Ve Spojených státech zhruba dvě manželství z pěti končí rozvodem a ani křesťané nejsou vůči rozpadu vztahů imunní. Jak by církev měla k rozvedeným lidem přistupovat?
Tuto otázku si na svém blogu položil pastor Kris Vallotton z Bethel Church. Na úvod zdůraznil, že se svým textem nesnaží rozvody podporovat. „Jsem naprosto proti rozvodům! Manželství je smlouvou na celý život,“ uvedl. „Manželství není něčím, co zkusíte, abyste zjistili, zda vám to spolu bude klapat,“ zdůraznil Vallotton.
V příspěvku vycházel ze zkušeností, které nasbíral během svého tříletého působení na pozici manželského poradce. Uvedl příklad dvou rozvedených křesťanů, kteří se vzali, měli děti, ale řešili problémy, a tak vyhledali manželské poradenství. Podle Vallattona by nebylo vhodné být na tento pár přísný a říct jim, že protože páchají cizoložství a nemají ve svém vztahu Ježíšovo požehnání, měli by se smířit s tím, že jejich životy budou navždy pokřivené.
Vallatton si také pokládal otázku, zda přísné učení proti opětovným sňatkům nevysílá zprávu, že život „na hromádce“ je lepší než manželství. Církve podle něj totiž často mohou mít dvojí standardy vůči křesťanům, kteří žijí se svými partnery, ale nejsou oddaní. „Pokud Steven během patnácti let žije se čtyřmi rozdílnými lidmi, a pak se konečně rozhodne usadit a oženit, církev bude oslavovat, že to konečně ‚pochopil‘! Nesetká se s hanbou či odsouzením, ale spíš s úlevou a oslavou,“ uvedl. „Proč ale stejně nemůžeme slavit někoho, kdo se opravdu snaží udělat správnou věc (místo ‚života na hromádce‘ se vzít), někoho, kdo selhal (stejně jako selháváme my všichni), pokouší se to podruhé zvládnout lépe a znovu se oženit? Vidíte ten dvojí standard?“ ptal se pastor na svém blogu.
Církev by podle Vallattona měla přistupovat k otázce rozvodů a opětovných sňatků s ohledem na Boha Vykupitele, který je připraven zasáhnout v životech těch, kteří činí pokání a jsou pokorní. „Evangelium je vždy vykupitelské, protože Ježíš zemřel, aby vykoupil lidstvo z jeho bídy,“ uvedl pastor. Vallatton zdůraznil, že by křesťané neměli rozvedené vyhánět a vyvolávat v nich pocity viny, ale spíš je ujišťovat v tom, že je jim odpuštěno a stále jsou součástí církve.
„Obávám se, že jsme ve snaze udržet manželství pohromadě – což je dobrá a ušlechtilá věc – odsunuli bokem celou skupinu lidí, kteří mimochodem zažívají velikou bolest,“ vysvětlil. „Označili jsme rozvedené lidi za novodobé malomocné a zamezili jsme jejich spojení s církevní rodinou. V některých církevních kruzích se rozvod rovná neodpustitelnému hříchu. S lidmi, kteří se rozvedli, je zacházeno, jako by měli mor: nemohou v církvi sloužit a ani jim není důvěřováno. Vadí mi, když třetinu církve vyženeme do hanby, protože v jedné oblasti svého života selhali. Je naším povoláním a zodpovědností jako těla Kristova poskytnout vykoupení a obnovení každému, kdo prošel rozvodem,“ zdůraznil pastor.
Vallatton svůj článek publikoval poté, co herec Chriss Pratt veřejně pochválil svou církev za to, jako podporu mu poskytla během jeho rozvodu s Annou Faris. „Navzdory tomu, co Bible říká o rozvodu, tu pro mě moje církevní komunita byla na každém kroku, nikdy nesoudila, jen mě s milostí doprovázela na mé cestě,“ napsal herec na Instagramu. „Velice mi pomohli, když mi nabídli lásku a podporu. A to stejné jsem je mnohokrát viděl dělat pro ostatní, nehledě na sexuální orientaci, rasu či gender,“ dodal.
Pratt příspěvek napsal v reakci na vyjádření herečky Ellen Paige, která jej obvinila z docházení do „anti-LGBTQ“ církve. „Nic nemůže být dál od pravdy,“ reagoval na její tvrzení Pratt.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?
Kristýna Gillíková Zdroj: The Christian Post Foto:
1 Komentář
Jiří Kouba
Tohle dilema není univerzálně řešitelné, rozhoduje kontext – aplikuje církev „liberální“ či „konzervativní“ přístup k Písmu? Pro konzervativce není přijatelné „odvysvětlit“ Ježíšova slova o rozvedených lidech cizoložících v nových vztazích, jakkoliv těžká se mu bude jejich pozice jevit. Na liberální přístup čeká otázka, co všechno ještě v budoucnu z Písem smázne coby dobové, kulturně podmíněné či jinak zneplatněné, a podle jakých měřítek tak učiní. Konzervativec se musí ptát: na rozdíl od biblických dob je o člověka postaráno, ve smyslu sociálním samotu ustojí, stojí druhý vztah za překračování Jeho slova ? Pro liberála žádný problém.