BRNO – Závažné dopady na psychiku potomků lidí, kteří přežili holocaust, byly mnohokrát popsány. Odborníci z Ceitecu Masarykovy univerzity se nyní snaží najít biologické ukazatele, například změny ve struktuře mozku, které by odhalily, zda jsou potomci přeživších holocaustu náchylní k tomu mít vyšší hladinu stresu, nebo mu naopak lépe odolávat. Vědci hledají do studie dobrovolníky, a to lidi, kteří sami zažili holocaust, a pak následující dvě generace zasažených rodin. Pro srovnání ale potřebují také respondenty, kteří nebyli v rámci holocaustu pronásledovaní a jejich potomky. Ve spolupráci s Židovskou obcí Brno už vědci oslovili přeživší z Brněnska. „Vzhledem k jejímu vysokému věku se soustředíme především na první generaci. Zatím se nám podařilo vyšetřit sedmnáct přeživších a také třináct lidí, kteří jim odpovídají věkem, pohlavím a vzděláním, ale nepatřili mezi systematicky likvidované skupiny obyvatel. Celkem jsme již vyšetřili sto osob,“ uvedl Rektor s tím, že nyní jednají s Židovskou obcí v Praze a tamními zdravotnickými zařízením, aby mohli další zájemce vyšetřit v hlavním městě.
Odborníci z Ceitecu MU se domnívají, že prožitý stres mohl zanechat stopy v podobě změn ve strukturách mozku, chronického stresu či dokonce změn na úrovni chromozomů. „U tří generací lidí sledujeme pomocí dotazníků hladinu stresu, případně projev opačný, tedy takzvaný posttraumatický růst. Pokud je to možné pořizujeme snímky mozku za pomoci magnetické rezonance a hledáme případné změny na epigenetické úrovni, tedy na úrovni modifikace genetického materiálu. Ve spolupráci s Mendelovým centrem Ceitecu se snažíme objasnit, zda podkladem ovlivnění dalších generací je epigenetický, anebo naopak sociální přenos,“ přiblížil podstatu výzkumu jeho vedoucí Ivan Rektor. Doplnil, že kromě snímkování mozku lidé podstupují psychologické vyšetření, odběr vzorků krve pro zjištění hladiny stresových hormonů kortizolu a prolaktinu a stěry z úst pro genetický výzkum.
Hledají se respondenti
Snahou odborníků je najít co nejvíce přeživších a jejich potomků ze druhé a třetí generace a tomu odpovídající počet lidí do takzvaně kontrolního vzorku. „Přestože prvotní výsledky ukazují, že bychom některé biologické ukazatele přenosu stresu najít mohli, potřebujeme co nejvíc respondentů. Jde totiž o velmi různorodou skupinu lidí, kteří zažili holocaust v různých podobách od věznění v koncentračním táboře, přes skrývání se, až po aktivní odboj, například jako partyzáni,“ zdůraznil Rektor.
Zájemci o zařazení do studie se mohou hlásit na e-mail: monika.fnaskova@ceitec.muni.cz nebo na telefon 549 497 774.
Výhled do budoucna
Ivan Rektor věří, že výsledky výzkumu pomohou i v budoucnu. „Řešíme vlastně aktuální problém, protože to, co zjistíme, se bude dát aplikovat například na oběti války v Sýrii či jiného konfliktu, a na jejich potomky.“
K projektu, který finančně podpořil také Nadační fond obětem holocaustu, se přidali i vědci z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kteří se chtějí zabývat historií tří generací přeživších a zjistit, jakými traumaty prošli a jaké byly jejich strategie přežití.
