Jste považován za odborníka v oblasti modlitby. Jak se člověk stane „expertem na modlitbu“?
Před 25 lety jsem si uvědomil, že mi modlitba fakt nejde. Přitom je to asi ta nejdůležitější věc na světě. A tak jsem se vydal na dobrodružnou cestu, abych se naučil modlit. Časem jsem něco objevil a k lecčemu jsem dospěl, i když se stále mám co učit. Zjistil jsem třeba, jak může být modlitba rozmanitá. Mám rád různé církevní tradice. Na začátku hnutí Modliteb 24-7, když jsme řekli „pojďme se modlit“, všichni začali křičet. Bylo to takové mladé a „letniční“. Časem jsme se propracovali k tomu, že jsme se k modlitbě ztišili a zapálili jsme k tomu svíčku… Ale ta rozmanitost modlitby, kterou jsem v posledním čtvrtstoletí objevil, mě rozhodně obohatila.
Proč je modlitba tak důležitá? Mohl byste říct jeden hlavní důvod?
To je, jako byste hledal hlavní důvod k dýchání. Být lidskou bytostí znamená se modlit. Není to něco, co byste musel vysvětlovat nebo obhajovat.
Ne každý to tak ale cítí.
Všechny výzkumy ukazují, že se modlí i většina ateistů. Málokterý člověk vezme do náručí dítě a řekne: „Hle, hříčka přírody, jež se zrodila do tohoto světa beze smyslu!“ Vědí, že je to zázrak. Jen málokdo, když se u lékaře dozví smrtelnou diagnózu, řekne: „Měl bych se za to modlit, ale nevím, jak na to.“ Lidské bytosti se zkrátka modlí. Základem anglického slova pro modlitbu (prayer) je latinské precarius. Modlíme se, protože život je tak nejistý (angl. precarious), tak křehký.
Můžeme a máme se ale snažit Boha modlitbou přimět, aby udělal, co chceme?
Nemyslím si, že modlitba je nástroj, jak Boha k něčemu přimět. Modlitba není způsob, jak donutit Boha říct „amen“ k tomu, co chci já. V modlitbě jde o to, že já řeknu „amen“ k tomu, co chce Bůh. Vidíme to na Ježíši v Getsemanské zahradě: Potí krev a říká: „Ne má, ale tvá vůle se staň.“ Ježíš slibuje zázraky těm, kteří se budou modlit v jeho jménu. To znamená, že se budou modlit v souladu s jeho vůlí, s jeho záměry, s jeho „značkou“, chcete-li.
Pro některé lidi je snazší, když se modlí s dalším člověkem. Z Bible se ale zdá, že Ježíš považoval za důležitější modlitbu o samotě. Jak se na to díváte?
Ježíš byl vzorem obojího. Když se jednoho dne někde o samotě modlil a jeho učedníci za ním přišli, aby je naučil se modlit, dal jim Modlitbu Páně, která je celá v množném čísle. Tím, co dělal, ukazoval, že modlitba „v pokojíku“ je něco zásadního, ale zároveň vedl ke společné modlitbě.
Jsem přesvědčen o tom, že je dobré, abychom se učili modlit způsobem, který odpovídá tomu, jak nás Bůh stvořil. Pokud jste introvert, nejspíš potřebujete někam vypadnout, být sám. Pokud jste extrovert, budete se o samotě cítit jako akvarijní rybička, která plave dokolečka v láhvi. Nejspíš vám pomůže modlit se s někým dalším. Anebo si modlitby můžete psát formou deníku. Najděte si způsob, jak to ztvárnit. Často slýchám, jak je modlitba nesnadná. Ale to může být tím, že se snažíme napodobit, jak to dělá někdo jiný. Je úplně v pořádku zkoumat své vnitřní nastavení v tom, co nám pomáhá setkat se s Bohem.
Lze tenhle individuální přístup aplikovat na vztah s Bohem obecně? Napadá mě třeba pnutí mezi racionálním a emocionálním prožíváním víry…
Někdy má velkou sílu to, když prožíváme Boží lásku skrze jiné lidské bytosti. Někteří lidé nejradši jen tak sedí a prostě vnímají, že je Bůh má rád. Racionálně založený člověk bude vnímat Boží blízkost při studiu. A další potřebují, aby k nim přišel nějaký jiný křesťan a obejmul je. A není to o nic méně duchovní.
Jak to máte vy a vaše žena Sammy? Modlíte se spolu?
Ano, ale ne v pevně daném režimu. Spoustu let jsem s tím bojoval, ale nakonec jsem to přijal. Důvodem je, že moje žena má chronické onemocnění, takže je většinu času unavená. Většinou ráno vstávám dřív než ona. A večer zase chodívám dřív spát. A taky, její vztah s Bohem funguje trochu jinak. Často poslouchá chvály, ty jsou pro její modlitební život mimořádně důležité. To já nepotřebuju. Takže se spolu modlíváme třeba během jízdy autem, před jídlem… ale nemáme společná každodenní „ztišení“.
Říkává se, že páry, které se spolu modlí, spolu zůstanou. Když jsem tohle slýchal, říkal jsem si: „Ach, pomoc.“ To u nás nikdy nefungovalo. Ale vím, že moje žena miluje Ježíše, já taky, i naše děti… Modlíme se spolu jako rodina, modlitba je přirozenou součástí našeho života – ale pokud jde o pravidelný denní režim, děláme to každý zvlášť.
Řekl jste, že modlitbou říkáme „ano“ tomu, co chce Bůh. Často ale nevíme, co to je. Jak můžeme slyšet, co Bůh říká?
Abyste slyšel Boha, musíte… (dokončení v časopise)
Jak slyšet, co Bůh říká, a co je podstatou modlitby? Jak Pete Greig bojuje s workholismem a proč mu hoří srdce pro jedno staré anglické opatství? To vše a mnohem víc se dočtete v májovém vydání časopisu Život víry s tématem „Co je to láska?“. Všichni o ní mluví a zpívají, ale jak tomu nadužívanému slovu vlastně rozumět? Jak nás vztahy s druhými lidmi mohou připravovat na manželství? Co se v nás při zamilovanosti a lásce odehrává z pohledu neurobiologie? A jak by vlastně měla vypadat láska k Bohu? Tématu se věnují P. Hošek, J. Frantíková, J. Güttner, M. Bužga nebo L. Pohanková.
Ohlédnutí za jarními akcemi přinášejí reportáže z konference s P. Greigem v Praze nebo z odpočinkového víkendu pro ženy.
O tom, jak (ne)bojovat s duchovními pevnostmi, píše M. Klesnil, a zda vadí, když křesťan mluví sprostě, přemýšlí T. Dittrich. Mezi lidojedy vás zavede virtuální rozhovor se skotským misionářem J. G. Patonem. Nechybí ani příběhy čtenářů, knižní recenze (Mozaika víry Dana Drápala), kreslený vtip Pavla Bosmana, zprávy o církvi u nás i v zahraničí nebo oznámení o chystaných křesťanských akcích.
Život víry lze číst v papírové podobě, na webu nebo poslouchat ve zvukové podobě. Je možné si koupit jednotlivá čísla nebo si ho předplatit.
Autor: Tomáš Coufal, Petr Húšť, živi Foto: emusrd.com
