Bývalý muslim: Chtěl jsem zemřít jako mučedník

S usměvavým kulaťoučkým Egypťanem Thomasem Samuelem jsme se čtyři dny potkávali na jedné konferenci – chodili jsme na stejný workshop. Postupně odkrývám jeho neuvěřitelný příběh a záhy je mi jasné, že ho musím požádat o delší rozhovor…

Co v dětství utvářelo váš život?

Vyrůstal jsem v radikální salafistické muslimské rodině (salafíja či salafismus je směr islámu vzniklý ve druhé polovině 20. století, který se orientuje na džihád; patří sem skupiny jako al-Káida, Islámský stát, Boko Haram aj. – pozn. red.). Studoval jsem Korán a sunnu (soubor Muhammadových výroků a činů). Moje maminka se na mě dívala a říkala: „Chci, abys byl buď vůdcem, který zvítězí, nebo mučedníkem, který se domů vrátí mrtvý.“ Na tato slova nikdy nezapomenu.

Kolik vám bylo?

To si nepamatuji, říkávala mi to odmalička. V tomto smyslu se za mě taky modlívala.

Pro matku musí být těžké se takto modlit za své dítě…

Chtěla tím naplňovat Boží potřeby. Věřila, že tím Boha potěší. Zemřít pro Boha je v naší kultuře ctí. Je to kultura smrti, ne kultura života. 

Přibližte nám ještě, jak vás vedla k víře…

Jednou jsem nestihl modlitbu. Bylo mi osm. Muslimové se modlí pětkrát denně, a já jsem zmeškal třetí modlitbu. Maminka se mě zeptala: „Modlil ses?“ Odpověděl jsem: „Ne.“ Řekla mi: „Jdi se modlit.“ Neustále jsem to odkládal, až byl čas čtvrté modlitby. Zavolala si mě a zeptala se: „Modlil ses?“ Zase jsem odpověděl: „Ne.“ Řekla: „Dobře, pojď se mnou.“ Zapálila plynový sporák a moji ruku přiložila těsně k ohni. Hrozně mě to pálilo. Začal jsem křičet: „Co to děláš?“ Odpověděla mi: „Když nevydržíš oheň země, jak vydržíš oheň Boží?“ Nikdy na to nezapomenu.

Jak jste tyto hodnoty přijímal?

Když jsem vyrůstal, pořád jsem přemýšlel o smrti. Věřil jsem, že smrt je nejlepší věcí, kterou bych Boha potěšil. Poslouchal jsem písně džihádu a chtěl jsem zemřít. Když jsme byli náctiletí, schovávali jsme si nejen porno časopisy, ale také cédéčka s písněmi džihádistů z různých zemí včetně Kosova nebo Bosny a Hercegoviny. Když jsme je poslouchali, smáli jsme se a byli šťastní. Byli jsme pyšní na své bratry, kteří umírali pro Boha. Byl jsem připraven zemřít.

Jak jste chtěl svou touhu uskutečnit prakticky?

Po invazi do Iráku v roce 2003 jsem se rozhodl se k džihádu aktivně připojit. Bylo mi kolem šestnácti. Šel jsem za naším sousedem, který byl napojen na jednu radikální džihádistickou skupinu, a řekl jsem mu o svém rozhodnutí. Odpověděl: „Konečně. Čekal jsem na tebe. Samozřejmě ti můžeme pomoct. Sbal si batoh a čekej na telefon. Může zazvonit kdykoliv. Pak přijď a my ti řekneme, co dál.“ Čekal jsem několik dní, než mi zavolal a řekl: „Je mi to líto, ale teď tě bohužel nemůžeme vzít. Naše operace byla zrušena.“ Byla to nejhorší zpráva, jakou jsem kdy slyšel. Byl jsem v šoku, smutný a zároveň naštvaný. Měl jsem pocit, že mě odmítl Bůh. Asi nechce, abych pro něj zemřel, a odpírá mi slávu mučedníka.

Co to s vámi udělalo?

Přestal jsem chodit do mešity, čehož si po čase všiml jeden z vedoucích. Řekl mi: „Rád bych se s tebou setkal.“ Když jsme se sešli, zeptal se mě: „Proč jsi naštvaný?“ Odpověděl jsem mu: „Protože jsem nebyl vybrán, abych zemřel pro Boha.“ Byl jako Bileám v Bibli – řekl proroctví: „Bůh možná chce, abys pro něj žil, a ne umřel.“ Zeptal jsem se ho, co tím myslí. Odpověděl: „Kluk jako ty by se neměl poflakovat se zbraní a zabíjet lidi. Samo o sobě to je v pořádku, ale nechceme to konkrétně od tebe. Slyšel jsem tě kázat. Měl bys v tom pokračovat, učit a oslovovat lidi.“

To jste kázal už v šestnácti?

Ano. Učil jsem od třinácti, ale stejně staré lidi jako já. Pokračoval jsem v tom a učil se, jak oslovovat lidi kolem sebe. Byl jsem úspěšný a moji vedoucí se mnou byli nadmíru spokojení. Rekrutoval jsem hodně lidí. Měl jsem dokonce vlastní pravidelný pořad na jedné salafistické televizní stanici, který se vysílal každý čtvrtek večer. To je v Egyptě významný čas, protože pátky jsou volné. Nebyl jsem však spokojený. Chtěl jsem dělat víc a oslovovat také nemuslimy. Napadlo mě začít oslovovat křesťany. Říkal jsem si: „Proč ne. Pokusím se.“ Nejdřív jsem to zkoušel na internetu a během prvních tří měsíců jsem získal tři konvertity z křesťanství na islám. Bylo to až příliš jednoduché.

Opravdu?

Ano, i když jsem tenkrát nevěděl, že to byli pouze nominální křesťané. Byl jsem šťastný a pyšný a říkal jsem si: „Teď to zkusím s egyptským patriarchou…“

Autor: Tomáš Dittrich, překlad Jitka Evanová Datum: 4. září 2024 Foto: z archivu T. Samuele

Ukázka z rozhovoru, který vyšel v zářijovém čísle časopisu Život víry. Thomas Samuel v něm dále popisuje svou fascinující pouť od Alláha k Ježíši, včetně slepých uliček jako agnosticismus či new age.

S novým školním rokem přináší aktuální číslo téma Študáci a kantoři. Co „prorockého“ může svým studentům předat učitel angličtiny? Své zkušenosti popisuje v Česku žijící Angličan Clive Everill. O lektorském „bruslení na tenkém ledě“ píše Ida Pencová. Téma doplňuje anketa mezi křesťanskými učiteli a také rozhovor s Eliškou Krmelovou o netradičním projektu Oázy v českých školách. Miloš Poborský se zamýšlí nad tím, proč je důležitá teologie, a tvrdí, že láska k Bohu vede ke studiu. A student Tomáš Coufal ml. vzpomíná, jak se na gymnáziu coby křesťan snažil „hlavně nebýt divnej nebo trapnej“. Speciální pedagožka Marie Sponarová přináší praktické tipy, jak se bránit šikaně od spolužáků. A jako vždy téma odlehčí kreslený vtip Pavla Bosmana.

V Životě víry ale najdete i další články. Jakub Limr píše o dekonstrukci a rekonstrukci víry.

Tomáš Dittrich se zamýšlí nad výsledky a zdroji (nejen prázdninové) evangelizace. Nahlédneme do zákulisí Křesťanské akademie mladých a představíme diskusní skupiny The Chosen Clubs i nového ředitele Jakuba Vejmělku.

Zářijové číslo doplňují příběhy čtenářů o sdílení Dobré zprávy s vysokoškoláky nebo ochotě oslovit kolemjdoucí se vzkazem od Boha, ohlédnutí K. Vološinové za britským hudebním festivalem a virtuální rozhovor s luterským teologem a představitelem pietismu

J. A. Steinmetzem.

Nechybí ani zprávy o církvi u nás i v zahraničí a oznámení o chystaných křesťanských akcích.

Život víry lze číst v papírové podobě, na webu nebo poslouchat ve zvukové podobě. Je možné si koupit jednotlivá čísla nebo si ho předplatit.