To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?
Jb 2,10
Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.
Ř 8,28
Jób zápasí s Bohem. Neví, proč ho najednou postihlo tolik neštěstí, není si ani v nejmenším vědom toho, že by si zasloužil trest. A tak se ptá a zápasí. Doposud si žil, jak se říká, „nad poměry“. Teď, doslova ze dne na den, padl na samé dno. Takový je ale lidský úděl. Ovšem Jób nerezignuje, i když ho k tomu nabádá dokonce i jeho vlastní žena. Není naším výsostným právem mít se stále jen dobře. Nikdo, ani Bůh, nemá povinnost se o nás takto starat. Bůh není náš sluha, s životními krachy se zkrátka musíme poprat. Ne rezignovat, ale zápasit, podobně jako tehdy Jób. A když to zvládneme, Bůh nám nakonec odpoví i na ty naše otázky, pomůže nám nalézt východisko.
Bože, dej nám sílu a odvahu nevzdávat ani ty zdánlivě nejzoufalejší situace, ať vždycky veškerou svoji naději opřeme o tebe.
Mt 8,5–13 * Ř 1,13–17 * Ž 86
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
