Rozhovor s Jakubem Limrem a Patrikem Soukupem, vedoucími Křesťanského společenství Mozaika v Hradci Králové u příležitosti oslav 20 let
Můžete se vrátit na začátek a přiblížit okolnosti vzniku společenství Mozaika v Hradci Králové?
Patrik: Před dvaceti lety jsme začínali v jednom hradeckém obýváku a hned v počátcích jsme přijali, že máme být mozaikou – církví složenou z různých kousků, které dohromady vytváří krásný obraz o Bohu.
Jakub: V tomhle přemýšlení nás hodně ovlivnil Erwin McManus, zakladatel Mozaiky v americkém Los Angeles, kterého jsme potkali osobně ve stejném roce, kdy jsme začínali v Hradci. V té době nebylo úplně zvykem, že by české církve měly ještě nějaké přízvisko, tak trvalo pár let, než jsme za KS přidali ještě Mozaiku.
Které důležité momenty podle vás definovaly fungování a růst společenství?
Patrik: V počátcích jsme byli církví hodně zaměřenou do sebe. Souviselo to s tím, že přicházeli lidé různě pošramocení z církve v minulosti. V průběhu let jsme ale stále více vnímali, že církev není výletní parník, ale spíš záchranářská loď. A tak se kormidlo našeho společenství začalo více a více otáčet směrem k lidem v našem městě. Začali jsme více přemýšlet o tom, jak se asi cítí návštěvník, který přichází do církve úplně poprvé a snažili jsme se být více srozumitelní a více vysvětlovat, proč děláme to, co děláme. To byl určitý zlom, kdy naše společenství poměrně rychle narostlo a změnila se atmosféra v naší církvi. Lidé se najednou nebáli zvát na bohoslužby své kolegy a přátele. Stali jsme se otevřeným společenstvím.
SOUVISEJÍCÍ – Ján Máhrik: Chceme být společenstvím pro lidi, kteří jsou za kostelem
Jakub: Naprosto souhlasím, že toto byl zásadní obrat v životě Mozaiky. S tím souvisí, že jsme nejednou museli spolknout pýchu a pokorně se učit od těch, co jsou dál než my, ať už od církví v zahraničí nebo přímo v Hradci Králové. Navíc nás Bůh obdaroval hned několika vzácnými duchovními otci a přáteli, např. Danem Drápalem z Česka, Dennisem Bavisterem z Anglie či Wessiem van der Westhuizenem z Afriky.
Jak se vaše společenství adaptovalo na fungování v období pandemie?
Patrik: Musím říct, že mě mile překvapilo, jak snadno lidé z Mozaiky procházeli poměrně rychlými změnami v našem společenství – z velkého nedělního shromáždění jsme přešli do malých skupinek – lidé ochotně otevřeli své domovy, abychom se mohli scházet v době pandemie v neděli v malých skupinách. I to, jak jsme v době lockdownu přešli plně na církev online, kdy jsme přenášeli poselství na YouTube a následně se ještě společně mohli vidět na Zoomu, modlit se, debatovat. Senioři, kteří se naučili s počítačem, abychom mohli být navzájem v kontaktu. Co se mě ale dotýkalo nejvíc, že jsme jako společenství místo nějakých hašteřivých válek o konci světa a různých pohledů na roušky, očkování a pandemii, pomáhali zdravotníkům hradecké fakultní nemocnice, kdy jsme týden co týden vozili na covidová oddělení energii v podobě kafe a různých tyčinek a proteinových doplňků. Nebo jak jsme si adoptovali seniory v hradeckém domově důchodců a zakoupili jim vánoční dárky podle jejich přání. Tohle mě prostě dostávalo. Jako církev jsme odpovídali na potřeby v naší komunitě, v našem okolí…
Můžete jmenovat i některá selhání nebo plány, které se naplnit nepodařilo?
Jakub: Pro mě to souvisí s postcovidovým obdobím. Patrik krásně shrnul, za co jsem moc a moc vděčný i já. Zároveň mi přijde, že pandemie vytáhla na světlo naši křesťanskou pohodlnost a rozmazlenost. Osobně hledám, kde jsem v tomhle jako vedoucí selhal, a co dělat jinak. Jak sloužit, jak kázat, jak sám nově hořet?! Mnohem víc bych chtěl vidět, že nám záleží na tom, na čem záleží Bohu; že za Ježíšem půjdeme bez kompromisů a bez výmluv a že to bude vidět na ovoci v našich životech a na vztazích mezi námi, stejně jako na vztazích s nevěřícími kamarády, spolužáky nebo kolegy.
Pokud byste se chtěli zaměřit na nějaký evangelizační rozměr. Čím byste chtěli zasáhnout nebo obohatit své okolí jako společenství věřících lidí?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Jakub: Každý kamínek v Mozaice je jiný, tak povzbuzujeme lidi, aby nesli Dobrou zprávu skrze to, co mají k dispozici. Někomu to víc povídá, někdo další je lepší hostitel, pro jiného je úplně přirozené modlit se za uzdravení, dál mě napadá praktická pomoc… Byl by to nekonečný seznam, jak evangelizovat skrze osobní vztahy, což je pro nás priorita. Co se společných „projektů“ týče, napadají mě dva. Jde nám o to, aby každá neděle měla evangelizační rozměr; aby se na shromáždění s Bohem setkali nejen křesťané, ale i lidé nevěřící. A když jsme hledali, jak být užiteční v Hradci, tak vedle nárazových akcí, pořádáme kurz Spojenci, který pomáhá lidem v partnerských vztazích a zároveň ukazuje k Bohu.
Patrik: Když je zmínka o otevřených a evangelizačních bohoslužbách, nesmím zapomenout zmínit naše venkovní bohoslužby, které letos od dubna do září probíhaly v Lodivadle v samém centru Hradce Králové. To jsme byli opravdu “církev na očích” a mnoho Hradečáků mělo možnost zaslechnout poselství naděje a zažít Mozaiku tváří v tvář. Lidé se zastavovali, poslouchali a byla to také příležitost k rozhovorům.
S jakou vizí vstupujete do dalších let?
Jakub: Hlavní vize zůstává stále stejná. Chceme být mozaikou – církví, která spojuje. Naší misí je spojovat skutečné lidi se skutečným Bohem ve skutečném životě. V nové sezóně se třeba těším na sérii večerů v mozaikové kavárně, kde budeme společně Boha chválit, modlit se, ale také v tichu čekat na Svatého Ducha. A pak také vstupovat do služby duchovními dary jako výklad jazyků, proroctví, slovo moudrostí a další. Prostě jak Bůh bude chtít.
Patrik: Chceme také pracovat na tom, jak i v tomto zvláštním koronavirovém období propojovat lidi. Mám velkou radost, když vidím, jak se lidé zvou na návštěvy, společně se neformálně za sebe modlí, nebo když po odpoledním shromáždění vyrazí ještě společně na kafe nebo na večeři. A nejen ti, kdo jsou v Mozaice už dlouho, ale také ti, kdo teprve víru nebo naše společenství objevují.
Autor: Michal Nosál Datum: 2. října 2021 Foto: Mozaika HK – Jakub Limr a Patrik Soukup
