Normální neděle, normální bohoslužba. Rozhlížím se kolem sebe a vidím bývalou prostitutku, jak si povídá a pak se modlí s vysokoškolským profesorem. O dva stoly dál se nad kávou směje uklízečka se zubařkou. U dveří starší paní někomu předává velkou tašku, která je až sem cítit propocenými tričky a špinavými ponožkami. Už několikátý týden jí nefunguje pračka, tak se jí o vyprání věcí starají lidé z církve. Ve skupince mužů opodál koluje obálka. Jeden z nich je pár měsíců bez práce a nemá dost peněz na bydlení. V obálce je několik darovaných tisícovek, které mu pomůžou udržet si střechu nad hlavou. Směs hlasů, smíchu, slz, štědrosti, vůní i zápachu dává dohromady společenství.
V Bibli poprvé narazíme na slovo společenství (v originále koinonia) až po letnicích – v novozákonní knize Skutků: „Vytrvale zůstávali v učení apoštolů a ve společenství…“ (Sk 2,42) Společenství křesťanů se narodilo z Ducha svatého a díky němu funguje. A tahle koinonia má širokou paletu významů.
* Držet společnou kasu, aneb Co je moje, to je tvoje. V lidové řeči starověku se koinonia poměrně často točila kolem peněz. Apoštol Pavel sáhne po stejném slovu, když zmiňuje finanční pomoc pro jeruzalémské křesťany: Makedonští a Achajští uznali totiž za dobré uspořádat nějakou sbírku (koinonia) pro chudé, kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě (Ř 15,26). Stejným jazykem hovoří i v dalších dopisech, namátkou v Druhé Korintským 8,4 nebo 9,13. Nakonec už ze zmiňovaných Skutků apoštolských je evidentní, že všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svá zboží a majetek dělili mezi všechny, jak kdo potřeboval (Sk 2,44-45).
* Obchodní partneři nebo společníci, kteří usilují o stejný cíl. I takový obrázek si Nový zákon vypůjčil z běžné řečtiny. Jakub, Petr, Jan a pak Barnabáš a Pavel se podobně jako Společenstvo Prstenu vydávají na cestu. V případě Božích služebníků je to však cesta misijní (Ga 2,9).
* Nikdo z nás to nezvládne sám. V češtině to tolik nevyzní, ale Jan ve svém prvním dopise mluví o sdílení obyčejného, běžného života. „Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste také vy měli společenství s námi.“ (1J 1,3a) A jedním dechem dodává, že toto sdílení všednodenního žití nefunguje jen mezi lidmi, ale také mezi námi a Bohem: „Naše společenství je s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.“ (1J 1,3b)
Philip Yancey ve své knize „Proč se obtěžovat s církví“ popisuje, co si uvědomil skrze svého kamaráda, jenž bojuje s alkoholem: „Naučil jsem se, jak je důležitá pokora, naprostá upřímnost a radikální závislost – na Bohu a na společenství soucitných přátel.“
Text: Jakub Limr
Převzato ze zářijového čísla mezidenominačního časopisu Život víry. Číslo přináší téma „Potřebujeme domácí skupinky?“, nad kterým se zamýšlejí Jiří Unger, Lubomír Ondráček, Werner Kniesel nebo Tomáš Grulich. Dále nabízí ohlédnutí za letošní Křesťanskou konferencí v netradičním on-line pojetí nebo druhou část rozhovoru s Lorenem Cunnighamem, zakladatelem mezinárodní organizace YWAM (Mládež s misií). V časopise také najdete článek Josefa Potočka o evolucionismu, recenzi knihy Svatý sex nebo zamyšlení nad televizním seriálem Příběh služebnice a nechybí ani příběh čtenářky o tom, jak se vyrovnávala s těžkou nemocí svého malého syna.
Časopis Život víry si můžete přečíst v papírové i elektronické verzi nebo si lze všechny hlavní články poslechnout jako audio nahrávku. Více na www.zivotviry.cz.
