David Šorm je farářem Českobratrské církve evangelické a slouží v Horní Krupé. Jako vesnický farář také zná příběhy mnoha neoženěných a neprovdaných, kteří prožili svůj život ve smutku, odloučení od druhých, nešťastní, mnohdy propadli pití. Každá vesnice má své „podivíny“, nebo ty, co zůstali u mámy a nikdy neodešli. A není si jistý, jestli je to z důvodu jejich orientace, ale mnohdy si to dovede představit.
Jak Ty osobně reaguješ na možnost žehnat svazkům stejnopohlavních párů, kterou vyhlásil synod ČCE?
S úlevou. V naší církvi již k takovému žehnání sem tam docházelo. Naše řády to nepovolovaly ani nezakazovaly. Vznikalo prázdné místo, které vytvářelo „ne-řád“. A také určitý pocit, že bych mohl dělat něco s nejistotou a jaksi konspiračně bez konsensu celé církve. Byl by to jeden z důvodů, proč bych v tom předtím neměl úplně vnitřní pokoj. Určitě bych takovou žádost probíral na staršovstvu svého sboru a prosil bych v tom za podporu (byla-li by možná) a modlitby. Tím bych ovšem na staršovstvo přesunul tíhu odpovědnosti, kterou sama církev neměla dořešenou. Zatím jsem ještě v této věci nebyl nikým osloven. Samozřejmě bych takovou nabídku nepřijal jaksi automaticky bez určitých podmínek (jako ostatně při běžném požehnání snoubencům).
SOUVISEJÍCÍ – „Takové modlitby jsou hříšné.“ Konzervativní anglikánské společenství odmítlo žehnání párům stejného pohlaví
Které verše z Písma Ti daly svobodu tak učinit?
Vlastně ty, které jakoby homosexualitu tematizují, ale ve skutečnosti jsou jednotlivé výroky vsazené do specifických kontextů, o kterých je třeba vědět a porozumět jim. A často na to člověk nemusí být teologicky vzdělaný, stačí jen mít trochu postřeh. Nejčastěji se v souvislosti s „ohavností před Hospodinem“ zmiňuje příběh o Lotovi v Sodomě (Gn 19). Tam je jasný kontrast Božího záměru záchrany (do které vstoupil i Abraham jako modlitebník) a brutální agresivita sodomských. Oni chtěli kohokoliv znásilnit a ponížit. Podobně míří příběh o Gibejských (Sd 19). Texty řádů čistoty (Lv 20) zase reagují na pohanské praktiky kultické, kterými si chtěli jiné společnosti vynutit přízeň bohů. V Ř 1 jde o kontext propadnutí člověka pudům a vášním a propadnutí sobectví – zaměřenosti na sebe sama a tím i ztrátu celoživotního dialogu s Hospodinem. V 1 Tm 1,8 se terminologicky zmiňuje zneužívání chlapců, které bylo v antickém světě vnímáno jako vyšší forma sexuality a s tím žel bylo nutně spojené i kuplířství. V biblických textech tedy nenarazíme na homosexualitu, jak ji známe dnes, jako vrozenou a nezměnitelnou dispozici, která vede člověka také k hluboké touze, lásce a sdílení s druhým ve smyslu „není člověku dobře samotnému“ (Gn 2,18). Tedy k přemýšlení o homosexualitě mne pak vedou ostatní texty, které zmiňují lásku, partnerství, sounáležitost a odpovědnost k druhému. Kdysi jsem si všiml i posunu v překladu Nové Bible kralické a Bible 21 např. u 1 Kor 6,9. To je zajímavé!
Znáš osobně lidi, o nichž tušíš, že přijdou?
Neznám. Ale třeba o nich ani nevím a třeba budu v čase překvapen. Je možné, že se někdo takový objeví i v našem sboru a já (a my obecně) bychom si přáli, aby v něm mohl zůstat a být v něm spokojený. Nakonec takovou orientaci v sobě může poznat i některé z mých dětí. Přeci jen žiji na venkově, na Vysočině, což je spíše konzervativní prostředí. Lidé si to nenapíší na čelo. A pokud ti lidé přijdou, budu jim pokládat stejné otázky jako všem ostatním: chcete žít z Božího požehnání? Chcete se k Bohu obracet, děkovat a prosit jej o vedení? Chcete žít v konkrétním společenství křesťanského sboru či farnosti? A pak si jistě budeme povídat o partnerství o sobě a tom druhém, o rodinách, ze kterých pocházejí, o tom, jaký „jazyk lásky“ je jim blízký, jak řeší neshody, jak se druhému omlouvají, jaký způsob života je jim blízký…
SOUVISEJÍCÍ – Německá katolická církev povolila požehnání pro homosexuální páry
Uměl bys doporučit literaturu nebo nějaké zdroje k hlubšímu porozumění této problematiky?
V křesťanském prostředí u nás mi přijde průlomová brožurka, kterou vydalo naše ústředí „Problematika homosexuálních vztahů“ v roce 2006. Je to již pár let, ale co je v ní napsáno, se od té doby nezměnilo. I letošní rozhodnutí synodu se po oněch desítkách let opírá právě o tuto studii. O další odborné literatuře vím, ale nemám ji tak pečlivě pročtenou, abych mohl doporučit. A ani se nepovažuji v této věci za odborníka. Letos na ETF UK absolvovala a na vikariát nastupuje Eliška Vančová, která napsala prý velmi dobrou diplomovou práci na toto téma. Jistě se dá dohledat na internetu.
Jakým způsobem hledáme odpovědi na své otázky v bibli? Máme předporozumění?
Vždy máme předporozumění, které plyne z toho, kde jsme vyrostli, kdo nás duchovně vedl či ovlivnil. V jaké církvi jsme uvěřili a také jakým způsobem hledáme odpovědi na své otázky v Písmu. Já osobně jsem uvěřil v evangelickém prostředí mezi pražskou mládeží a pak zejména na Evangelické teologické fakultě. A hlavním motivem („aha momentem“) pro mne byl právě způsob práce s Biblí: profesoři Pokorný, Heller, Mrázek, Prudký, Sláma. Jejich přednášky a postřehy mne naplňovaly, dostával jsem se opravdu blízko. Někdy je to důkladná (pro někoho třeba nudná) až detektivní snaha hledat vysvětlení. A přitom jsem z nich cítil zápal, neokázalou a přece jasnou víru, že tomu Slovu věří, přestože (nebo možná právě proto) jej rozebírají na jednotlivé součástky. Je to trochu badatelský přístup, který se neobejde bez základních vědeckých nástrojů. Ale právě to mne přesvědčilo o tom, že jestli chci Pánu Bohu trochu porozumět, musím to dělat opravdu pořádně a odpovědně. A také nespěchat s odpověďmi. S doslovným výkladem ve smyslu, že Bible je „diktátem“ Ducha svatého, kde není lidský rozměr ve smyslu interpretace pisatele na Boží Slovo, čtenář opravdu daleko nedojde (a to ani biblický fundamentalista). Vždyť ani jeden z textů třeba netematizuje homosexuální jednání žen! Tak by se člověk dostal do hlubokých vnitřních a etických konfliktů, které nemají řešení. Ostatně ona brožurka, která je psána pro neteology, právě nárok obecné přístupnosti spojené s poctivostí splňuje.
Co potřebujeme od Boha získat, abychom uměli milovat lidi s jinou orientací?
Předně chci říci, že odpůrce žehnání stejnopohlavním párům nepodezírám, že by lidi s touto orientací měli méně rádi. To si opravdu nemyslím. Na druhou stranu si myslím, že odpůrcům obecně schází schopnost vcítění se do těchto lidí. To se obvykle mění v těch rodinách, kde se takové děti objeví. Najednou rodina zjistí, že chce, aby jejich děti neodešly od Pána Boha, a přitom mohly žít v lásce ke svému partnerovi, pokud po něm touží. Aby mohly někoho hluboce milovat sdílet s ním svůj život. Někdo se bez životního partnera opravdu neobejde. A pokud ho někdo k tomu nutí (tvá dispozice není hřích, ale praktikované partnerství ano), přináší mu to obrovskou bolest a ponížení. Tito lidé přicházejí o stabilitu a pak je také jednoduché třeba poukazovat na osobní pády těchto lidí. Žel právě církevní prostředí (i to evangelické) v tom v minulosti hrálo neblahou roli, proto se náš synod vloni za takové jednání hluboce omluvil. Je zajímavé, že odpůrci současného stanoviska synodu před rokem nutnost velkého pokání nevyhlašovali, tak jako se to třeba děje nyní. Ti, kteří si takovými tématy neprojdou, tedy potřebují více odvahy připustit si, že Bible ve vybraných textech netematizuje homosexualitu jako vrozenou a nezměnitelnou orientaci a potřebu životního partnera stejného pohlaví. Potřebujeme nemít strach z ohrožení rodiny, kterou si beztak ohrožujeme mnohdy sami svým způsobem života, než že by tak činili třeba homosexuálové. Zároveň k tomu všemu potřebujeme hlubší toleranci. Synod ČCE nakonec nevyhlásil nic jiného než možnost. Každý farář či farářka tak činíme na vlastní odpovědnost před Hospodinem, ale ve svobodě svědomí. A to mi přijde jako velké vítězství, byť třeba ještě bude chvíli trvat, než to přijmeme. V tom jsem optimista, protože nakonec Boží Duch je silnější než ten náš.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Hana Pinknerová Datum: 24. června 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
