Chci každého člověka brát jako osobnost s vlastním příběhem

Zdeněk Jančařík je český katolický kněz, salesián, překladatel a autor duchovní literatury. Řadu let byl šéfredaktorem nakladatelství Portál, nyní působí v Brně-Žabovřeskách. Všechny jeho knihy jsou v jádru velmi osobní, ať už píše o Turínském plátně, evangelistu Janovi nebo o ženách v církvi. 

Zahlédla jsem na Tvém facebooku zmínku o setkání dvou pastoračních týmů pro LGBT. Mohl bys říci něco o obsahu toho setkání?

Máme teď v jednotlivých diecézích římskokatolické církve nové pastorační asistenty (Brno, Olomouc, Plzeň, Ostrava-Opava) a někde i týmy lidí, kteří se věnují pastoraci LGBT+ osob. S olomouckým týmem o sobě navzájem už nějakou dobu víme a při nedávném setkání na Svatém Kopečku jsme se chtěli podělit o své zkušenosti a případně spolupracovat.

SOUVISEJÍCÍ – Františka Goodenoughová: Chtěla jsem v Izraeli prožít alespoň rok

Kdo koordinuje takové týmy? Spolupracujete i s jinými církvemi?

Členy týmů vybírají diecézní biskupové nebo kněží z užšího týmu kolem biskupů, ale zatím jde spíš o jmenování než nějakou koordinaci, protože jsme s touto pastorací vlastně na začátku a teprve se učíme a sbíráme zkušenosti. Také o sobě víme „přeshraničně“, tj. existuje ekumenická výměna zkušeností – v loňském školním roce jsme se sešli na husitské faře v pražských Královských Vinohradech u faráře Filipa Sedláka v širším grémiu a přemýšleli jsme o iniciativě „inkluzivní kostely“, kdy jsme chtěli vykopnout výzvu jednotlivým farnostem, aby se prohlásily jako „inkluzivní“, tj. otevřené pro menšiny, nejen ty LGBT+, ale i další. Zatím to je ale bohužel na mrtvém bodě, snad i proto, nám chybí iniciativní koordinátor.

Setkáváš se s lidmi, kteří řeší otázku sexuální identity často?

Spíš občas než často – na kněze se obracejí lidé jiné vztahové orientace spíš zřídka, protože mají v sobě zabudovanou primární nedůvěru a pocit nepřijetí ze strany tradiční církve. Ale ve zpovědnici i v kostele se s těmito lidmi vídám docela přirozeně, vztahová identita nebo orientace přece nejsou podstatné pro běžnou komunikaci nebo pastoraci. Mojí primární otázkou při pastoraci opravdu není: Jsi hetero- nebo homosexuál? Ale spíš: Jak se jmenuješ, čím žiješ, co tě baví atd. Opravdu nejde o nějakou exotickou pastoraci, jak by si možná někteří rádi představovali.

S jakými potřebami Tě oslovují?

Pokud už mě osloví opravdu s nějakými „potřebami“, tak jde nejvíc o totéž, o co jde u jiných lidí: kam nasměrovat svůj život, co má smysl dělat, někdy samozřejmě jde také o zamilovanost nebo věrnost ve vztahu.

Co pro ně můžeš udělat?

Naslouchat, být s nimi, pomoci jim odbourávat předsudky vůči církvi nebo kněžím, pochopit jejich příběh. A zase: totéž dělám u jiných, tedy singlů, rozvedených, zarmoucených, vdov nebo vdovců…

Zdá se mi, že lidé se bojí LGBT myšlenek, a také lidí, kteří se tak identifikují. Co bys poradil běžným věřícím v přístupu k lidem s jinou sexuální orientací? Jak se k nim stavět?

Je důležité se s takovými lidmi setkat a povídat si s nimi, přijmout je mezi sebe třeba ve farním společenství nebo při oslavách, nerozlišovat podle jakéhokoli stigmatu, každého člověka brát jako osobnost s vlastním příběhem.

Jak je možné argumentovat v rozhovorech s bojovně naladěnými odpůrci LGBT? 

Přiznám se, že s bojovně naladěnými odpůrci LGBT+ moc zkušeností nemám – asi se pohybuji v bublině. Mám za to, že jde mnohem víc o jakousi fata morgánu LGBT+ lidí, kdy někteří zvedají nad hlavu bojovou zástavu proti „homosexualismu“ a „zvrácené Evropě“. Lidé zvenčí mají pocit, že homosexuálové jsou ti, kteří vystavují svou sexualitu na odiv na gay pridech a v gay klubech apod. Já mám zkušenost především s věřícími homosexuály a lesbami, kteří se chtějí prostě účastnit bohoslužeb. Chtějí být mezi ostatními věřícími respektovaní ve své jinakosti, kterou ale většinou nevystavují do výkladní skříně.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor: Hana Pinknerová Datum: 17. října 2024 Foto: Facebook Zdeněk Jančařík