Termín svět, který je v Novém zákoně velice důležitý (zejména v Janových spisech a v Pavlových listech), je velmi dvojznačný. Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna… Dítky, nemilujte svět a všechno, co je v něm…
Cítíme to napětí. Ježíš je Král králů a Pán pánů, ale satan byl kníže světa tohoto. Běda tomu, kdo by se chtěl světu zalíbit. Ale o prvních křesťanech čteme, že byli všemu lidu milí, tedy křesťanům se přesto podařilo se světu zalíbit, zřejmě aniž se o to sami snažili.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Okolnosti a reakce na ně
Jako křesťané v tomto napětí žijeme. Lze si ho nevšímat, ale pak hrozí, že upadneme do světskosti na jedné straně nebo do zákonictví a sudičství na straně druhé.
Studoval jsem na teologické fakultě ještě před obrácením. Se svými kamarády z fakulty jsme se pouštěli do různých diskusí – když jsem nastoupil do prvního ročníku, psal se rok 1967. A kdo to pamatuje, ten ví, jak se živě diskutovalo dokonce ještě rok poté, co přijely ruské tanky, než zvítězila normalizace. Nu, my jsme diskutovali, a nechtěli jsme vypadat příliš „nábožně“, a celkem se nám to dařilo. I mně se dařilo nevypadat zbožně, a tak jsem vypadal světsky. To ale „svět“ příliš nezajímalo.
Na druhém konci spektra jsou „solná jezírka“. Lidé, kteří považují za správné vytvořit křesťanské ghetto a čekat v něm na konec světa. Ti ono napětí, o němž píšu, odmítli také. Většinou mají ve všem jasno, a když zjistí, že nejsou všemu lidu milí, považují to za potvrzení, že jsou na správné cestě.
Jenže…
To že jsi protivný, neznamená, že jsi prorok.
Ale také:
To, že mluvíš o lásce, neznamená, že umíš milovat.
Ježíš nás povolává do života v tomto napětí. A vlastně nás tím velice přitahuje, Ježíš nedělal kompromisy vedoucí k hříchu, ale kupodivu nebyl nesnášenlivý. Právě naopak – hříšníci se ho nebáli. On je přitahoval. Francis Frangipane říká, že křesťané mají moc tehdy, když se v nich spojí milosrdenství a svatost. Milosrdenství bez svatosti je možná lepší než sudičství a nesnášenlivost, ale nevysvobozuje lidi z moci hříchu. A svatost bez milosti rovněž postrádá Boží moc. Lidí, kteří žijí navenek svatým životem, byly tehdy mraky. Dnes je jich podstatně méně, ale v solných jezírkách jich najdete stále dost.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Babičky a dědečkové
Ježíš nás stále přitahuje právě tímto napětím: Byl laskavý, lidem bylo v jeho přítomnosti dobře, ale žádné kompromisy nedělal. Já si myslím, že umím být laskavý, ale lidé se v mé přítomnosti neobracejí tak, jak se obraceli v Ježíšově přítomnosti.
Zatímco těm, kdo žijí v nějakém solném jezírku, je třeba říci: „Ježíš nebyl hříšný, ale miloval hříšníky.“ Lidem na druhém konci spektra je třeba říci: Ježíš miloval hříšníky, ale nebyl hříšný.
Usilujme o Boží moc, usilujme o vytvoření takového společenství, v němž někdo řekne: „Jistě je mezi vámi Bůh!“ (1Ko 14,25). Jednou jsem to zažil. Takto téměř (nejsem si jist tím slovem „jistě“ na začátku) doslovně. A tato slova vyslovila žena, která byla ve sboru poprvé a Bibli nečetla, takže nemohla citovat.
Ježíš nás v tomto napětí zdravě zneklidňuje. Tušíme, že pro nás není řešením ani světskost, která neví o svatosti, ani solné jezírko, kde mají lidé to správné učení, ale milost byste v něm těžko hledali. (Mám na mysli realitu milosti, nikoli samotný pojem. Naopak, všiml jsem si, že tam, kde se hodně mluví o milosti, milost právě přítomná nebývá. Nejde o to, zda máme dobrou mapu. Jde o to, zda jsme se vydali na cestu.)
O napětí, o němž píšu v tomto článku, je dobré vědět. K lidem, kteří ho neprožívají, moc nedůvěry nemám. Ať už o svatost neusilují, protože se domnívají, že jí už dosáhli, nebo proto, že ji nepovažují za důležitou. V obou případech tito lidé postrádají Boží moc.
Boží moc nehledejme pro sebe. Ostatně, ono to ani nejde, Moci sice můžete dosáhnout, ale ne té Kristovy. Kristovu moc ale hledejme – aby byli lidé vysvobozováni z moci temnosti a aby byl Bůh oslaven.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 2. října 2024 Foto: Pixabay
15 Komentáře
pavel v
Pane Drápale,
píšete: “ Milosrdenství bez svatosti je možná lepší než sudičství a nesnášenlivost, ale nevysvobozuje lidi z moci hříchu.“
Co zde myslíte tím hříchem? Doposud jsem si myslel, že opravdovým hříchem je sobectví, totiž ne-milosrdenství. Jinými slovy: Hříchem je porušení přikázání lásky, které zní: Miluj bližního svého jako sám sebe. To je přeci univerzální přikázání – přikázání dekalogu jsou od něho odvozena a to včetně prvního přikázání lásky k Bohu. Ježíš nám totiž v kázání o posledním soudu svěřil, že se ztotožňuje s každým trpícím člověkem. To znamená, že když prokazujeme milosrdenství trpícímu člověku, prokazujeme milosrdenství samotnému Ježíši.
Nevím, možná se mýlím – rád se nechám poučit.
Realtoltek
No není náhoda to, že jsem zrovna dnes o tomto vedl diskuzi ze Svatým duchem. A ten mi zodpověděl velmi jednoduše… zeptej se těch co milují tento současný svět s jeho systémem jestli by chtěli v tomto současném světě žít navěky – mít tady v tomto světě věčný život.
Tudíž až si každý sám odpoví :). Odpovím sám za sebe… nenávidím tento nespravedlivý svět protože ničí lidi a vše boží co v něm je. Tedy věčný život v tomto současném světě bych považoval za věčné utrpení.
Tak co vy ostatní 🙂 chtěli by jste v tomto současném světě žít věčně ???
Realtoltek
Například Friedrich Nietzsche ve své myšlence „věčného návratu“ předpokládal, že život se bude opakovat donekonečna v nezměněné formě, což zahrnuje všechny chyby, utrpení a nespravedlnosti. Toto pojetí bylo varováním, že věčný život by v nedokonalém světě mohl být spíše břemenem než požehnáním, pokud by nedošlo k žádné transformaci nebo vykoupení.
V moderní literatuře nebo sci-fi je často zobrazováno, že věčný život bez možnosti růstu nebo úniku z nedokonalého světa vede k neuspokojení, prázdnotě nebo dokonce zoufalství. Myšlenka věčné existence v omezeném, nedokonalém světě často vyvolává otázky o smyslu takového života a o tom, zda je trvalá existence opravdu žádoucí bez změny k lepšímu.
Realtoltek
V dystopických vizích je věčný život v nedokonalém světě často líčen jako vězení, kde absence smrti neznamená svobodu, ale právě nekonečnou konfrontaci se všemi problémy, které v tomto světě existují(
Harvard Gazette
)(
Psychology Today
).
Eva Hájková
Hříchem je naše oddělení od Boha. Někdo tu v diskusi napsal, že Bůh je nejenom láska, ale že je i pravda. Myslím, že je to skutečně tak. Jak naše schopnost milovat, tak schopnost poznávat pravdu jsou oddělením od Boha porušeny.
Faktem je, že i svět do značné míry oceňuje milosrdenství. Slovo svět podle mého názoru souvisí se slovem světlo. Svět tedy hodnotí to, co je osvětlené fyzickým světlem, tedy viditelné. Viditelné projevy milosrdenství. Kdežto Bůh vidí to, co je skryto – srdce člověka. V biblickém pojetí srdce není prostě sídlem citů (v protikladu k rozumu). Je to spíš sídlo vůle, jakýsi střed člověka, ve kterém se formují jeho základní rozhodnutí, myšlenky, které se pak mohou stát činem. Kdesi jsem četla, že to, o čem se v Bibli píše jako o srdci člověka, je vlastně jeho podvědomí (či nevědomí). Proto Ježíš ukazuje, že nestačí pouze nedopustit se špatného skutku, ale ani na to nepomýšlet. (Mt 5, 28). Proto potřebujeme nejenom vnější skutky milosrdenství, ale i to, aby vycházely z lidského nitra. Není to samozřejmost, protože odmalička každý z nás podléhá různým vnějším vlivům. I vliv rodiny, byť zbožné, je vlastně vlivem světa. Světskost může postihnout i církev. Proto se potřebujeme vymaňovat ze světskosti, což je život navenek (a opak svatosti), k opravdovosti a niternosti. Niternost je opakem povrchnosti a vnějškovosti.
Jinak, samozřejmě, není pochyb o tom, že člověk v nouzi ocení jakýkoliv projev milosrdenství jiného člověka, byť byl vykonán z jakýchkoliv pohnutek.
Karel Krejčí
Utrpení nelze odstranit násilím – to si již na první pohled odporuje. Nelze být stále jako „flašinet“ a stát na místě, ale konečně si uvědomit, že musíme zvolit zcela jinou cestu.
P. Ašer
V článku se píše:
„Termín svět, který je v Novém zákoně velice důležitý (zejména v Janových spisech a v Pavlových listech), je velmi dvojznačný. Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna… Dítky, nemilujte svět a všechno, co je v něm…“
Řekl bych, že pojem „svět“ je na obou těchto místech použít v různých významech. Proto to napětí. Na prvním místě (J 3:16) je tímto pojmem míněn svět jako místo, jako ekumena čili celá země, na druhém místě (1 J 2:15) je míněno, že nemáme milovat způsoby tohoto světa (tj. chování lidí vzbouřených proti Bohu), jak vyplývá z kontextu (1 J 2:16).
„Cítíme to napětí. Ježíš je Král králů a Pán pánů, ale satan byl kníže světa tohoto. Běda tomu, kdo by se chtěl světu zalíbit. Ale o prvních křesťanech čteme, že byli všemu lidu milí, tedy křesťanům se přesto podařilo se světu zalíbit, zřejmě aniž se o to sami snažili.“
Nemyslím si, že to, že první křesťané v Jeruzalémě „byli všemu lidu milí“, nebo asi správněji že „měli milost u všeho lidu“, by bylo nějakým pravidlem, jehož uplatnění bychom měli od světa očekávat. Jde spíše o výjimku charakteristickou jen pro první dny církve (podobně jako tehdejší lokální církevní komunismus), kdy Bůh zvláštním způsobem naklonil pozitivně srdce obyvatel Jeruzaléma vůči raným Ježíšovým následovníkům.
Jinak mám za to, že pravidlo, jakým se svět obvykle k Ježíšovým následovníkům chová, vystihují následující Ježíšova slova:
„Běda, když o vás budou všichni lidé dobře mluvit; vždyť totéž činili jejich otcové falešným prorokům.“ (L 6:26)
„Blahoslavení jste, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích; vždyť tak pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.“ (Mt 5:11-12)
“A budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; kdo však vytrvá do konce, bude zachráněn.” (Mt 10:22)
“Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem si vás ze světa vybral, proto vás svět nenávidí.” (J 15:19)
“Já jsem jim dal tvé slovo, a svět proti nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa.” (J 17:14)
P. Ašer
Ad Eva Hájková
Napsala jste:
„Slovo svět podle mého názoru souvisí se slovem světlo.“
Máte pravdu, slovo svět skutečně etymologicky souvisí se slovem světlo. Nový zákon byl však napsán řecky. A proto bychom se měli spíše se zabývat etymologií řeckého slova „kosmos“ = „svět“.
Diogenes Laertios napsal:
„Podle Favórína použil náš Pythagoras výměrů při zpracování látky matematické, ve větší míře však Sokrates a jeho žáci a potom Aristoteles a stoici. Ale i oblohu prý pojmenoval první kosmem a Zemi označil za kulatou; podle Theofrasta však Parmenidés a podle Zénóna Hésiodos.“ (Životy názory a výroky proslulých filosofů VIII,48, Pelhřimov. 1995, s. 332)
Oblohu pojmenoval kosmem proto, že mu připadala jako ozdoba, poněvadž slovo „kosmos“ je odvozeno od slovesa „kosmein“ = „zdobit se“ (viz „kosmetika“). A jako ozdoba mu připadal ten řád, který na obloze panuje.
Konečný Fr.
Po roce 1989 jsme vykročili do světa, kde zvítězí pravda a láska a ocitli jsme se ve světě kde vítězí lež a nenávist. Mnozí toužíme po trochu lepším světě a tak alespoň nevolíme ty, kteří lžou a kradou. V tomto prolhaném světě stůjme na straně pravdy a snažme se bezbožný svět měnit.
P. Ašer
Ad Konečný Fr.
Domnívám se, že po roce 1989 vykročili do světa, kde zvítězí pravda a láska, pouze naivní snílci, kteří ve svém humanistickém opojení nevěděli, že vládcem tohoto světa je ďábel (L 4:6; J 14:30; Ef 2:2) a že proto celý svět v něm leží (1 J 5:19). Proto tak, jako nelze k dobrému měnit ďábla, nelze měnit k dobrému ani tento svět, který v něm leží. Úkolem křesťanů tudíž není měnit tento svět, nýbrž vyzývat lidi tohoto světa, aby se nechali zachránit přenesením z tohoto světa do Božího království (Sk 2:40; Kol 1:13), aby se znovuzrozením (J 3:5) stali občany nebes (Fp 3:20).
pavel v
pro pí Evu Hájkovou
Co znamená, že Bůh je pravda? Podle mého se nejedná o nějaké exkluzivní znalosti pro vyvolené, jak si to představují gnostici. Jde o schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem. Zlo (zlé myšlenky) se rádo odívá hávem dobra a není vždy snadné je včas odhalit. Příkladem mohou být v Ježíšově době zákoníci a farizeové, kteří se prezentovali jako téměř svatí, ale ve skutečnosti byli falešní (lživí). V dnešní době je to pravoslavná církev v Rusku nebo evangelikálové volící prolhaného a nemravného Trumpa. Ostatně i evropské církve vesměs nedokážou rozeznat zlo. Nedokážou rázně pokárat takykřesťany, pro něž je „bohem“ Putin, Orbán nebo Trump.
Proč Ježíš nekáral pohany, ale Boží vyznavače, kteří žili v bludu? Protože věřící lidé mohou realizovat Boží království, jen když si nejprve zametou před vlastním prahem. Křesťané, kteří schvalují válečnou agresi nebo hlásají národní sobectví, nesmírně kazí důvěryhodnost církve. Nemohu pochopit, že se na tomto webu neustále mluví o hříchu, ale fatální hřích v současné církvi je zde tabu.
Realtoltek
Pane Pavle…farizejove jsou ve vsech pozemskych cirkvich zvlaste pak v jejich vedeni/hlave.
pavel v
to P. Ašer
ad „Proto tak, jako nelze k dobrému měnit ďábla, nelze měnit k dobrému ani tento svět, který v něm leží.“
—————————————————–
Ježíš přemohl svět svět. Viděl, jak satan spadl z nebe jako blesk. Všichni křesťané by podle Ježíšova vzoru měli přemáhat svět. Stát se křesťanem neznamená vydat prohlášení o své víře. Ježíš mluvil o lidech, kteří se budou ohánět jeho jménem, ale on jim řekne: ‚Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.‘ Víra se neprojevuje řečněním, ale skutky milosrdenství a spravedlností. Milosrdenstvím je například zrušení otroctví, které je podle vás irelevantním humanismem. Usilovat o spravedlnost (nápravu křivd) je podle vás rovněž irelevantní humanismus. Nevím, co vy považujete za projev víry, ale zdá se mi, že se vám nikdo nezavděčí.
Gnostici věří, že cesta do Božího království vede přes jakési osvícení (poznání esoterických „pravd“). Nejste také jedním z nich? Gnostické přehodnocení tohoto světa jako zcela negativního bylo základem pro odmítnutí jakýchkoli nároků vnějšího světa na lidskou existenci (včetně sociálních, politických či kosmologických tlaků), což vedlo k radikální změně orientace na poznání sebe sama. Pravé já mohlo být z hmoty vysvobozeno pouze znovusjednocením s vlastní transcendentní podstatou, a k tomu bylo třeba překonat zotročující síly kosmu.
Eva Hájková
Panu Pavlovi
Co znamená, že Bůh je pravda? Myslím si, že zůstávat v pravdě je totéž jako zůstávat v Bohu. A zůstávat v pravdě neznamená, že musíme bezpodmínečně znát pravdu úplně o všem (nejde ani o vzdělání ani o gnózi), ale že máme být pravdiví. Tedy máme být takoví, jací skutečně jsme, nesnažit se něco předstírat, přetvařovat se, dělat ze sebe něco, co nejsme, nechtít „sami sebe lépe prodat“, jak jsem kdesi četla.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
“Ježíš přemohl svět svět. Viděl, jak satan spadl z nebe jako blesk.“
De iure Ježíš zajisté svět přemohl, avšak de facto to zatím nevidíme, resp. vidíme to jen u těch nemnoha lidí, kteří se nechali ze světa přenést do Božího království (Fp 3:20; Kol 1:13). Jinak by nemohlo být po Ježíšově vítězství nad ďáblem napsáno, že celý svět ve Zlém leží, tedy že celý svět leží v ďáblu:
„Víme, že z Boha jsme a svět celý v tom Zlém leží.” (1 J 5:19)
“Všechno jsi poddal pod jeho nohy.‘ Tím tedy, že mu poddal všechno, neponechal nic, co by mu nebylo poddáno. NYNÍ VŠAK JEŠTĚ NEVIDÍME, ŽE JE MU VŠECHNO PODDÁNO.” (Žd 2:8)
A že ďábel spadnul z nebe jako blesk, znamená pouze to, že již nemá přístup do nebe, z něhož byl sražen na zem, která je nyní vydána napospas jeho zuřivosti. Vyjma těch, kdo se Ježíšem nechali zachránit (Zj 12:11).
“A byl svržen veliký drak, ten dávný had, nazývaný ďábel a satan, který svádí celý obydlený svět; byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.” (Zj 12:9)
“Proto se radujte, nebesa a vy, kdo v nich přebýváte. Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil ďábel s velikou zuřivostí; ví, že má málo času.“ (Zj 12:12)
Právě proto napsal Jan, že celý svět ve Zlém leží, pochopitelně vyjma těch, kteří již nejsou díky spasení Ježíšem z tohoto světa (J 15:19), nýbrž jsou z Boha (J 1:13; 1 J 5:19).
Napsal jste:
“Všichni křesťané by podle Ježíšova vzoru měli přemáhat svět.“
Co to znamená přemáhat svět? To si můžeme objasnit na slovech apoštola Jana:
„Neboť vše, co se narodilo z Boha, přemáhá svět. A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo je ten, který přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?” (1 J 5:4-5)
Máme tomu rozumět tak, že přemožení světa znamená, že svět už potom nebude ležet ve Zlém? To určitě ne, poněvadž Jan o pár veršů dále píše, že ačkoli ti, kdo se narodili z Boha přemáhají svět, tak přesto celý svět ve Zlém leží (1 J 5:19). Takže tomu nelze rozumět tak, že přemáhání světa znamená jeho nápravu, jeho vylepšování. Znamená to pouze to, že ten Zlý se již nemůže dotýkat těch, kteří se zrodili z Boha:
„Víme, že kdo je zplozen z Boha, nehřeší; ale ten, kdo byl zplozen z Boha, střeží sebe samého a ten Zlý se ho nedotýká.” (1 J 5:18)
Přemáhání světa tedy nemá nic společného s pokrokem světa směrem k humanismu a podobně.
Napsal jste:
“Víra se neprojevuje řečněním, ale skutky milosrdenství a spravedlností. Milosrdenstvím je například zrušení otroctví, které je podle vás irelevantním humanismem. Usilovat o spravedlnost (nápravu křivd) je podle vás rovněž irelevantní humanismus. Nevím, co vy považujete za projev víry, ale zdá se mi, že se vám nikdo nezavděčí.“
To byste musel obvinit z nemilosrdenství samotného Ježíše, který neřekl proti otroctví ani půl slova a který dal přednost svému pomazání drahým olejem (Mk 14:3-9), místo aby se utržené peníze za tento olej rozdaly chudým. Anebo apoštola Pavla, který posílá uprchlého otroka zpět ke svému otrokáři (Fm 15-16), a který říká, že otroci mají poslouchat ve všem své pány (Kol 3:22). Budete jim také vyčítat, že se jim to dobře řečnilo, když v otroctví sami nebyli?
Ježíšovy i Pavlovy priority byly někde jinde. Jim šlo o vysvobození z otroctví z hříchu (L 8:34.36; Ř 6:16-18, ne z tělesného otroctví. K čemu by bylo člověku propuštění z tělesného otroctví, když by nadále zůstal otrokem hříchu a kvůli tomu odsouzencem k věčné smrti?
Napsal jste:
“Gnostici věří, že cesta do Božího království vede přes jakési osvícení (poznání esoterických „pravd“). Nejste také jedním z nich?“
Zase vedle. Nejsem jedním z nich. Nebo jste snad ode mne četl, že hmota je sama o sobě zlá, že je zapotřebí nějakého esoterického poznání nebo že svět stvořil nějaký démiurg? Já pouze na rozdíl od Vás beru vážně slova Ježíše a slova apoštolů. A ta o nějakém vylepšování světa rozhodně nejsou. Ta jsou o záchraně z tohoto světa v Božím království.