Zemřel Prof. ThDr. Petr Pokorný, DrSc., Dr.h.c. mult. (21. 4. 1933 – 18. 1. 2020)
Dne 18. ledna 2020 zemřel v časných ranních hodinách prof. ThDr. Petr Pokorný, DrSc., profesor katedry Nového zákona Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy a dlouhodobý ředitel i zakladatel Centra biblických studií AV ČR a UK. Jeho životní zápletka se uzavřela ve věku nedožitých osmdesáti sedmi let. Tato smutná zpráva, která v sobotu ráno obletěla celý teologický a univerzitní svět, zmrazila každého, kdo pana profesora osobně znal. Osobnost Petra Pokorného se nedá vtěsnat do slov excelentní biblista, světová osobnost novozákonního bádání a hermeneutiky, fenomenální interpret křesťanských, ale i gnostických a dalších textů, koptolog, religionista, znalec klasických jazyků, vysokoškolský pedagog, děkan, člen četných mezinárodních vědeckých rad a grémií, nositel českých i zahraničních vyznamenání, stipendista prestižních světových nadací, člen elitních profesních organizací, učených společností či evangelický farář, ač všechny charakteristiky nadmíru platí a mnohé chybí! Nelze zde vyjmenovat univerzity, vědecká fóra a poradní orgány, v nichž Petr Pokorný působil, či pocty, kterých se mu dostalo, a dokonce ani publikace, které napsal, neboť by to byl mnohastránkový seznam.
Více než padesát let formoval bohoslovce i badatele u nás, v Německu i USA a udával tón vývoji novozákonního bádání, ač počátky jeho teologické i filologické průpravy byly motivovány snahou o udržení křesťanství ve společnosti, která je zamýšlí likvidovat. Na počátku jeho rozhodování v oblasti životní dráhy tedy stálo autentické rozhodnutí víry, které se pojilo s geniálním intelektem a poctivostí v průpravě. To vše se zúročilo dávno před rokem 1989, kdy Petr Pokorný po prodlevě od podání disertační práce v roce 1959 získal doktorát až roku 1963 (po obstrukcích režimem) a po obdobném čekání obhájil v roce 1967 habilitaci v oboru biblické vědy (Nový zákon), kterou podal již roku 1962. V roce 1972 se stal profesorem a v roce 1993 doktorem historických věd (DrSc.) v oboru řecká literatura. Za vstupenku mezi nadějné evropské autory lze považovat publikaci Der Kern der Bergpredigt (Hamburk 1969), která je po více než padesáti letech stále inspirativní, a vstupenkou mezi elitní německy píšící autory je dílo Die Entstehung der Christologie (Berlin 1985; česky Vznik christologie, Praha 1988), což je publikace napsaná ještě v době teologům nepřející.
Jako již uznávaný profesor a zavedený německy, anglicky i francouzsky publikující autor prestižních nakladatelství a žurnálů vydává Petr Pokorný přelomové dílo Theologie der lukanischen Schriften (Göttingen 1998) a následně ve spolupráci s U. Heckelem monumentální Einleitung in das Neue Testament. Seine Literatur und Theologie im Überblick (Tübingen 2007), který se dočkal ruského i českého překladu (Úvod do Nového zákona. Přehled literatury a teologie; Praha 2013) a v Německu je vážnou konkurencí obdobně zaměřenému dílu U. Schnelleho. V anglosaské oblasti se Petr Pokorný zapsal již v roce 1990 anglickou verzí svého německého komentáře Colossians: A Commentary (Peabody 1990), který se stále těší popularitě a je v Kanadě i USA snad autorovým nejznámějším dílem. Postupně přidal Petr Pokorný další knihy a články, mezi nimiž vynikají díla A Commentary on the Gospel of Thomas: From Interpretations to the Interpreted (London 2011) či From the Gospel to the Gospels (New York 2013), které bylo přeloženo do češtiny (Od evangelia k evangeliím, Praha 2016). Po roce 1989 publikační činnost Petr Pokorného značně vzrostla a široké české veřejnosti se dostal do podvědomí knihami Řecké dědictví v Orientu (Praha 1993), Píseň o perle (2. rozšířené vydání; Praha 1998), Hermeneutika jako teorie porozumění (Praha 2006), Evangelium podle Marka (Praha 2016) či jako spolueditor díla Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy I. (Praha 2001 spolu s J. A. Dusem). Zvláště půvabná je publikace A poslední budou první (Praha 2001), kde autor vzpomíná.
Petr Pokorný má svůj nezaměnitelný autorský profil, v němž se mísí klasická exegeze založená na důsledné práci s původními jazyky, ale také dědictví epochy velkých německých novozákoníků R. Bultmanna a jeho žáků, zvláště H. Conzelmanna a E. Käsemanna, s nímž ho pojilo osobní přátelství. Díky silným vazbám na německé jazykové prostředí byl Petr Pokorný výrazně ovlivněn gadamerovským pojetím hermeneutiky, školou dějin formy a školou dějin redakce spolu s existenciálními důrazy doplněnými o ricoeurovské hermeneutické akcenty, jakož i o to nejlepší, co nabízela soudobá literární kritika včetně teorie narativu, rétoriky a moderních otázek spjatých se sociální pamětí nebo teorií vzniku mýtu. V rámci ježíšovského bádání patřil Petr Pokorný mezi výrazné představitele „třetí vlny tázání“ a kromě toho dokázal sledovat prakticky celou oblast novozákonní problematiky. Své místo si vydobyl mezi koptology a inspirativní byly jeho sondy do oblasti systematické teologie.
Petr Pokorný vynikal ve schopnosti pregnantně formulovat, dokázal dokonale vystihnout podstatu věci a vnést problematiku do kontextů, které se běžně nenabízely. Jeho důrazy na pochopení metafory (třeba jako formy sekularizovaného mýtu), zápletky, vzkříšení a „vstupu do absolutní budoucnosti“ se vždy pojily s osobní nadějí a vlastní perspektivou víry – smysl má právě to jsoucno, kterému můžeme rozumět jako své možnosti. V této perspektivě vnímal Petr Pokorný příběh Ježíšův jako klíč k sadě lidských zkušeností a ona zkušenost, na kterou se křesťané odvolávají, musí otevírat určité možnosti. Minulý svět nám posílá své výzvy, které vstřebáváme do našeho světa a vsazujeme do naší zkušenosti. Na život pak můžeme hledět jen prostřednictvím „zápletek“, které se mohou také jevit jako určité poruchy řádu. Jsou nepředvídatelné, nevypočitatelné a vysvětlitelné jen zpětně. Život lze proto analyzovat toliko v souvislosti s životy jiných. Otázka, proč nás může posílit vzpomínka, je zásadní. Vzpomínka připomíná to, co jsme ztratili, co bylo, ale už není. Proto je loučení tak závažné!
Loučení s panem profesorem Petrem Pokorným závažné je. Vzpomínky na něj posilující jsou. Jeho smrt se jeví jako porucha řádu! Byl vždy dostupný jako člověk, do jehož životní zápletky jsme se svým dílem zaplétali a on nás do ní ochotně vpouštěl. Viděl nás jako kolegy, žáky, se kterými je mu setkání radostí a s nimiž sdílí společnou naději. Rozhovor s panem profesorem povznášel, kultivoval duši, byl cestou za horizont i inspirací, jak dál. Najednou se otevíral smysl věcí a člověk skrze jeho perspektivu viděl víc a dál. Pan profesor Petr Pokorný byl gentleman, který měl zájem o osudy jiných a samotnou smrt vnímal jako cosi překonatelného! Právě díky němu bylo možné nově promýšlet obsahy tradičně vnímaných pojmů, což se týká i pojmu „věčnost“. Ta se mu spolu s E. Jüngelem jevila jako „nekonečná série zápletek, jež budou společně sdíleny…“
„Předčasná ztráta fyzického života a nezbytná smrt, která uzavírá každý lidský život, mohou být ve skutečnosti cestou k jeho cíli.“ (Petr Pokorný, Ježíš Nazaretský, str. 107)
Autor: Jiří Lukeš Zdroj: Náboženský infoservis Náhledová fotografie: Univerzita Karlova.
