Alexandr Flek – Čtyři důvody: Proč vítám změnu v Bílém domě

[Bůh] mění časy a období, sesazuje krále a jiné nastolí. (Daniel 2:21)

Nežijeme ve starověku, nemáme krále a vlastně ani vládce. V demokratických zemích nám naše představitele neustanovují Hospodinovi proroci, volíme si je svobodně sami. Jsou to spíše naši zaměstnanci, než vladaři – proto je potřeba takovéto biblické verše aplikovat na naše poměry velmi obezřetně a zodpovědně. Přesto věřím, že Bůh je v lidských dějinách jaksi tajemně a paradoxně přítomný a svrchovaný. A věřím, že je přítomný i v aktuální změně poměrů v USA. Tuto změnu vítám a děkuji za ni Bohu. Mám k tomu čtyři důvody:

Víra

Po čtyřleté přestávce bude americkým prezidentem znovu křesťan a věrný člen své církve, který v neděli ráno nechodí na golf nebo za pornohvězdami, ale do kostela. Celoživotní katolík Joe Biden ve svém sobotním vítězném projevu několikrát explicitně odkázal na svou víru, citoval z Bible („Je čas uzdravovat“ – Kaz. 3) a ze známé církevní písně „On Eagle’s Wings“.

Nejen konkrétně tato píseň, ale jeho celoživotní křesťanská víra dávala Bidenovi podle jeho vlastních slov sílu vyrovnat se s tragickými životními zkouškami (když mu v mládí zahynula manželka s malou dcerou při autonehodě a když mu před pěti lety zemřel dospělý syn, vojenský veterán, na rakovinu mozku).

Svůj projev Joe Biden zakončil slovy, že si chce víru nejen udržet („keep it“), ale šířit ji dál („spread it“). V dnešní době cynismu, skepse a podezřívavosti je úžasně občerstvující vidět a slyšet někoho, kdo se nebojí mít a sdílet víru. Což je samozřejmě něco úplně jiného, než ji někomu nutit nebo vnucovat.

Hodnoty

První československý prezident T. G. Masaryk ve svém abdikačním projevu v r. 1935 prohlásil, že „státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily“. Bono Vox, frontman světoznámé irské kapely U2, před několika lety připomněl, z jakého ideálu se zrodily Spojené státy: „Amerika není jen země, je to myšlenka; myšlenka, že ,ty a já jsme stvořeni jako sobě rovní.‘“ Citoval tím americkou Deklaraci nezávislosti z r. 1776.

Od té doby se USA staly pro svět symbolem a příkladem společnosti, která není definovaná společnou etnicitou, náboženstvím ani kulturou, ale právě myšlenkou svobody a rovnosti všech občanů. Bohužel cesta k naplnění tohoto ideálu dosud zdaleka není naplněna a v dějinách USA jsou přítomné temné stíny rasismu, diskriminace, xenofobie, arogance, násilí a bezohlednosti silných vůči slabým.

V právě končícím prezidentském období vystoupily tyto stíny do popředí obzvlášť silně. Nejen občané jiné než bílé barvy pleti, nejen ženy, imigranti a další znevýhodněné skupiny, ale i všichni Američané, kteří sdílejí americký sen o rovnosti všech lidí, proto nadcházející změnu v Bílém domě vítají s obrovskou úlevou.

Související – Pavel Černý: Rozporuplné volby

Charakter

Jako křesťané musíme trvat na tom, že na charakteru záleží. Záleží na něm rozhodně víc než na tom, v jakém městě je jaká ambasáda, nebo koho se komu podařilo protlačit do jaké funkce (např. v Nejvyšším soudu).

Ježíš nás varoval, abychom nevěřili každému, kdo se ohání rádoby křesťanskými slogany. Máme si dát pozor na falešné zvěstovatele falešných zpráv. „Poznáte je po ovoci,“ řekl – a myslel tím právě charakter, jak později vysvětluje apoštol Pavel. Ovocem „tělesnosti“, tedy sobectví, egoismu a bezbožnosti, je podle Písma „smilstvo, nečistota, nestydatost … nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zloba, soupeřivost …. a další podobné věci.“ Naproti tomu ovocem „ducha“, tedy zbožného charakteru, kterému můžeme důvěřovat, je „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost,  mírnost a zdrženlivost“ (Galatským 5). 

Každý si můžeme končícího a nadcházejícího prezidenta na této „ovocné“ škále porovnat. Nebo si každý můžeme představit, kterého z těch dvou bychom chtěli mít čtyři roky u sebe doma – jak dobře by nám s ním asi bylo. Osobně vnímám Joea Bidena jako empatického, laskavého člověka, který prošel osobními tragédiemi, a přesto povzbuzuje druhé. Donalda Trumpa bych se opravdu mít doma bál.

Nejdůležitější ovšem nejsou naše osobní preference a pocity. Lidský osobní charakter drží pohromadě „pás pravdy“ (Efeským 6) – a od Ježíše víme, že „ďábel je … otec lži“ (Jan 8). Donald Trump je bohužel rekordmanem lží, konspirací, dezinformací a popírání nejen objektivních faktů, ale i vlastních výroků a činů. Tento jeho morální defekt se projevoval už v jeho podnikání a osobním životě, jak o tom svědčí jeho nesčetné právní kauzy, ale v úřadu prezidenta jeho ochota a schopnost lhát dosáhla bezprecedentních rozměrů. Fact-checkingové zdroje uvádějí počet jím vyslovených lží v prezidentském úřadu okolo 20.000, tedy v průměru 15 denně – včetně sobot a nedělí. Něco takového nemá obdobu, nejen v amerických dějinách. Jakákoli změna v Bílém domě může teď být už jedině k lepšímu.

Související – Anketa: jak hodnotíte výsledky prezidentských voleb v USA?

Kompetence

Donald Trump (stejně jako u nás Andrej Babiš) o sobě tvrdí, že není politik. To je ale problém, pokud máte zastávat nejvyšší politický úřad v zemi. Trump nikdy nezastával žádný úřad, nikdy neposkytoval službu občanům svého obvodu, města či státu, kteří by mu následně ve volbách vystavili ohodnocení výkonu jeho politické funkce. Až do minulého týdne. Američtí voliči promluvili jasně, Bidenův náskok je přes čtyři miliony hlasů a žádné hypotetické přepočítávání na tom nic nezmění.

Vrcholného politického úřadu, který má vliv na celý svět, se ujme muž, který je ve vrcholné politice od roku 1973 – třicet šest let jako demokratický senátor a osm let jako viceprezident a pravá ruka prezidenta Obamy. Za téměř půl století v americké politice se osvědčil jako politický centrista, známý svým uměním spojovat a nacházet řešení přijatelná pro obě strany. Hluboký respekt k této jeho vlastnosti vyjádřil i jeho dlouholetý oponent, vůdce republikánských senátorů Mitch McConnell.

Jinými slovy, po politickém amatérovi a populistickém autokratovi přichází do Bílého domu uznávaný profesionál s téměř půlstoletím zkušenosti – a hlavně opakovaně vyjádřené důvěry voličů. I toto zní jako dobrá zpráva, dokonce i v České republice, kterou Joe Biden dvakrát služebně navštívil a jednal zde s našimi nejvyššími představiteli.

Ježíš, ne Caesar

Z výše uvedených důvodů mám z rozhodnutí amerických voličů radost. Jako chronický optimista bych tuto změnu chtěl vnímat i jako signál změny „časů a období“ ve smyslu úvodního citátu z knihy Daniel. Přišla by vhod. Snad po čase traumatu a konfliktu přijde opravdu čas uzdravení, citlivosti a hledání jednoty. Každopádně pro nás křesťany Trump, Biden ani žádný jiný politik není zdrojem naděje a objektem víry. Tím je (slovy TGM) vždycky „Ježíš, ne Caesar.“ Závěrem tedy už jen dva citáty:

Politikům se nevěří, politikové se kontrolují. Věří se v Boha, věří se v přírodu, věří se v krásu, věří se v myšlenku, ideu. V politika se nevěří, a kdo v něho věří, je idiot! (Karel Kryl) 

Především prosím, aby se konaly prosby … za všechny lidi … i za všechny vysoko postavené, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti. (1. Timoteovi 2:1–2)

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je teolog a překladatel Datum: 10. října 2020 Foto: screenshot YouTube – Joe Biden

Tags: ,,,,,

Související články

158 Komentáře

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář