Před pár týdny jsem psal pár slov o celosvětové konferenci Lausanského hnutí v Soulu. Chtěl bych napsat o jednom zajímavém fenoménu, který mi postupem doby došel. Když hovoříte s křesťany hlásícími se k evangelikální či letniční tradici, pak na mnoha kontinentech a v mnoha zemích je běžné, že desítky a stovky lidí se obrací ke Kristu. Je to zkušenost jižní i severní Ameriky, Asie, Afriky, Austrálie ale i některých zemí v Evropě. Není to v každém městě, v každé zemi, ale děje se to a je běžné, že vznikají nové sbory, které jsou zakládány novými věřícími. V mnoha zemích je pak i několik velkých sborů čítajících více než 1000 lidí. Když se podíváte do Čech, pak pokud vím, ani jeden jediný protestanský sbor výrazně neroste. Některé denominace postupně vymírají, jiné jako např. CB či AC mírně rostou, jiné ani nevymírají, ani nerostou.
V naší křesťanské zkušenosti zcela chybí fenomén toho, že např. 30, 40, 50 lidí uvěří během jednoho roku. Díky Bohu za jednotlivce, vůbec nechci pohrdat „dnem malých počátků“, zcela souhlasím, že Pán Bůh se nedívá na čísla, vím, že Bůh se dívá k srdci, ale prostě je asi něco špatně. Já sám vedu sbor tuším 15 let, nikdy jsem nezažil rok, kdy bychom nekřtili, ale jednalo se o jednotlivce. Opět píšu, díky Bohu za ně! Ale prostě si kladu otázku, proč se v Čechách neobrací ke Kristu desítky lidí?
Vím, že máme některé skvělé vedoucí, oddané lidi, ale pokud nějaký sbor roste, nebo pokud zakládáme nové sbory, pak většinou čísla rostou díky přechodům z jiných sborů či církví. Proč ne, pokud to někoho táhne jinam, není žádný hřích odejít, žádná církev ani sbor nemá patent na evangelium nebo na správný výklad Písma. Zároveň ale zakládání sborů nebo růst sborů nemůže být postaven na pouštění žilou jiným – což ani nikdo, pokud vím, u nás dělat nechce.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Proč je v Bibli tolik povyku kvůli penězům?
Někteří říkají, že na větší počet lidí církev není připravena. Jenže tato námitka je lichá, protože se těžko připravíte na něco, co není. Myslím, že bychom si nějak poradili, jenže nebe jako by se nad Českou kotlinou částečně zavřelo.
Nakonec pak vidíme sbory, o kterých bychom řekli, že jsou živé, jenže pokud nerodíte nové duchovní děti, pak neplodnost je přece známkou nemoci. Jasné, že toto není jediné měřítko plodnosti, ale jedno z měřítek to je. Jsou tedy živé jenom proto, že kazatel hovoří neformálně? Jiné sbory na otevřenost už rezignovaly nebo se spíše proměnily na kulturní artefakty. Jak dlouho se v tomto modu dá existovat netuším, ale jisté je, že člověk k víře v Krista nepřijde skrze „křesťanské kulturní hodnoty“, ale skrze zvěstování evangelia a skrze společenství, které odráží toho, kdo je v jeho středu – tedy Krista.
Každopádně, pokud vynecháme „devadesátky“, pak nikdo z nás nemá v Čechách zkušenosti s dlouhodobým velkým růstem sborů. Pokud se tak kdysi stalo, netrvalo to dlouho a společenství padlo. Ale většinou se tak nedělo. Možná i proto se podvědomě snažíme svoje společenství „vymazlit“ především pro věřící, což je ale špatně a dlouhodobě neudržitelné. Co s tím? Toť otázka…
Autor je předseda Rady Církve bratrské Datum: 28. prosince 2024 Foto: Pixabay
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
6 Komentáře
Karel Krejčí
Pokud se autor komentáře v předposledním odstavci odvolává na nutnost zvěstování evangelia v Čechách, tak ovšem si musí uvědomit, že právě Čechy a celkově Evropa, nejsou v kulturním a duchovním dědictví již dávno žádnou rozvojovou africkou zemí a pokud tedy chce s evangeliem „prorazit na veřejnost“, je nutné zvolit zcela jinou cestu. Co to znamená? Přestat omílat oblíbené citáty z Písma, ale naopak, jeho pomocí jasně usvědčovat tento svět z falešnosti, beznadějnosti, bezvýchodnosti ale především – z odpadnutí od Boha. Ovšem samozřejmě za podmínky, nehrát „to“ na dvě strany. Pane autore, opravdu máte čisté svědomí a činíte tak?
pavel v
V mé, katolické církvi je to také tak a možná ještě horší. Domnívám se, že příčinou je odtrženost církví od společnosti. Společnost má obrovské množství problémů. Příkladem může být závislost mládeže na sociálních sítích. Nebo šíření nenávisti prostřednictvím sociálních sítí, které je hluboko za hranou vlivem anonymity na sítích. Nebo kyberšikana. Nemyslím si, že církev by měla v těchto moderních problémech moralizovat, ale měla hledat řešení, jak to fatální zlo alespoň omezit. Až církev začne žít se společností prostřednictvím svých členů, lidé si jí budou vážit díky její relevanci. Ostatně, pokud církev není relevantní, je zbytečná.
pavel v
to Karel Krejčí
Co myslíte tím odpadnutím od Boha? Že lidi přestanou chodit do kostela? Že nechodí po bytech a neagitují jako svědkové Jehovovi? Že nepořádají demonstrace proti homosexuálům, eutanazii a potratům?
Co myslíte tím, že někdo hraje na obě strany? Měl by se křesťan distancovat od světa, žít v ghetu a trávit všechen čas na modlitbách?
Petr Kartouz
Není to také tím, že zatímco církve v jiných zemích pořádají evangelizace, jistá církev pořádá demonstrace Milionu chvilek a káže z kazatelen politiku? Politické strany pak rostou docela rychle a jejich členů přibývá. Inu, co kdo zasévá, to také sklidí…
Honza Hučín
Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé (Žalm 127).
Růst církví by byl jistě potěšující, ale ještě důležitější je, aby se lidé setkali s Kristem a přijali Jej. A v tom nám musí pomáhat Duch svatý. Ten ale, obávám se, teď spíš mlčí. To je to zatažené nebe nad naší zemí.
Lída A.R.
Dobrý den, pane Nováku.
Se zájmem jsem si přečetla Váš článek. Nedávno mě přátelé z CB na Vaše články odkazovali, i když na jiném webu.
Myslím, že námitka, že na větší počet lidí není církev připravena, není lichá. Je to racionální námitka, protože v některých sborech s příchodem nových lidí opravdu nepočítají, aniž by to bylo něco vědomého. Nejsou parkovací místa (dnes většina lidí jede autem), kázání (srdce protestantských bohoslužeb) jsou dlouhá a používají příliš náboženského žargonu, pojmy nejsou polopaticky vysvětleny), do rodinných vazeb bez pozvání nový člověk těžko pronikne, nový člověk vyžaduje obrovské kvantum času a lidé mají čas omezený atd. A pokud např. mamince někdo nepohlídá autistické dítě, nebude mít energii ani náladu věnovat se cizím lidem.
Toto není odborná analýza, ale skromný osobní pohled z některých zkušeností svých a některých lidí, kteří mi to říkali. A proto musím dodat, že to s církvemi nevidím vůbec černě. Řada sborů má věrné lidi, kteří jsou inspirací těm kolem sebe, a tak do sboru přijde třeba celá nová rodina. Vím o několika církvích, které mají setrvalý “počet křtů” a nemyslím děti. Neznám jejich statistiky, ale křty probíhají stále. Zkuste navštívit např. církev Element s pastorem Lukášem Targoszem. Nedávno jsem slyšela rozhovor s Michalem Apetauerem, kde mají setrvalý stav nově příchozích (jen pro předplatitele). Určitě to nejsou jen 2 církve…
Ano, nejsou to křty asi po stovkách, po desítkách však možná ano. Nebo ne? Je logické, že sbor o počtu 1000 lidí bude mít křtů více než sbor o osmi babičkách. Tady jsme však i v jiném kulturním kontextu a lidé, myslím, nepotřebují až tak údernická kázání, jako spíš alespoň občas vědomí, že text je připravený a promyšlený, a možná méně aktivit. To samozřejmě neplatí u všech, protože lidé jsou různí, avšak s těmito námitkami se setkávám celkem často.
Z Vašeho článku dle svého mínění vnímám touhu zažívat nějaké masivnější “probuzení” i v ČR. Já zde toto vidím u obětavých členů, kteří svým příkladem inspirují okolí, byť nejsem naivní a vím, že církevně zaměřených lidí ubývá.
Ač s Vámi obecně v řadě věcí nesouhlasím a v řadě ano, jsem ráda, že jste předsedou CB právě Vy, protože žijete v realitě a myslíte to vážně. Toho si cením. S řadou členů CB mám dobré vztahy.
S pozdravem
Lída Rohalová