Mnoho lidí vedete ke Kristu. Jak jste se s Ježíšem setkal vy?
Já jsem v podstatě nikdy nebyl nevěřící. Věřil jsem v Boží existenci, věřil jsem i v jeho Syna Ježíše Krista, také jsem věřil v Ducha svatého, ale stále jsem byl ztracený hříšník. Vždy to uvnitř mě bylo, že přijde čas, kdy mě Pán zavolá a já mu řeknu svoje ano.
Moje maminka mě každou neděli vodila do shromáždění. Byla to modlitebnice. Můj otec byl křesťan, ale zahořklý, dlouhé roky nedokázal věřícím lidem některé věci odpustit. Ačkoli mě k víře nevedl, Pán si mě v 15 letech našel a já jsem ho přijal jako svého Zachránce.
Jak se to stalo?
Měl jsem partu kamarádů, se kterými jsme tropili vylomeniny. Jeden z nich mi jednou povídá: „Dnes nebudeme dělat hlouposti, ale půjdeme do shromáždění.“ Podíval jsem se na něj a zeptal jsem se: „Co se ti stalo?“ – „Na nic se mě neptej, jdeme do shromáždění.“ On byl šéf, tak jsem s ním šel. Zrovna probíhalo evangelizační shromáždění bratra Jána Krišky. Všechno, co kazatel tehdy řekl, bylo o mně. Tam Bůh zasvítil do mého života a povolal si mě.
V hloubi srdce jsem řekl: „Pane, chci jít za tebou, ale sám víš, že na mě není spolehnutí. Že co dnes slíbím, už zítra nebude platit, že jsem nezodpovědný.“ Proto mě také moje matka vychovávala velmi tvrdě a bila mě, nikdy jsem neobstál v povinnostech, které mi svěřila. Pán Bůh však moji modlitbu vyslyšel, vedl mě svou cestou, na které mě vychovával a zachoval až do dnešního dne.
Reklama
Co se ve vašem životě po obrácení změnilo?
V podstatě všechno. Do té doby musela moje matka všechno řešit tvrdou výchovou. Když viděla tu velkou změnu, začala si dělat starosti. Myslela si, že mám nějaké psychické problémy nebo že mě něco trápí. Celé roky se modlila za moje obrácení, přesto si nedovedla vysvětlit, co se mi stalo.
Tak se jednou posadila proti mně i s mojí tetou – nevychovávala mě jenom matka, ale i teta, která byla panna a měla na zádech hrb; dnes už vím, že ji Bůh poslal do naší rodiny, aby mi byla duchovní pěstounkou, protože matka na mě měla málo času. Tak se proti mně i s tetou posadila a řekla: „A teď nám pověz, co se stalo. Co tě trápí?“ A já jsem odpověděl jednou větou: „Maminko, teto, já jsem do svého srdce přijal Pána Ježíše.“ Do té doby jsem to byl vždy já, kdo plakal, protože mě matka bila. Tentokrát jsem viděl plakat svoji matku a tetu – štěstím. Plakaly tolik, že nemohly ani promluvit. Matka už mě nikdy nemusela kárat nebo mi něco vyčítat. Často jsme se s matkou i s tetou na kolenou modlili, pěstovali jsme hluboký vztah s Bohem a prosili jsme za ostatní členy rodiny.
Jak začala vaše služba kazatele?
Když jsem byl malý, sotva jsem tehdy uměl mluvit, našli mě nějací věřící lidé venku plakat. Zeptali se: „Proč pláčeš?“ A já jsem jim odpověděl, že pláču, protože mi nedovolí, abych byl kazatelem. Nechápali to. Nevěděli, že mě moje matka v nevědomosti vzala k jedné sousedce, která mi lila nad hlavou olovo a vykonávala různé okultní praktiky a svázala mě s temnými mocnostmi. Už jako dítě jsem to cítil a říkal jsem, že jsem svázaný a nedovolí mi, abych byl kazatelem. Kvůli tomuto svázání a proto, že jsem byl neustále bit, a také kvůli svému vnitřnímu prožívání, jsem ještě v 15 letech koktal. Ďábel dělal, co mohl, abych nemohl být kazatelem. Znemožnil mi mluvení. Ale Pán Ježíš mě vysvobodil z okultních pout i z koktání a dnes mluvím plynule.
Jak k tomu vysvobození došlo? Modlil se vás někdo?
Ne. Moje svázanost bylo velmi hluboká a závažná. Zkoušel se za mě modlit jeden letniční kazatel, ale jakmile na mě vložil ruce, chytla ho do nohy křeč a bylo to tak zlé, že mi řekl, že se za mě modlit nebude. A tak jsem plakal před Bohem, říkal jsem mu: „Pane, byl jsem ve všelijakých okultních nečistotách a teď musím zahynout, protože se nikdo se mnou nechce modlit…“ A Pán mi pověděl: „Pokud mě budeš poslouchat a půjdeš za mnou, vyvedu tě z toho a osvobodím tě.“
Reklama
Kolik vám bylo?
To bylo v době, kdy už jsem dokázal vidět následky okultismu, mohlo mi být tak 23 let. Od mého obrácení už tehdy uplynulo osm let, ale stále jsem následky okultismu pociťoval.
Kdy tedy došlo k tomu osvobození?
Bylo to postupné, díky poslušnosti Božího slova a proměně mysli. Když člověk vstoupí na okultní území, ďábel napadá jeho mysl. Jeho myšlení převrátí, jeho mysl je jakoby nemocná. Ta nemoc se projevuje velkou přecitlivělostí, také urážlivostí, domýšlivostí, žárlivostí, strachem. Působí jako zesilovač, mění intenzitu vjemů, někdy natolik, že člověk nedokáže fungovat jako jiní lidé, kteří s okultismem nemají nic společného. Proto někteří lidé, kteří měli kontakt s okultismem, mají velmi citlivý sluch…
Nebylo to tak, že mi někdo vyhlásil svobodu, ale Pán vedl změnu mojí mysli. Moje sobecká mysl se proměnila v mysl Kristovu, a tím z mého života odcházeli i démoni.
Jak jste se stal kazatelem?
To je dlouhý příběh. Vždycky jsem věděl, že budu kazatelem. Když jsem to poprvé řekl ve svém sboru (byl jsem členem BJB v Banské Bystrici), lidé se usmívali a mysleli si, že vtipkuji. V době, kdy na scénu nastoupil Gorbačov, jsem věděl, že to je můj čas a napsal jsem do baptistického ústředí v Bratislavě, že cítím povolání do kazatelské služby, a prosil jsem, aby s tím něco udělali. Oni dali žádost na ministerstvo, odkud k jejich velkému překvapení přišla kladná odpověď: Ano, Barkóciho povolujeme.
Jak si to vysvětlujete?
Nejspíš to ovlivnila jedna příhoda: V době socialismu na mě Státní bezpečnost dostala hlášení, že jsem aktivním křesťanem. Osobně za mnou přišel vysoce postavený důstojník a chtěl mě ovlivnit. Pod vedením Ducha svatého jsem mu řekl, že ho mám rád a že se za takové lidi, jako je on, modlím, protože vím, že i on potřebuje pomoc. Sestoupil na něho Duch svatý a on začal plakat. Pro mě to byl šok, nic takového jsem nečekal. Pak si utřel slzy a řekl mi: „Soudruhu Barkóci, od teď po vás už nic nechci, jen jednu jedinou věc: Modlete se za mě. Dokud budu v této funkci a vy se za mě budete modlit, ani vlas na hlavě se vám nezkřiví.“
******************************************************
Autor: Tomáš Coufal
Foto: Život víry – Tomáš Coufal
Ukázka rozhovoru, který v plném znění vyšel v únorovém čísle časopisu Život víry (2018/02). Známý slovenský evangelista v něm mluví také o svých kazatelských vzorech, službě uzdravování a vysvobozování, o naplnění Duchem nebo o své rodině.
Dále se číslo věnuje vězeňské duchovenské službě. O tom, jak vypadá práce za mřížemi, na co si musejí dávat pozor, zda mají odsouzení o jejich službu zájem, i o tom, jak jim může pomoci místní církev, píše několik českých kaplanů. Časopis přináší i životní příběh osobitého amerického evangelisty Todda Whitea, příběhy čtenářů, recenze, zprávy, přehled plánovaných křesťanských akcí a mnoho dalšího.
Více informací o čísle najdete zde:
http://www.kmspraha.cz/knihkupectvi/casopisy/zivot-viry/zivot-viry-2018-2
Elektronické vydání (PDF): https://www.palmknihy.cz/krestanstvi/zivot-viry-2018-2-177429
Informace o předplatném: www.zivotviry.cz
