„Nádech pro lásku“ je životopisný, romantický film. I přes to, že se nám může zdát až neuvěřitelný, tak je natočen podle skutečných událostí (dokonce se natáčelo v interiérech, kde hlavní hrdinové opravdu žili). V těchto dnech jsme slavili národní týden manželství, a tak tímto filmem si jej můžeme ještě připomenout a podívat se na sílu a důležitost manželství z pohledu životní reality, a nejen skrz „růžové“ Valentýnské brýle.
Režie se ujal Andy Serkis (Pán prstenů, Zrození Planety opic, Black Panther). Hlavních rolí se pak ujali Andrew Garfield (Amazing Spider-Man, Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, Silent) a Claire Foy (The Crown, Příliš mnoho tajemství, První člověk).
SOUVISEJÍCÍ – Srdce člověka: „naděje v Boží milosti“
Film vypráví o osudu Robina Cavendishe a jeho ženy Diany. Celý příběh začíná v poklidu a radosti, v romantice a s bezstarostným životem mladých lidí. Vůbec nikoho by nenapadlo ve 28 letech přemýšlet, že by tuto životní idylku mohlo něco narušit. Přesně toto se ovšem stalo. Po letech krásného života Robin Cavendish ve věku 28 let dostane dětskou obrnu a z ničeho nic ochrne od krku dolů. Doktory mu je sděleno, že mu zbývají pouhé tři měsíce života. Je samozřejmé, že pro mladého člověka, který do té doby žil v podstatě bezstarostný život, který prožívá své nejkrásnější chvíle s krásnou dívkou Dianou, tak najednou pro něj přichází tento šok – tato tvrdá realita.
Protože se pohybujeme v 50. letech 20. století, tak si musíme uvědomit, že v té době ještě medicína nebyla tam, kde je dnes, a člověk byl s touto diagnózou v nemocnici upoután na lůžko bez jakékoliv naděje. Robin Cavendish byl zcela odkázán na pomoc druhých. Celý svět se mu zhroutil a byl uzavřen jen sám do sebe a se svými myšlenkami. Myslel jen na to, že už nechce žít, že chce umřít – byl rozčílený na sebe, na svět, na vše kolem, na Boha.
V tento moment ovšem přichází do popředí postava Diany, která se ukazuje jako velice silná a odhodlaná žena, která se nenechá „nakazit“ depresivními myšlenkami, ale stává se ženou činu a začne jednat. Její podpora a odhodlání postupně pomáhají Robinovi se dát opět psychicky dohromady, a i s pomocí syna, kterého již čekali před nemocí, a tak se objevují důvody, pro co žít. S pomocí přátel Diana vymyslí plán, jak dostat Robina domů z temného a negativního prostředí nemocnice. Díky lásce, oddanosti, péči, trpělivosti a pomoci se nakonec ze tří měsíců, které měl Robin žít, stalo 36 let. Diana věnovala celý svůj čas a život jen péči o svého manžela, který díky ní prožil i přes veškeré bolesti a těžkost této hrozné nemoci, hodnotný život.
Důležitým prvkem tohoto filmu je nejen jeho emocionální náboj a síla příběhu, ale i jeho inspirativní poselství. Robin a Diana Cavendishovi nejen překonali vlastní hranice, ale svůj příběh proměnili ve zdroj naděje a změny pro mnohé. Po Robinově vlastním zážitku s invaliditou se oba manželé začali zapojovat do boje za práva osob s postižením a zlepšení životních podmínek pro ně. Založili organizaci, která poskytovala podporu a poradenství lidem s postižením a jejich rodinám. Pracovali na prosazování změn v legislativě, aby lidé s postižením měli lepší přístup k lékařské péči, asistenci a službám. Dále se snažili šířit povědomí o problémech, s nimiž se lidé s postižením setkávají, a bojovat proti stigmatizaci a diskriminaci. Jejich práce pomohla změnit vnímání společnosti vůči lidem s postižením a přispěla ke zlepšení jejich životních podmínek a možností. Díky jejich úsilí měli lidé s postižením více příležitostí k plnohodnotnému a samostatnému životu.
SOUVISEJÍCÍ – (Recenze) Chléb z nebe: „Ty ho vidíš?“
Největším rozdílem filmu a reality byla jedna z posledních scén, kdy Robin umírá. I když to ve filmu přímo nezaznělo, tak divák mohl nabýt dojmu, že se hlavní protagonista nakonec přece jen rozhodne svůj život sám ukončit. Toto naznačení (které byť není jasně řečeno, ale diváka napadne a mnohdy může i zklamat) ovšem ve skutečnosti nebylo nikdy prokázáno a faktem tak, až do dnešní doby zůstává, že Robin Cavendish zemřel v roce 1994 ve věku 64 let přirozenou smrtí. I přes svou vážnou fyzickou invaliditu a závislost na mechanické dýchací podpoře se mu podařilo žít plnohodnotný život díky jeho blízkým.
Serkis a filmový tým spolupracovali s rodinou Cavendish během procesu natáčení, aby zajistili, že příběh jejich života bude zobrazen s respektem a citlivostí. Tato spolupráce přinesla hlubší porozumění k jejich zkušenostem. Režisér Serkis také do filmu obsadil lidi, kteří měli skutečné postižení, aby tak přispěl k autentičnosti filmu.
Tento film nejen vypráví skutečný příběh, ale pomáhá nám si uvědomit hodnotu lidského života. Mluví k nám a ptá se nás, zda i my bychom byli ochotní a schopní někomu tak dlouho a věrně sloužit. Zda si často nestěžuji jen na své bolesti, a přitom kolem nás nejsou lidé, kteří potřebují naši pomoc daleko více.
Film Nádech pro lásku můžete zhlédnout na křesťanské streamovací platformě Filmana: https://filmana.cz/film-nadech-pro-lasku/
Autor: Marek Poštulka, Filmana Datum: 16. února 2024 Foto: Filmana
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
