Boží řád „Už rozhodnutí ve mně zraje: chci se stát klukem, a to hned! Kluk vesele si fotbal hraje a holka musí uklízet...“ „Přišla jsi na svět v dobrém čase, doktoři to dnes umějí!“ Paninka hezky usmívá se a budí v dívce naději. „Neříkej o tom otci, matce, ti nechápou své dítě přec...“ Žena se směje víc než sladce, už ví: to hotová je věc! Do ruky adresu jí dává, dívka se ve snech utápí: být ženskou není žádná sláva, svět štěstí má jen pro chlapy... Žena jde. Starší kamarádka zaslechla zdálky rozhovor. Kam otvírá si děvče vrátka? Vždyť na ni čeká černý mor: neplodný život v beznaději, zoufalství místo úlevy - a jaké v srdci rány zejí, když krutou pravdu objeví! „Děvenko, poslyš,“ povídá jí, „co v světě zla je, sotva víš. Nenaleť každé nové báji a neukvap se přespříliš. Teď dospíváš, máš v hlavě zmatek, tohle si mnohý prožije. Ze středy mít bys chtěla pátek, a přec každý den pěkný je. Věz - fotbal není jenom sláva (a uklizeno mít je fajn). Když fotbalista pokulhává, sprostě naň pokřikují z lajn. Kdyby se nebe převrátilo, jak v oblacích bys šlapala? Les, pole kdyby v klenbě bylo, jak by ses - zapeklité dílo! - k borůvkám, k houbám dostala? Jak po rukách by bylo chodit a nohama si jídlo brát? Co vetchá stařenka se rodit a v květu mládí umírat? Věz, že Bůh světu řád dal pravý a místo v něm má každá věc. Kdo laskavý je, obětavý, najde svou cestu nakonec. Muž na hradbách když s mečem stojí, má nepřátele odtud hnát - a žena se pak sotva bojí, v pokoji smí si s dětmi hrát. Jen utiš se, čas mnohé změní, jednou se zmatkům zasměješ. Co snadné je, vždy dobré není, lákadla jsou lež jako věž. Pán má tě rád, vždyť zemřel za tě, i životu dal dobrý řád, v něm budeš šťastná vrchovatě - jen Bohu v srdci místo dát!“ Děvče se zklidní. Dumá tiše: Teď vlastně mám psát úkoly. Než maminka je podepíše, světlo se do tmy překulí. Pozítří hudebka je přeci, měla bych ještě trochu hrát, a na poličce svoje věci pěkněji chci si urovnat... Jde, vidí: sněženka už kvete, a to je teprv předjaří - jak zjara zkrásní vše, a v létě! Přec je mi dobře na tom světě. A oči se jí rozzáří.
Sbírka se bude jmenovat „Tak Bůh miloval svět…“, ale žel opravdu nelze přesně říci, kdy vyjde. Žel vzhledem k mimořádné situaci s pandemií to bude. dá-li Pán, pravděpodobně až napřesrok. Záleží též na tom, kdy se sejde dost básní, aby byl i tenký svazek rentabilní. Je jich zatím 64 a mělo by jich být aspoň sto, raději víc, přitom já opravdu nedovedu psát „v úkolu“, musí vyvstat nějaká příležitost. A jinak to ovšem záleží na osobní situaci všech zúčastněných, včetně mne, aby nás Pán zachoval při životě, zdraví a akceschopnosti, bratr redaktor Ostrolucký má už také léta.
Mohu-li čtenáře poprosit o přímluvu za to vše, za všechny zúčastněné, a ovšem i za to, aby knížka měla po všech stránkách úroveň, bude to velmi milé a předem děkuji. Ale už teď se zájemci mohou v předstihu hlásit, bratr redaktor j.ostrolucky@centrum.cz si je dá do záznamu a bude mu to jen milé pro rámcové stanovení nákladu.
Křesťanský sbor Ostrava-Kunčičky totiž knížky nevydává na sklad a do veřejného prodeje, ale rozesílá je na objednávku, třeba i hromadnou, a v případě dostatečného zájmu je po rozebrání nákladu možno pořídit dotisk.
Srdečně a s požehnáním pro všechny budoucí čtenáře Ivana Kultová
