Brněnský sbor církve Apoštolské oslavil šesté narozeniny. Jedná se o jeden z nejrychleji rostoucích křesťanských sborů u nás. Na počátku bylo šestnáct lidí, kteří uvěřili, že je možné dělat věci jinak. Toužili přizpůsobit své bohoslužby, svůj způsob komunikace a vedení sboru současným mladým lidem z velkého města. Nyní po šesti letech zve CityHouse Brno na dvě nedělní bohoslužby a sál pro 200 lidí bývá plný. Jakub Peša je jedním ze tří vedoucích.
Co nabízí CityHouse Brno jiného, že tolik mladých lidí reaguje?
Myslím, že je to srozumitelnost. To je obecný pojem, pod který se schová spousta věcí, budu proto konkrétní. Od začátku se ptáme, jak my a naše prostředí působí na člověka, který přišel na bohoslužbu poprvé. A důsledek je ten, že se snažíme mluvit jazykem, kterému lidi rozumí, a často tedy vysvětlujeme křesťanské pojmy. Snažíme se jít lidem naproti, potkat je tam, kde jsou. Tohle je podle mě ta věc, která je nejviditelnější z venku. Zároveň bych ale dodal, že nereagují jen mladí, ale lidé ve středním věku a rodiče s dětmi. Jsme tak v opačné situaci, než ve které se nachází mnoho ostatních církví. Zatímco jinde musí přemýšlet, jak neztratit mladou generaci, my musíme záměrně přemýšlet, jak zapojit a vycházet vstříc rodinám a lidem ve středním a zralém věku, protože jejich potřeby a možnosti jsou prostě jiné. Věřím ale také, že důležitou roli v tom hraje Boží nadpřirozené působení. Bez něj by to stejně dlouhodobě nefungovalo.
SOUVISEJÍCÍ – Hudebník Filip Zavřel má za sebou zajímavou cestu k Bohu
Jak vypadal růst počtu návštěvníků v číslech?
Ten nárůst je pozvolný. Začínali jsme v cca 60 lidech v malém sále Café Práh ve Vaňkovce. Před covidem jsme už museli mít dvě bohoslužby, protože limit sálu byl 120 lidí a už to bývalo nepohodlné. Po covidu jsme se scházeli asi půl roku v kině Scala, kde jsme končili cca se 200 návštěvníky za neděli. No a v našich současných prostorech jsme v roce 2022 navázali a teď se pohybujeme kolem 300. Návštěvnost je ale nevyzpytatelná. Stačí, aby byla první hezká jarní neděle a přijde o 50 lidí méně, nebo naopak přijede někdo z jiné církve na návštěvu a je hned o 30 lidí víc. Vysledovali jsme ale za ty roky, že návštěvnost kopíruje školní rok a má dva vrcholy — v listopadu a v březnu.
Kolik jste za tu dobu pokřtili lidí?
Určitě přes 50. Jestli to ale bylo 55 nebo 58 už nejsem schopen říct, protože zpočátku jsme si nedělali tak přesné záznamy. Což nás občas mrzí. Obecně ale pořádáme křty třikrát ročně a průměrně se křtí 3-5 lidi. Ale třeba rok 2021 byl výjimečný tím, že jsme pokřtili pouze jednoho člověka, což byl důsledek covidu.
Skládá se CityHouse převážně z bývalých členů jiných sborů nebo spíše z nově obrácených?
Přesně na tuto otázku odpovědět neumím, protože tuto statistiku si nevedeme. Nejlépe by asi dovedli odpovědět Michal s Chenzou, kteří nové partnery, jak mi říkáme členům, přijímají. Můj odhad je, že dvě třetiny partnerů už mají nějakou církevní zkušenost, ať už byli členy jiné církve, nebo někde jen navštěvovali neděle nebo setkání mládeže, a jedna třetina jsou nově obrácení lidé. Ale jak říkám, je to spíše odhad než statistika.
Ve vedení sboru stojí tři mladí muži, kteří jsou navzájem tak odlišní, že je to až podezřelé. Jak spolupracujete?
Myslím, že naše rozdílnost je výhodou, a to ve smyslu, že se velice dobře doplňujeme. A jsme si toho navzájem vědomi a umíme to docenit a využít pro dobro církve jako celku. Dokonce jsme si to pojmenovali, že máme tu správnou CheMiKu (Chenza, Michal, Kuba). A to je druhý důvod — sedli jsme si smyslem pro humor, takže spolupracovat je zábava, byť to občas bývá výzva. I my si ale uvědomujeme, jak je to vzácné. Věřím, že to si to od počátku vede Duch svatý. Zároveň u obou kluků vidím, že jsou ochotní se neustále učit a měnit se, že jsou konfrontovatelní, že jim jde o druhé více než o ně samotné, a že je pro ně důležité být co nejblíž Bohu. V takovém kolektivu to pak jde snadno.
SOUVISEJÍCÍ – S Ester Kolegarovou o biblické škole
Co jste se za těch šest let naučili?
Za mě asi to nejdůležitější je, že se umíme poučit. Často si něco naplánujeme a pak to úplně nevyjde— máme toho moc, jsme pak vyčerpaní a říkáme si, proč si to děláme? Nebo zjistíme, že o to není u lidí takový zájem, jako jsme čekali. Vždy si to ale vyhodnotíme, a řekneme si, jak to příště udělat lépe. Dalo by se říct, že se nebojíme cimrmanovského objevování slepých uliček. Ale to je jen jedna z mnoha věcí. Další je, že není kam spěchat, a to, že některé věci prostě trvají a nejde je uspěchat. Začínali jsme s častým setkáváním týmů. Poslední rok dva ale hodně zvolňujeme. Místo jednou měsíčně se potkáváme jednou za dva měsíce. Vyšší frekvence setkávání prostě nezaručí rychlejší růst. Některé věci lidem (tedy i nám jako vedoucím) prostě dotékají pomalu.
Museli jste přehodnotit některé předpoklady, vize nebo plány z počátku?
V posledním roce jsme přehodnotili vizi. Zjednodušili ji. Na začátku dávalo smysl mít ji komplexnější, ještě jsme se hledali. Po pár letech zkušeností jsme se na ni ale podívali znovu a osekali ji. Zároveň jsme reflektovali to, jak nás vede Bůh a zpětnou vazbu od lidí. Zjistili jsme, že naše povolání není jen pro Brno, ale pro Česko. Že naše služba necílí jen na neobrácené, ale že jsme inspirací i pro ostatní církve, což se projevuje třeba tím, že k nám jezdí podívat se, jak fungujeme, jak jsem už zmiňoval u otázky k návštěvnosti.
Kam to celé směřuje?
To ví jen Bůh. A nemyslím to jako klišé. Fakt tomu věřím, že Bůh pro nás každého, i pro CityHouse, má připravené věci, o kterých se nám ani nesnilo. A těším se na to, až nám to bude pomalu odhalovat. A těším se, až se jednou ohlédneme na to, jak jsme začínali, protože věřím, že jsme stále na začátku. Co už trochu odhalil, je, že máme zakládat další CityHouse ve větších městech v Česku. Kdy to bude a kde, ale nevíme. To necháváme na Něm. Jak říká Craig Gröschel: „Dokud nenastal Boží čas, nemůžeš to vynutit, ale jakmile nastane, nemůžeš to zastavit.“ My chceme být připravení Boha slyšet, abychom to neminuli.
Co bylo za těch šest let nejtěžší?
Z mého pohledu člověka zodpovědného za organizaci to určitě byl první pocovidový podzim, v roce 2021, kdy už bylo možné se setkávat s rozestupy a rouškami. Tehdy jsme se stěhovali do našich současných prostorů a měli jsme pocit, že musíme dohnat všechna setkání, která byla přes covid omezená nebo zrušená. Takže jsme si pořádně naložili. Ten podzim jsme si všichni tři zaměstnanci na plný úvazek sáhli na dno našich fyzických i psychických sil. Zpětně jsme si pak i řekli, že kdyby nešlo o Boží dílo, že bychom nejspíš v ten moment skončili.
Co Tobě osobně působí největší radost?
Největší radost mi přináší vidět v lidech opravdovou proměnu. To, když před pár lety přišli poprvé do CityHouse, a byli nějací, a po dvou třech letech jsou úplně jiní, a to, co se stalo mezi tím, byl Ježíš, abych parafrázoval postavu Marie Magdalény ze seriálu The Chosen. Baví mě vidět, jak lidi nachází uzdravení, jak se lidi posouvají do zralosti, přebírají zodpovědnost za sebe i za druhé.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Hana Pinknerová Datum: 21. června 2024 Foto: CityHouse Church
Děkuji.
