Charles Spurgeon / Jak se dotknout Krista?

Někteří z nás byli uzdraveni, tak mluvíme z nesporné zkušenosti. Znám jednoho muže, který trpěl skleslostí a velmi neobvyklou depresí – jeho velká vnitřní bolest způsobila, že celé mládí strávil u samotných bran pekla. Pak byl v jediné chvíli vyzdvižen do dokonalého pokoje, když se podíval na Krista přibitého na kříži. Taková podoba uzdravení je typická, všechna ostatní zla jsou překonána stejným způsobem. Ježíš tě může uzdravit z tvé pýchy, může tě vysvobodit z hněvu, vyléčí tě z lenosti, očistí tě od závisti, chtíče, zloby, obžerství a každé duchovní nemoci. A to všechno nepůsobí skrze mučivé skutky pokání ani vyčerpávající opakování pověrčivých úkonů ani spalujícím utrpením. Jeho metoda jednoduše sestává ze slova od něho, pohledu od tebe a vše je hotovo. Musíš jen důvěřovat Ježíši, a jsi spasen, v okamžiku se staneš novým stvořením, stavíš se znovu na nohy, abys začal nový život s novou mocí, se kterou přemůžeš hřích. My, kteří neseme toto svědectví, prohlašujeme, že je hodnověrné. Nejsme lháři.

Nepodsouvali bychom ti zbožnou lež, ani kdyby to bylo k Boží cti. Sami jsme ucítili Kristovu uzdravující moc. Viděli jsme ji a vidíme ji každý den, na druhých, na lidech všech možných postavení a každého věku. Všichni, kteří uposlechli Ježíšovo slovo, se jeho mocí stali novými stvořeními. Nepotvrzuje to jen jeden nebo dva z nás, statisíce dosvědčují tu samou skutečnost; a nejen kazatelé, ale také lidé ostatních profesí a povolání. Ať už to jsou obchodníci, aristokraté nebo dělníci, lidé s vysokým nebo nízkým postavením, všichni mohou říct: „I my dosvědčujeme, že Kristus dokáže uzdravit duši.“

Je tedy zarážející, že ti, kteří to vědí, se okamžitě neutečou ke Kristu, aby získali stejné požehnání. Lidé, o kterých čteme v evangeliích, se zachovali rozumně. Slyšeli, že Ježíš uzdravil mnohé, a tak si logicky řekli: „Pojďme se také nechat uzdravit! Kde je? Najděme ho. Jsou kolem něho zástupy? Pojďme se strkat a protlačit si cestu davem, dokud se ho nedotkneme a neucítíme jeho uzdravující moc.“ Dnes se však zdá, že lidé ztratili rozum. Vědí, že požehnání je na dosah ruky, věčné požehnání, které se nedá vyvážit zlatem, které se nedá srovnat s žádnými poklady, a přesto se k němu obrací zády! Sobeckost většinou táhne lidi tam, kde je něco dobrého k mání, ale tady je to nejlepší ze všeho – vlastnictví čisté a zdravé duše, nová přirozenost, která člověku umožní sdílet věčnou slávu s anděly světla – takové požehnání je volně k dostání, a přesto člověk nevěrný sám sobě se nenechá vést ani svou poctivou sobeckostí, odvrací se od pramene všeho dobra a odchází do pustiny, aby tam zemřel věčnou žízní.

   Je ti kázáno evangelium a Bůh ti ho neposlal, abys slyšel a hledal milost, a pak ji nenašel. Bůh lidské syny netrápí a nezesměšňuje. On tě vyzývá, abys k němu přišel. Čiň pokání a věř a budeš spasen. Jestliže přicházíš se zlomeným srdcem a důvěrou v Krista, není možné, aby tě odmítl, jinak by ti evangelium neposlal. Ježíše Krista nic netěší tak jako záchrana hříšníků. Nikde se nedozvídáme, že by se Ježíš zlobil, protože se na něj lidé tlačili, aby se ho mohli dotknout. Ne, rozdávat svou uzdravující moc mu činilo božské potěšení. Vy, kdo se zabýváte obchodem jste nejšťastnější, když vám obchody jdou pěkně od ruky, a můj Pán Ježíš, jehož povoláním je získávat duše, není nikdy šťastnější, než když se jeho velký podnik rozmáhá. Jaké potěšení musí prožívat lékař, když se mu konečně podaří uzdravit těžce nemocného pacienta! Myslím, že pokud je lékař schopný, patří jeho profese k těm nejšťastnějším na světě. Náš Pán Ježíš pociťuje nejvyšší potěšení, když se sklání nad zlomeným srdcem a obvazuje ho. Činit dobro lidským synům je pravým rájem Kristovy duše. Mýlíš se v něm, jestliže se domníváš, že chce, abychom se s ním přeli a přesvědčovali ho, aby se nad námi smiloval. On dává milost tak dobrovolně, jako slunce dává světlo, jako nebe rosu a mraky déšť. Je mu ctí žehnat hříšníkům. Oslavuje to jeho jméno a je to věčné znamení, které nebude nikdy odstraněno.

Z knihy Rada hledajícím

Napsal Ch. H. Spurgeon Zdroj: Poutníkova četba Datum: 28. ledna 2025 Foto: Wikimedia Comons


Tags: ,,,,

2 Komentáře

  1. Karel Krejčí

    Bible je studna s nekonečnou duchovní hloubkou. Jako příklad můžeme uvést příběh o návratu marnotratného syna. Pokud budeme na tento příběh a jeho pointu nahlížet hrubou, světskou optikou, naše výsledné poučení bude, že za žádné peníze si nikde nekoupíme stálé potěšení a štěstí, které by nám nahradilo našeho nebeského Otce. Právě naopak, skončíme zcela „na dně“ a pochopíme, že jedinou záchranou je, pokorně se vrátit ke svému otci.
    Naskýtá se nám však ještě další možnost, nahlédnout na smysl tohoto příběhu jemnější optikou – duchovní. V osobě marnotratného syna spatříme člověka, jenž prošel životními zkouškami, jejichž pomocí nakonec dojde k poznání marnosti a dočasnosti všeho, co podvědomě hledáme a čím si my sami nahrazujeme našeho nebeského Otce. Došel k poznání své nedokonalosti a že hledal všude možně, ale marně.
    Pointa jeho příběhu spočívá v „osvícení“, že Boha není třeba hledat mimo nás neboť čím více Ho „někde a v něčem“ hledáme, tím více se naopak od Něho vzdalujeme, což potvrzuje jeho snaživý a nechápající bratr.

    Odpověď
  2. Karel Krejčí

    Je ještě další jemnější duchovní optika, pravda. Bůh – Otec nebyl překvapen návratem svého syna, ba naopak, byl si jím jist a dokonce mu vyšel vstříc, vystrojil hostinu a měl pro něho připraven ten nejlepší oděv.
    Na co tedy čekáme?

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář