S oxfordským profesorem matematiky Johnem Lennoxem o ateismu a obhajobě křesťanství
Můžete popsat, do jaké rodiny jste se narodil a jak vypadala vaše výchova?
Narodil jsem se v Severním Irsku a jsem nejstarší ze čtyř dětí. Moji rodiče byli horliví křesťané, a jak jsem vyrůstal, ohromoval mě způsob, jak moji rodiče žili svou víru. Viděl jsem, jak to ovlivňovalo i jejich etiku. Můj otec provozoval obchod s třiceti až čtyřiceti zaměstnanci. Naše země byla nábožensky rozdělena na protestanty a katolíky. On ale zaměstnával lidi z obou stran a to působilo potíže. Zažili jsme bombové útoky na tatínkův obchod a během jednoho z nich byl málem zabit můj bratr. Ptal jsem se tedy otce, proč zaměstnává protestanty i katolíky – vždyť je to riskantní. A on odpověděl: „Podívej se, Písmo nás učí, že každý člověk, ať už věří čemukoli, je stvořen k Božímu obrazu – a já se k nim tak chovám.“ Takže jedna ze základních lekcí, které jsem se od svých rodičů naučil, byla zacházet se svými bližními jako s lidmi stvořenými k Božímu obrazu, a to proto, že věřím v Boha.
Co dalšího jste se od nich naučil?
Rodiče mě milovali natolik, že mi dávali prostor o křesťanství přemýšlet. Nic mi do hlavy netlačili. Povzbuzovali mě, abych zkoumal i jiné světonázory. Dali mi ke čtení knihy o historii, archeologii a další. Rychle jsem se přesvědčil, že křesťanství je pravdivé, a bylo pro mě fascinující.
Brzy jsem se pak začal zajímat o intelektuální obranu křesťanství, a tak moje vzdělání rostlo. Chtěl jsem vědět, jak do sebe všechno zapadá. Kde zapadá matematika do vědy? Kde věda zapadá do našeho chápání reality? To byly velké otázky. Možná proto, že jsem vyrostl v náboženské zemi, která měla špatnou pověst kvůli chování svých občanů, začal jsem se zajímat o opak křesťanské víry, o ateismus. Tento zájem mě provázel po celý život.
Zmínil jste své rodiče a jejich víru. Jaký je váš osobní příběh s Ježíšem?
Když je vám přes 80 let a Pánu Ježíši jste začali důvěřovat v raném věku, je obtížné si vzpomenout, co se přesně stalo. Nemám v životě moment, kdy bych na otázku „Věříš v Ježíše?“ odpověděl ne. Nemám ponětí, jaké to je, být dospělý a být ateista. Zareagoval jsem na křesťanskou víru podle toho, jak mi ji jako chlapci předali rodiče. Takže vám nemohu říct, kdy jsem se stal křesťanem. Postupně se to vyvíjelo. Kdyby tu byla moje žena, použila by analogii ze svého života, protože i ona zareagovala na evangelium ve čtyřech nebo pěti letech. A to přirovnání zní: Je to jako květina otevírající se slunci.
Jak jsem vyrůstal, viděl jsem, jak křesťanství zapadá do celkového obrazu světa. Jedním z lidí, kteří mi s tím pomohli, byl C. S. Lewis a jeho kniha „K jádru křesťanství“. Ta mi pomohla pochopit logiku křesťanství a důvody, proč by člověk měl věřit. Bylo mi jasné, že to, co nabízí Kristus, nenabízí nikdo jiný.
Od počátku studií jsem svědčil o Kristu a své víře. Myslím, že na svědectví něco je, protože popisuje realitu. Proto jedna z věcí, které se ve svém životě snažím dělat, je povzbudit křesťany, aby nemlčeli.
Byla vaše křesťanská víra někdy zkoušena, například během studia?
Stalo se to na Cambridge poměrně brzy, při jedné večeři. Tam se často můžete setkat s významnými profesory. Náhodou jsem seděl vedle nositele Nobelovy ceny. Snažil jsem se konverzovat a klást otázky týkající se jeho práce. Zeptal jsem se, zda ho práce, za kterou Nobelovu cenu získal, někdy přiměla zamyslet se nad tím, že za vznikem vesmíru stojí inteligentní mysl. On řekl rázně „Ne!“ a byl naštvaný, ta otázka se mu nelíbila. Tím jsem náš rozhovor považoval za ukončený. Po jídle mi však řekl: „Lennoxi, pojďte ke mně do kanceláře.“ Byl to příkaz, ne pozvání.
Nahoru svolal několik dalších profesorů, posadil mě na židli… Pokud si to dobře vybavuji, stáli kolem mě a on se mě zeptal: „Lennoxi, chcete si vybudovat kariéru na poli matematiky a vědy?“ Odpověděl jsem, že ano. „No,“ řekl, „pak se budete muset dnes večer před svědky vzdát své naivní víry v Boha, protože to jinak poškodí vaše nadějné vyhlídky. Vaši vrstevníci vás nepřijmou. Pokud se chcete posouvat dále, musíte se své víry v Boha zříct.“
Byl to neuvěřitelný tlak. Když jsem o tom později přemýšlel, uvědomil jsem si, že kdyby byl křesťan a já ateista a pokusil by se mě tlačit ke křesťanství, druhý den by přišel o práci.
Vzpomínám si, že jsem mu řekl: „Povězte mi, co více mi můžete nabídnout než to, co už mám v Kristu?“ Odpověděl, že filozofii Francouze Henriho Bergsona. Řekl jsem mu: „Jestli je to vše, co mi můžete nabídnout, zůstanu u toho, co už mám.“ Vstal jsem a odešel ven z místnosti.
Byl to pro mě důležitý okamžik a přiměl mě udělat několik kroků. Za prvé, nikdy se nechovat tak jako on, i kdybych ve svém oboru jednou získal vysokou pozici. Za druhé bych se pokusil o propagaci diskusí vedených ve veřejném prostoru, kde by lidé mohli diskutovat o tom, čemu věří, aniž by byli tlačeni zastávat ten či onen názor.
Hodně mě to naučilo, ale také mi to ukázalo, že existuje část akademického světa, která není tak akademická a pod jejímž povrchem plují různé ideologie, jako třeba ateismus tohoto profesora, který neměl nic společného s vědou. Byl to velmi důležitý okamžik a myslím, že mě Pán ve své laskavosti připravoval na to, co budu později dělat.
Mělo to pro vás tehdy nějaké následky?
…
Jak tato příhoda ovlivnila jeho další život, vypráví John Lennox v pokračování rozhovoru v prosincovém čísle časopisu Život víry. Prozrazuje zde také, jakým strachům čelí, a proč jsou pro něj diskuse o umělé inteligenci skvělou příležitostí kázat evangelium.
V tomto adventním čase se Život víry zaměřil na téma tradic a svátků. Jsou pro nás přítěží, nebo bohatstvím? Umíme slavit, nebo si s tím nevíme moc rady? Dokážeme navázat na dobré tradice svých předchůdců a těžit z nich? Jak nepropásnout svaté okamžiky? Máme být kreativní, nebo opakovat, co se osvědčilo? Jak vnést do bohoslužby hloubku?Co mají společného všechny židovské svátky a co to znamená pro nás? Nad tématem se zamýšlejí a o svých zkušenostech píšou např. B. Wojnar, J. Unger, P. Černý a R. Hejret.
Vánoční atmosféru doplňují články o sedmi vánočních zázracích, které stojí za oslavu, apokryfní povídka Tři mudrcinebo narozeninový úvodník L. Ondráčka Vánoce, římská říše a dnešní Evropa.
V Životě víry dále najdete rozhovor s Chloe Swartovou, ředitelkou kurzů Alfa ve Velké Británii, která ve své doktorandské práci dokumentovala zázraky uzdravení ve Walesu. Třetí rozhovor, tentokrát virtuální, patří velšskému lékaři a kazateli D. M. Lloyd-Jonesovi.
Své dojmy z návštěvy Ukrajiny sdílí T. Coufal, čtenáři vyprávějí své zkušenosti s nedávnými povodněmi nebo očekáváním miminka.
Nechybí knižní recenze (Drápalova Víra ve zkouškách), soutěžní křížovka o ceny, zprávy o církvi u nás i v zahraničí, oznámení o chystaných křesťanských akcích.
Život víry lze číst v papírové podobě, v digitální podobě na webu a/nebo ho poslouchat v audioverzi. Je možné si koupit jednotlivá čísla nebo si ho v různých variantách předplatit.
V současnosti navíc probíhá soutěž pro předplatitele o hodnotné ceny.
Autor: Karolína Vološinová, Lucie Endlicherová (Rádio 7), foto jerseyroad.agency
