(Anketa) Jak křesťané reagují na vraždu dvou mužů před gay barem v Bratislavě?

Slovensko zasáhla vražda dvou mužů před bratislavským gay barem. Prokuratura na základě důkazů to překvalifikovala na teroristický čin, za kterým stál student gymnázia pro nadprůměrně inteligentní děti. Jak na tento útok reagují křesťané?

Milan Mitana, kazatel Církve bratrské ve Svatém Juru

Když jsem pochopil, co se děje, nejprve jsem se zděsil. Vzhledem k tomu, že šlo o vraždu, kterou způsobil člověk z většinové skupiny, a zavraždění lidé byli z menšiny – tentokrát ze sexuální menšiny -, zdravý rozum nám velí projevit empatii a postavit se na ochranu této menšiny. Oč více by měla takto reagovat církev, která říká, že největší ze všeho je láska. Kéž bychom my, kteří zde žijeme, byli i díky tomuto ohavnému činu vnitřně pohnuti k opravdové lásce k těm, kteří jsou jiní, k těm, kteří jsou v jiných menšinách. Přál bych si, aby se našla i politická vůle usnadnit lidem s odlišnou sexuální orientací život v naší společnosti.

Ondrej Kolárovský, evangelický farář a autor stránky idea-list.sk 

Tato úkladná vražda, která je nyní klasifikována jako teroristický čin, je tragédií. Mám na mysli zmařené životy. Jejich jedinou chybou bylo, že byli ve špatnou dobu na špatném místě, že byli jiní. Chtěl bych žít v zemi, kde se nikdo nemusí bát o svůj život, opravdu nikdo. Příběh mladého vraha, který je ve věku mých dětí, je také tragédií. Chodil do školy pro nadané studenty, sám se označil za ateistu. I zde vidíme, že zbavení se náboženství, inteligence nebo vzdělání samo o sobě člověka lepším neudělá. Pokud člověk ztratí morální kompas, je schopen nepochopitelných věcí. S politováním musím také konstatovat, že tato tragická událost dále zhoršuje schopnost smysluplně komunikovat s různými skupinami společnosti, které nesdílejí společný pohled na řešení kulturních a etických otázek. Emoce jsou na vzestupu, ale čím více křičíme, tím méně si nasloucháme. Nikdo nepůjde do pekla, protože je LGBT+, a nikdo nepůjde do nebe, protože je součástí nějaké většiny. Všichni potřebujeme Ježíše. A my ho potřebujeme víc.

Ervin Mitelmann, kazatel Církve bratrské v Košicích 

Především chci jako člověk vyjádřit upřímnou a hlubokou soustrast rodině i širšímu okolí nad ztrátou dvou milovaných synů, přátel, dvou mladých lidí. Tato událost vyžaduje celospolečenské odsouzení a následná opatření, která by snížila nebo minimalizovala předpoklady pro podobné teroristické útoky. Jak již víme, útočníci se zaměřili na křesťanské i liberální politiky, náboženské skupiny a komunitu LGBT. Z manifestu tohoto mladého muže je zřejmé, že jeho mysl je zahlcena silnou toxicitou, která je výsledkem konspiračních nenávistných médií a informací. Bohužel i jeho rodina je tímto myšlením prodchnuta. Jestli bychom se v této době smutku měli o něco snažit, pak je to budování mnohem empatičtější a ohleduplnější společnosti na všech úrovních a aktivní boj proti dezinformační scéně.

Peter Lipták, katolický evangelista z Košic 

Každý slušný člověk musí něco takového odsoudit. Od nás křesťanů se však očekává ještě něco víc, a sice abychom byli chodícím „evangeliem Boží milosti“ (Sk 20,24). Když k němu farizeové a zákonici přivedou cizoložnou ženu, Ježíš je nejprve vede k poznání, že zdaleka nejsou bez viny, a samotné ženě říká: „…neodsuzuji TĚ“ (věřím, že v tomto okamžiku zakusila proměňující Boží dotek), a teprve potom „Jdi a už nehřeš!“. (J 8,11). Ne naopak! Ježíš jasně nazývá hřích hříchem, ale v tomto verši je zachyceno jeho hlavní poslání: „Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen. (Jan 3:17)

Jakub Pavlús, slovenský evangelický farář působící v ČR 

Na vraždu Juraje a Matouše se nedá dívat jinak, než jako na akt ohavného terorismu, který v naší společnosti nesmí mít svoje místo. Strach, který leta letoucí roste za podpory populistických politiků, ale i zpolitizovaného křesťanství se 12. října u Teplárne zhmotnil, a proto už zabíjí nejen duchovně, ale i fyzicky. Pokud ho necháme růst, není nikdo v bezpečí. Je na každém z nás, abychom v rámci svých možností kladli vůči zlu aktivní občanský i duchovní odpor.

Martin Kováč, starokatolický kněz z Bratislavy

V první řadě bychom měli věci pojmenovávat pravými jmény: Juraj Vankulič (26) byl nebinární osoba a Matúš Horváth (22) byl bisexuál. A jejich brutální vražda nás v Bratislavě hluboce zasáhla. Vnímám ji jako ovoce nenávisti vůči jinakosti, která již dlouho roste ve společnosti kolem nás. Tuto nenávist, bohužel, rozsévají tak lidé v politice jako i v církvích. Již mnoho let jsme byli svědky projevů a kázání o „homoloby“, „gender ideologii“, „zlu z Istanbulu“ i „zkaženém západu“… A odpovědí lidí – ano, včetně věřících – byl pak odpor, nepřijetí a nenávist. Nejprve celkem široce ve slovech, co můžeme vidět také na sociálních sítích. A u některých lidí se naneštěstí tato „slova stanou tělem“. Ne všechny nenávistné výroky vedou k násilí, ale v podstatě každé násilí předcházejí nenávistná slova. 

Vlado Žák, pastor sboru Otcův dom v Bratislavě

Zpráva o vraždě Juraje a Matúše, kteří byli zastřeleni před gay barem v Bratislavě, mě velmi zasáhla. Je důležité důrazně odsoudit jakékoli násilí vůči menšinám, ať už jde o LGBTI osoby nebo židovskou komunitu, která měla být podle zveřejněných plánů vraha rovněž cílem útoku. 

Ačkoli se v současnosti někteří snaží tuto tragédii účelově využít k politickému boji, osobně se spíše zamýšlím nad tím, kde jako věřící děláme v přístupu k těmto lidem chybu. Mají naše sbory stejný názor například i na obžerství, opilce nebo lidi, kteří mají nezávazný sex, které apoštol Pavel v 1. listu Korintským 6 staví na stejnou úroveň hříšníků jako gaye nebo lesby? Proč většina LGBTI lidí považuje nás věřící za nepřátelské a odsuzující? Viděli tak i Ježíše? Nikdy neodpouštěl hřích, a přesto to byli hříšníci, kdo k Němu přicházeli a paradoxně vyhledávali Jeho společnost. Ježíšova odpověď jim je pro mě příkladem: „Ani já vás neodsuzuji. Jdi a už nehřeš.“ (Jan 8:12)

Osobně se domnívám, že v dnešní době, kdy mnoho mladých lidí vyrůstá bez otce a kvůli tomu zažívají pochybnosti o své identitě a sexualitě, se naše společenství musí stát bezpečným místem, kde se o těchto věcech mluví v lásce, v pravdě, ale bez předsudků, urážek a odsouzení člověka. Pokud nás hřích druhých uráží víc, než aby nás vedl ke zkroušenosti a soucitu, pak se stáváme jen farizeji naší doby.

-red- Datum: 26. října 2022 Foto: Wikimedia Commons – Bratislava