Pro Charlese Spurgeona, slavného britského kazatele z 19. století, byla deprese více než jen teorie. Když o ní hovořil ve svých kázáních a přednáškách, jeho příklady často vycházely z vlastních zkušeností.
V jednom kázání řekl: Můžete být obklopeni veškerým pohodlím života, a přesto pokud vaše duše zápasí s depresí, budete v ponuřejší náladě než při setkání se smrtí. Možná nebudete mít žádnou vnější příčinu pro zármutek, a přesto, pokud je mysl sklíčená, ani ta nejjasnější sluneční zář neodežene temnotu, se kterou zápasíte… Jsou chvíle, kdy se všechny naše důkazy o Boží dobrotě zdají zamlžené a všechna radost je na hony vzdálená. A i když v těchto chvílích přilnete ke kříži, sevřete ho s pocitem zoufalství.
Související – Proběhla 24hodinová kampaň se čtením z díla Charlese Spurgeona
Spurgeon pochopil, že deprese nemá vždy logický důvod a její příčina není vždy jasná. Říkal, že jsou chvíle, kdy nás naše duše zradí, a my se noříme do pochmurné tmy. Je to jaký by jste se přepadli do „bezedných jam“, kde lidské duše „mohou krvácet deseti tisíci způsoby a každou hodinu umírat znovu a znovu.“
Pro tyto pocity neexistuje žádný důvod a je těžké to změnit. Jak jednou řekl na přednášce pro studenty: Je to stejné jako bojovat s mlhou, přesně tak je to s touto beztvarou, nedefinovatelnou, přesto všudypřítomnou beznadějí.
Podle Christianity Today takovéto Spurgeonovy citáty mohou pomoci lidem zápasícím s depresemi a vlastní bezmocností, když okolí čeká nějaký progres nebo že díky vnitřní duchovní síle tyto stavy překonají.
Spurgeon velmi dobře znal tuto bezmoc a to, jak ni lidé mohou reagovat. Z kazatelny proto promlouval přímo k necitlivým „pomocníkům“ – těm, kteří velmi rychle házeli vinu na lidi bojující s depresemi a radili jim bez štipky soucitu, jak se z toho dostat.
Také by netoleroval laciný argument, že „dobří křesťané“ se nepotýkají s depresemi. „Boží lid,“ kázal, „někdy chodí ve tmě a nevidí žádné světlo. Jsou chvíle, kdy i ti nejlepší a nejbystřejší ze všech svatých neprožívají žádnou radost.“
Bylo mu jasné, že problém s depresemi není známkou toho, že osoba neroste ve své víře. Je možné být věrným křesťanem a přesto mít deprese: „Deprese ducha není známkou úbytku milosti – samotná ztráta radosti a absence jistoty spásy mohou být doprovázeny největším růstem v duchovním životě.“
Související – Charles Spurgeon – nejlepší kazatel 19. století
Možná znáte pocit, že váš duch je tak ubitý, že nemůžete nic dělat, ničím nepřispívat. Jste jen ochromeni smutkem a neschopni myslet. V těchto temných chvílích pak přicházejí otázky: Co když to nikdy neskončí? Co když už nikdy nebudu moci dělat cokoli s trvalou hodnotou? Spurgeon znal tento pocit. Možná právě proto na jedné přednášce o depresi řekl: „Nemyslete si, že jste přestali být užiteční.“
Mnohokrát byl skleslý fyzicky i emocionálně, ale jeho službu kazatele to nezastavilo. Napsal tisíce kázání a nespočet dopisů, hodně četl, setkával se s lidmi, modlil se s lidmi, organizoval charitativní službu a učil na Pastor’s College. Jeho utrpení mu nezabránilo být užitečný.
Právě naopak, jeho zkušenost s depresí mu umožnila povzbudit a podpořit i ostatní, kteří tím také trpěli. Například varoval své studenty, aby si byli vědomi situací, ve kterých mohou být náchylnější k depresi:
– pokud máte dlouhodobé onemocnění nebo fyzické problémy
– když provádíte intenzivní práci v oblasti duševního zdraví
– když jste osamělí nebo izolovaní
– když máte sedavou práci a namáháte svoji mysl
– po úspěchu
– před úspěchem
– po těžké životní situaci
– při vyčerpání a přepracování
Nebo to mohlo jednoduše přijít bez příčiny, bez důvodu, bez jakékoli výstrahy, což Spurgeon považoval za nejbolestivější případ ze všech.
Spurgeon nabídl soucitné a praktické rady také svým farníkům a kázal jim o věcech, jako je třeba jídlo: „Je třeba krmit ducha a krmit i své tělo. Nezapomeňte na tyto potřeby!“ Spurgeon ze své vlastní zkušenosti pochopil, že péče o tělo je důležitou součástí boje s depresí.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Kvůli svému vlastnímu utrpení mohl také lépe sympatizovat a utěšovat ostatní. Lidé přicházeli kilometry vzdálených míst, aby obdrželi jeho rady a útěchu, a ti, kteří se nemohli setkat osobně, psali dopisy. „Existuje hluboká útěcha v uvědomění si, že někdo jiný chápe – alespoň částečně – vaše utrpení. Mohou nabídnout útěchu způsobem, jakou ostatní nemohou. Přežití bolestivých zážitků, jako je deprese, nás staví do jedinečné polohy a propůjčuje nám jedinečnou odpovědnost nabídnout utěšení a přátelství ostatním.“
V nejtěžších momentech Spurgeonova života ho ze zoufalství pozdvihovala Boží zaslíbení z Písma. Po dramatické situaci, když po falešném poplachu o vypuknutí požáru během Spurgeonovy modlitby došlo k nekontrolovanému zmatku a bylo ušlapáno sedm lidí a mnoho dalších zraněno, se prominentní baptistický kazatel dostal na okraj nervového zhroucení. Slova Písma a životy biblických postav ho však povzbuzovala a připomínala mu Boží zaslíbení
Spurgeon neříkal, že řešení utrpení a deprese spočívá v mantře, kterou mnozí křesťané opakovaně slyšeli: Prostě si čtěte Bibli, jen se více modlete, jen věřte. Neexistuje žádný lék na depresi, žádné rychlé duchovní řešení. Ale když jsme ve tmě, sliby Božího slova jsou dostatečně mocné, aby nám dávaly sílu jít dál. Vědět, že patříme Kristu, který je kotvou našich životů.
Když vidíme lidi z Bible, jako byl Eliáš, kteří chtěli zemřít, a žalmisty, kteří zápasili s depresemi a pocity opuštění, a „nacházíme se v podobných situacích,“ kázal Spurgeon, „potěšuje nás zjištění, že jdeme po cestě, kterou ostatní prošli před námi.“
To je to, co nám Spurgeon nabízí. Připomíná, abychom nezapomněli zpívat Boží sliby. „Zpívejte o jeho věrnosti. I když to ještě nevidíte, i když to nepociťujete – šeptejte si Pravdu. Zpívejte ve tmě.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 2. dubna 2021 Foto: Wikimedia Commons – Charles Spurgeon
2 Komentáře
Olga Nedbalová
Právě čtu útlou knížku Rada hledajícím od Ch. H. Spurgeona. Útlá knížka, ale plná skvostných myšlenek. Možná lepší než některé tlusté knihy různých filozofů, hledajících věčnou pravdu ve všem možném. Dovolím si krátkou citaci:
„Věřit tomu, co Bůh říká, dělat to, co Bůh přikazuje, přijmout spásu, kterou Bůh nabízí – to je ta nejvyšší a nejlepší lidská moudrost. Otevři svou Bibli. Je to poutníkův průvodce, v kterém Bůh popisuje slávu, která má být teprve zjevena. To je poselství evangelia – „věr a žij“. Důvěřuj vtělenému Spasiteli, který byl Bohem určen, aby se postavil na místo hříšníků. Důvěřuj mu a budeš spasen.“
Jirka Havlíček
„…přijmout spásu, kterou Bůh nabízí“. Toto by dnešní ortodoxní kalvinista odmítl. Kdyby člověk mohl „přijmout“ nabízenou spásu, byla by to podle něho práce a člověk by si tak spásu odpracoval a nebyla by to pouhá milost. Že je to nesmyslné uvažování? Ano, je!