Jednou se stalo, že hudební skupinka působící v našem společenství neměla svůj nejlepší den. Občas ulítla melodie, pak zase chvíli neseděl rytmus a do toho všeho jsem si všiml hrubé chyby v textu na projekci. Prostě katastrofa. Přesto se ale většina lidí zapojila do zpěvu a nějak se to nakonec zvládlo. Když jsem pak přemýšlel nad tím, co mi společné zpívání dává, našel jsem tuto paralelu:
Rád chodím do přírody. Když někam jdeme s partou kamarádů, tak se kromě jiného těším, že na programu bude také opékání špekáčků. Tato aktivita totiž spolehlivě zapojí úplně každého, od nejmenšího po nejstaršího. Zaprvé je třeba najít vhodné místo a připravit ohniště. Někdo se vydá do lesa na dříví, další sežene a naostří klacky. Výzvou je zapálení ohně – oči všech sledují odvážlivce: Povede se to na jednu sirku? Podáváme si vzájemně nůž a každý si podle svého zvyku nařízne špekáček. Díváme se společně do ohně a dáváme pozor nejen na klacek svůj, ale taky na ty ostatní. Je v tom hodně komunikace. Posloucháme zajímavé historky a chvílemi se musíme posunout, protože někomu dým stoupá přímo do očí. Vždycky se objeví někdo, komu něco spadne do popela, anebo netrpělivec, který svůj špekáček v žáru jen lehce ohřeje a pak přikusuje ke chlebu zpola syrovou uzeninu. Ten, kdo nejí maso, s námi stojí u ohně taky. Neděláme rozdíly. A nakonec jsou všichni nasyceni. Oheň dohořívá a nad dohasínajícími uhlíky dál pokračuje konverzace…
Já sám nepovažuji špekáčky na ohni za pořádné jídlo a mnohem raději venku vařím něco jiného. Ale přesto na tuto aktivitu nedám dopustit a mám ji rád. Podobně to mám i s chválami. Není to můj nejoblíbenější hudební žánr. Písně mi občas přijdou hudebně chudé, nedobře napsané, někdy mají nesmyslné texty, takže při jejich poslechu „cítím štípání v očích“. Přesto se rád připojím. Chvály a uctívání jsou totiž „služebnou hudební formou“. Jsou komponovány s konkrétním záměrem (oslava Boha) a pro specifické místo (společné shromáždění věřících). Netvrdím, že chvály nelze provozovat o samotě nebo poslouchat v autě. Chci jen připomenout, že worship má svoje důrazy a specifika, která nejlépe vyniknou, provozujeme-li je s lidmi okolo sebe.
Existuje mnoho podob uctívání, podstatné je ale prožít to jako společenství. Pokud v této oblasti zažíváte rutinu nebo prázdnotu, doporučuji dodat si odvahu a vydat se na výlet krajinou své víry a zastavit se na místě, kde můžete společně s dalšími lidmi „opékat špekáčky“. K tomuto účelu dobře slouží křesťanské konference nebo hudební festivaly. Jsou to místa, kde se lidé různých tradic, vyznání a životních zkušeností dívají společně do jednoho ohně.
Autor: Marek Moškoř Datum: 11. března 2023 Foto: Martin Strachoň, Wikimedia Commons
Článek vyšel v březnovém čísle Života víry, které se tématu chval věnuje i v dalších článcích. Chvály jsou odnepaměti součástí bohoslužeb. Rozumíme ale tomu, co děláme? Jak se dnešní církevní hudba mění? Co je kulturně podmíněné, a co má nadčasovou platnost? Proč se nám někdy chvály zdají divné a je pro nás těžké se k nim přidat? A jsou vlastně „chvály“ jen pro Boha, nebo i pro lidi? Nad otázkami se zamýšlejí Miloš Poborský, Šimon Konečný, Chuck Lawless a Johana Ondráčková. Téma doplňuje rozhovor se zpěvačkou Janou Zubajovou ze slovenské skupiny Heartbeat.
Aktuální číslo přináší také rozhovor s Hanou a Otou Pinknerovými. V rozhovoru mluví nejen o tom, zda a jak se dá navázat na konference „Hrejte dobře a zvučně“, které vedli v 90. letech, a jaké jsou chvály dnes. Navenek spokojená rodina si totiž prošla také dlouhým obdobím boje s depresí a manželskou krizí. Pinknerovi s otevřeností i životním nadhledem sdílejí, co jim pomohlo a jak čelili výzvám různých životních etap.
O tom, že účast na běžkařském závodu s nevidomými může přinést nové pochopení jednoho z Ježíšových podobenství, píše Miloš Poborský. Petr Fulier se v jiném článku zabývá nebezpečím snadné dostupnosti porna v dnešní době.
Číslo také přináší historický rozhovor s obhájcem indiánů Rogerem Williamsem, biblické zamyšlení o Ježíšově spánku uprostřed bouře či fejeton o hledání Božího vedení.
Nechybí ani příběh čtenáře a recenze, kreslený vtip Pavla Bosmana, zprávy o dění u nás i ve světě či oznámení o chystaných křesťanských akcích.
Kromě papírové verze lze Život víry předplatit i elektronicky ve formátu PDF a zvukové podobě.
Toto číslo lze zakoupit i samostatně – na papíře, v PDF i v MP3.
