Proč má bolest nikdy nekončí, proč se má hrozná rána nechce zahojit? Stal ses mi zdrojem zklamání – copak jsi potok bez vody?
Jr 15,18 (B21)
V Kristu Ježíši, našem Pánu, smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou. Proto prosím, abyste se nedali odradit tím, že pro vás musím trpět; vždyť se to obrátí k vaší slávě.
Ef 3,12–13
Buddha prý řekl, že utrpení je dědičnou nemocí lidstva. V zimní zákopové válce na ukrajinském Donbasu zahynuly během několika týdnů tisíce mužů a žen kvůli dobytí několika metrů bahna. A to bylo jen promile hrůzy celých dějin. Skutečné utrpení začíná až tehdy, když ztratí smysl. Proč si to děláme? Je ten prvotní hřích tak nevykořenitelný? Opustil Bůh Ježíše na kříži, když to v křečovitých výčitkách vykřikl? Myslím, že ne. Protože i ve své slabosti k němu přistupoval svobodně a s důvěrou a takto přijal i utrpení a smrt. Proto nad ní vyhrál. A pak přišel za námi a řekl: „Následujte mě.“ A tak se ptám: Nemohl by svět přece jen fungovat jinak?
Ukaž nám, Bože, jak se obrátit ke slávě, kterou jsi pro lidstvo připravil. Vždyť už pro nás trpělo tolik generací…
Mt 16,24–28 * Mk 12,18–27
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
