Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět.
Ex 3,6
Ale Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“ Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného než Ježíše samotného.
Mt 17,7–8
Mojžíš se bál na Boha pohledět. Nějaký vnitřní hlas mu řekl, že by se měl bát pohledět Bohu do očí. Věděl, že to není samo sebou. Svědomí Mojžíšovi řeklo, že se má bát. Vědomí, že s námi lidmi je něco velmi špatně, nahnalo osamělému pastýři strach. Jak to Mojžíš vyřešil? Zakryl si tvář. Jako by to mohlo něco změnit! Na Bohu to nemění nic. Je to jen trapná lidská snaha schovat se před přímým kontaktem. Snaha vyhnout se pohledu tváří v tvář svatému Bohu. Něco důležitého tím ale Mojžíš ukazuje. Přiznává, že toho pohledu není hoden. Zahanbený člověk sklopí hlavu a dívá se dolů. Takový přístup k Bohu potřebujeme všichni.
Pane, nejsme hodni toho, abychom k tobě mohli přistoupit, a dokonce s tebou mluvit. Děkujeme, že v Kristu můžeme stanout před tvým trůnem a mluvit s tebou tváří v tvář.
L 22,66–71 * Iz 65,17–25
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
