Ben Drápal: Bůh si prostě vymyslí sám, jak k nám bude mluvit

Stává se z Tebe hudebník?

Haha, no, tak trošku jsem doufal že jím už jsem. Ale je samozřejmě pravda, že v porovnání s konzervatoristy, filharmonisty anebo prostě jen lidmi, co hrají profesionálně a jsou za to placeni, tak nejsem někdo, kdo by se s nimi mohl srovnávat. I tak ale, když Bůh dá, na sobě plánuju pracovat, a zlepšovat se, doufaje že jednou se s nimi budu moci měřit.

Kdo vytvořil text a hudbu písně?

No… Já si obecně všechno píšu a dělám sám. Samozřejmě inspiruji se u mnoha lidí a mám za sebou i spolupráce, jmenovitě hlavně s Kájou Kunešem, ale jinak je pro mě dost složité něco dělat s někým dohromady. Takže text, hudba, aranž, všechno je moje, krom jediné věci, a to sice stop–time mezi bridgem a třetím refrénem, který vymyslel Jirka Jelínek, a mě připadá že tam sedne úplně dokonale. Jinak, není to tak že bych napsal každou jednu notu, to určitě ne, ale dělal jsem, co jsem mohl, v míře hudebních znalostí, která mi byla dána, a ke které jsem se ve svém krátkém životě dostal.

Jak vznikal text písně? Co Tě inspirovalo?

Text písně vznikl ve dvou fázích v průběhu dvou let. Vlastně jsme měli s mým dobrým kamarádem chválící stráž, kde jsme byli snad jen my dva? Už si to ani nepamatuju, no ale prostě chválili jsme s Duchem Svatým, a já začal nějak zpívat tohle, tehdy ještě na normální křesťanské akordy, G, D Emi, C. Myslím, že nějak základně tenhle nápěv vzniknul už když jsem si chválil sám doma? Já vlastně už nevím, je to čtyři roky nazpět… No, ale ta zajímavější část vznikla buď před rokem a půl, nebo před dvěma lety a půl… Taky už nevím. Ale jak vznikla si pamatuji přesně, byl jsem tehdy na Teen-Campu – letním táboře naší mládeže. Tou dobou jsem dost zápasil s blízkostí k Bohu, s tím, jak bych jí měl vnímat. Vlastně i ta píseň je pro mě trochu vyrovnání se s tím, že Bůh si prostě vymyslí sám, jak k nám bude mluvit, a že nějaké očekávání církve, nebo nějaké obecně uznávané způsoby, jak ho slyšet, jsou… Ač ne na škodu nám, tak jemu jsou jedno, on se podle nich neřídí, on k nám bude mluvit, jak se líbí jemu. No a ke mně tou dobou hrozně moc mluvil skrze básně. A to konkrétně skrze Edisona, od Nezvala. Samozřejmě nejenom, je hromada dalších básní, i českých i anglických, co mě tou dobou ovlivňovaly, ale to něco krásného, co drtí, ta radost, stesk a úzkost, z života i smrti… To jsem v tu dobu prožíval hrozně moc. Pamatuju si na ten moment, co jsem pak odešel ze shromáždění, do místnosti vedoucích se modlit. A představil jsem si tam na stěně krucifix. No a pak, jako bych viděl, jak z něj Ježíš prostě slézá, a najednou je tam skutečný, živý Ježíš se mnou… A já jsem neměl slov. Dostalo mě to niterně hrozně moc, pomalu jsem se neodvážil se hnout… Nezůstalo ve mně slov, než slov té písně. Uvědomil jsem si prostě, že nevím… Jak ten vztah s Bohem bude vypadat dál, a že se vlastně stydím, a je mi hanba, že vůbec nějaký mám, že vůbec všemocný Bůh, který stvořil svět, šel na kříž kvůli mně, a pak z něj kvůli mně… slezl… aby mohl být se mnou? Jak bych jenom k němu mohl přistoupit? Jenom, když mi změní srdce, když mi promění moji ignoraci jeho lásky a moji nechápavost… Tak ho promění. Rychle jsem si v počítači našel tenhle starý koncept refrénu, přidal to tam, a začal to zpívat. No a z toho vlastně vzešla ta druhá sloka. Že jsem prostě chtěl být s ním, a vyrovnával se s věcmi, které mi v tom brání. A že prostě s ním chci být, ale nemůžu, pokud to nebude z jeho vůle, nemůžu si nějak vydupat a psychicky vyvydírat na Bohu jeho blízkost, tak proto to „vezmi mě k sobě“… To, že můžeme být s Bohem, je jen a pouze možné kvůli tomu, že on chce, a já si uvědomil co bych byl, kdyby to Bůh nechtěl… Hrstka prachu. Hrstka prachu tam, v té překrásné, klidné a nezkažené zahradě… Že i ten život, který mi dal, kdybych žil bez něj… Že je to jen snažení se o „nic“… že to nemá cenu. A že abych s ním teda už konečně byl, musím mít to ryzí, čisté srdce, a aby mi on očistil moje ruce… Tak proto, vyrvi mi ten kámen… Protože to chci, i kdyby to mělo bolet a být brutální… Takže asi tak.

Jak vznikal videoklip?

Spontánně. Haha. Jestli je jedno slovo, které to vystihuje, tak je to asi tohle. Kameru mi dělal Gedeon Drapák a tak nějak i Honza Adamec. Celý ten nápad jsem měl už relativně dlouho, je to vlastně kombinace vlivu mých dvou nejoblíbenějších zpěváků. Statek v Dubičné, kde jsme to natáčeli, jsem navštívil tou dobou podruhé, a strašně se mi tam líbilo. Bylo to zrovna na podzim, a mlha v krajině zalité sluncem byla tak hrozně hezká, že jsem si řekl: „jaká to škoda, že tady nemůžu natáčet klip. Nestihl bych to domluvit, než by to listí opadalo…“ No a… sice nestihl, ale natočili jsme to stejně. Hrozně moc mě dostalo a pokořilo, jak moc skvělých lidí mi na to řeklo „Ano“ a udělali si čas, že to se mnou udělají. Zdeněk Kolumpek, ten jak hraje na kytaru, toho jsem potkal na výročí sta let Republiky v hospodě kde pracuju, a slovo dalo slovo, a mladý Palacký mi teď hraje v klipu. Ony „bludičky“, jak jsme jim během natáčení začali přezdívat, znám už dost dlouho. Tedy aspoň Klárku Krásenskou, dost jsem i čerpal z jejich práce, jakožto fotografek, a pokusil se přenést náladu toho, co oni dělají do svého klipu, tedy to mystično… A jsem neskutečně, ohromně rád, jak se to všechno nakonec podařilo. Je to pro mě ohromné Boží požehnaní, a já si nemůžu stěžovat vůbec na nic, ani na to, že se to nakonec nepodařilo natočit tak brzo, jak jsem plánoval. Díky, díky Bože!!!

Máš připraveny další texty? Plánuješ vydat CD?

Mám v šuplíku takovou sbírku textů, melodií a hudby, že by to vydalo tak na tři alba. Rád bych vydal CD, ale… Řekněme, že už to nechci dělat tak, jak je tu běžná praxe – Nahraj to na Acer tvýho křesťanskýho kamaráda, co má nějaký Auda City, za pár šupů, však ten rozdíl na kvalitě nikdo nepozná – Pozná. Já to poznám. Normální člověk to pozná taky, jen si toho nevšimne, nebude schopen říct, co tam zní tak jak by nemělo, ale všimne si, že to prostě nezní… Když si pak pustí třeba Imagine Dragons, prostě bude vědět že to zní mnohem líp. A já věřím, že Bůh je hoden toho nejlepšího, už nechci prezentovat odfláknuté a levné křesťanské umění. Chci tomu fakt dát všechno, i kdyby to mělo trvat zase hodně dlouho, než něco vydám. Ale v tuhle chvíli jsou peníze hlavní faktor toho, že ještě není venku album, ani klipy, ani nic dalšího. Dost trvalo, než jsem našetřil, i když mi Bůh poslal do cesty taky několik zázraků, jako třeba producenta, který dříve pracoval s Hillsong, a čirou náhodou byl v ČR, a cítil od Boha, že mi má nabídnout to že mi to odprodukuje… Neskutečné. Fakt… Neskutečné. Jak se o mě Bůh stará… to je prostě… Neskutečné.
No a já mu to chci vrátit. Aby to fakt všechno vyšlo tak, jak si představuju, chtělo by to několik desítek tisíc. Pokusím se udělat crowdfunding, a vybrat ty peníze někde v Americe na sbírkách… A když se to nepovede, budu pracovat s tím, co mám. Ale věřím Bohu, že mě chce v tomhle požehnat, že mi zařídí prostředky, které potřebuju na to abych ho fakt, kvalitně a reprezentativně oslavil, tak že i nevěřícím z toho budou přecházet oči. A možná toho potřebuju méně, než si myslím. Už mám i úžasné nabídky, třeba jet nahrávat do Ameriky za minimum peněz, a je tedy vidět, že Bůh se postarat chce. Teď je to na mě, vzít to za správný konec. Tak Bože, prosím, prosím, prosím veď mě! Jsem jenom tvůj.

Máš nějaké hudební vzory?

Haha, no ovšem! A jaké! Ne o všech budu mluvit, protože někteří jsou pro mě prostě příliš srdcová záležitost, a mnoho lidí je nezná, ale jinak mám samozřejmě inspirace plné šuplíky. Hodně se inspiruji v moderní Indie sféře, u interpretů jako Kaleo, Kodaline, a Mumford & Sons, a hlavně Of Monsters and Men. Ale i u mnohem méně známých umělců, jako Mandolin Orange, Sufjan Stevens, a našich úúúúplně excelentních, českých „Zrní“. Ti k nám navíc občas zavítají do hospody, což je plus. Jinak ale co se takových těch echt křesťanů týče (Sufjan Stevens je jinak taky křesťan, stejně jako další, nejmenovaní interpreti, ze kterých se inspiruji) tak je to Josh Garrels, a můj vůbec nejvíc největší vzor všech časů – John Mark McMillan. Ten je podle mě světový top křesťanské hudby, a dělá hudbu tak originální, že ji neslyšíte ani ve světském prostředí. Stejně tak klipy, Ach, všichni se na něj podívejte a všichni ho milujte, je to tak neskutečný básník, producent, skladatel, všechno co kdy udělal je z hudebního hlediska prostě… Ááááách! Poslechněte si ho. To je rozkaz. (Z bratrské lásky, ne v autoritě Kristově.) Mimochodem, kdo zná „How he loves us“, tak to je původně od něj. Napsal to po smrti svého přítele. No, prostě, z něho jsem totálně „vyndanej“. Jinak ale ovšem, mám za inspiraci i třeba Beatles, The Spinners, Fleetwood mac, a téměř cokoliv co se kdy objevilo ve strážcích galaxie.

Na příští měsíc připravuješ konferenci. Můžeš ji trochu přiblížit?

S velkou radostí! Konference se jmenuje „Mezidenominační víkend mládeže, a klade si za cíl se navzájem obohatit v poznání Boha, a navzájem se poznat a spřátelit. Věříme, že je tu mnoho, mnoho lidí, jež bojují v Boží armádě, a chtějí vidět tuhle zemi proměněnou. A přesně takové lidi my se snažíme spojovat, ať už jde o katolíky nebo protestanty, tradiční nebo charismatiky. Já sám mám hrozně rád mnoho principů, kterým tradičnější církve věří, a často mi připadá, že to charismatici zavrhují úplně, úplně zbytečně a připravují se o ohromnou část Boží osobnosti a požehnání. A je mi to hrozně líto, takže skrze společný čas a přátelství se snažím zbořit bariéry. I skrze chvály a Boží přítomnost se snažíme ukázat, že jsme všichni na jedné lodi, a bojujeme všichni jeden boj. Ať už osobní. Nebo na úrovni národa. To by mě hrozně bavilo, kdybych tomu mohl věnovat celý život. A vlastně i to se – jako terciální cíl – snažím způsobit svojí hudbou. Všichni, kteří jsme se mu dali, jsme Boží děti. Jen někteří známe Boha z jiných stran než ostatní. A proto se navzájem nutně potřebujeme. Je to klíčové pro život církve.

No, takže všichni přijeďte, je to 15-17. 2. v budově CB v Kutné Hoře. Budeme se moc těšit, a vezměte si spacáky. Bude to super, a užijeme si Boha, v jeho přirozeném prostředí.

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?

Autor:  Michal Nosál a Ben Drápal Foto: screenshot YouTube