci A Rocha, která se zabývá ochranou přírody a péčí o stvoření. Je také ordinovaným pastorem anglikánské církve, působí jako vikář ve sboru St. Mary’s Norwood Green v Londýně.
Autor: Jitka Evanová
Foto: archiv D. Booklesse / A Rocha
Jak se Dave Bookless staví k vegetariánství nebo ježdění v elektromobilech? Jaké jsou rozdíly mezi křesťanskými ochránci přírody a sekulárními organizacemi? A proč se snaží zachránit prales v Ghaně? O tom a mnohém dalším se dočtete v rozhovoru, který v plném znění vyšel v zářijovém čísle měsíčníku Život víry.
Nakolik víra ovlivňuje náš životní styl? Souvisí péče o stvoření s misií? Má evangelium význam nejen pro lidi, ale i pro zbytek stvoření? Budou zvířata v nebi? V čísle věnovaném péči o stvoření odpovědi na otázky hledají Pavel Černý, Petr Raus a Jiří Bukovský. Mozaiku názorů doplňuje anketa mezi křesťany z různých denominací.
V časopise dále najdete článek o tom, jak pomoci dospívajícím, kteří mají sebevražedné myšlenky, vzpomínky na „misijní babičku“ Ludmilu Hallerovou nebo příběh čtenářky, kterou Pán Bůh místo do Francie poslal mezi žižkovské dětiz problematických rodin.
V reportážích vás autoři zavedou na misijní výjezd do Ugandy a Jižního Súdánu, na festival chval na budapešťském stadionu nebo na letošní Křesťanskou konferenci.
Nechybí opět ani virtuální historický rozhovor, tentokrát s W. J. Seymourem, jedním z otců moderního letničního hnutí.
Kromě papírové verze lze Život víry předplatit i elektronicky ve formátu PDF a zvukové podobě.
Toto číslo lze zakoupit i samostatně – na papíře, v PDF i v MP3.
